nahoru

obsah

literatura

Dějiny františkánských knihoven v čes. zemích - Poznámky

1.   Předmluva františkána Edmunda Paschy, písaře pasionálu františkánského kláštera v Žilině z roku 1771, závěr změnen. Pravopis i/y, ss/š upraven dle současné konvence. Viz Lepáček, 1931, s. 888.

2.   Část závěru knihy Epilegomena od Bonaventury Bouše OFM (1918-2002). Vyd. v Praze, 1996.

3.   Výsledkem této a další badatelské činnosti byla má magisterská práce Dějiny kapucínských knihoven v českých zemích, obhájená na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně v roce 2004 (vedoucí práce Mgr. Zdeněk Kučera, PhD.), ze které toto dílo vychází.

4.   Rukopisům ve františkánských knihovnách se poprvé soustavněji věnoval Jan Kapistrán Vyskočil OFM (viz jeho osobní pozůstalost v NA, ŘF), prvotiskům různých v českých bibliotékách se zase věnovala Emma Urbánková. Nověji rukopisy z jednotlivých biblioték na jižní Moravě popsal Vladislav Dokoupil, manuskripty ve správě olomoucké vědecké knihovny popsali M. Boháček a F. Čáda (1994). Studiem františkánských deponovaných v Národní knihovně se v roce 1996 zabývaly Hana Hlaváčková a Milada Studničková (obě Ústav dějin umění AV ČR). Výsledky přednesly na konferenci v březnu 1996 v pražském františkánském klášteře. V Provinční knihovně v Praze dochované kapucínské manuskripty popsala Marta Hradilová (1994).

5.   Srov. jednotlivé podkapitoly v přehledu použité literatury na konci práce. O komplexnější pohled na sledované knihovny se pokoušeli již badatelé v 1. polovině 20. století. U františkánů to byl kněz tohoto řádu Jan Kapistrán Vyskočil (1886-1956), jehož výsledky se dochovaly zejména v NA, ŘF, i.č. 2473, fasc. 8. Také německý germanista a spolupracovník Berlínské akademie věd Walther Bruno Dolch (1883-1914) studoval v letech 1905-1910 v minoritských knihovnách v Opavě a Mostě, kde procházel také kapucínskou knižní sbírku, dále bádal ve františkánské bibliotéce v Kadani, Chebu a Litoměřicích. Pozůstatky jeho výzkumů jsou snad dochovány v jeho osobní pozůstalosti v  Archiv der Berlin-Brandenburgische Akademie der Wissenschaften.

6.   NK, deponát křížovníků, sign. XVIII.F.6.

7.   Krasnopolski, Paul. Geistliche Bibliotheken in Böhmen und Mähren. Mainz : Guttenberg-Gesellschaft, 1926, s. 3. separát z Guttenberg-Jahrbuch, 1926.

8.   Pozůstatky historických slezských-polských klášterních knihoven se dnes nacházejí v Bibliotece Uniwersytetu Wrocławskiego, kam se dostaly v roce 1810 v důsledku sekularizační vlny rušící kláštery podobné josefínským reformám v Rakousku a českých zemích. Podrobněji včetně odkazů na literaturu o konkrétních knihovnách viz Zawadzka, 1983. O knihovnách jednotlivých františkánských klášterů v dnešním Rakousku a Slovinsku viz Lackner et al., 2006, s. 11 a násl.

9.   Od studia několik pramenů, byť by mohly relevantní informace obsahovat, jsem vzhledem k jejich dislokaci, nezřídka v zahraničí, musel vhledem k šíři práce upustit. Jedná se o následující:

Materiály v Archiv des Minoritenklosters in Wien, kde se mohou nacházet prameny z moravských konventů včetně Opavy, neboť do rakouské provincie patřily moravské kláštery v letech 1517-1732.

Materiály k františkánskému klášteru ve Valticích náležejícímu k rakouské provincii by mohly být zase v Provinzialarchiv der Franziskaner Wien.

Biblioteca Apostolica Vaticana uchovává sérii 61 inventářů zakázaných knih v církevních knihovnách (Codici Vaticani latini 11266-11326). Kongregace pro Index na základě závěrů Tridentského koncilu nechala v letech 1598-1603 provést soupisy knih na Indexu v jednotlivých bibliotékách včetně osob o tyto knihy pečující a je využívající. Srov. Ciccarelli, Diego OFMConv. Le Biblioteche Francescane Covnentuali nell’indagine del 1598-1603. In Archivi - biblioteche beni e centri culturali. Assisi, 1991, s. 285-303. (rozbor italských knihoven ve třech těchto kodexech).

Katalog švédské kořisti za třicetileté války sestavený v roce 1990 v Královská knihovně ve Stockholmu, viz Procházka, 1999.

Kollenberger, Matthias OFMConv.  (pražský kvardián 1736-7 a provinciál 1738-43) Historia provinciae Bohemiae Ordinis Minorum Conventualium (více než pětisetstránkové podrobné dějiny všech minoritských konventů v české provincii) - Muzeum Most, i.č. 26.

Jednotlivé odkazy duchovních z Čech by též bylo možno ověřit mezi souborem závětí - NA, Arcibiskupství pražské, inv. č. 4195-4415.

10.   O její existenci viz Hlaváček, 2000, s. 121.

11.   Viz Buben, 2006, s. 329.

12.   Srov. Kukla, 1889; Svátek, 1959; Blažková, 1993.

13.   Roest-Dijk-Matura, 1981, s. 20.

14.   Druhý životopis Tomáše z Celana. LXVIII. kapitola (jaké měl poznání a paměť, 102. Česká verze životopisu je dostupná v překladu Ctirada Václava Pospíšila OFM in Františkánské prameny. 1. díl. Olomouc : Matice cyrilometodějská, 2001, s. 221 nebo v překladu Bohumila Bednáře. Druhý životopis svatého Františka. [Praha] : Alverna, [1993]. ISBN 80-901426-1-3 nebo nejnověji v překladu Bonaventury Štivara OFMCap. a Ráchel Prokopové OSCCap. V elektronické verzi v aplikaci pro Windows dostupné na www: http://www.kapucini.cz/Dokumenty/setup_fp.zip. [cit. 16.8.2007].

15.   Srov. Sv. František. Slova života a spásy. 2, 15-17.

16.   Napomenutí bratřím. 5, 5-6. Překlad Markéta Koronthályová, Jiří Bonaventura Štivar OFMCap.

17.   2. životopis Tomáše z Celana, 194.

18.   Matouš 5,10.

19.   Tento kodex o 318 listech se údajně dodnes dochoval v Assisi. Tuto skutečnost jsem ovšem již neověřoval, a tak pouze odkazuji na zmínky o něm v Eduardus Alenconiensis OFMCap. De breviario S.P.N. Francisci. In Analecta Ordinis Capuccinorum, 14. Romae, 1898, s. 175-180 nebo nověji příspěvek Van Dijka ve Franciscan studies, 1949, s. 14.

20.   Roest-Dijk-Matura, 1981, s. 20. Srov. též Eduardus Alenconiensis OFMCap. De Breviario S.P.N. Francisci. (cit.).

21.   Tamtéž, s. 18-20.

22.   Tomáš z Celana. Druhý životopis, kapitola CXLVII., 195.

23.   Paolazzi, 2004.

24.   „Nulli prorsus rei parcebat, nec mantellis nec tunicis nec libris nec etiam paramentis altaris, quia omnia haec, dum posset, ut pietatis impleret officium, indigentibus largiretur.“ - kapitola VIII. 5, 15.

25.   Tomáš z Celana, Druhý životopis, kapitola CXXXVI, 180.

26.   Latinský výraz libellus může označovat drobný svazek, ale také dokument - listinu, v tomto případě též psací materiál pro jejich vznik nebo též poznámkový sešitek.

27.   Tomáš z Celana, Druhý životopis, kapitola CXXXIX, 185.

28.   Sv. Bonaventura, Opera omnia, VIII, s. 334. Cit. podle Lenhart, 1954, s. 33. Podle legend o světcově životě se též několikrát „tázal“ evangelia, jak má žít. Především když zakládal své bratrstvo, nejprve se v kostele sv. Mikuláše pomodlil, pokřižoval a otevřel tři knihy evangelií na těchto třech místech: Jestliže chceš být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří a rozdej chudým (Mat 19,21) ; Nic si neberte na cestu (L 9,3), Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne (Mt 16,24). Poté prohlásil toto, za společnou řeholi všech bratří, kteží se přidají do jejich společenství. (Legenda Maior, kapitola 1., 3). Také při jednom ze svých pobytů jednal podobně, třikrát otevřel evangelium a údajně pokaždé narazil na text pojednávající o utrpení Ježíše Krista. (1 životopis Tomáše z Celana, 92-93). Také před svou smrtí se nechal přinést knihu Evangelií a nechal si předčítat pasáž o umývání nohou učedníkům a Poslední večeři Páně. (Jan 13,1 a násl. Viz 1. životopis Tomáše z Celana, 110 a Legenda maior, kapitola 14., 5, 7).

29.   Srov. též Druhý životopis Tomáše z Celana, 91, citovaný v epilogu této práce.

30.   Tomáš z Celana, Druhý životopis, kapitola CXXXIX, 185.

31.   Kapitola 4, 3.

32.   XI. kapitola, 43. Legenda zde vychází ze společného vlastnictví prvotních křesťanů popisovaného ve Skutcích apoštolských (2,44 a 4,32), přídává však právě výslovnou zmínku o knihách, která v Bibli není. Podobně se vyjadřuje také další raný františkánský pramen, tzv. Perugijský anonym, 27 („Cokoli měli, knihu nebo tuniku, všichni to používali a nikdo neříkal o něčem, že je to jeho, jak tomu bylo v prvotní apoštolské církvi.“). Český překlad legend v překladu Bernarda Bartoně OFMCap., Anastáze Poláška OFMCap. a Ráchel Popkové OSCCap. je dostupný v elektronické verzi pro Windows na: http://www.kapucini.cz/Dokumenty/setup_fp.zip. [cit. 5.8.2007].

33.   Legenda tří druhů, 59.

34.   Christ, 1955, s. 442.

35.   Epistola de tribus quaestionibus, N. 6.; Opera omnia. VIII. Quaracchi, 1891?, s. 332b-3a, cit. podle Costa, 1991, s. 230. Viz též Abate; 1950, s. 90-91; LeGoff, 2004, s. 143. Bonaventurův postoj ke knihám byl zásadně ovlivněn zejména jeho postojem k moudrosti, o níž píše: „Moudrost je světlo sestupující od Otce, lampa v duši zářící v ní. Činí duši podle vzoru Božího (deiformam) a příbytkem Božím. Toto sestupující světlo způsobuje okouzlující porozumění, překrásnou vůli a mohutnou práci.“ Collationes in Hexameron, II, 1. In Opera omnia. Tomus V. Quaracchi, 1891, s. 420.

36.   Účelem kapitoly je podat pouze stručný přehled pro uvedení do osudu samotných knihoven v dalších kapitolách. Podrobněji viz použitá literatura, zejm. františkáni: Beneš et al., 2004; Elbel, 2000 a 2001; Hlaváček, 2002a a další jeho práce; Houška, 1996; Minařík, 1914 a 1916; Wilhelm-Minařík, 1909. kapucíni: Matějka, 2002 a další; Rabas, 1937. minorité: Dersch, 1914; Kukla, 1889 (s jistými nepřesnostmi); Svátek, 1959. obecně: Buben, 2006; Foltýn a kol, 2005; Vlček-Sommer-Foltýn, 1998.

37.   Houška, 1996, s. 13.

38.   Více viz Prix, 1998, s. 53.

39.   Tyto údaje se týkají současného geografického vymezení hranicemi České republiky. Administrativně patřilo u františkánů, stejně jako později u kapucínů k téže provincii až do 18. století také Slezsko, jehož kláštery (zejm. ve Wrocławi a Nyse) především v prvním století po příchodu obsaervnatů patřily k nejvýznamnějším, co se týče studií, slavení kapitul i působení vzdělaných a aktivních řeholníků.

40.   Houška, 1996, s. 19.

41.   U františkánů šlo o 115 řeholníků umístěných v Hejnici a 11 bratří internovaných, tedy jen cizím slovem řečeno vězněných v Želivi. Viz „Akce K v číslech“ - NA, SÚC, 108.

42.   Jeden z oficiálních dokumentů státní církevní správy z 26. ledna 1953 nazvaný „Zpráva o provádění akce vyklizování klášterů v roce 1950“ záležitost popisuje slovy: „Převzetí klášterů do správy orgánů Státního úřadu pro věci církevní, ke kterému došlo v rubnu r. 1950, bylo největším majtekovým přesunem od obsazení pohraničí a od znárodnění velkostatků - průmyslových podniků. Zatímco těchto revolučních událostí se účastnily všechny státní a veřejné orgány a byly prováděny postupně za účasti a kontroly nejširší veřejnosti, klášterní akce byla provedena s vyloučením veřejnosti, nárazově a s minimálním počtem účastníků.“ - NA, SÚC, 108.

43.   Zbořeny byly domy kapucínů v Liberci, Mariánské u Jáchymova, Mostu, minoritů tamtéž a františkánů v v Kroměříži na Lindovce a Praze-Spořilově.

44.   Podrobně o situaci v kapucínském řádu viz Matějka, 1999.

45.   Şenocak, 2003, s odkazem na Codex Redactus Legum Fratrum Minorum in Synopsim cum Indice copioso. Romae, 1796, 1.)

46.   Chronica XXIV. Generalium Ordinis Minorum. In Analecta franciscana, 3, 1897, s. 213.

47.   Vydáno v Bullarium Franciscanum. Romae, 1759, s. 68-70. Text buly jsem bohužel neměl k dispozici, ale o sto let později z ní cituje Jan XXII. v dokumentu Quia Quorundam (1324), kap. 3: „Dicimus, quod nec in speciali, nec in communi debent habere proprietatem, sed utensilium, librorum, et rerum mobilium, quas licet habere, ordo usum habeat, et fratres, secundum quod generalis minister et provinciales ordinandum duxerint, his utantur.“ Dostupné na www: http://www.franciscan-archive.org/bullarium/. [cit. 8.4. 2005].

48.   Také dle Quoa Quorundam (cit.), kap. 3: „Innocentius [IV.] autem et Alexander [IV.] praefati in suis declarationibus sic dixerunt: "Dicimus insuper, quod, quum in ipsa regula contineatur expresse, quod fratres nihil sibi approprient, neque domum, neque locum, neque aliquam rem, quod nec in communi, nec in speciali debent proprietatem habere; sed locorum, et domorum, et utensilium, et librorum, et eorum, quae licet habere, ordo usum habeat, et fratres, secundum quod generalis et provinciales ministri ordinandum duxerint, his utantur.“

49.   Kap. 9. „Habetur etiam in eadem regula, quod in predicatione, quam fratres faciunt, sint examinata et casta eorum eloquia ad utilitatem et edificationem populi annunciando eis vitia et virtutes, penam et gloriam. Sed constans est, quod hec supponunt scientiam; scientia requirit studium, exercitium vero studii communiter haberi non potest sine usu librorum: ex quibus omnibus satis claret ex regula ad victu, vestitum, divinum cultum et sapientiale studium, necessariorum rerum usum fratribus esse concessum.“ Dostupné na www: http://www.franciscan-archive.org/bullarium/exiit-l.html. [cit. 21.4.2005].

50.   Srov. Abbate, 1950, passim.

51.   VK OL, rkp. M II 15, fol. 2: „frater Adalbertus episcopus et ordinis minorum dixit in leccione sua, quam in castro[?] legit in loco refectorii, quod in libris et dictis sanctorum invenisset, quod in viginti annis deberet venire Antichristus.“ Viz Tříška, 1967, s. 60 ; Kadlec, 1966, s. 80-81. Vojtěch Bludův byl též důvěrným klerikem císaře Karla IV., jedním z prvních profesorů pražské univerzity, dále „lektor v Praze, mimo království české na různých generálních studiích, dlouho působil a posléze na studiu pařížském. Dvě léta s chválou posvátnou nauku [i.e. teologii] přednášel a posléze v mnohých konventech království českého a zvláště v klášteře pražském tutéž nauku přednášel, neustále pracuje v disputacích a řečech“ Viz Wadding, Annales Min. ad. ann. 1366, n. 13-14. Cit. podle Vyskočil, 1926, s. 137-138. Srov. též Tomczak, 1992.

52.   Poznámka v knize Kronika polska Joachima Bielskiego - Biblioteka Uniwersytetu im. Adama Mickiewicza w Poznaniu, sign. SD 4339 III, viz Tomczak, 1992, s. 168.

53.   Costa, 1991, s. 216-217 uvádí doklady z italského prostředí. Vzhledem k tomu, že střední Evropa byla osídlena řeholníky odtud, je pravděpododbné že i zde byla situace podobná. Srov. též Tomczak, 1992.

54.   Lenhart, 1954, s. 19.

55.   Srov. Costa, 2001 ; Şenocak, 2004.

56.   Lenhart, 1954, s. 15.

57.   Přesnější údaj zatím není znám, pro srovnání lze uvést jen knihovny dalších řádů: dominikáni Nymburk - 27 jednotek katalogu z přelomu 13. a 14. stol. (vyd. Hlaváček, 2005), benediktini Opatovice - 54 svazků v 1. polovině 14. stol. (tamtéž), augustiáni kanovníci Třeboň cca. 1395 - 135 svazků. Nebo též z minoritských fondů z jiných zemí: Regensburg 1347 - 86 sv. (Roest, 2000), Zhořelec 1362 - 69 sv. mimo knihy v chóru a zakristii (Roest, 2000, s. 208, pozn. 43; Gottlieb, 1890, s. 34)

58.   „Etiam aedificavit librariam magnam et quinque cameras juxta lectoram.“ Viz Lehmann, 1957.

59.   Lehmann, 1957.

60.   Z významných učenců mezi Menšími bratry v 13. století stojí za zmínku alespoň mistr a Sorbonnský rektor Alexander de Hales (†1245) a jeho žáci Johannes de Rupella (de La Rocelle, †1245), Wilhelm de Middleton (†ca1260, rektor v Paříži); Alexander von Bremen (†1271, biblický exegeta), Odo Rigaud (†1275). Dále sv. Bonaventura a jeho žáci, pařížští profesoři Gilbert de Tournai (†1284, averoista), Guilielmus de La Mare (†ca1298, antitomista), Petrus Joannis Olivi (†1298), Matheus de Aquasparta (†1302, patřící k spirituálům, lektor v Bologni, později rektor v Paříži) a další.

61.   Roest, 2000. Podle zpráv minoritské kapituly ve Firenze z května 1467 existovalo tehdy 43 řádových generálních studií. Viz Abate, 1950, s. 117.

62.   Constitutiones Narbonenses: „Possitantem quodlibet provincia habere duos studentes Parisius sine aliqua provisone, quibus provideatur in libris secundum arbitrium capituli et ministri.“; srov. též Roest, 2000.

