NAHRADIT VSUDE TENTPO PLOVOUCI PRVEK
nahoru

další kapitola

předchozí kapitola

obsah

Vývoj knihoven v jednotlivých řeholních domech - R

Roudnice nad Labem - Rumburk

Roudnice nad Labem - klášter kapucínů

Kapucínský klášter v Roudnici vznikl a fungoval pod záštitou rodu Lobkowiczů. Sám Zdeněk Vojtěch Popela z Lobkowicz, nejvyšší kancléř českého království se v roce 1612 obrátil na řád s žádostí o usazení bratří ve městě. Úmysl schválila kapitula v Linci, do města byli posláni první dva řeholníci a 3. května 1615 položil pražský arcibiskup Jan Lohelius základní kámen konventu. Stavba se v důsledku třicetileté války protáhla až do roku 1628, tehdy ale vzniklo jen jedno křídlo, chodba ambitu obíhající dvůr a lavatorium. Celá kvadratura byla až výsledkem přestavby v letech 1717-20. Konvent přečkal josefínské reformy a v poněkud menším obsazení fungoval až do roku 1950. Na jaře 1951 byly budovy obsazeny pro účely vojska, které je využívalo do roku 1994, od té doby chátrají. Kostel sv. Václava sloužil pro bohoslužebné účely do března 1952.

V archivních materiálech nalézáme pouze zlomkovité údaje o knihovně. Můžeme jen předpokládat, že její velikost byla v 17. století řádově několik set svazků, někdy v 1. polovině 18. století se jejich počet přehoupl přes tisíc. Není znám důvod, že by se měla nějak obsahově odlišovat od jiných kapucínských fondů. Jediným známým dobrodincem byl farář Kryštof František Sieber, který bratřím roku 1725 odkázal v poslední vůli neznámý počet knih.2237)

V roce 1768 byl na základě rozhodnutí definitoria poslán do Roudnice řádový knihovník a historik Jakub Pohl z Brtníků, aby sepsal historii konventu.2238) Snad působil i v knihovně, neboť v Roudnici pobýval i před svou smrtí, o tom však nemáme důkazy. Dobrým knihovníkem byl určitě kvardián Sulpitius Charius z Rakovníka. V roce 1777 mu totiž kníže Filip Lobkowicz svěřil do péče svou cennou zámeckou knihovnu, aby ji dal do pořádku, sepsal a měl u sebe její klíč. Lobkowiczká knihovna byla od roku 1734 prosta jakékoli údržby, svazky byly v nepořádku, několik set jich leželo v zámeckých pokojích na zemi. Nesnadný úkol nápravy i odpovědnost držení klíče by stěží kníže Filip svěřil někomu neznalému a bez zkušeností.2239) Okolo roku 1810 působil v klášteře jako knihovník a archivář bratr Kašpar Boušek (Bauschek)2240) a v roce 1825 byl fond zpracován do svazkového katalogu.2241) V klášterních inventářích z let 1827 a 1851 je sice knihovna zmíněna, avšak bez jakýchkoli dalších detailů. V jejím vybavení se tedy mimo knih nenacházelo nic mimořádného. Novější inventář ještě hovoří o dvou knihovních skříních v provincialátu a kvardianátu. Klidně však mohly sloužit jen pro ukládání písemností a pracovních či archivních rukopisů.2242) V mnohých knihách jsou provenienční poznámky někoho z rodu Lobkowiczů, který při vydržování kláštera nezapomínal ani na jeho knihovnu.

Po likvidaci kláštera v roce 1950 byl fond čítající asi tři tisíce svazků předán Městskému muzeu v Litoměřicích na jeho vlastní žádost.2243) Roku 1962 byl převeden do majetku Knihovny Národního muzea a následně instalován v samostatné místnosti jako součást expozice Muzea knihy v zámku ve Žďáru nad Sázavou. Knihy jsou uloženy v původních skříních z druhé poloviny 19. nebo počátku 20. století.