63.   Roest, 2000, s. 202 ; Lenhart, 1954, s. 37-38. Viz též tzv. Prenarbonské konstituce, odst. 93: „Et libri omnium fratrum tam ministrorum, quam aliorum decedentium remaneat in provintiis, de quibus sunt idem fratres“. vyd. C. Cenci v Archivum Franciscanum historicum, 83, 1990, s. 50-95. Nebo toskánská provinční statuta (po 1316), č. 8-10: „Statuimus quod deinceps libri fratrum decedentium assignetur custodibus custodiarum de quibus sunt oriundi; quos minister cum concilio custodis et aliqourum discretorum dicte custodie (detractis expensis dicte custodie quibuscumque et provisione studentibus de ipsa custodia oriundus) distribuat fratribus dicte custodie, sicut ei videbit expedire.“ vyd. G. Abate v Miscellanea Franciscana, 33, 1933, s. 37-38.

64.   Nařízení Benedikta XII. (1336), kap. XI., č. 8-11 a konstituce schválené v Assisi roku 1340. Viz Bihl, 1937, s. 356-357.

65.   Jähnig, 2001.

66.   Vyskočil, 1946.

67.   Holzapfel, 1909, s. 279.

68.   Kap. XI., č. 4-5. Ed. Bihl, 1937, s. 356. Viz též Holzapfel, 1909, s. 279 s uvedením konkrétních titulů děl určených pro samostudium.

69.   Roest, 2000.

70.   „Quod Ministri in suis provinciis ordinent Studia in artibus pro iuvenibus provincie instruendis“. Cit. dle Costa, 1991, s. 239.

71.   Nařízení Benedikta XII. z 28.11.1336, který nařizuje, aby řeholníci posílaní na „význačná studia“ v Paříži, Oxfordu nebo Cambridge měli absolvovány studia Lombardského Sentencí na některém z 21 jmenovaných řádových studií provinčního a generálního typu v Asti, Bordeaux, Brugs, Coventry, Erfurtu, Exter, Londýně, Marseille, Metz, Nagy Varad (Oradea), Narbonne, Newcastle, Norwich, Pise, Praze, Reims, Rimini, Roven, Stamford, Todi, Yorku. Pozoruhodné je, že chybí Regensburg a Magdeburg zmiňované ve starších pramenech. Text vydán v Monumenta vaticana res gestas Bohemicas illustrantia. Acta Clementis V., Johannis XXII., Benedicti XII. Pragae, 2003, č. 1221. Viz též Bihl, 1937; Kłoczowski, 1983, s. 50. Další zmínku o knihovně u sv. Jakuba v Praze údajně uvádí Robert da Lecce OFMConv. (†1495) v jedné poznámce v knize Opus de laudibus sanctorum. Viz Sbaralea, Supplementum et castigatio... T. III., s. 49b. Fr. Costa (1991) však o pravdivosti této poznámky pochybuje.

72.   List Alexandra IV. provinční kapitole v Krakově. Vyd. v Bullarium Franciscanum. Tom. II., Romae, 1761, č. 150. Viz též Vyskočil, 1926, s. 138.

73.   Více viz Kadlec, 1966. O přednáškách A. Bludův se nachází poznámka v rukopise Vocabularium lat. manuscriptum per Laurentium Czeycz. 1460, do josefínských konfiskací uloženém u olomouckých františkánů, dnes VK OL, M I 265, fol. 2v. Viz též Vyskočil, 1926, s. 138.

74.   Po 12 let ve funkci provinciála, zmiňován je jako „význačný lektor“, v roce 1316 od papeže Jana XXII. ustanoven inkvizitorem. Přesto sám po Praze pokorně sbíral almužny. Viz Březina, 1904, s. 10; Neumann, 1927, s. 162, 154.

75.   Roest, 2000.

76.   Tříška, 1967, passim.

77.   Srov. např. Ladner, 1995. Mistr teologie v Avignonu (1392) a ve Freiburgu (od 1393) a později tamější kvardián Friedrich von Amberg měl v držení 18 knih, zejména studijní literatury. Lektor Jean Joly (*1440) působící na generálních studiích v Strassburgu, Paříži a Avignonu v letch 1460-1472 měl dokonce 31 kodexů.

78.   Roest, 2000. Konstituce publikovány v Miscellanea Franciscana, vol. 29, 1929.

79.   Abate, 1950, s. 122; Costa, 1991.

80.   Přesný název díla: „Dictionarium vocabularium bibliorum“. Doložen například v roce 1502 u minoritů v Českém Krumlově - viz.

81.   Abate, 1950; Christ, 1955.

82.   Srov. Şenocak, 2004, passim.

83.   Roest, 2000, s. 201-202.

84.   Costa, 1991.

85.   Šmahel, 1961.

86.   Za zmínku stojí zejména tzv. Malatestiánská knihovna spravovaná minority v severoitalské Ceseně dochovaná dodnes ve své původní podobě z poloviny 15. století. Především na náklady místního měšťana Novello Malatesta byla v místních minoritském klášteře v letech 1450-1454 zbudována architektem Matteem Nuti samostatná budova. Na obou stranách protáhlé knihovní trojlodní místosti s obloukovou klenbou v prvním patře je v řadě postaveno asi dvacet zdobených knižních studijních pultů pocházejících rovněž z 15. století. Dostatečné osvětlení zajišťují okna na obou stranách. Průchod místností, jejíž klenba se opírá o lehké sloupy, je uprostřed. Přestože dnes Biblioteca Malatestiana obsahuje středověký knižní fond bratří, nevznikla pro jejich potřeby. Sloužila totiž veřejnosti a představuje pro humanistickou Itálii typickou otevřenou a přístupnou knihovnu. Její řízení, nejspíš včetně financování, mělo na starosti město, řeholníkům byla svěřena běžná knihovní péče. To sice svědčí o jejich dobré pověsti jakožto šiřitelů poznání, ovšem znemožňuje aplikovat informace o této sbírce a jejím výjimečném interiéru na minoritské knihovny obecně, neboť se nejedná o obvyklou klášterní sbírku. Obdobné příklady nejsou ve střední Evropě známy a jejich výskyt je vzhledem k rozdílnému soudobému kulturnímu prostředí krajně nepravděpodobný.

87.   Abate, 1950, s. 105; Şenocak, 2004, s. 148-149.

88.   Costa, 1991; Lenhart, 1954, s. 124.

89.   Srov. Abate, 1950, s. 93.

90.   Text nařízení vyd. Bihl, 1930, s. 157-158. Jejich část No. 28 hovořící o potěšení braří v originále zní: „Mandatur, ut cuiusdam Fratris usui biblii aliqua vacans vel prima vacatura consolabiliter tradatur“.

91.   Şenocak, 2003, s.15.

92.   The book provisions of the Medieval friars. Amsterdam, 1964. Cit. tamtéž.

93.   Lenhart, 1954, s. 58.

94.   „per praelatos de ordine praefato assumptos communiter fieri consuevit“.

95.   Vydáno v Archivum Franciscanum Historicum, vol. 34, 1941, s. 13-94, 284-358. Viz Lenhart, 1954, s. 82.

96.   Kap. XII., č. 3: „Si autem frater huiusmodi libris non indiget, aut ubi libris indigeret, proviso de libris sufficienter eidem, aliquid de legato vel donato seu deposito huiusmodi superesset, guardianus eius ...[eos] in communes sui conventus necessitates converti seu dispensari procuret...“ Vydal Bihl, 1937, s. 359.

97.   Lenhart, 1954, s. 84.

98.   Tamtéž.

99.   Lenhart, 1954, s. 38 ; Bihl, 1937a, s. 161.

100.   Své knihy si označili texty „Iste liber est fratris Guntheri lectoris de provincia Bohemie fratrum minorum nunc custodis Pragensis“, resp. „Iste liber … est fratris Mauricii lectoris iunioris.“ Br. Gunther tak vlastnil výňatky z Lombardových Sentencí - NK, sign. III.B.10. Srov. o něm též níže v souvislosti s pražskou minotiskou písařskou dílnou. Br. Mauritius užíval dílo De regimine principium od Aegidia Římského - NK, sign. IV.B.8. Viz též Kadlec, 1966, s. 81-82. O br. Mauritiovi dále víme, že byl společně s kazatelem Henricem (Jindřichem) uvězněn pražským biskupem Janem IV. z Dražic, že „nedostatečně katolicky vnímali chudobu Kristovu, což byla otázka v té době velmi živá.“ viz Kronika Impekhovena - MZK Brno, deponát Minoritů, sign. Mn 59. Viz též Kłoczowski, 1989.

101.   Srov. Kadlec, 1966, s. 81.

102.   Knihovna Národního muzea, sign. XIV D 14. Vyškrábaný zápis z 15. stol. na fol. 1r „Iste liber est fratris Mathei ...“. Dvě figurální iniciály (sv. Jeroným, stvoření světa), ostatní ornamentální. Viz Bartoš, 1926/27, č. 3466 ; Brodský, 2000, č. 190, s. 210.

103.   Patrně syn Jimrama I., narozen cca. 1250, zřejmě studoval v Bologni, snad olomoucký arcijáhen v letech 1282-1301, papežský penitenciář, arcibiskup v Rize 1304-1340, většinu tohoto období však pro spory s Řádem německých rytířů strávil v papežském Avignonu. Viz Plaček, 1995.

104.   „Praesentate siquidem nobis petitionis tuae series continebat, quod dudum, cum de ordine fratrum Minorum, cuius professor existis, assumptus fuisti et ad tuam Rigensem ecclesiam promotus, libros quos in ordine ipso habueras, tecum portasi et hucusque retinuisti, sicut per praelatos de ordine praefato assumptos communiter fieri consuevit, quod postea multos libors alios acquisiti...“ Vydáno v Bullarium franciscanum. Sv. 5. Romae, 1898, č. 986, s. 530a. Cit. podle Costa, 1991.

105.   Pravidlo vracení knih bratří působících v církevních funkcích rodné provincii, kustodii nebo klášteru obecně ustanovil Janův následovník Benedikt XII. ve svých nařízeních z roku 1336 (viz výše), tedy až čtyři léta po tomto svolení pro Friedricha z Pernštejna.

106.   Archivio Vaticano, A.A., Armario C, No 1197, 1200, 1201, 1203. Publikoval Valenti, 1933. Jen Friedrichův finanční majetek čítal téměř 5,5 tisíce zlatých, dále vlastnil řadu liturgických zlacených a zlatých předmětů nebo honosné jídelní servisy. Srov. též Williman, D. Bibliothèques ecclésiastiques au temps de le papauté d’ Avignon : I. Inventaires de bibliothèques et mentions de livres dans les Archives du Vatican (1287-1420). Paris, 1980.

107.   Valenti, 1933, s. 52.

108.   „Istorum librum comparavit frater Theodoricus, filius Conventus Bechinensis, et dedit eum ... pro conventu Krumplowiensi Anno ... Mocccc.xiijo.“ JČ VK, Zlatá Koruna, sign. 1 CK 70. Cit. podle Hejnic, 1995, s. 77. Podle citovaného přípisu bylo snad podobných knih původně více.

109.   Viz Hlaváček, 1970, s. 198. Podrobněji o prameni viz kapitola o knihovně v chebském konventu.

110.   („Anno salutis MOVV frater Valentinus Schyrmer ordinis minorum predicator almanus tunc temporis in Oppavie [!] emit hunc librum pro III albos gros. a fratri [!] Caspar Iudeo“ dnes se kodex nachází v muzeu v Českém Krumlově, sign. M8, viz též Weber et al., 1958, č. 129, s. 317-318.

111.   č. 93, konstituce vydal C. Cenci v Archivum Franciscanum Historicum, 1990, vol. 83.

112.   Şenocak, 2004. N. Şenocak soudí, ze někteří bratři si půjčovali doživotně knihy z konventní knihovny dokonce za úplatu, k čemuž údajně našel důkazné poznámky v knihách v Bibliotheca Antoniana v Padově.

113.   Publikováno v Archivum Franciscanum Historicum, 1930, vol. 23, s. 157, č. 28.

114.   VK OL, sign. M I 155. Boháček-Čáda, 1994, č. 27. Na předním přídeští poznámka: „Concessus est iste liber ad usum fratris Baptistae de Lipczik“. Pozdější vlastník na fol. 3b: „Conv. s. bernardini extra Brunam“ [i.e. františkáni]. O Janu K. z Lipska viz též kapitoly o brněnských a olomouckých františkánských knihovnách.

115.   Kap. XI, č. 2,3,7. Vyd. Bihl, 1937, s. 355-356.

116.   Vydáno v Archivum Franciscanum historicum, 1942, vol. 35, s. 35-112, 177-253. Viz též Lenhart, 1954, s. 85.

117.   Costa, 1991, s. 230.; Lenhart, 1954, s. 134-142.

118.   Vydal F. Delorme v Archivum Franciscanum Historicum, 1912, vol. 5, s. 698-708.

119.   Prohlášení v přípravných zápiscích na vídeňskou kapitulu k projednávání konstituce Exivi de Paradiso z 6.5.1312 publikoval F.Ehrle v Archiv für Literatur-und Kirchengeschichte, 1887, Jhrg. 3, s. 73. Viz též Şenocak, 2003, s. 22.

120.   V papežské konstituci Exivi de paradiso, při jejíž přípravě citovaný text vznikl se ani nijak tato kritika neodráží ani nezmiňuje.

121.   Şenocak, 2003, s. 22.

122.   “Item iniungitur ministris omnibus ut nulum fratrem permitant habere librum aliquem duplicatum,nec aliquem fratrem permitant habere librum quo uti nonposit.” Vyd. C. Cenci In Archivum Franciscanum historicum, 1983, vol. 76, s. 535.

123.   Cit. v Lenhart, 1954, s. 81-82.

124.   Tamtéž.

125.   Şenocak, 2003, s.22.

126.   Lenhart, 1954, s. 118.

127.   Vyd. v Archivum Franciscanum historicum, 1941, vol. 34, s. 13-94, 284-358. Cit. podle Lenhart, 1954, s. 119.

128.   Lenhart, 1954, s. 121-122.

129.   Srov. Nepotvrzená řehole, kapitola 8.

130.   Neumann, 1938, s. 134. Nařízení znojemské kapituly (1412) jsou údajně dochována v rukopise NK, signatura V.F.29.

131.   Např. statuta dominikánů nabádala, aby opisování knih nebylo věnováno mnoho času a rukopisy byly raději kupovány či zadávány k opisování písařům, aby zbylo více času na studium. Viz Christ, 1955.

132.   Srov. Abate, 1950, s. 82. Výjimkou snad mohly být liturgické kodexy cíleně ve velkém rozsahu opisované a zdobené v Assisi a snad také Na Františku v Praze.

133.   Zcela jiné postavení zaujímali písaři v mnišských skriptoriích, jejichž kláštery měly své statky a polnosti a byli zásobování jehněčí či kůzlečí kůží z vlastních zdrojů.

134.   „Fratres tam clerici quam laici compelantur per suos superiores inscribendo et in aliis sibi competentibus exerceri. Quod si ipsi superiores negligentes in hoc fuerint, avisitatoribus puniantur“, cit. v Senocak, 2003, s. 26.

135.   Práce je v světcových očích „milost“. Srov. Potvrzenou řeholi, č. 88: „Ti bratři, kterým Bůh dal milost, že mohou pracovat, ať pracují svědomitě a s dobrým úmyslem, aby totiž nedali vzniknut zahálce, která je nepřítelem duše, ani při tom nepotlačovali ducha svaté modlitby a zbožnosti, kterému mají sloužit všechny časné věci.“ Nebo Závěť sv. Františka, č. 119-120: „A já jsem pracoval vlastníma rukama a budu pracovat; a rozhodně chci, aby všichni bratři se zaměstnávali počestnou prací. Kdo neumí pracovat, ať se to naučí, a to ne z touhy po mzdě za práci, ale pro příklad a pro potlačení zahálky. A když za práci nedostaneme mzdu, obrátíme se k stolu Páně a budeme prosit o almužnu dům od domu.“

136.   Srov. Lenhart, 1954, s. 31 a 42, jenž v této souvislosti hovoří o bratřích jako o „official wasters of parchment“.

137.   „Žádný bratr nesmí psát ani vést druhého k psaní knihy určené na prodej“. Cit podle Lehnart, 1954, s. 26.

138.   Srov. Roest, 2000, s. 198.

139.   Abate, 1950; Lenhart, 1954, s. 71-76; Roest, 2000, s. 232-234; Şenocak, 2003.

140.   Srov. Cavalo, 1987.

141.   Roest, 2000, s. 231; Senocak, 2003, s. 26; Lenhart, 1954, s. 28-29.

142.   Şenocak, 2003, s. 25; Lenhart, 1954, s. 28.

143.   NK, signatura III.B.10. Truhlář, 1905, č. 419, s. 162-163. Viz též databáze Manuscriptorium. Písaře zmiňují kolofony na fol. 109v a o něco podrobněji na 329r: „Optime ingrossate in civitate Pragensi in claustro sancti Jacobi fratrum minorum sub anno incarnacionis domini MoCCCosexagesimo feria sexta proxima post Epiphaniam domini per manus Nicolai de Grecz et cetera etc. Libro conpleto saltabit scriptor pede leto, qui te furetur anathematis ense necetur.“

144.   NK, signatura XVI.G.24. Na zadním přídeští poznámka: „frater thomas michelensis[?] ordinis minorum manu propria“. Cesta knihy do Chebu podle databáze Manuskriptorium, kde je dále citován KIST, Johannes. Das Klarissenkloster in Nürnberg bis zum Beginn des 16. Jahrhunderts. Nürnberg, 1929, s. 60 a 128-130.

145.   Lenhart, 1954, s. 44-47 uvádí bratry iluminátory: Wilhelm (Anglicus?, misionář v Německu, † ca.1232), Matouš z Paříže. (reprodukce viz Little, A.G. Illuminated manuscripts. In Franciscan literature. Manchester, 1937, s. 37-38), Henricus de Pisa, který byl i výborným kazatelem, spisovatelem a písařem (činný 1227-41, viz Sbaraglia, 1908. Tomus 1., 1908, s. 338), Bonaventura z Bologně (činný ca. 1270).

146.   Srov. Ladner, 1995.

147.   Na shodné rysy moravských či uherských a krakovských františkánských iluminací poukazuje Miodońska (1993) jmenujíce polského františkánského iluminátora Bernardyna z Źarnowca.

148.   Podrobněji o rukopisu viz níže.

149.   Více viz kapitola o kadaňském františkánském klášteře.

150.   Konkrétně se jedná o tzv. Františkánskou Bibli (Knihovna Národního muzea, XII B 13), Františkánský breviář (Uměleckoprůmyslové muzeum Praha, ms. 7681), Život sv. Františka (Knihovna Národního muzea, Nostická sbírka C 13). Podle mínění H. Soukupové (1984) patří mezi kodexy z františkánské iluminátorské dílny také tzv. Osecký lekcionář (letní část v Národní knihovně, sign. Osek 76, zimní od 2. světové války nezvěstná) a Sedlecký antifonář (NK, sign. XIII.A.6.)

151.   Květ, 1927. Pergamenový kodex (470 ff., 353x271 mm) se dnes nachází v Knihovně Národního muzea, signatura XII B 13. Srov. Brodský, 2000. Podle Mašína (1954, s. 14) vznikl kodex pro potřeby minoritského kláštera u sv. Jakuba, což však neodpovídá razurou poškozeným vlastnickým přípiskům.

152.   Provinční ministři ještě ve 13. století nebyli voleni na kapitulách, ale jmenováni generálním ministrem řádu. O příčině sporů a protestů proti br. Gamfeldovi („terribiles motus“, „magna discordia“) prameny mlčí, avšak není pravděpodobné, že by řeholník vyslaný sv. Bonaventurou byl obdobně nakloněn striktní chudobě jako nejspíš bratři v konventu Na Františku. Příznivce měl v klášteru v Złotoryji. Viz Dersch, 1914, s. 96; Neumann, Augustin. Die Chroniken der Mährischen Minoriten - NA, ŘK, 3144a; Kronika J. Impekhovena - MZK (cit., viz Kłoczowski, 1992); Kronika Fürstenhaina - viz Kłoczowski, 1992a.

153.   Pozdější kronika J. Impekhovena (MZK) hovoří v souvislosti s generální kapitolou v Assisi roku 1295 vedenou tímto generálem Raymundem o podání jakési stížnosti samotnému papeži („a tribus accusantur quae accusationes ad summum Pontificem deferuntur“). Snad se jednalo o záležitost týkající se i českých zemí či Polska, neboť hned za tímto textem následuje informace o odvolání česko-polského provinciála Theodorica. Viz Kłoczowski, 1992.

154.   I když podle J. Krásy (1982) vznikla Františkánská bible v iluminátorské nebo písařské dílně složené z laiků, která snad mohla být i putovní a tudíž nebyla trvale usídlena v Praze.

155.   Krása, 1982.

156.   Tamtéž.

157.   J. Květ (1927) vyslovil teorii, že malíři byli ovlivněni zejména soudobými padovskými iluminátory. (nejznámější dílo Epistolář Giovanniho da Gaibana dokončený 1259 v Padově) Pozdější literaura (Krása, 1982, s. 31). však tento názor značně zpochybňuje a předpokládá orientaci na sasko-durynský styl. Podle Schwarzenského (1936) zase vyšel základní umělec ze středorýnské dílny. Viz též Krása, 1990, s. 22-23.

158.   Brodský, 2000, č. 110, s. 135-137.

159.   Uměleckoprůmyslové muzeum Praha, ms. 7681. 242 ff., 265x185 mm, vazba z 2.pol.15.stol. (kůže s slepotiskovým got. ornamentem, 5 puklic, na vrchní desce 2 kovové výčnělky pro připevnění nedochovaných řetězů).

160.   Sv. Vít, sv. Ludmila, translace sv. Václava, sv. Stanislav, a z hlediska sv. Anežky Přemyslovny rovněž důležitý svátek sv. Hedviky (15.10.), což svědčí o používání v českém prostředí. Všichni zmínění světci byli Na Františku slaveni, jak to dokazuje dopis papeže Innocence IV. Anežce Přemyslovně z 13.11. 1243, kde na jejich svátky povoluje zmírnění postu (CDB IV/1, č. 29, s. 107).

161.   NK, signatura VI.B.9.

162.   Soukupová, 1993, s. 30.

163.   Soukupová, 1984.

164.   Krása (1982, s. 30) zjistil podobnost dekoru s kodexem Algorithmus v Bayerische Staatsbibliothek v Mnichově (clm. 17703) obsahujícího různé středověké chronologické a kosmologické příručky, který vznikl s jistotou před rokem 1278. Jedná se o společné vyobrazení sv. Prokopa, Václava a Vojtěcha.

165.   Soukupová, 1984.

166.   Wratislawová-Mitrovicová, 1933. V díle rozpoznala jak italské, tak anglo-francouzské prvky knižní malby, které podle ní svědčí o celoevropském působení jeho tvůrců.

167.   Soukupová, 1984, s. 79.

168.   Inventář kostela a kláštera z r. 1574 - NA, Arcibiskupství pražské, C 117/6, kart. 2092, s. 562-577. Rkp. identifikovala Soukupová, 1984, s. 69 a násl.

169.   „Hoc opus Arnoldi Missnensis dextera scripsit. Ipse diu scribat et longo tempore vivat“. Pars hyemalis - NK, sign. Osek 76. (195 ff., 425x323 mm). Podle výzodoby zařadit J Krása (1982, s. 59) kodex do 80. nebo 90. let 13. století, dle souvislostí vzniku je datován před rok 1282.

170.   Friedl, 1928.

171.   Tamtéž. Autor velmi podrobně popisuje a analyzuje výzdobu díla, bohužel trochu zkreslenou jeho nesprávným určením vzniku díla do Míšně.

172.   NK, signatura XIII.A.6.

173.   D. Eben v popise kodexu v databázi Manuscriptorium. Jde např. o jedinou antifona k žalmům laudes nebo officium k sv. Bernardovi na str. 383.

174.   Pražák, 1983, s. 579. srov. Hutter, J. Česká notace. In Nota choralis. Praha, 1930. s. 54-60. Podle Huttera antifonář nejen pro cisterciáky vznikl, ale byl přímo napsán v jejich prostředí. Pozdější připsání textů k sv. Vojtěchovi lze vysvětlit opisem z nečeské předlohy, která českého patrona opomíjela.

175.   Krása, 1982, s. 48, poukazujíc na souvislost s „náčrtníkem z Wolfenbüttelu a evangeliářem z Glosaru“; Soukupová, 1989, s. 116.

176.   Květ, 1927, s. 157, které též poukazuje na analogie iniciál s antifonáři uloženými tehdy ve františkánském klášteře v Zadaru, jež mají mít souvislost též s Františkánskou Biblí.

177.   Knihovna Národního muzea, X A 11. Soukupová, 1984. Srov. Brodský, 2000, č. 72, s. 86-89.

178.   Tamtéž.

179.   Perg., 495x370 mm, Österreichische Nationalbibliothek, cod. 1170-73, rovněž vykazuje vlvi Padovského malířskí, jak soudil Květ (1927) i o Františkánské bibli. Viz Studie o rukopisech, 1994, roč. 30.

180.   Bayerische Staatsbibliothek München, clm 17702. Podle J. Krásy (1982, s. 30) vytvořil jeho výdobu týž umělec jako Františkánský breviář. Možnost vzniku Algorithmu v českém prostředí a přímo v Anežském klášteře opět rozebírá Soukupová (1984). I přes rozdílný písařský styl ve srovnání s breviářem opětovně poukazuje na jistý český původ a předkládá teorii o obsahové souvislosti cisiojanu v kodexu obsaženém s jiným v nekrologiu krumlovských klarisek (NK VI.B.9). Pro velké množství „nefrantiškánských“ prvků v kodexu obsažených ovšem dochází k závěru, že malíř působící v klášteře byl činný i někde jinde v Praze.

181.   Cambridge, Fitwilliam Museum, Ms. No. 36). Kromě českých patronů obsahuje i ve Wrocławi oslavovaného sv. Vincence, kodex bývá dle obsahu ztotožňován s Jindřichem III. Vratislavským. Dle Soukupové byla objednavatelskou Anežčina sestra Anna (zemř. 1265), sestra vratislavského vévody Jindřicha II. Pobožného (zemř. 1241), která po léta udržovala kontakty s pražským dvorem. Soukupová do téže skupiny výzdoby řadí také tzv. středorýnské rukopisy z období okolo roku 1260, zejm. Moralia in librum Job sv. Řehoře Velikého (knihovna augustiniánů-kanovníku v Herzogenburgu), graduál kláštera cisterciáků ze Seligenthal u Landshutu, který založila sestřenice Václava I. Ludmila Bavorská a uvedla tam sestry z Třebnice. (British Museum London, Ms. 16950).

182.   Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae (dále jen CDB). III., 1. Praha, 1942, č. 79 a 189.

183.   Viz Friedl, 1928. Kromě Anežky Přemyslovny však u tohoto kodexu připadá v úvahu ještě její jmenovkyně a jedna z prvních abatyší Mariensterského kláštera Anežka, sestra objednatele kodexu Bernarda z Kamence, případně jeho neteř shodného jména a rovněž cisterciačka z téhož řeholního domu. Viz Boldan, 2002, s. 85.

184.   Milánská legenda o sv. Anežce. Viz Vyskočil, 1932. Naposledy publikováno v překladu Zd. Kalisty v knize Středověké legendy o českých světcích. Praha : Lidové Noviny, 1998, s. 192-239.

185.   Soukupová (1989, s. 31) považuje umístění miniatury za „liturgicky významné místo“, neboť o svátku Povýšení sv. Kříže získal sv. František stigmata a v tento den bývaly podle legendy v Anežčině klášteře připomínány její zázraky. Stejně tak uvádí analogii o zázračném uzdravení slepého Tobiáše a Anežčina poloslepého bratra Václava. Poukazuje rovněž na shodnost řeholního oděvu klarisek s vyobrazením v kodexu (Soukupová, 1984. Podle předpisů v Bullarium Franciscanum Romanum. Pontificium. I. Romae, 1759, s. 476, č. 227). Jiný výklad ilumince podává J. Květ (1927), který v cistetrciáckém kodexu vidí vyobrazení blíže neznámé cisterciačky Anežky, snad z Tišnova. E. Urbánková předpokládá donaci královny Konstancie (zemř. 1240) a vznik kodexu v svatojiřském skriptoriu.

186.   1. citát - List klerikům, 4; 2. citát - 1. list kustodům, 3. Překlad Markéta Koronthályová, Jiří Bonaventura Štivar OFMCap.

187.   Srov. Urbánková a Stejskal, K. Pasionál abatyše Kunhuty. Praha, 1975.

188.   Ze spisu De finibus paupertatis, cit. podle Lenhart, 1954, s. 140.

189.   CDB III., 1., č. 145.

190.   Pokračovatelé Kosmovi. Praha, 1974, s. 104-105.

191.   Tamtéž s. 107. Viz též Regesta diplomatica et epistolaria... (dále jen RDBM) Pars I. Pragae, 1855, č. 1121. Václav také značně finančně podpořil sdružené konventy Menších bratří a klarisek ve Znojmě a Olomouci a založil klášter sester sv. Kláry v Opavě.

192.   Pražák, 1973, s. 149.

193.   Abate, 1950, s. 95-96; Van Dijk-Walker, 1960; Leisbach, 1995.

194.   Potvrzená řehole, kap. 4, Nepotvrzená řehole, kap. 8.

195.   Lenhart, 1954, s. 117. Ve 14. století pak stačil již pouze souhlas provinčního ministra nebo „naléhavá potřeba“, v umbrijské nebo akvitánské provincii postačovalo u prostších knih potvrzení kvardiána.

196.   Stejskal, 1976; Krása, 1982, s. 58-59.

197.   Boldan, 2002, s, 82.

198.   Friedl, 1928.

199.   Soukupová, 1984.

200.   Tento názor zastává také K. Boldan (2002). Podle H. Soukupové (1984 a 1989) se letní část Oseckého lekcionáře dostala do německého Mariastern až počátkem 14. stol., když byl za neschopného vládnutí krále Jindřicha Korutanského zastaven korunovační kříž Přemysla Otakara II., zřejmě jako součást pokladu svatoanežského kláštera (dnes dómský poklad v Řezně). Tuto Hypotézu se zatím nepodařilo nijak podložit.

201.   Srov. Homolka, J. K ikonografii posledních Přemyslovců. In: Umění doby posl. přemyslovců. Roztoky, 1982, s. 166 a násl.

202.   Přemyslovský rod se zásadně podílel na založení několika mužských i ženských konventů řádu cisterciáků ve 13. století. Bratr sv. Anežky král Václav I. založil klášter mnichů na Zbraslavi (1291-7), synovec světice Přemysl Otakar II. založil klášter ve Zlaté Koruně (před 1263). Anežčina matka Konstancie Uherská uvedla cisterciačky do Tišnova (1232) a Oslavan, snacha Kunhuta Štaufská založila klášter mnišek v lužickém Marienthal (1234) a sestřenice Ludmila zase přivedla cisterciačky do bavorského Landshutu. Srov. Vlček-Sommer-Foltýn, 1998; Foltýn a kol., 2005.

203.   Vyskočil, Jan K. OFM. Františkánský brevíř české provincie ze XIV. století v kapitolní knihovně v Linköpingu. s.a. strojopis - NA, ŘF, 2473, fasc. 5.

204.   Srov. RDBM. III, 726.

205.   Narozen cca. 1190-95, 1212 kanovník v Pasově, 1245 děkan tamtéž, † 1260. Více o něm viz např. Frenz. Kaiser Friedrichs II. standhaftester Widersacher in Bayern: der Passauer Domdekan Albertus Bohemus. [cit. 6.2.2006]. Dostupné na www: http://www.phil.uni-passau.de/histhw/diversa/Behaim_Wuerzburg.html.

206.   Podle poznámky v Behaimově deníku a poznámkové knize uloženém v Bayerische Staatsbibliothek München, clm 2574b, fol. 40v: „Hunc libellum de plantis et formularium penitentiariorum concecssi fratribus de Linza [nebo Linzen] minoribus fratri Gerardo et fratri Karulo, ut sibi habeant originale et mihi dent pulchrum scriptum cum bona littera et bono pergameno. Et pergamenum optimum ...[nečitelné] in quaternis“. Vydal Frenz-Herde, 2000, s. 253. Viz též Oliger, 1912; Lenhart 1954, s. 47. České části deníku clm 2574b publikoval a analyzoval J. Truhlář v Časopise českého museum, 1879. Na totméž místě popisuje Behaim celou svou knihovnu obsahující i jeho korespondenci, kterou měl uloženu ve dvou měších, jenž měl na čas uloženy u blíže neznámé řeholnice.

207.   Legendu uvádí a čerpá z ní v 17. století pražský jezuita Jiří Cruger ve své biografii pro Acta Sanctorum z roku 1668. (viz Kybal, 2001, s. 241). Z ní zřejmě vycházela tzv. kanonizační legenda vzniklá v souvislosti s beatifikačními snahami královny Elišky Rejčky v letech 1318-1328. Její nejstarší opis pocházející asi z 30. let 14. století je v tzv. Milánském rukopise uloženém v Kapitulní knihovně baziliky sv. Ambrože v Miláně pod signaturou M.10 (Soukupová, 1989, s. 192). Legendu latinsky publikoval J.K.Vyskočil roku 1932 a v roce 1934 také česky. Vznik legendy přímo v konventu Na Františku přepokládá také P.A. Houška (1996, s. 14), poukazujíce mj. na množství vlastních jmen včetně jmen sester klarisek. Novodobá vydání staročeské legendy viz Knihopis 1036-1038.

208.   Dochováno v tzv. Chebských zlomcích z městském archivu v Chebu, viz Mladějovská, M. Legenda o blahoslavené Anežce České : chebské zlomky. Praha, 1948.

209.   Bayerische Staatsbibliothek München: clm 18001, clm 18002.: „Item sub anno dicto istius Biblie due partes sunt scripte per fratrem Wenceslaum, fratrum de penitencia beatorum martirum, ordinis sancti Augusti[ni] conventualem ad sanctam Crucem in Praga ad instanciam fratris Johannis dicti de Hrusczicz de ordine fratrum minorum ordinis sancti Francisci, conventualis ad sanctum Franciscum in Praga. Prima pars huius Biblie inchoata fuit sub anno Domini M C C C XXXVIII secundo Nonas Septembrarii et sic scribendo per ordinem, quando frater Wen[ceslaus] poterat de choro et de officio, quod in ecclesia tenetur, facere, finita fuit. Secunda vero pars sub anno Domini M C C C X LI, nono Kalendas Julii“. Následuje poznámka o požáru židovské čtvrti v sousedství kláštera Na Františku 1338, zmínka o kapitule české prov. v Kłodzku 1340, vizitaci Jakuba de Aquitania poslaného generálem Geraldem, a smrti lektora br. Hartmanna 1340. Citováno podle Neumann , 1926, s. 161. Výraz „ad instanciam“ označovat kromě žádosti či naléhání rovněž dozor či odborný dohled, například učitele nad studentem, což by obšem přicházelo v úvahu u zejména opisování učebnic nebo glosované Bible.

210.   „Scripta per Gentessonem Huba ad instanciam honorandi patris fratris Valentini, predicatoris Boemorum ad s. Ioannem in Grecz Regine... [1413]“ - VK OL, sign. M II 109, fol. 49r-56v. Boháček-Čáda, 1994, č. 324. V souvilosti s „ad instanciam“ se opět nejednalo o lektorský dozor (srov. předchozí pozn.), neboť minorita Valentin je zde titulován jen jako kazatel a jeho případná učitelská hodnost by v takovém případě jistě nebyla opomenuta, navíc v H. Kralové nelze v této době žádná studia předpokládat.

211.   Srov. Lenhart, 1954, s. 23-35; Roest, 2000, s. 197-234; nebo Şenocak, 2003, s. 18-19.

212.   Šmahel, 1966.

213.   Şenocak, 2003.

214.   Srov. Roest, 2000, s. 222.

215.   Şenocak, 2003, s.17.

216.   Č. 73: „Caveat ne eleemosynas sibi missas pro libris in alios usus commutent, nec libros fieri faciant curiosos.“

217.   Kap. XI, č. 1: „ordinamus de libris donatis vel legatis cuivis communitati seu personae Ordinis, de quibus donantes provide disposuerint, fiat id dumtaxat, quod dispositum vel ordinatum fuerit per eosdem. Vyd. Bihl, 1937, s. 355.

218.   Şenocak, 2003, s. 20.

219.   Lenhart, 1954, s. 31-44; Roest, 2000, s. 197-234.

220.   Podle narbonských konstitucí (1260) měli provinciálové dohlížet na breviáře a misály, zda odpovídají schválené liturgické podobě.

221.   Mimo studenty „de gratia“ (viz výše). Srov. Şenocak, 2003, s. 21.

222.   Lenhart, 1954, s. 34.

223.   Zákaz prodeje bez svolení provinciála například v roce 1303 opakovala statuta hornoněmecké provincie. Viz Statuta Provinciae Alemanie superioris anis 1303, 1309 et 1341 condita, vyd. Fuseneger, Geroldus In Archivum Franciscanum historicum, 1960, vol. 53, s. 245-246., cit. v Şenocak, 2003, s. 24. Srov. též povolení provinciála Jana pro klášter Königsfelden in Aargau z 13.8.1344: „ut ad vestral librariam pro communi usu fratrum applicare possitis libros subscriptos, videlicet Alexandrum super Johannem ; Postillam Nycolai super Lucam et Matheum et alias quattuor postillas in uno volumine dilectioni vestre indulgeo et concedo presencium sub tenore ita tamen, quod perpetue ibi remaneat nec quocunque pacto vendantur vel alienatur nec quomodolibet distrahatur.“ Orig. Staatsarchiv Bern, cit. v Lehmann, 1918 , s. 185.