Knihovna v původním mobiliáři z 19./20. století.; klikněte pro zvětšení
Knihovna v původním mobiliáři z 19./20. století. (Součást expozice Muzea knihy ve Žďáru n. Sázavou, foto autor, za laskavé svolení k užití fotografie děkuji Knihovně Národního muzea)
klikněte na obrázek pro zvětšení

Národní muzeum o kapucínskou knihovnu dobře pečovalo, svazky byly zčásti ošetřeny a konzervovány v dílnách uměleckých řemesel v Hodoníně, 68 prvotisků podrobně popsáno.2244) Objem současného fondu je necelých dva tisíce svazků především starých tisků. Chybí jen malá část knih popsaných v katalogu z roku 1825. Při vlastnických převodech v 50. a 60. letech 20. století tedy knihovna sice ztenčila o přibližně tisíc svazků, jednalo se ale především o knihy novodobé.

Rumburk - klášter kapucínů

Klášter v Rumburku vznikl díky testamentu Františka Eusebia z Pötting z října 1667, v němž zavázal potomky vystavět konvent. Dědic Johann Sebastian z Pötting však v roce 1681 prodal panství Antonínu Florianovi z Liechtensteinu i s tímto závazkem a tak fundátorem se stal až tento kníže. Na podzim téhož roku byl získán císařský i biskupský souhlas a v průběhu 80. let vznikl kostel sv. Vavřince i trojkřídlý klášter přiléhající na zadní stranu chrámu. Na počátku 18. století k němu nalevo od budov přibyla ještě nejsevernější evropská Svatá chýše, ve 40. letech ještě doplněná o ambit. V padesátých letech 20. století převzal budovy kláštera Městský národní výbor. Přestože již v roce 1972 bylo rozhodnuto o opravě komplexu, k dokončení rekonstrukce došlo až v 90. letech. V klášteře sídlí od roku 1994 městská knihovna, Loreta je díky pěkným malbám volně přístupná jako expozice.

Plán stavitele budov z roku 1685, jež ovšem nebyl v úplnosti realizován, obsahuje doplněné popisky místností, takže se z něj dovídáme i o uvažovaném umístění knihovny.2245) Původně měla být ve větší cele srovnatelné s pokoji pro představeného a jeho sekretáře uprostřed jihovýchodního křídla, patrně nad kuchyní. Podle přeškrtaných popisků byly dalším možným umístěním cca dvakrát větší prostory v rohové místnosti na východě plánované kvadratury o rozměrech asi 5x11 metrů. Tuto bibliotéku, jež by patřila mezi kapucínskými k větším, měla doplňovat ještě rozlehlejší "Pötingenská knihovna" přiléhající ke knězišti vpravo (západně) od chrámu nad plánovanou zakristí.

Nerealizovaný plán prvního patra z roku 1685
Nerealizovaný plán prvního patra z roku 1685. (NA, ŘK, M40)

K realizaci těchto plánů ovšem nedošlo, konvent v skrovnější podobě nakonec získal i jinou dispozici vpravo (západně) od chrámu, namísto plánovaného umístění za kostelem. O umístění knihovny se tak dovídáme až o 50 let později a rovněž není jisté, zda knihy získané díky dobročinnosti hraběte Johanna Sebastiana z Pötting byly uloženy zvlášť, jak bylo nejprve plánováno. Hrabě Pötting po prodeji panství v roce 1681 daroval městu Rumburku větší obnos peněz, ze kterého zbylo ještě 10 tisíc zlatých pro klášter kapucínů. Právě z těchto prostředků byla podle řádových pramenů vybudována „bohatá knihovna“, která vzhledem k zmíněnému obnosu mohla obsahovat i zajímavou uměleckou výzdobu.2246) Rovněž knihy v ní uložené pocházely z daru hraběte Johanna Sebastiana, který je řádu věnoval rovněž v roce 1681, když panství opouštěl.2247) Jejich množství ani obsah zatím neznáme, i když v knihách by se mohly najít vlastnické záznamy. Podle velikosti místnosti (8x4 metry) se ovšem nejednalo o nijak skromný dar.2248) Dalším donátorem, byť značně skromnějším byl rumburský farář a duchovní správce v nedalekých Křečanech Jiří Judas František Martin, když kapucínům 20. června 1689 odkázal v poslední vůli všechny své knihy, byť jich bylo jen 39 titulů různého křesťanského zaměření.2249)