224.   Kap. XI, č. 11. Ed. Bihl, 1937, s. 357.

225.   Lenhart, 1954, s. 200.

226.   Kap. XI., č. 12-14: „... inventaria renovetur annis singulis et legantur in praesentia conventus, libris ipsis tunc etiam (ut praemittitur) realiter demonstratis.“ Vyd. Bihl, 1937, s. 357.

227.   Srov. Konstituce Benedikta XII. (1336), Kap. XI, č. 6. (Bihl, 1937, s. 356).

228.   V překladu „klášter bez knihovny je jako hrad bez výzbroje.“

229.   Costa, 1991.

230.   Lenhart, 1954. Kapucín J. Lenhart nalezl při svém výzkumu středověkých minoritských knihoven podrobné katalogy, které by evidovaly všechny díla v kodexech zapsaná, pečlivě popsaná, někdy i s implicity, pouze u velkých studijních domů.

231.   Bulu, někdy též tzv. Benediktovy konstituce publikoval M. Bihl v Archivum Franciscanorum historicum, 1937, vol. 30, s. 309-387; srov. Roest, 2000, s. 200 ; Holzapfel, 1909, s. 272.

232.   Registrum Angliae de libris doctorum et auctorum veterum - Oxford, Bodl. Library, Tanner 165.

233.   Viz poznámka v Sbaralea, Supplementum et castigatio ad Scriptores trium Ordinum... Tomus II., s. 8b: „ex Catalogo Libror. ... anno 1593. P.M. Georgio Benigno Doglioni Bellunensi Apostolico Visitatore recognito et Romae in Archivio Ordinis osservato tit. Inventariorum liber Provinciarum Bohemiae, et Austriae“. Cit. podle Costa, 1991, s. 278.

234.   Zejm. Costa, 1991 a dále Lenhart, 1954 ; Roest, 2000. Tito autoři uvádějí též konkrétní světskou literaturu, u níž ovšem mohly existovat větší rozdíly teritorální (jižní, západní a střední Evropa) i časové (zejm. díky dřívějšímu nástupu humanismu v Itálii).

235.   Muscat, Franciscan rights...(viz lit.).

236.   Podle F. Costy, cit. dílo se jednalo zejména o: Priscianus (5/6 stol.), Papias (11.stol.), Expositio vocabulorum Bibliae od Guglielmo Brito OMin (ca.1275). Ve filozofii Aristoteles a jeho výklady od Averroa, Avicenny, později františkánští autoři - bl. duns Scotus, Geraldo Oddone (†1348), Wilhelm Ockham (Physica, Logica, †1349).

237.   „Nulla Biblia emenda pretium viginti librarum Turonensium excedat“, vyd. v Archivum Franciscanum Historicum, 1937, vol. 30, s. 158-169; Vzhledem k nízké stanovené ceně umožňovaly konstituce z roku 1292 provinciálům dispensovat toto omezení. Srov. Lenhart, 1954, s. 10, 76.

238.   Zpravidla nechyběly GlosaePostilae od Mikuláše z Lyry OFM (†1349), hojně byl rozšířen rovněž Dictionarium vocabularium bibliorum, jinak zvaný Mammotrectus od Menšího bratra Marchesino da Reggio (ca. 1312), srov. Costa, 1991.

239.   Ladner, 1995.

240.   Z řad dominikánů zejm. sv. Albert Veliký, sv. Tomáš Akvinský, augustinián Egidio Romano a samozřejmě byli preferováni Menší bratři jako Alexander de Hales, sv. Bonaventura, Matouš z Aquasparty, Giovanni Peckham, Jan Duns Scotus, Landolfo Caracciolo (†1351), Francsco Mairone (†1328), Antonio Andrés (†ca.1333), Pietro Aureoli (†1322), Pietro dell’Antiqua (†1361) nebo Wilhelm Ockham.

241.   Toto prohlásili roku 1242 pařížští minoritští uniiverzitní mistři, tzv. Quattor Magistri de Paris, jmenovitě Alexandr de Hales, Joannes de La Rochelle, Robert de Bastia, Richard. Viz Lenhart, 1954, s. 4-5.

242.   Lenhart, 1954, s. 5 ; Costa, 1991, s. 5. Inventáře knih uložených v zakristii v konventech v Todi a Norimberku publikovány v Centralblatt für Bibliothekswesen, 1888, vol. 5, s. 495-496 a 1903, vol. 20, s. 96-.

243.   Lenhart, 1954, s. 17.

244.   Srov. Lenhart,1954, s. 24-25; Roest, 2000, s. 221; Kučera, 1997.

245.   Lenhart, 1954, s. 70, 135.

246.   Tamtéž. Lenhart dokládá vzájemné půjčování mezi konventy záznamy v italských katalozích z druhé poloviny 13. a 14. stol. S půjčováním od světských osob, které autor dokládá, mohl nastat problém, neboť z právního hlediska se nejedanalo o půjčování, protože bratřii neměli vlastnictví, kterým by mohli případnou škodu při ztrátě nebo porušení kodexu nahradit.

247.   Srov. např. Roest, 2000.

248.   SOA Třeboň, býv. Schwarzenberský archiv, Fam. Rosenberg, 27, č. 4.

249.   Roest, 200, s. 216-217.

250.   č. 17: „Insuper libri novitiorum usibus deputati, sive sint edificationis ac devotionis [vel] ad mores similiter a magistro novitiorum resignetur ad partem.“ (tyto tzv. Prenarbonské konstituce vydal C. Cenci v Archivum Franciscanum Historicum, 1990, vol. 83.)

251.   „Cingulum habeatur chorda communi et nihil potetur appensum ad chordam.“

252.   „Libros continue suos, videlicet bibliothecas in forulis a collo dependentes bajulantes“, viz Historia Anglorum. Oxford : Clarendon Press, 1996. cit. podle Lenhart, 1954, s. 56. Knihovnou zde nebylo míněno jistě více než několik svazků, které však obsahovaly větší množství děl.

253.   Hlaváček, 2006, s. 295.

254.   Knihovna Národního muzea, Nostická sbírka C 13. Pergamen, 116 ff., 203x146 mm. Tři úvodní listy vytrženy.

255.   Poznámku o komunitní četbě Legendy maior má např. její exemplář ve vatikánských knihovnách. Viz Lenhart, 1954, s. 74.

256.   Krása, 1982, s. 66.

257.   Tamtéž, s. 30-31. Viz též Stejskal, 1976, s. 13-14, který poukazuje na zrychlení tempa malířského vývoje za Václava II. Kultivovaný král obklopený teology, humanisty, astrology, básníky a umělci snad dal pořídit mnoho děl, která zmizela beze stop.

258.   Boháček-Čáda, 1994, č. 379 a 383.

259.   Boháček-Čáda, 1994.

260.   Vyučil se pravděpodobně v Olomouci a tam také začal působit v 60. letech 15. století působit. Vyzdobil i dva popisované rukopisy a později se přesídlil do Vídně nebo Wiener Neustadt, kde působil jako dvorní malíř. Závěr života strávil patrně opět na Moravě. Jeho iluminace patří mezi vrcholná díla své doby, malované plochy jsou barevně odstínované, takže působí výrazně realističtějším dojmem, než zmíněné památky starší. Iniciály jsou bohaté rovněž na detaily a pozadí vyplňující okolí hlavního motivu (zvířata, domy). Viz A. Jirka In Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Díl 1. Praha, 1995. s. 515-516; Krása, 1980; Krása, 1984, s. 603-604; Krása, 1990, s. 396n. Jméno „Mistr Friedrichova brevíře“ zavedl G. Schmidt. Gotik in Österreich. Krems, 1973, s. 173nn. Další moravské práce téhož mistra jsou Misál VK OL - M III 7, Misál olomoucký Jana z Bludova z r. 1466 - Zemský archiv Opava, pobočka Olomouc, CO 45 (pův. olomoucká kapitula), tzv. loucký misál od Benedikta z Louky z r. 1483 (Památník národního písemnictví: DG III 14) a dvoudílný graduál a dva brněnské svatojakubské misály v Městském archivu v Brně.

261.   Text v kodexu M IV 6 začínající „Alleluia. Preclara mundi Domina, nostra fac scribi nomina“ je uveden jako „Fratris Nicolai ministri“. Bratr Nicolaus de Carnovia byl jmenován provinciálem na generální kapaiitule v Padově 1443 a po urovnání sporů v samotné provinccii potvrzen v Olomouci 1456. Viz Dersch, 1914, s. 197.

262.   M IV 2 má nově připsané (17. stol.) Credo na foliích 1-2, dříve poškozených. Tamtéž najdeme přípisky v kánonu kvadratickou notací. Srov. Sehnal, 1993.

263.   Österreichische Nationalbibliothek Wien, Cod. 370. Více o něm viz kapitola o českokrumlovské knihovně a klášteře.

264.   VK OL, signatura M II 249. 338 ff., 24x16 cm. Výzdoba kodexu spočívá ve třech iniciálách nevalné úrovně, za zmínku přesto stojí iniciála V - Stigmatizace svatého Františka na počátku Legendy a nevalné ornamentální B na počátku epištol. Vzhledem k jejich nesvázanosti k textu je nespíš iluminátor překreslil odjinud. Psáno dvěma písaři.

265.   „Tyto knyehy utynyla [i.e. učinila] gest pany kaczna swu czeru /// a magy byti wobecz wssym sestram“. Srov. Vašica, 1922.

266.   Zejména obřad uctění sv. Kříže, poslední dílo kodexu, považoval například Zdeněk Nejedlý (Dějiny husitského zpěvu za válek husitských. Praha, 1913. s. 389, 420, 567) za husitský ceremoniál. zejm pro slova „sv. těla a krve tvéj obranu“. Zároveň ale připouští, že tuto velkopáteční liturgii v národním jazyce připouštěla i katolická církev.

267.   Srov. Jireček, Josef. O českém prvotním překladu sv. evangelií… In Abhandlungen der k. Böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften. 5. Folge, 10. Band, 1857-59, s. 5-8. nebo týž. O zvláštnostech češtiny ve starých rukopisech moravských. In Rozpravy třídy pro filosofii, dějepis a filologii královské České společnosti nauk. 7. řada, 2. sv., 1887, s. 22-23. Později pak Menčík, Ferdinand. Dva evangelistáře. Praha : vl. nákl., 1893; Vašica, 1922; Černý, František. Evangeliář olomoucký. Praha : Česká akademie, 1901; nebo Petrů, 1959, s. 40-41. Transkripce obsažené legendy o sv. Františkovi a srovnání s jejími dalšími texty, mj. jindřichohradeckým minoritským rukopisem publikoval Rippl, Eugen. Das alttschechische Leben des heiligen Franziskus von Assisi : (nach einer Olmützer Handschrift aus dem Jahre 1421). Praha : Taussig und Taussig, 1931.

268.   VK OL, signatura M I 1; papír, 137 ff., 21x14,5 cm. Na fol. 1v rovněž dole zápis „Tyto knyhy uczynyla gest pany kaczna swu dczeru wobecz vssem sestram“. Také jeho výzdoba je velmi prostá. Podrobnější popis rukopisu vč. lit. viz Petrů, 1959, s. 42-44.

269.   Cod. 1809 (Series nova 476). Pergamen, 171 ff., 317x320 mm. Viz Unterkicher, 1957.

270.   Fingernagel, 1997, č. 69, 1.Bd., s. 159-161.

271.   Srov. zejm. Hlaváček, 2001.

272.   Abate, 1950, s. 114.

273.   Hlaváček, 2002a, s. 123. Minorité ani františkáni nemohli využívat k vlastí dopravě a současné přepravě nákladů koně (Nepotvrzená Řehole 15,2; Řehole 3,12). Srov. Lenhart, 1954, s. 55-56; Şenocak, 2004.

274.   Více o pozůstalosti Kapistránových knih viz Chiappini, A. OFM. Reliquie letterarie Capestrani. L’Aquilla,1927, s. 287-291.

275.   Nařízení sv. Jana Kapistrána publikována v Chronologia historico-legalis Seraphici Ordinis... Tomus 1. Neapol, 1650, s. 102-111. Viz též Holzapfel, 1909, s. 285; Roest, 2000, s. 212, 229, vč. dalších odkazů na lit.

276.   O soupise pořízeném po smrti a údajně se nacházejícím ve státním archivu v Sieně viz Lenhart, 1954, s. 132. Viz též Abate, 1950, s. 92, pozn. 18.

277.   Hlaváček, 2002a, s. 124.

278.   Teichmann, 1934, s. 51; Hlaváček, 2001, s. 49.

279.   Hlaváček, 2002a, s. 122-123.

280.   Minařík, 1914, s. 206; Memoriale Ordinis Fratrum Minorum a fr. Joanne de Komorowo compilatum. In Monumenta Poloniae historica, t. 5, Warszawa : Państwowe Wydawnictwo Naukowe, 1961, citováno v Miodońska, 1993, s. 147. Viz též Hlaváček, 2001, s. 49.

281.   Spory se táhly až do kapituly v Opavě 1460, kterou svolal vizitující cismontánský generální vikář Jan Křtitel z Levanta. Zavedl tehdy nové v provincii nové stanovy podle stanov generálních. Viz Minařík, 1914, s. 206.

282.   Člen Kapistránovy družiny, novic ve Wrocławi, kvardián v Warszawie, v letech 1465-1488 celkem 8x zvolen provinčním vikářem, zemřel. 25.1.1488 během vizitace v Kadani. Jako „statečného obránce pravdy Boží proti husitům, horlitele pro svatou chudobu, muže evangelického“ ho popisuje např. kadaňská klášterní kronika, viz Bouše, 1948, s. 30. Pochován byl v kryptě před hlavním oltářem v Kadani, při její opravě bylo údajně Jakubovo tělo nalezeno neporušené. Viz Hlaváček, 2000, s. 122.

283.   Christ, 1955, s. 401.

284.   Chronica fratrum Minorum de observantia Provinciae Bohemiae. Saecularibus non communicanda, pergamen, 455 s., 21,5x16 cm - Knihovna Národního muzea, VII F 74, s. 74. Popis rukopisu viz Brodský, 2000, č. 67 a 82, po obsahové stránce jej bádal Petr Hlaváček (zejm. 2002a). Shodné tvrzení s doplňkem, že se jednalo o chorální knihy viz též Memoriale Ordinis Fratrum Minorum a fr. Ioanne de Komorowo compilatum. Vyd. v Monumenta Poloniae historica 5. Lwów, 1888. Citováno podle Hlaváček, 2002a, s. 123.

285.   Tamtéž.

286.   Více viz kapitola o knihovně v bechyňském konventu.

287.   Jediný nalezený případ vyobrazení malíře ve františkánském hábitu se nachází na jisté miniatuře Kalvárie z roku 1527. Viz Bockmann, 1986, s. 234-235. č. 365.

288.   Cit. Chronica fratrum Minorum de observantia Provinciae Bohemiae. Barevná reprodukce iniciály publikována v katalogu Historia franciscana (Beneš et al., 2004, s. 25). Lokalizace vzniku díla do Slezska viz Brodský, 2000.

289.   NA, ŘF, i.č. 3231.

290.   Srov. např. kodexy vzniklé při bechyňském konventu a poznámky v nich, viz jinde v této části a v kapitole o knihovně v Bechyni.

291.   Lišková, 1991, s. 44-45.

292.   Další poznání by mohlo přinést srovnání se dvěma chórovými františkánskými antifonáři vyrobených ve třetí čtvrtině 15. stol. ve Slezsku pro minoritské kláštery se zdobnými iniciálkami v tradičním slezském stylu, bez figurální motivů - Biblioteka Uniwersytecka Wrocław sign. 1 F 389, 1 F 393.

293.   Srov. Hlaváček, 2002a, s. 103.

294.   Kapitola 9. - dochováno např. v NK, signatura. XIV.H.22.

295.   Hlaváček, 2002a, s. 131. Užívat v této souvislosti termín „klášterní skriptorium“ může být zavádějící, neboť nešlo o soustavnou a hlavní činnost řeholníků, jako u mnišských řádů, jako spíše o příležitostnou tvorbu nezbytných pomůcek pro studia, kázání a liturgii výhradně pro vlastní potřebu uvnitř Řádu.

296.   Na podobnou situaci na území dnešního Rakouska a Slovinska poukazuje též Nataša Golob in Lackner et al., 2006, s. 23. Popisuje též rukopisy obsahující velké množství různorodých kázání, na nichž se podílelo více písařů, zřejmě kazatelů působících v tomtéž konventu, avšak v duchu řádové chudoby využívajících společně jen jediný svazek knihy.

297.   Breviář uložený v Zentralbibliothek der Wiener Franziskanerprovinz in Graz, sign. A 67/11 má na fol. 83v kolofon: „Explicit psalterium p[er] ma[n]9 fr[atr]is basilii de egra de ordine fr[atru]m mino4 de observancia s[u]b anno d[omi]ni MoCCCCoLVIIIo“. Viz Lackner et al., 2006, s. 80-81. Později se kniha nacházela ve františkánské knihovně v rakouském Grazu. Hypoteticky mohl být Basil „de Egra“ totožný s olomouckým kvardiánem Basilem zajatým roku 1472 při cestě z kapituly v Brně. Viz Hlaváček, 2002a.

298.   Rukopis se dnes nachází v Österreichische Nationalbibliothek, Musiksammlung, Mus. Hs. 15493, dříve zařazen mezi Codices Seriei novae 2658. Viz též Bechyně.

299.   „Nec faciant huiusmodi opera scribi vel notari a saecularibus ... quia saeculares omnia fere que scribunt vel notant corrumpunt.“ - rubrika na fol. 1r v 1. sv. Fráze pochází ze staršího nařízení Menším bratřím pro psaní bohoslužebných knih z 13. století. Viz Bughetti, 1928, s. 409-410.

300.   534 ff., 21 cm, dnes uložen v strahovské premonstrátské knihovně, signatura DT III 2... Viz Ryba, 1971, s. 176-177, č. 2824.

301.   Viz též kapitola o knihovně olomouckých františkánů.

302.   NK, signatura VI.C.26 (29x22 cm).

303.   Knihovna Národního muzea, signatura XV A 1 (30x39 cm). Viz Pokorný, 1973.

304.   Později u olomouckých františkánů, nyní VK OL, M I 352. Viz Boháček-Čáda, 1994, č. 151. Kodex popsal F. Pokorný v nepublikované studii „Kvadratická františkánská notace“.

305.   Jan Filipec se narodil v roce 1431 v Prostějově v měšťanské rodině obchodníka. Na počátku své kariéry se stal písařem Jana Tovačovského z Cimburka. Když jej jednou tento moravský zemský hejtman vzal s sebou do Budína ke královskému dvoru, podařilo se mladému písaři rozluštit téměř nečitelnou listinu, díky čemuž se zalíbil uherskému králi Matyáši Korvínovi a od roku 1469 působil jako jeho sekretář, tedy jako hlavní představitel uherské diplomacie a vyslanec na sněmech v celé Evropě. Za své služby získal s pomocí Korvína post biskupa v sedmihradském Nagyvárad (Oradea, Grosswardein, Velký Varadín, dnes v Rumunsku, 1476-90), posléze pak též místo slezského zemského hejtmana (1480/81) a administrátora olomouckého biskupství (1482-92 - jako biskup nebyl potvrzen papežem Inocencem VIII., snad pro jeho přátelské vztahy k utrakvistickým šlechticům nebo vůbec toleranci ke „kališníkům“ vůbec. Srov. Foltýnová-Mikulcová, 1999.) V roce 1492 vstoupil ve Wrocławi do františkánského řádu a závěr života strávil v konventu v Uherském Hradišti, kde také zemřel 17. června 1509 po zranění při sestupování z vozu.

306.   VK OL, signatura M IV 3. Viz Boháček-Čáda, 1994, č. 380. O užívání graduálu v prostředí františkánského řádu svědčí kvadratická notace s mensurálními prvky, zmínky o "Fratres" v rubrikách. Invokace "Sancte Bernardine" v litanii na Bílou sobotu může naznačovat olomoucký nebo brněnský konvent tohoto zasvěcení, stejně jako františkány obecně

307.   Miodońska, 1993.

308.   VK OL, signatura M IV 5 Viz Boháček-Čáda, 1994, č. 382. Před rokem 1950 byl rovněž součástí knižní sbírky kláštera v U. Hradišti. Na přední desce supralibros: „R.P.O.M. // S.P.F.S.“, tj. „Reverendorum Patrum Ordinis Minorum // Sancti Patris Francisci Seraphici“.

309.   VK OL, signatury M IV 4, M IV 7. Viz Boháček-Čáda, 1994, č. 380 a 384. Více viz kapitola o knihovně v U. Hradišti.

310.   Szendrei, Janka. A Zalka-Antiphonale provenienciája. In Zenetudományi dolgozatok, 1988, s. 21-31. nebo týž A magyar középkor hangjegyes forrásai. Budapest, 1981, s. 40-41. Další lit. citována v Studničková, 2002, pozn. 16 na s. 241. O dalším kodexu připisovaném Filipcovi z doby jeho obrácení tamtéž s. 234.

311.   Více viz kapitola o knihovně v Bechyni.

312.   Starší prameny (Chytil, 1896; Svoboda, 1852; Bredt, 1903; Vyskočil, 1947) interpretovaly přízvisko písaře jako „de Kehcz“ a písař byl tak považován rovněž za iluminátora podle dalších doložených malířů téhož jména. Proti skutečnosti, že řeholník Matyáš pocházel z rakouského Retzu, města nedaleko Znojma, ovšem hovoří záznamy jím psaných knih v katalogu konventu v Hostinném (součást pamětní knihy konventu v Hostinném - NA, ŘF, Františkáni Hostinné, rkp. 1.). Ten eviduje třídílný pergamenový graduál se signaturami M1, M2 a M3, jehož část o svatých napsal roku 1492 Matyáš z Bavor, jenž ovšem může být totožný s Matyášem z Retzu: „Scriptor Fr. Mathias de Bavaria 1492 sub vicariatu R.P. Pauli de Levvenberg“ [sic - správně se ovšem provinční vikář jmenoval Ambrož ze Lemberka, jak je uvedeno i v kolofonu jiného díla, srov. Houška, 1996, s. 334.] Týž písař je dále v soupise knih uveden u jistého graduálu a svátečního žaltáře s hymny o svatých. (Signatura M5: „Missae votivae de B.V., diversae Kyrie, Gloria, Credo, Requiem ... ab eodem scripta.“; M8: „Psalterium festivum cum Hymnis de sanctis per totum annum per Frem Mathiam de Bav.“). V tomtéž soupise je zmíněn ještě jeden blíže neidentifikovaný písař: M 7: „Psalterium feriale cum Hymnis de Tempore per totum annum conscriptum ... per Fratrem Julianum de Stetin.“

313.   Graduál - NK, deponát Františkánů, sign. Ni6: pergamen, 69 listů, 53,5x37,5 cm, tmavá slepotisková vazba, dřev. desky, lité mosazné kování, nárožnice s antropomorfními motivy, puklice, stopy spon. Žaltář je uložen tamtéž, sign. Ni 2. Viz též Vyskočil, 1947, s. 79-80.

314.   „12 die Januarii a. 1498 per fratrem Mathiam … de Rehtz … notarium publicum tempore vicariatus fratris Ambrosii de Lewmberg in et pro loco ss. 14 auxiliatorum extra Cadanam per eiusdem loci guardianum … fratrem Jacobum de Reno“.

315.   Studničková, 2002, s. 239-240. Jemné barevné modelování, zlaté šrafování a morfologie výzdoby bordur údajně ukazují na rané práce norimberského malíře Jakoba Elsnera.

316.   Více o prodeji viz kapitola o pražském františkánském konventu. Torza jsou uložena v Nationalmuseum Nürnberg, Mm.362-371 (zimní část), Mm. 372-388 (letní část).

317.   „Finitus e[st] iste liber p[er] man[um] fr[atr]is Mathie de Rehcz XXVII. Januarii t[em]p[or]e vicait' r.di. p. F. Anthonij de lypczk 1.4.9.6.“ Viz Bredt, 1903; Hlaváček, 2002a, s. 132.

318.   K dataci srov. Svoboda, 1852; Pražské františkánské kancionály, 1887.

319.   Srov. Bredt, 1903.

320.   Studničková, 2002, s. 238-240 vč. reprodukcí iluminací norimberských zlomků. Chytil, 1896; Kašpar, 2005, s. 248 ; Kašpar in Beneš et al., 2004, s. 17; Bredt, 1903, Tafel XIV. (reprodukce iniciály se sv. Václavem).

321.   Dnes Biblioteka Uniwersytetska,Wrocław, sign. I F 433, I F 437, I F 439.

322.   Tomczak, 1992.

323.   Balbín, 1780. Odtud čerpány i informace o dále uvedených františkánských dílech.

324.   Více viz kapitola o knihovně v Bechyni.

325.   Více o jeho dílech viz Truhlář, 1884. Tiskem u Mikuláše Bakaláře v Plzni vyšla roku 1511 jeho česká úprava latinského Reuchlingova slovníku Vocabularius breviloquus pod názvem Vocabularium cui9 nome[n] Lactifer - Knihopis 2801. Viz též Balbín, 1780, s. 60. Jména dalších 3 nebo 4 františkánských bratří písařů v 2. polovině 15. století ze slezského a polského prostředí, které tvořilo s Čechami, Moravou a Slezskem jednu provinciii do roku 1467 uvádí dílo Polska pisząca w średnowieczu. Tom. 1. Wrocław, c1993: bratr Bernardyn působící v roce1464 v Głubczycích (Hlubčicích, součást české provincie až do roku 1755), Izydor z Konina (de Conyn), Matěj z Uniejova (Mathias de Wnyeow) činný roku 1455, jehož kolofon končí „Laudetur deus et sanctus Bartholomeus“. Čtvrtý uvedený františkánský písař František z Belluni, bakalář filozofie v Miláně 1468 nemusel ve střední Evropě vůbec působit, pouze se sem dostal jeho rukopis. Viz též Hlaváček, 2002a.

326.   Podrobněji o dojednávání tisku viz Hlaváček, 2005, s. 99; týž, 2001, s. 49-50. (Hain 100008, BMC II, 444).

327.   Hlaváček, 2005, s. 99. Podle Chronica fratrum Minorum de observantia Provinciae Bohemiae... (cit.).

328.   Dva příklady z italské Perugie viz Bistoni, 1973, s. 385 nebo bližší z polské Poznani viz Tomczak, 1992.

329.   Podrobněji o jednotlivých knižních donátorech viz dále v kapitolách o knihovnách v jednotlivých klášterech.

330.   Konstituce dochovány v rukopise řádových předpisů v NK, signatura XIV.H.22, fol. 84r.

331.   Teichmann, 1934, s. 51. Viz též Hlaváček, 2002a, s. 129; týž, 2001, s. 50. Pro ceny knih srov. Šmahel, 1966.

332.   VK OL, signatura M II 75. Viz Boháček-Čáda, 1994, č. 212. Fol. 154r: „Istum librum emit frater Stanislaus anno Domini M CCCC quadragesimo nono pro ... [kryptogram]“, později zřejmě do josefínských konfiskací v brněnském konventu. Podle datace nákupu lze ovšem soudit, že nákup neproběhl v českých zemích, kde reformované konventy vznikaly až v souvislosti s misijní cestou sv. Jana Kapistránského v roce 1451.

333.   Srov. příspěvky ve sborníku Zakony franciszkańskie w Polsce. Tomus 1. Kraków, 1983.

334.   Lehmann, 1957.

335.   Tamtéž, s. 15.

336.   Za laskavé upozornění na katenáty dodnes se nacházející ve fondu chebských františkánů děkuji Mgr. Michaele Bäumlové. Viz též kapitola o knihovně v Chebu a kapitola Knihovny ve františkánských klášterech.

337.   U minoritů lze katenáty v 15. a 16. století pouze předpokládat. Nejsou již známy u kapucínů (viz).

338.   Šmahel, 1961, s. 74-75.

339.   Hlaváček, 2002a, s. 122-123.

340.   Hlaváček, 2001, s. 49. Text má pocházet z dnes nezvěstných provinčních statut.

341.   Meier, 1951, s. 205 a 208.

342.   Bistoni, 1973, s. 382-383.

343.   Dokládají to přípisky v knihách v podobě „Pro cella predicatoris“, „Pro cella lectoris“ apod. Srov. Potkowski, 1993, č. 6.

344.   “Facta eius modi translatione avarus Princeps iam pridem spolys Ecclesiasticis omnem suppellectilem Ecclesiae, et Conventus cum praeclaris Libris Choralibus diripuit suaque, fecit potestatis.” Viz Sannig, B. De origine, erectione aliisque memorabilius almae provinciae Bohemiae - NA, ŘF, 3141. Srov. též Wąs, 2000.

345.   Holzapfel, 1909, s. 554. J. K. Vyskočil, 1947, s. 174 uvádí nařízení soupisu knihovních inventářů na provinční kapitule v Brně v září 1632.

346.   Více o jeho činnosti viz kapitola Knihovny ve františkánských klášterech v novověku.

347.   Regesta nařízení provincie od r. 1614, s. 10 druhé paginace - NA, ŘF, rkp. 68.                           

348.   Blažková, 1993.

349.   Beránek-Beránková, 1994, s. 216. Tento příkaz vyslechli a nový katalog sestavili například minorité v Českém Krumlově - podle poznámky v evidenci výpůjček z krumlovské knihovny nazvané: „Absoluta Caes. Regia Commisione, et Inventurio[!] Bibliothecae C[o]n[ven]tus Crumlovii, ex eadem recenter instructa…“ - SOA Třeboň, Minorité Č. Krumlov, i.č. 306.

350.   Srov. například popis událostí v knihovně kláštera v Hostinném.

351.   Srov. kapitola o knihovně v Hostinném. Pozůstatkem josefínských konfiskací je např. renesanční iluminovaný kodex Životy svatých otců na poušti původem z Bechyně, od té doby v univerzitní, dnes NK, signatura XVII.A.2.

352.   Beránek-Beránková, 1994, s. 212.

353.   U sledovaných řádů byly v Čechách zrušeny následující: Františkáni: Cheb-Annaberg, Praha - konvent hybernů; Kapucíni: České Budějovice, Český Brod, Mnichovo Hradiště; Minorité: Hradec Králové, Jílové u Prahy, Litoměřice, Mladá Boleslav, Pardubice, Stříbro.

354.   Zrušeny byly následující: Františkáni: Brno, Kroměříž, Olomouc, Opava (až 1796), Znojmo; Kapucíni: Jihlava, Kyjov, Mikulov, Náměšť nad Oslavou, Prostějov, Vyškov; Minorité: Olomouc.

355.   Smejkal, 1966.

356.   Schubert, 1900.

357.   Boháček-Čáda, 1994, s. xxiv. Jinou variantou vysvětlení neúplnosti soupisů Jana A. Hankeho je jeho snaha zatajit knihy před vídeňskou dvorskou knihovnou a ponechat je v Olomouci. Viz též níže.

358.   Přesně známe počet prvotisků odevzdaných dvorské knihovně. Její komise si vybrala od kapucínů v Kyjově 1 inkunábuli, týchž v Mikulově 6 tisků 15. století, od františkánů v Olomouci 11, augustiniánů kanovníků tamtéž 7, od téhož řádu ze Šternberka 4, od brněnských dominikánů 22, týchž v Jihlavě 1, kartuziánů v Králově Poli u Brna 15, od paulánů na Vranově 1, premonstrátů z Louky u Znojma 29, týchž z olomouckého Hradiska 3 a týchž z Brna-Zábrdovic 32. Přehledný soupis prvotisků předaných dvorní knihovně ve Vídni publikoval A. Schubert, 1897. Viz též ZA Opava, Zemská vláda slezská, kart. 3602. Tento materiál zpracoval: V. Štěpán, 2003. Podle zjištění Eduarda Petrů (1959, s. 16) se totiž do Vídně nedostal žádný rukopis z knihoven konfiskovaných moravských konventů. Důvody ovšem mohly být různé, v císařské knihovně například nebyl nalezen ani žádný středověký rukopis ani prvotisk původem z františkánského kláštera na území Rakouska a Slovinska. Viz Lackner, 2006, s. 11.

359.   MZA, Zemský archiv, sign. 1088. Soupis postrádá informace o původních vlastnících a nelze z něj určit, odkud jednotlivé evidované svazky pocházejí.

360.   ZA Opava, pob. Olomouc, fond Státní vědecká knihovna v Olomouci, rok 1787, passim. Pro srovnání makulatura prodávaná roku 1802 v Mnichově z bavorských mendikantských knihoven byla nabízena v průměru za 1 zlatý 35 krejcarů za metrák. Vzhledem k předchozímu dovozu těchto knih k likvidaci do Mnichova, s čímž byly spojené určité náklady, byl tento prodej starého papíru v Bavorsku ztrátový. Viz Schmid, 2005, s. 470.

361.   Stížnosti Jana Al. Hankeho na kroměřížské františkány viz ZA Opava, pobočka Olomouc, fond Státní vědecká knihovna v Olomouci, rok 1788, č. 12. Podle Wilhelm-Minařík, 1909, s. 84 bez uvedení bližšího pramene byly údajně také knihy z rušených františkánských klášterů převáženy do existujících i později, například do Dačic. Řádoví historici B. Wilhelm a K. Minařík zřejmě vycházeli z osudu většího množství klášterních kronik, které se do Dačic dostaly z rušeného brněnského konventu. Ty však byly součástí archivu, nikoli knihovny. Pro obdobnou situaci v Bavorsku srov. Schmid, 2005.

362.   U sledovaných tří mužských františkánských řádů bylo v letech 1784-1814 zrušeno 27 z celkových 73 konventů, tj. 37 procent. Více byly postiženy konventy na Moravě, a obecně malé hospice kapucínů a řeholní domy františkánů než minoriti.

363.   Srov. Bohatta-Holzmann, 1900, passim.

364.   Podrobněji viz kapitoly o knihovnách v Dačicích, Praze-N. Městě u P. Marie SněžnéUherském Hradišti.

365.   Podrobněji viz kapitoly o knihovnách v těchto konventech.

366.   Tamtéž.

367.   Knihovna národního muzea, sign. VIII F 75. Viz Hlaváček, 2004.

368.   Petr Hlaváček (2005) objevil v německém Münsteru fotokopii této kroniky.

369.   Viz též kapitoly o konventech a knihovnách v OpavěČ. Krumlově, v druhé je také pojednáno o soukromé knižní sbírce P. Vodičky.

370.   Srov. úvod v jeho katalogu knihovny v J. Hradci, viz kapitola o tomto konventu.

371.   Srov. kapitolu Knihovny ve františkánských klášterech - Uložení, zpracování a půjčování knih. Nejisté je Wilhelmovo autorství katalogu z Turnova (viz).

372.   Více viz kapitoly jednotlivých klášterů. P. Chvojan se narodil 24.10. 1866 v Strašnicích jako Václav, k františkánům vstoupil obláčkou roku 1885, svátost kněžství přijal 1889. ´V řádu působil jako novicmistr a kvardián snad v Dačicích, zemřel v Dačicích 23.5.1944.

373.   Viz různá hlášení v NA, SÚC, 109, zejm. protokol z 22.12.1949 o Dačicích uvádějící knihovnu o asi 1000 sv., což však byla jen asi třetina až čtvrtina skutečného fondu.

374.   Srov. materiály v NA, SÚC, zejm. inv.č. 109 a 58. Situace na Slovensku byla odlišná, všechny zabavené svozové knižní fondy si rozdělila Univerzitná knižnica v Bratislave a Matica slovenská v Martine. Viz Gajdoš, 1943 a týž, 1968.

375.   Zpráva F. Horáka z 30.6.1952 zpracovaná jako dokument Státní knihovny, č.j. 175/1952 je mj. uložena v NA, SÚC, 56, kde se nachází i řada jiných pramenů k popisované problematice, z nichž je níže citováno.

376.   Srov. například popis situace a svědectví v dočasném skladišti zabavených knih v klášteře v Kadani (viz).

377.   Srov. kapitolu o knihovně ve Voticích.

378.   Takto se také skutečně v letech 1950-53 stalo s výjimkou severních a východních Čech, kde nebyla k dispozici dostatečně vybavená státní knihovna, a tak klášterní fondy připadly Národní/Státní knihovně nebo Památníku národního písemnictví.

379.   Vobr, 1991.

380.   NA, SÚC, 109.

381.   Úplný přehled těchto plánovaných „interiérových“ knihoven viz Horák, 1966, s. 227.

382.   Hlinomaz, 2005.

383.   Bartl, 1993.

384.   Srov. zprávu Bohumila Nuska, jenž svozové fondy v Plzni osobně třídil. Dochována v pozůstalosti M. Suché, Archiv města Plzně, i.č. 60.

385.   Baďurová, 2003, s. 649.

386.   Tamtéž.

387.   Dopis círk.odd. ONV v Týně n.Vlt. pro SÚC z 10.10.1950 - NA, SÚC, 109.

388.   Svozové fondy měla na starosti Universitní knihovna, fakticky, ne však legislativně oddělená od roku 1949 od Národní knihovny pečující zejména o národní kulturní dědictví a bibliografii.

389.   Kynčil, 1950.

390.   Takto šlo o františkány v Praze, Chebu, Mor. Třebové a Dačich, kapucíny v Brně a Sušici a minority v Brně.

391.   Kašpar, 2005, s. 250.

392.   Soupis v NK deponovaných středověkých a výběrově novověkých františkánských rukopisů viz Tošnerová (ed.), 2004, s. 157-161. Jedná se o manuskripty či tisky původem z Prahy, Turnova, Votic, Zásmuk, Plzně, příp. je jejich původ neznámý. V cit. díla na s 161-169 je též soupis rukopisů deponovaných minority v NK původem z Českého Krumlova.