Někdy před rokem 1734 vznikl nejstarší známý katalog,2250) i když nejspíš nebyl první. Popisuje ovšem jen 245 svazků, takže v něm bezpochyby není zapsán fond Johanna z Pötting a i tak se zdá, že není úplný. Jen o čtyři roky později tak byl sepsán další katalog zaznamenávající již 1031 knih.2251) Důvodem pro vznik nového soupisu v tak krátké době bylo nové utřídění a obnovení knihovny. Fond tehdy docela vzkvétal, neboť kvardián Renát Pohl z Otmuchowa (1738-40) horlivě pořizoval nové přírůstky. Neznámým darem získal 61 svazků za odsloužení 140 mší. Snad rovněž věnováním získal konvent knihy od Jezuitů. Pět titulů v 19 zpravidla foliových svazcích původně zakoupili řeholníci Tovaryšstva Ježíšova v Drážďanech a Lipsku za 53 zlatých, další šest knih za 35 zlatých pořídili v Praze.2252) Nelenil ani Renátův nástupce Doroteus z Wrocławi, který sám zakoupil další knihy v roce 1743.2253) Další kazatelskou literaturu pořídili kvardiáni Gaudencius Metzger Prisnensis (v roce 1767) a Lev Stolla z Kadaně (1790).2254) V 60. letech 19. století se ještě stále knihovna nacházela v původním umístění v prvním patře jižního křídla. Někdy později již tato místnost nestačila a fond byl přemístěn do větších prostor vystupujících z obrysu kvadratury v rohu nalevo do kostela, které do té doby sloužily jako pokoj pro knížete Liechtensteina. Dosavadní prostory bibliotéky byly proměněny na skladiště. V roce 1884 se pak fond solidně obohatil o 800 knih z odkazu Julia Schmidta;, pravděpodobně faráře v Rumburku.

Roku 1894 byla provedena oprava kostela i kláštera, při níž došlo i k restaurování knihovny hrabat z Pöttingu. Praskliny ve zdech byly zazděny, stěny vybíleny, okno směrem do kostela vyměněno, ostatní opraveny, truhlář vylepšil dřevěnou podlahu a natřel skříně. Při té příležitosti byly všechny knihy znovu řádně uloženy a správná místa, k čemuž ještě museli kapucíni pořídit několik nových regálů.2255)

Okolo roku 1900 působil v Rumburku jako knihovník tehdejší kvardián Hilarius Pokorný, rovněž kazatel a ředitel III. řádu.2256) Zpracoval tehdy dva úplné a jeden neúplný svazkový katalog, podle nichž se ve fondu nacházelo asi dva tisíce knih. Po likvidaci kláštera knihovnu převzalo Městské muzeum v Rumburku protokolem z 24. srpna 1950. Starší část fondu z let 1530 až 1780 byla ještě seřazena podle oborových signatur a jednalo se údajně o 1500 svazků, z toho 500 bylo vytištěno v Praze. Novější část fondu obsahovala z převážné většiny kázání (1930 sv.) a „různé brožury“ (900 sv.), celkem 4330 knih. Při podrobné prohlídce kláštera 9. září bylo nalezeno ještě asi dalších 1200 svazků, 540 z nich mělo dle oficiálního postoje „určitou hodnotu“. Spolu s klášterními kronikami a jinými archiváliemi byly rovněž předány Městskému muzeu, které podle těchto údajů získalo z kapucínské knihovny celkem asi sedm tisíc knih.2257) Smlouva o převodu majetku z Náboženské matice na Muzeum z června 1955 uvádí ale jen 3500 svazků, z toho 1500 starých tisků. Přinejmenším část kapucínské knihovny v Rumburku se tedy dnes nachází ve sbírce starých tisků v místním muzeu.


nahoru     obsah      další kapitola     předchozí kapitola