393.   Srov. jejich soupisy zpracované V. Dokoupilem a J. Vobrem (viz použitá literatura).

394.   Kašpar, 2005, s. 250.

395.   Za laskavé poskytnutí informací o nich děkuji J. Kašparovi.

396.   Podrobněji viz dále kapitoly o těchto jednotlivých knihovnách.

397.   Podle textu v rukopise v NK, sign. XIV.H.22, kapitola 1, odst. 8 a 13.

398.   Obě kázání i list publikoval Chiappini, 1918.

399.   Elbel, 2001, s. 23; Iriarte, 1984, s. 138-139.

400.   Statuta constitutiones et decreta Provinciae Bohemiae Ordinis Minorum Strictoris Observantiae … Anno 1653, Kap. 5, odst. 7: „Otcové kvardiáni budou usilovně (pro viribus) pracovat, aby pro knihovny byla ustavena pravidla podle zákonů provincie pod nejpřísnějším trestem dodržovaných, a tato pravidla dodržována, neboť nic není tak potřebné a užitečné [jako knihovny]. Těchto knihovních nařízení mají dychtit po konzultování všichni i jednotlivci, pokud zamýšlejí vynést pryč jakoukoliv knihu nebo svazek nebo také jinou věc v knihovně umístěnou bez vyjádření knihovníka o existenci povolení ministra provinciála.“ Obsah dalších nařízení konstitucí je podrobněji rozepsán podle tematického rozdělení v následujícím textu.

401.   Statuta provincialia Almae Provinciae Boëmiae S. Wencelsai Ordinis Minorum …. in Capitulo Provinciali Novae-Domi … anno 1675 … acceptata...

402.   Narozen asi 31. ledna v roce 1627, 1636 nebo 1637 ve dvoře (vesnici?) Bischofswald u slezské Nysy, v níž studoval a také vstoupil do řádu. Řeholní sliby složil 12. 8.1656 v Kroměříži, kněžské svěcení přijal od kardinála Harracha v Praze 8.12.1662. Vynikal již při studiích, proto byl 1664 jmenován lektorem filosofie v Nyse, 1666 generálním lektorem teologie v Praze a řádným profesorem filozofie na pražské teologické fakultě. Roku 1682 byl zvolen generálním komisařem pro cismontánskou (zaalpskou) františkánskou větev a generálním vikářem celého řádu, takže se do r. 1683 (včetně) zdržoval v Římě. Zároveň byl generálním definitorem, dvakrát zvolen českým provinciálem (1675-78, 1684-87), přednášel na pražské univerzitě, je považován za nejvýznamnějšího představitele českého skotismu. Dále působil jako rádce pražského arcibiskupa Arnošta Harracha, který jej jmenoval komisařem Sv. země pro české království, čímž zodpovídal za peněžní sbírky pro církevní aktivity v oblasti Ježíšova působení. Zemřel 1704 patrně ve Znojmě, kde strávil poslední období svého života.

403.   M. Třebová - Dokoupil, 1972, s. 280 a násl. Praha - Kašpar, 2005, s. 231-232. Plzeň - Hálová, 1980. Srov. též Minařík, 1920-1930, rok 1925, s. 277-278. Dva exempláře knihovních pravidel se tč. nacházejí v pražském františkánském klášteře u P. Marie Sněžné, někdy okolo roku 2000 byly restaurovány. Jeden z nich je podlepen textilií pro zpevnění při pověšení na stěně.

404.   Kašpar, 2005, s. 231. Text části zmíněných provinčních statut týkající se knihoven vydal tamtéž J. Kašpar (s. 260)

405.   Pamětní kniha kláštera, MZA, E21, rkp. 9, s. 58-59. Další exemplář se ještě v 18. století nacházel v archivu kadaňského konventu, viz Inventáře archivu z 18. stol. - NA, ŘF, 2765 a 2773.

406.   Orig.: „discretus Bibliotohecarius“.

407.   U starších olomouckých předpisů pochopitelně zmínka o tehdy ještě nepublikovaných Sannigových knihách chybí.

408.   Orig.: „ad officii sui functionem vel devotionem“.

409.   Důraz na františkánskou chudobu i v oblasti knih je zřetelný ve srovnání s premonstráty v Praze na Strahově. Podle jejich knihovního řádu z roku 1672 měli představení, novicmistři, profesoři (lektoři) a kazatelé povoleno mít u sebe 20 knih, ostatní kněží 15 a bratři laici 10 knih z konventní sbírky. Knihy získané vlastní přičinlivostí mohli mít v libovolném množství a nakládat s nimi dle vlastního uvážení. Viz Pražáková, 1970.

410.   Orig.: „formata Bibliotheca“.

411.   V latinském originále jsou signatury nazývány „symboles“.

412.   Co přeněsněji tato „competentia“ měla znamenat se nepodařilo zjistit.

413.   Viz níže v podkapitole o zpracovávání a třídění fondů.

414.   Podobná situace byla i na Slovensku v tehdejší uherské mariánské provincii. Viz Gajdoš, 1943 a týž, 1968.

415.   Srov. např. Gajdoš, 1943, s. 33. V 18. stol. v Dačicích odsloužil Kalixt Stracký za 8svazkové teologické dílo 10 mší (viz Dokoupil, 1972, s. 273), v Tachově zas roku 1715 bratři za 20 kazatelských knih odsloužili 83 čtených mší - Pamětní kniha tachovského kláštera - MZA, Františkáni Dačice, rkp. 17, fol. 165r.

416.   Kašpar, 2005, s. 241-242. Týž v Beneš et al., 2004, s. 71-72. Tamtéž publikována kopie děkovného dopisu františkánských představených, originál NA, ŘF, 2557. Soupis Talmberkova odkazu v Hájeckém konventu - NA, ŘF, 3228.

417.   Minařík, 1920, rok 1925, s. 277.

418.   Srov. např. poznámky o koupi v knih v Bechyni v letech 1704-1734 (viz kapitola o knihovně bechyňského kláštera).

419.   MZA, Františkáni Dačice, rkp. 10b.

420.   Schola theologica Scotistarum seu Cursus theologiae completus. 4 tomi (Praha : Arcibiskupská tiskárna, 1675-81) ; Schola philosophica Scotistarum seu Cursus philosophicus completus. 3 tomi (Praha : vdova Kateřina Černochová a poté Jan Mikuláš Hampel, 1684-5) ; Schola canonica seu Universum jus canonicum nova methodo digestum. 2 tomi (Praha : Jan Mikuláš Hampel, 1686-7) ; Schola controversistica seu Controversiae universae adversus haereticos omnes veteres, et novos. 2 tomi (tamtéž, 1686-7).

421.   „item ut Lectores praelegant libros P. Sannig, possint tamen sibi facere scripta, & annotationes, addere vel demere“ - Regesta nařížení provincie od r. 1614, s. 9 - NA, ŘF, rkp. 68.

422.   Výjimku ovšem tvořily teze olomouckých řádových studií - více viz kapitola o olomoucké knihovně. Celkové roční výdaje kláštera s v této době pohybovaly od 300 do 800 zlatých.

423.   Srov. nedatované diplomy Dědictví pro frant. provincii podepsané Ant. Podlahou a Janem Sedlákem - NA, ŘF, 828.

424.   Kapitola o studiu: „Také se vyhlašuje o knihách pořizovaných, že bratři, kteří v cizí provincii bez povolení představených pořizují (orig. „acquirunt“) knihy, do této provincie a konventu je nechají připsat a ponechají je řečené provincie a konventu, kde byly přijaty. Kdo pořizují knihy, ať tak činí pod podmínkou chudoby a pořízené [knihy] ať v životě používají a při svém návratu [domů] je do provincie, kde byly pořízeny, uloží. Pokud jsou knihy darovány bratru od člověka při přímém kontaktu s ním nebo ze závazků (officiis) nebo poslušnosti jsou věnovány, náleží konventu a provincii, kde byly darovány.“ - NK, signatura XIV.H.22, fol. 85r.

425.   Miodońska, 1993. s. 146-150.

426.   Např. v klášterním archivu v Kadani se kdysi nacházelo „Testimonium librorum translatorum ex Conventu Cadanensi ad Pragensem“, viz inventář archivu, 17. stol. - NA, ŘF, 2773.

427.   Více viz kapitola o knihovně v Kadani.

428.   „Pro conv. Triboviensi datus est ex Dispositione P. Amandi Hermann Min. Prov.“ Viz Dokoupil-Vobr, 1973, č. 415.

429.   Západočeské muzeum v Plzni, sign. 511 A 10, s. [2]. Viz Repertorium rukopisů..., 2003, č. 88, s. 77.

430.   Pamětní kniha kláštera v M. Třebové, část E - NA, ŘF, rkp. 52.

431.   Korespondence z 18. a 22. ledna 1940 - NA, ŘF, 2908.

432.   NA, ŘF, 828. Odtud čerpány i níže uváděné informace o římské koleji.

433.   NA, ŘF, 2908. Srov. též Streitová, 2001, s. 195.

434.   Antifonář s poznámkou: „„Soli deo honor ... conscriptum de mandatu Adm. Rdi patris Gregorii Gerzabek p.t. ministri provincialis pro conventu Slanensi ... a fratre Silvestro Hibler anno ... 1704 sumptibus pii matrone Domine Catharinae Kauliane, vidue civisse Launensis“ - viz zápisky J.K. Vyskočila (30/40 léta 20. stol.) - NA, ŘF, 2473, fasc. 8.

435.   Více viz kapitola o zásmucké knihovně.

436.   Nejstarší z nich je misál pro soukromé mše (pro choro) datovaný 1698 (NK, deponát františkáni Zásmuky, sign. XXVIII.B.1). Dalšími jsou antifonář/graduál s datovanými (1706) zlacenými figurálními iniciálami (P. Maria s hadem, Nanebevzetí P. Marie, sv. František; NK, sign. XXVIII.A.2) a chórový žaltář s krajinnými iluminacemi (vodopády, řeky, zříceniny hradů, skály; úvodní iniciála krále Davida s vročením 1709 a iniciálami „P.E.“). Kolofon žaltáře zní: „Conscriptum est hoc Psalterium Diurnum Ad Dei, et Omnium Coelitum honorem Anno 1701 per Fratrem S[ilvestrum] H[ibler] pro Conventu Zasmucensi Fratrum Minorum Reformatorum“. (NK, sign. XXVIII.A.1) Podle popisu rukopisu od M. Streitové.

437.   Srov. katalog v pamětní knize kláštera - NA, ŘF, Františkáni Hostinné, rkp. 1a.

438.   Srov. Hlaváček, 1970.

439.   Podle elektronického přepisu františkánského nekrologia, za jehož laskavé poskytnutí děkuji knihovníkovi františkánů v Praze Janu Kašparovi.

440.   V seznamu členů opavského konventu jej místní pamětní kniha, fol. 301r uvádí jako „librorum compactor“ - MZA, Františkáni Dačice, rkp. 12. Podle této pamětnice zemřel 3.5. 1683 v Opavě, podle elektronického přepisu řádového nekrologia však 30.12. téhož roku v Hájku.

441.   Poznámka v knize: „reparatur in Conventu Daczicensi ... 1777 sub provincialatu Anacleti Purgermeister et guardianatu Thomae Wenkartner per fr. Plutarchum Hill“ - viz Dokoupil, 1972, s. 274.

442.   Minařík, 1916, rok 1917.

443.   Iriarte, 1984, s. 194.

444.   Tamtéž, s. 253.

445.   Statuta, constitutiones et decreta Fratrum Minorum ... 1662 (cit.), kap. 2, odst. 8.

446.   NA, ŘF, 2975.

447.   Doslovně „Ceremoniale Clericorum Provinciae Bohemiae“ z roku 1737.

448.   Chronologia historico-legalis Seraphici Ordinis... Venetiis : Antonius Bortoli, 1718, s. 224-225.

449.   Srov. též článek P. Hlaváčka. Mezi povinností k řádu a odpovědností ke světu : k působení františkánského lékaře Vincence Eysacka (+ kol. 1520) ze Zhořelce na pomezí Horní Lužice, Slezska, Čech a Moravy. In Ústecký sborník historický 2003/1. Ústí nad Labem : Muzeum města Ústí n.L., 2003. s. 53-65.

450.   Statuta, constitutiones et decreta Fratrum Minorum ... 1662 (cit), kapitola 5, odst. 15.

451.   Gajdoš, 1943.

452.   Takto například v bechyňském katalogu B. Wilhelma z roku 1916 nebo v nové bibliotéce u P. Marie Sněžné v Praze podle zpracování Jana Nep. Štikara v roce 1937. V J. Hradci tvořila ve 20. století krásná literatura převážnou část třídy Miscellanei, jež by klidně zasloužila přesnější pojmenování. Velké množství beletrie uvádí též různé popisy knihoven po likvidaci klášterů ve fondu SÚC (NA). Vzhledem k velkému množství chyb v nich i záměrných dezinformací tuto informaci nelze považovat za důvěryhodnou, pojmenování „beletrie“, často v němčině či náboženského charakteru bylo též záminkou či „vysvětlením“ k likvidaci knih.

453.   Uložen v historické knihovně u P. Marie Sněžné v Praze, sine signo.

454.   Sehnal, 1993.

455.   V prvních deseti letech řídili vikariát ještě společně s Kapistránem přicestovalí Italové Gabriel z Verony a Kryštof z Varisio (vikáři v letech 1452-1460, pouze roku byl zvolen Bernardin z Ingolstadtu). Mezi jižanskými vikáři a ostatními bratry vznikaly spory ohledně přísnosti dodržování observance, kterou cizí představení prosazovali. Především jmenovaný Gabriel z Verony vytvořil k všeobecným řádovým předpisům své další, které například rozšiřovaly množství povinných každodenních modliteb. Pro tyto spory měli r. 1456 italští bratři vikariát opustit, ale nestalo se tak. Řeholníci z Rakous, Čech i Slezska si na Gabriela z Verony a jeho apeninské spolubratry stěžovali na generální kapitule 1464 v Assisi. Na kapitule vikariátu 1465 ve Vídni generál Marek z Bologny zakázal vybírat pro úřad řízení vikariátu italské františkány. Viz Minařík, 1914.

456.   Podrobněji o národnostním a jazykovém složení vikariátu a provincie včetně z toho vzniklých sporů pojednává P. Hlaváček, zejm. v 2002a a 2005.

457.   „A mnozí z těch, kteří uvěřili, pak přicházeli, vyznávali se a zjevovali své činy. Také mnozí z nich, kteří se zabývali marnými učeními (též magií), snesli své knihy (svitky) a přede všemi je spálili. Když spočítali jejich cenu, zjistili částku 50 tisíc stříbrných penízů (drachem).“ - Sk 19, 18-19. Srov. též heslo Index librorum prohibitorum In Český slovník bohovědný. Díl. V. a Bílý, 1996, s. 172 a násl.

458.   Viz Sessevalle, F. de. Histoire generale de l’Ordre de Saint François. Vol. 2. Paris, 1935, s. 67-68. Cit. v Roest, 2000, s. 305.

459.   Kapitola 9., odst. 36. Text konstitucí mj. dochován v rukopise v NK, signatura XIV.H.22.

460.   Heslo „Index librorum prohibitorum“ v Českém slovníku bohovědném. Další pramen pro informace o zakázaných knihách představuje série inventářů církevních knihoven ve Vatikánské knihovně (Codici Vaticani latini 11266-11326) vytvořených Kongregací pro Index v letech 1598-1603 prostřednictvím výzkumu vyplývajícího z výsledků Tridentského koncilu. Jedná se o 61 kodexů obsahujících soupisy knih na Indexu v jednotlivých knihovnách včetně stručného popisu knihoven a jmen osob, které o ni pečují nebo ji využívají.

461.   Takto se například organizovaně (dle rozhodnutí kapituly v roce 1594) dělo u dominikánů v Polsku - na základě vizitací byly všechny podezřelé knihy z konventních i osobních sbírek spáleny. Viz Madura, 1972, s. 521.

462.   Pařez-Kuchařová, 2001, s. 53.

463.   NA, ŘF, listiny 237.

464.   Modern history sourcebook. Council of Trent: Rules on prohiibitetd books (online). c1999. [cit. 3.8.2007]. Dostupné na www: http://www.fordham.edu/halsall/mod/trent-booksruules.html.

465.   NA, ŘF, listiny 249.

466.   Dalším františkánem připadajícím hypoteticky v úvahu by mohl být lektor teologie kvardián v Hostinném a definitor Bernardin Unger. Ten však zemřel až 6.3.1707 a stěží tedy ve chvíli vydání listiny (1662) mohl už nabýt potřebného vzdělání a zkušeností Kongregací vyžadovaných.

467.   Modern History Sourcebook: Council of Trent: Rules on Prohibited Books, 1999.

468.   Opis v kronice františkánského konventu v Uherském Hradišti - MZA, Františkáni U. Hradiště, rkp.30, s. 321-323.

469.   Srov. též toto nařízení ve výše zmíněných knihovních pravidlech B. Sanniga.

470.   Bistoni, 1973, s. 389.

471.   Více viz též kapitola o knihovně v novoměstském pražském františkánském konventu. Zmíněný katalog knihovny - NK, deponát františkánů, sine signo. Pravidla ohledně zakázaných knih sestavená na 25. sezení Tridentského sněmu a schválená Piem V. viz Modern history sourcebook. Council of Trent: Rules on prohiibitetd books (cit.).

472.   Srov. např. Catalogus Librorum Prohibitorum in Bibliotheca FF. Minorum Pedeponti 1793 - františkáni Regensburg - Stadtamhof. Viz Schmid, 2005, s. 464.

473.   Tyto soupisy zakázaných knih ovšem nemusely být pro relativně malé množství svazků či dle soudobých pohledů pochybnou hodnotu vůbec vyhotovovány nebo se nedochovaly. Náznak jejich existence máme ještě z Brna z konce 17. století nebo ze 40. let 18. století z Kadaně, jejíž katalog o této literatuře říká výstižně: „Libri prohibiti continentur sub titulo Hi in tenebris“ (Knihy zakázané jsou obsaženy v kategorii Ty [jsou] v temnotách).

474.   Srov. Catholic Encyclopaedia. heslo Maria de Agreda [online]. c2006 [cit. 30.11.2006]. Dostupné na www: http://www.newadvent.org/cathen/01229a.htm. Pravdivost zázraků okolo Marie de Jesus vyhlašoval mezi brněnskými františkány také v roce 1725 vizitující generální řádový komisař Jakub Hoffsteker. Viz Pamětní kniha brněnského kláštera II. - NA, ŘF, rkp. 50, s. 641. Zmiňoval též jeden ze tří údajně doložených zázraků na přímluvu Marie de Jesus dosvědčený vikářem asisského konventu Blasiem v roce 1723. Jistá kniha tehdy spadla Blasiovi do oleje a stala se nepoužitelnou a nečitelnou. Na přímluvu Marie de Jesus byla podle vedení františkánského řádu opět očištěna.

475.   Podle konstituce Lva XIII. Officiorum ac munerum z 25. ledna 1897 o censuře knih se jednalo o překlady nebo komentáře Bible bez církevního schválení (s výjimkou těch určených pro studium a výzkum), zcela necudné spisy, díla snižující a hanobící Boha a církev, publikace doporučující a navádějící k pověrám, předpovědím budoucnosti, čarodějství a spiritismu, dále díla považující sebevraždu a manželský rozvod za dovolené nebo předkládající užitečnost zednářství nebo jiných sekt či skupin obhajujících bludy a také předkládající nová zjevení, zázraky, pobožnosti a modlitby či učebnice náboženství a katechismy bez církevního schválení.

476.   NA, ŘF, 2721.

477.   Srov. např. katalog Zásmuky, post 1870, uložen v knihovně u P.Marie Sněžné v Praze.

478.   NA, ŘF, rkp. 371.

479.   Garberson, 1998. Na několika příkladech ze současného Německa a Rakouska dokládá, jak monastické knihovny sloužily jako „showrooms“, které byly často navštěvovány a prohlíženy, ale svazky v nich jen zřídka čteny.

480.   De bibliothecis syntagma. Antverpiae : Planini, 1602.

481.   Uloženo v knihovně u P. Marie Sněžné v Praze, sine signo.

482.   Podle pamětních knih konventu v Olomouci v NA a MZA a Blaschka, 1927. Více viz kapitoly o těchto knihovnách.

483.   Podrobněji viz výše v kapitole Reformovaní františkáni (observanti) v období rukopisné knihy.

484.   Katalog - NA, ŘF, 226. Podrobněji viz kapitola o knihovně v Chebu.

485.   Becker, 1992.

486.   Např. průkopnické dílo Daniela Morhofa Polyhistor Literarius, Philosophicus et Practicus sive notitia auctorum et rerum commentarii. 2 sv. 1688-92. Srov. Garberson, 1998, s. 36-43. Dle těchto dosti striktních pravidel měly být knihovny situovány k východu, neboť čerstvé ranní světlo je nejvhodnější pro studium. Nejlépe měly mít okna na dvou stranách, zase však ať nejsou přesvíceny. Pro dobrou ventilaci, ať jsou též umístěny na návětrné straně (ventilace jako ochrana proti hmyzu) a v 1. patře (kvůli vlhkosti ze země, hmyzu a zátopám).

487.   Takovéto uzavíratelné police s plátěnými výplněmi s malbami jsou doloženy a přinejmenším zčásti dochovány v Dačících, Moravské Třebové, Plzni a Zásmukách. V Uherském Hradišti měli dvířka bez výzdoby.

488.   P. Hibler vyzdobil knihovnu, jako i jiný interiér konventu v Zásmukách (viz).

489.   Podrobněji viz kapitoly o jednotlivých jmenovaných klášterech.

490.   V přízemí je knihovna doložena pouze v těchto konventech: Hejnice (cca 1680), Kadaň (1749), Olomouc (17./18. stol.) a Zásmuky (cca 1700). Dále též v Bechyni, ale až roku 1834.

491.   Například v Dačicích (17./18. stol.), Hájku (cca 1680) a Tachově (cca 1695).

492.   V Hostinném (cca 1680)

493.   V Brně (1659), Plzni (17. stol.) nebo Znojmě (1690).

494.   V Hostinném (cca 1680) a Moravské Třebové (1711).

495.   Takto nad kaplí např. v Jindřichově Hradci (cca 1670).

496.   Jednalo se o obrazy svatého Františka, dva portréty řádového učence bl. Jana Duns Scota a několik dalších podobizen doložených při josefínském rušení kláštera v 18. století, viz Blaschka, 1927, s. 255.

497.   Srov. zejména Knihu přísloví (1,2) a Žalmy (111,10): „Počátek moudrosti je bázeň Boží“, nebo Přísloví 8,6: „Neboť Hospodin dává moudrost, z jeho úst vychází poznání i rozumnost“. Srov. též Lehmann, 1918; týž, 1996; Loudová, 2003.

498.   Masson, 1981.

499.   Loudová, 2003.

500.   Inventář a další prameny je popisují jako „Schreikeni ohne Hand“ (podle nápisu na něm) a „Auspitzer (hustopečský?) handlosen Syndikus“ (dvakrát)“, viz Blaschka, 1927, s. 255. Protokol o zrušení kláštera publikován tamtéž, s. 260-261.

501.   Ducha svatého nalézáme též na fresce v bibliotéce brněnských kapucínů (viz).

502.   Srov. Lukáš 4, 46-47.

503.   Statuta, constitutiones et decreta Fratrum Minorum ... 1662.

504.   Pocházely z daru fundátora konventu Bernarda Martinice. Podrobněji vč. konkrétních titulů viz kapitola o slánském klášteře.

505.   Konkrétní františkánští knihovníci jsou uvedeni v kapitolách jednotlivých klášterů. Dalšími františkánskými knihovníky, u nichž nebylo zjištěno místo působení jsou: P. Accursius Košťál (ředitel misií, misionář, bechyňský kvardián, kustos provincie, biskupský notář královéhradecký, ředitel III. řádu, sakristán, magistr laiků, † 17.12.1915 v Praze), P. Ludvík Klestil (představený, kazatel, ředitel III.řádu, sakristán, katecheta, † 12.11.1916 v Tachově), P. Bernardin Nehyba (kazatel, farář, magistr laiků, ředitel III.řádu, disketa, † 20.10.1918 náležíce ke komunitě ve Voticích), P. Teobald Štikar (kooperátor, magistr laiků, novicmistr, kvardián, kustos provincie, arcibiskupský notář, † 9.2.1921 v Plzni).

506.   „Bibliothecarij sunt simul Archivarij unde conferant cum P. Guardiani circa inserenda ad Archivum“, viz regesta provinčních nařízení od r. 1614, s.34 druhé paginace - NA, ŘF, rkp. 68.

507.   Srov. dochované katalogy z Dačic (1666), Jindřichova Hradce (s.a.) a Bechyně (1675?) - viz kapitoly o knihovnách v těchto klášterech - Dačice, J.&nsbp;Hradec, Bechyně. O tom že oborové třídění těchto soupisů bylo obecné a vzniklo bez vazby na konkrétní klášterní fond svědčí také skutečnost, že některé kategorie jsou v těchto inventářích ještě neobsazené. Jednotlivé kategorie zde jsou: I. Biblia sacra et concordantiae, II. Expositores S. Scripturae, III. Sancti Patres, IV. Concilia, Canonistae et Juristae, V. Theologi speculativi, VI. Theologi morales et summistae, VII. Controversistae, VIII. Philosophi, IX. Concionatores, X. Sermonistae, XI. Postillatores et Homilarii, XII. Materiam pro concionibus tractantes, XIII. Authores pii, XIV. Ad Officium divinum et Chorum spectantes, XV. Regulam et Statum Ordinis nostri concernentes, XVI. Historici, XVII. Politici et medici, XVIII. Humanistae, XIX. Itali, XX. Germani, XXI Bohemi, XXII. Haeretici et Prohibiti.

508.   Gajdoš, 1968.

509.   Více o katalogu viz kapitola o knihovně v kadaňském konventu.

510.   „...peragendo existens, ac tractu temporis, usq3 quotidiano corruentes“, viz úvod katalogu uloženého v knihovně u P. Marie Sněžné v Praze, viz též kapitola o Kadani.

511.   Srov. např. inventář katalogu a zakristie roku 1677 v kapitole o dačickém konventu nebo katalog z téže doby z Brna.

512.   Soupis knihovny v pamětní knize kláštera v Hostinném - NA, ŘF, Františkáni Hostinné, rkp. 1a.

513.   Srov. např. katalog z Kadaně z r. 1784 (uložen v knihovně u P. Marie Sněžné v Praze), kde je u třídy miscellanea poznamenáno: „sub hac littera invenentur antiquae theologiae speculativae & morales omnes manuscriptae, item comprehenduntur sub ea omnes libri incompacti immediate subtus in Armario inclusi“.

514.   Narozen v roce 1873, křestním jménem Josef., zemřel 1.5.1937 v Praze. P. Wilhelm je rovněž autorem třídílné monografie o sv. Františkovi (Třebíč : Serafínské květy, 1903), biografií sv. Bernardina ze Sieny (Brno : Knihtiskárna rajhradských benediktinů, 1905) a sv. Antonína z Padovy (v 3. vyd.. v Praze u B. Stýbla, 1909). Spolu s K. Minaříkem studie o dějinách českých frant. klášterů (Wilhelm-Minařík, 1909).

515.   Jednotlivé obory a podobory podle tohoto katalogu uloženém v JČ VK, pobočka Zlatá Koruna, sign. 1 JH 55, jsou: A „knihy duchovní vůbec“ (dále se dělí na 14 podtříd: I. askeze vůbec, II. rozjímání, III. duchovní cvičení, IV. různé pobožnosti, V. pobožnosti k svatým, VI. křížové cesty, VII. úcta B. srdce Páně, VIII. umučení Páně, IX. následování Krista Pána, X. úcta k Nejsv. svátosti oltářní, XI. úcta k Panně Marii, XII. duchovní knihy řádové, XIII. o umírajících a smrti, XIV. o duších v očistci); B „Písmo svaté“ (dále se dělí: I. Bible, II. výtahy z Bible, III. spisy k Písmu se vztahující, IV. konkordance, V. výklady); C „Hudba a zpěv“ (I. hudba, II. zpěv); D „Dějiny světské“ (I. dějiny vůbec, II. životopisy světských osob, III. místopis, IV. zeměpis, V. misie a cestopisy, VI. dodatky); E „Dějiny církevní“ (I. dějiny vůbec, II. životopisy svatých, III. posvátná místa, IV. dějiny řeholní, V. různé dodatky); F „Filosofie a vědy příbuzné“ (I. filosofie vůbec, II. matematika geometrie fyzika astronomie magie, III. poezie a řečnictví, IV. stavitelství malířství a různé); G „Gramatisté“ (I. slovníky, II. mluvnice, III. řeč, IV. různé); H „Humanisté“ (dále se již nedělící); J „Bohověda“ (I. dogmatika, II. spisy k věrouce se vztahující, III. bohovědné traktáty, IV. bohovědná díla, V. ?); J „Právo církevní i světské“ (I. církevní a manželské, II. spisy k právu se vztahující, III. právo světské); K „Katechetika a pastorálka“ (I. katechismy, II. katechese, III. spisy vzdělávací, IV. vychovatelství, V. pastorálky, VI. obecná pastorace, VII. pastorace zvláštní, VIII. různé); L „Látka pro kazatele a katechety“ (dále se nedělící); M „Kazatelé čeští“ (I. obecná kázání, II. neděle a svátky, III. mariánská, IV. postní, V. příležitostná, VI. různé); N „Kazatelé němečtí“ (shodné dělení jako u českých); O „Kazatelé latinští“ (dále se nedělí, zřejmě pro nízký počet sv.); P „Spisy polemické“ (nedělí se); Q „Mravouka“ (I. různé morálky, II. zpovědní úřad, III. spisy mravoučné); R „Obřadní knihy“; S „Politika a národohospodářství“; T „Sociologie“; U „Lékařství a vědy přírodní“ (I. lékařské spisy, II. přírodovědecké spisy, III. různé); V „Řádové věci“ (dále se nedělí); X „Krásná prosa a poesie“ (I. česká, II. německá aj., III. různé); Y „Časopisy“ (I. české, II. německé aj., III. různé); Z „Různé knihy“ (I. kalendáře, II. knihy do žádného určitého oboru se nehodící).

516.   Přípisek v knize - JČ VK, Zlatá Koruna, sign. 2 Be II 28. Viz též kapitola o knihovně v bechyňském klášteře.

517.   NA, ŘF, 226. Viz též kapitola o chebském klášteře.

518.   Bullarium Romanum. Tomus II., s. 452. . Tento text se opakuje také v konstitucích uherské františkánské provincie schválených 18.11.1659 v Trnavě, akorát periodicita vizitace a revize provinciálem byla snížena z jednoho na tři roky. Viz Gajdoš, 1943, s. 17-19. Podle slovenského františkánského knihovníka a historika Vševlada Gajdoše však byla realita odlišná.

519.   Vyskočil, 1947, s. 147.

520.   Minařík, 1920-1930, rok 1925, s. 277. Pozůstalým torzem tohoto souboru katalogů ze Sannigovy doby v současném archivním fondu františkánů v Národním archivu jsou soupisy knih z Brna, Opavy, Tachova, Znojma a slezských Głubczyc (Hlubčic), Jawora, a Kłodzka.

521.   Srov. např. Dokoupil-Vobr, 1973.

522.   Srov. např. nápis tužkou na skříních knihovny v M. Třebové: „1871 Bratr Vít Laciný laicus podle možností přivedl tuto knihovnu do pořádku a ostatně prosí bi někdo dále pokračoval“ (viz Dokoupil, 1972, s. 287).

523.   Cheb - NA, ŘF, 2735; Plzeň - NA, SÚC, 56. Podrobněji viz kapitoly o chebskémplzeňském klášteře.

524.   Reprodukce v tištěné verzi v obrazové příloze.

525.   Viz Lackner et al., 2006, s. 68 - Zentralbibliothek der Wiener Franziskanerprovinz in Graz, sign. A64/40.

526.   Constitutiones et statuta generalia Cismontanae familiae Ordinis ..., Kapitola 6, č. 14.

527.   Podrobněji viz kapitoly o knihovnách v Dačicích, Praze-N. Městě u P. Marie SněžnéUherském Hradišti. Nejvzácnější z nich byly pražským kvardiánem za 800 zlatých prodané tři rukopisné graduály ze sklonku 15. století.

528.   Lehmann, 1957, s. 15. Z Italských je nejproslulejší Malatestiánská knihovna v Ceseně, o ní viz výše v kapitole o knihovnách Menších bratří ve středověku.

529.   Bullarium Romanum. Tomus II., s. 452.

530.   Holzapfel, 1909, s. 554.

531.   Viz Gajdoš, 1943.Trest exkomunikace za odcizení knihy uvádějí také pravidla strahovské premonstrátské knihovny z roku 1672. Viz Pražáková, 1970.

532.   Úvod katalogu uloženého v knihovně u P. Marie Sněžné v Praze, sine signo.

533.   Uložen tamtéž.

534.   JČ VK, Zlatá Koruna, sign. 1 Be 40. Více o katalogu i ztrátách viz kapitola o bechyňském klášteře.

535.   Balbus, Joannes Catholicon. Venetiis, 1487, signatura SVK Plzeň: TV 29309, na fol. V6b „Sub exitum anni Domini 1576 pridie Kalendas m. Januar. M. Procopius Lupacius comodato accepit a venerabili fratre Jacobo Magnasso Guardiano coenobij Mijsensi librum Ludolphi Carthusian de vita Christi ad restitutionem“. Viz též Klausnerová, 1990, s. 10, 52.

536.   „Nulli saecularium vel alterius ordinis aut status Ecclesiastici Persone liber aliquis Bibliothecae concedatur, neque Patres ad Parochos exeuntes libros secum ferant, experientia enim compertum est, simili ausu libros multos Conventibus esse sublatos“, viz regesta provinčních nařízení od r. 1614, s. 26 druhé paginace - NA, ŘF, rkp. 68. Že se nejednalo o neopodstatněný zákaz naznačují i pravidla kadaňského knihovníka P. Rittera z roku 1777. Bibliotéku zde srovnává se sakristií, rovněž úložištěm cenností, do níž nemůže mít přístup žádná světská osoba, ale jen sakristián a jeho pomocník. Viz Úvodní list katalogu knihovny kadaňských františkánů z roku 1777 - Knihovna františkánů u P. M. Snězné v Praze, sine signo.

537.   Viz úvod katalogu téhož kláštera uloženého v knihovně u P. Marie Sněžné v Praze, sine signo.

538.   Bohatta-Holzmann, 1900.

539.   Tamtéž. Viz též kapitoly o kadaňskémhradeckém klášteře.

540.   Viz též kapitola o klášteře ve Čtyřech Dvorech.

541.   Viz poznámka v inventárním seznamu z 20. let 20. stol. - Západočeské muzeum Plzeň, sign. 511 A 9 (viz též kapitola o knihovně v plzeňském konventu).

542.   Takto to například i nařizují pravidla pro knihovníky sestavená roku 1777 P. Eleuteriem Ritterem v Kadani, součást katalogu téhož kláštera uloženého v knihovně u P. Marie Sněžné v Praze, sine signo.

543.   Cap. VI: „Item quod libri fratrum decedentium non distribuantur nisi in capitulis provincialibus.“ Text dochován v rkp. v NK, sign. XIV.H.22, fol 76r. Viz též: Fussenegger, Geroldus. Statuta Observantium Provinciae Bohemiae annis 1471 et 1480 condita. Archivum Franciscanum historicum, 1954, vol. 47, N. 3/4, s. 367-384.

544.   Kapitola 9. „Nullus prelatus aut frater alius occupet fratres novitios vel professos inuentes inscriptura quinternorum vel librorum sibi fiendorum sub peam privationis illorum librorum vel quinternorum. Et non fiant commutatos inter fratres librorum quinternorum aut ymaginum huiusmodi sine licentia prelatorum; et munuscula non tentur aut recipiam sine licentia...“. Téměř shodný text opakovaně schválila také kapitula slavená v roce 1480 v Kłodzku, viz 9. bod jejich provinčních nařízení. Jejich text dochován v NK, rkp. XIV.H.22, fol. 94r.

545.   Více viz kapitoly o knihovnách v DačicíchUherském Hradišti.

546.   „Nullus quoq3 sibi procuret vel procurati faciant magnum Breviarium sub quadripartitum sine expressa licentia ARP Min. Provincialis“, viz regesta provinčních nařízení od r. 1614, s. 19. druhé paginace - NA, ŘF, rkp. 68.

547.   Schmid, 2005, s. 464.

548.   Srov. kapitola o knihovnách Menší bratří ve středověku.

549.   Dopis B. Martinice komentující jeho knižní dar - NA, ŘF, 2837: „... reliquos parvos libros dono eam tamen conditione, ut in singulas cellas ad minus duo si non tres concedantur ne Dn. Concionator omnia solus habeat et tot libris iam ante habitis,. inquiam patians et querantut reliqui...“

550.   „Teneatur quilibet cathalogorum librorum, quos in cella retinet, Superiori tradere, & sub poena inoebedientiae contentus esse iis, quibu ad officii sui functionem, vel devotionem, vel sui propriam instructionem indiget; & copiam ad instar privatae Bibliothecae prorsus vitare. Fratres laici nequeant habere in cella libros, nisi unum aut alterum spiritualem, vel Regulae expositorem ; verum omni nisu & diligentia suis satisfacere officiis pro augementando salutaris obedientiae merito adlaborent.“ Tento text, stejně jako pravidla pro půjčování knih řeholníkům a zákaz jejich půjčování světským osobám uvádí i zmíněné konstituce uherské provincie schválení v Trnavě 18.11 1659. Viz Gajdoš, 1943. Důraz na františkánskou chudobu i v oblasti knih je zřetelný ve srovnání s premonstráty v Praze na Strahově. Podle jejich knihovního řádu z roku 1672 měli představení, novicmistři, profesoři (lektoři) a kazatelé povoleno mít u sebe 20 knih, ostatní kněží 15 a bratři laici 10 knih z konventní sbírky. Knihy získané vlastní přičinlivostí mohli mít v libovolném množství a nakládat s nimi dle vlastního uvážení. Viz Pražáková, 1970.

551.   Constitutiones et statuta generalia Cismontanae familiae Ordinis S. Francisci de Observantia ...1658. compilata, Cap. 6., N. 12: „Current insuper Superiores, ut in quolibet Conventu, aliquis librorum numerus sit, ne Praedicatores, & qui studii vacant, libros secum deferre cogantur.“ Téměř shodně se vyjadřují i konstituce uherské mariánské provincie z roku 1659, viz Gajdoš, 1943, s. 17.

552.   Srov. přípis v dačickém prvotisku Rob. Caracciolus. Sermones de laudibus sanctorum. Augustae, 1489 poznámka: „fr. Johannes de Bruna custos Moraviae hunc librum disposuit.“ Viz Dokoupil, 1972, s. 268-269.

553.   Srov. např. vlastnický zápis na prvotisku Kapitulnej knižnice v Bratislave, sign. Concion 151: „Iste liber [con]cess9 est Ad usu[m] fr[atr]is tome de gyvla per Reuere[ndi]s. p[at]rem f[ratr]rem emericu[m] de e¯vijs“. Viz Kotvan, 1959, č. 64.

554.   „pro cella guardiani“ „pro usu concionatoris Germanici“, „donatus ad usum FF. Novitiorum“. Srov. též Gajdoš, 1943, s. 31, 33.

555.   „Nec quidpiam de paupere supellectili, quam in celli ad usum simplicem habuerunt, uti decentonibus, crepidis, imaginibus, &c. nec de propria industria acquistis, uti sunt flores & florum cepae ex Conventu ad alium Conventum aliiquid secum transportent, aut illo modo sub quocunque praetextu, saecularibus vel Ecclesiasticis personis ante suum abitum relinquant aut donent, nisi cum expressa, & scripta licentia P. Min. Provincialis ; idque sub gravissimis poenis edidem arbitrariis contravenientivus infligendis observari volumus & mandamus. Neque itinerantes sarcinas gestent opificum more, sed Breviario, aliquo devotionis libello, uno vel altero strophiolo, contenti iter peragant, tanquam peregrini & advenae in hoc saeculo. Privare tamen Concionatores, Lectores & Studiosos suis scriptis hic non intendimus“ -- Kap. VI, Odst. IX. Statuta, constitutiones et decreta Fratrum Minorum ... 1662, s. 34.

556.   Roku 1689 zmiňován jako student arcibiskupského semináře. Viz Pařez-Kuchařová, 2001, soupis členů koleje na s. 159-170.

557.   „Ad usum Fr. Ant. Gernon a Pontana ex liberalitate authoris 1669. Ex liberalitate P. Gernon ad usum Fr. Ant. Donilli denuo ex liberalitate P. Ant. Donilli ad usum Fr. Franc. Skell“ - Viz katalog A.Spálenky z roku 1883 - NA, ŘF, inv.č. 2643.

558.   Stejná situace byla i na Slovensku. Srov. Gajdoš, 1968.

559.   Torzo katalogu dochováno v NA, ŘF, 2573, fasc. 9.

560.   Viz jeho dopis - NA, ŘF, 2795. P. Janča se narodil14.10.1919 v Guntramsdorfu (Rakousko) v rodině dělníka, pokřtěn Rudolf. Od roku 1920 rodina pobývala na Moravě, například v Bánově u Uherského Brodu. Rudolf absolvoval gymnázium v Kroměříži, kde také vstoupil do řádu. Středoškolská studia dokončil v Praze, kde od 1941 docházel na bohoslovecké učiliště, vysvěcen byl 1944. Pobýval v konventech v Praze, Plzni a U. Hradišti, po likvidaci řeholí na jaře 1950 žil v ilegalitě u boromejek v Praze a Prachaticích. 10.9.1952 byl zatčen, a v procesu „A. Jarolímek a spol.“ odsouzen o rok později na 9 let odnětí svobody, z toho si rok odpykal na samotce. Po propuštění a uvolnění poměrů působil jako farář v Boršicích u Blatnice, byl vyhledávaným zpovědníkem a exercitátorem. Zemřel 17.3. 2001 ve Slavičíně. Viz Skála, 2006 a řádové nekrologium (cit.).

561.   ad simplicem usum - k použití jednotlivcem.

562.   Srov. analogii sv. Jana Kapistrána, který o pět století dříve také musel k transportu svých knih použít vůz (viz kapitola „Reformovaní františkáni (observanti) v období rukopisné knihy“).

563.   Konstituce z let 1653 a 1662 (v obou kap. V, odst. IX), viz výše. V exempláři tištěných statut z roku 1653 v MZK (signatura ST 1-7218) je změna na provinciály opravena perem. O statutech z roku 1686 viz Kašpar, 2005, s. 233.

564.   Smlouva - NA, ŘF, č. 2592. Text smlouvy vydal Kašpar, 2005, s. 261-262. Reprodukce 1. strany viz Beneš et al., 2004, s. 63-65. Hermannovo dílo popsáno v Knihopise č. 4742 a 4743. Srov. též Hermannův životopis od Klemense Minaříka - MZA, Františkáni U. Hradiště, i.č. 6.

565.   Regesta provinčních nařízení od r. 1614 - NA, ŘF, rkp. 68.

566.   Srov. seznam použité literatury, např. Beneš et al., 2004; Matějka, 1999 a 2002; Wilhelm-Minařík, 1909, sborníky Svatý František a Čechové (1926) a Historia Franciscana II (2005).

567.   NA, ŘF, 2571.

568.   Konstituce neboli Nařízení nebo též Stanovy z Albacina (Costituzioni di Albacina, Ordinazioni di Albacina), přesně „Costituzioni delli Frati Minori detti della vita heremitica“.

569.   Constitutiones Fratrum Capuccinorum, cap. IX., n. 121. In Liber Memorialis. Romae, 1928, s. 405n ; s. 189. Za autory konstitucí jsou považováni Bernardin z Asti a František z Jesi, kteří stáli v čele Řádu.

570.   Monumenta familiae Nicolsburgensis, část I - MZA, Rodinný archiv Dietrichsteinů, i.č. 605. P. Markvard vstoupil do řádu v září 1649 a zemřel 2.11.1697 na Hradčanech v Praze. Viz Matějka, 2006, s. 283.

571.   Narozen 12.5.1683 jako Jan, do řádu vstoupil v listopadu 1699 v Mostě, zemřel 29.4.1736 v Praze na Hradčanech. Viz Matějka, 2006, s. 293. Srov. též kapitolu o knihovně v Praze-Hradčanech.

572.   „Bibliothecarii instituuntur. Supremum Bibliothecarius est P. Guardianus .“ Tamtéž.

573.   Hohenegger-Zierler, 1913, s. 123.

574.   Kryšpín z Plzně (1734-37) údajně „Bibliothecae instruantur“, za jeho následovníka došlo k „Bibliothecarum instructio melior commendatur“ a knihy v knihovnách byly očištěny a snad i uspořádány dle signatur. P. Andronicus z Nového Jičína (1756-59) „Bibliothecarii coordinent Bibliothecam“, Antonín Grimm z Brna (1763-65) „Bibliotheca commendatur“, což se vztahuje k stavbě knihovny v Brně. Vše tamtéž.

575.   NA, ŘK, 72.

576.   Srov. knihy dochované v knihovně Strahovské premonstrátské kanonie. Signatura DM III 8, s tematikou antické filozofie byla původně v klášteře v Č. Budějovicích, sign. AG IX 98 s Aristotelovou Meteorologií pro konvent v Jihlavě a moralistické dílo s dnešní sign. AF XIV 81/a zase pro komunitu na pražském Novém Městě u sv. Josefa. Více o dalších jmenovaných dobrodincích viz příslušné jednotlivé kapitoly o konkrétních knihovnách.

577.   Historia & prothocollum Conventus Gaiensis 1599-1784 - MZA, E70, rkp. 1.

578.   SOA Litoměřice, Kapucíni Rumburk, 1.

579.   SOA Zámrsk, Kapucíni Opočno, č. 3, kniha 1., s. 93 nebo Katalog olomoucké knihovny po r. 1839 - ZA Opava, depozitář Olomouc, Kapucíni Olomouc, 31.

580.   Diarium domesticum kláštera v M. Hradišti, s. 165 - NK, signatura IX.C.25.

581.   Obsahová analýza byla provedena podle elektronického katalogu brněnské knihovny a vybraného vzorku sbírek Provinční knihovny na pražských Hradčanech, stav katalogizace v dubnu 2003.

582.   Stará knihovna brněnského kláštera, signatura 02 F 73.

583.   Například: Regula et Testamentum Seraphici Patris nostri S. Francisci et quicunque hanc regulam secuti fuerint, pax super illos, & misericordis & souer Israël Dei... Pragae : typis Archi-Episcopal. apud Jacobum Schweiger, 1765.

584.   LEHMANN, Kryštof z Lužic (Christophorus Lusatius) OFMCap. Capucinus meditans. seu via regia tutissima ac rectissima. nec non commoda, facilis, summopere utilis, appriméque necessaria methodus ac modus meditandi... Nysae : typis Josephi Schlögel, 1708.

585.   BONAVENTURA, svatý a POTHRON, François OFM. Bonaventura selectus seu regularis disciplinae & perfectionis praxis... Pragae : typis Joannis Julii Gerzabek, 1738.

586.   Ordinationes Provinciales et Generales. 1614-. Rukopis v Provinční knihovně kapucínů Praha-Hradčany, nesignováno.

587.   Kurzes und fast nutzliches Büchlein von ... Arzneien und Experimenten durch den ganz Cörper des Menschen zu Gebrauch ... zusammengebracht durch F. Modest um von Teplitz, l686. Původně v knihovně v Mostě (sign. Q31), dnes v provinční knihovně kapucínů Praha-Hradčany. Viz Tošnerová (ed.), 2004, s. 207.

588.   Tamtéž.

589.   NA, ŘK, listiny 36, 43, 48 62.

590.   NK, sign. I.A.31.

591.   Pro Ch. Dumoulina a N. Machiavelliho srov. též kapitolu o františkánských knihovnách. Kapucíni striktně odmítali jakékoli prognostikování či věštění z hvězd, jimiž se astrologie zabývala, jak například dosvědčují jejich ostré spory při usidlování v Praze-Hradčanech s v blízkosti sousedícím astronomem a astrologem Tychem de Brahe. Podrobněji o tomto sporu viz Tischer, 1907.

592.   Povolení z r. 1754 otištěno v Bullarium Ordinis FF. Minorum S.P. Francisci Capucinorum. Continuationis tomus 1., totius operis tomus 8. Oeniponte : Wagneriani, 1883. s. 217-218.

593.   Ordinationes Provinciales et Generales. 1614-. Provinční knihovna kapucínů Praha-Hradčany.

594.   Do řádu vstoupil v roce 1610 v Brně, po roce 1630 provinční definitor, zemřel 15. 5. 1661 v Steyr. Viz Matějka, 2006, s. 276.

595.   „... Darumb hab ich denn Kätzern die puechll schir in allen predigen abgestochen.. Scriptum Ao. 1627 die 28 Martii“ - Stará knihovna brněnského kláštera, signatura 14 F 06, zápis na přední předsádce. Viz též Dokoupil, 1972, s. 196; Tejček, 2005, s. 156.

596.   Podobné zkušenosti s dobrovolným odevzdáváním nekatolických knih měl například i Antonín Koniáš. Ve vlastních zprávách pro jezuitský řád o svém působení v královehradecké diecézi v roce 1726 uvádí množství dobrovolně přinesených knih 1038, zatímco „nalezeno a odňato“ jich bylo jeho přičiněním 668 svazků. Viz Bílý, 1996, s. 118.

597.   Historie o těžkých protivenstvích církve české, kapitola 105. Záznam o pálení knih ve Fulneku v Kapucínských análech. Srov. též Eliáš, 1946, s. 366.

598.   Ve svém díle Velká didaktika se odvolává na zmíněný biblický příběh o Efezanech pálících dobrovolně své pohanské knihy a nabádá křesťany k stejnému chování: „... V tom tedy jsou [Efezané] zcela hodni nápodobení, aby (zavedeme-li však důkladnější studium svatých písem) snáze se daly vymýtiti temnoty zmatení, zbylé po pohanství.“ - Vybrané spisy J.A. Komenského. Sv. 1. Praha, 1958, s. 221. Srov. Bílý, 1996, s. 173-174.

599.   Winter, 1895, s. 884.

600.   Tejček, 2003, s. 83-34. Viz též Tejček, 2005.

601.   „2.Maij 1629 Budvitij visitate sunt domus a PP.bus Capucinis et a loci Domino Decano et Magistratu, in quibus acatholici libri legenti copiebantur et in foro combusti sunt.“ Viz Protocollum conventus F.F.Minorum (...) Capucinorum loci hujus Boemo-Budvicensis - NK, sign. I.A. 31, s. 393.

602.   Sládek, 2007. Překladatelem knihy Veliký život... byl kapucín Edelbert z Nymburka (†1705), poprvé vyšla snad v Horšovském Týně roku 1697. Kapucíni zřejmě respektovali kritiku díla ze strany církve, neboť naproti očekávání nebylo dílo kapucínského autora i překladatele v klášterních bibliotékách podle dochovaných fondů v 18. století téměř vůbec rozšířeno.

603.   Kapucínské anály, sv. 18, 1732, s. 337. Pramen uvádí jméno jezuitského provinciála - Seidl, které se však nepodařilo jinde ověřit.

604.   A. Koniáš ve svém soupise Clavis haeresim claudens & aperiens - Klíč kacýřské bludy k rozeznání otwjragicý... rozděluje knihy podle své závadnosti do tří skupin: 1. zapovězené, zejména náboženské (celkem 1564 titulů, 69%), 2. nestoudné (534, 23%) a 3. opravitelné, tedy přijatelné po provedení výslovně uvedených korekcí (176, 8%). Viz Podlaha, 1889.

605.   Bernardus a Bononia OFMCap. Manuale confessariorum Ordinis Capuccinorum. Vydáno v letech 1737, 1738, 1740, 1752, 1771 a 1832. Zmínka o zápisu do indexu v exempláři v Staré knihovně brněnských kapucínů, signatura 21 A 77.

606.   Uloženy v Provinční kapucínské knihovně, Praha-Hradčany, sine signo.

607.   Rejstříky na konci katalogů z 18. století známe pouze z konventů v Litoměřicích, Opočně, Praze-Hradčanech a Znojmě (viz).

608.   Narozen 11.7.1820 v Holešicích jako Ferdinand, do řádu vstoupil 28. září 1836, zemřel 6.1. 1886 v nemocnici v Odrách. Viz Matějka, 2006, s. 313.

609.   Čtyřstránkové instrukce přiloženy do katalogu litoměřické knihovny z r. 1734 - SOA Litoměřice, Kapucíni Litoměřice, i.č. 4.

610.   P. Tesař se narodil 7.6.1801 v Rožmitálu, později jmenován jeho čestným občaněm, křestním jménem Antonín. Řeholní sliby složil r. 1840, o rok později měl kněžské svěcení.

611.   Prohibitio extrahendi Libros Quaterna et Folia tam impressa, quam manuscripta ex Bibliothecis Fr[atr]um Capucinorum. Dochováno mj. jako součást katalogu zásmuckého konventu z roku 1734 - MZK, rkp. 196.

612.   Jeho členy byly Serafín Melcher z Głucholaz, Ondřej Keller z Brna, Hugolin Nozička (Zimmerhackel) ze Žatce a Valtr Wolkner z Kynžvartu. Viz Matějka, 2006, s. 294.

613.   Statuta Provincialia pro bibliothecis nostris ordinate conservandis, výpis z nařízení definitoria z 16.9.1737 v Olomouci - NA, ŘK, 72.

614.   Takto v Kolíně, Litoměřicích, Rumburku, Vyškově (viz).

615.   Zde sice knihovna zapadá do jedné z kvadratur a nachází se jen v 1. patře, nicméně byla postavena jako samostatná budova knihovny na místě bývalého dřevníku.

616.   Zde byla bibliotéka pravděpodobně mimo kvadraturu i dříve, k její přesnější lokalizaci viz kapitola o ní.

617.   Constitutiones urbanae Frum: Ord: Min: Con. S. Francisci. Romae : Typographia Rev. Cam. Apost., 1640, Titulus IX (de bibliotheca), 1.: „In insignioribus Conventibus, ubi praesertim Gymnasia, seu Seminaria erecta fuerint, Bibliotheca instituatur, armaria, libri, aliaeque res ad eam spectantes diligenter parentur, ejúsque aliquis ex insignioribus illius familiae Patribus Custos praeficiatur.“

618.   Příčinou může být relativně menší dochování minoritských pamětních knih a kronik, ale také skutečnost, že zprávy o knihách knihovnách se v nich obecně ve srovnání s františkány a kapucíny vyskytují mnohem řidčeji.

619.   Srov. např. prvotisk Cassianus, Joannes. De institutis coenobiorum. Basileae: Joannes Amerbach, 1497. Provenience na fol. 1r "Conventus S. Michaelis" [i.e. Horažďovice] ; "Emptus Die 16. Aprilis Sussicij pro 30 cruciferis. Fr. Juniperus m[anu] p[ropria]." Dnes uložen v Strahovské premonstrátské knihovně, signatura DM VI 19.

620.   Exitus bibliothecae A. 1737 [et seqentibus] - MZA, Minorité Brno, i.č. 46. Podrobnější analýza pramene viz kapitola o brněnském klášteře.

621.   Vobr, 2000b (Jihlava).

622.   Srov. například katalog z Českého Krumlova z roku 1773 - více viz kapitola o této knihovně.

623.   Pamětní kniha krumlovského kláštera Liber magistralis, Tom. III., s. 96-97 - SOA Třeboň, Minorité Č. Krumlov, rkp 52.

624.   Více viz jednotlivé kapitoly o knihovnách v těchto konventech.

625.   V menším množství na ně narážíme i u františkánů a kapucínů, k nimž se však většinou prokazatelně dostaly jako součást větších darů či odkazů, nikoli cílené akvizice. Zájem minoritů o politické a vojenské události dokládají také jejich hojně se vyskytující detailní popisy v klášterních pamětních knihách (srov. např. SOA Třeboň, Minorité Č. Krumlov, inv.č. 144-157, rkp. 50-53.)

626.   Vizitátorem byl obvykle provinciál. Viz Titulus XI., 4. v originále znějící: „Libri vero, qui impurum aliquid, vel ab honestate alienum quidpiam continerent, aut a Sancta Romana Ecclesia prohiberentur, nec in Bibliothecis, nec eo minus in Cellis ullatenus asservantur, sub gravioribus etiam poenis a Visitatoribus infligendis.“

627.   odst. 5: „...librorum quoque prohibitorum indicem ad expurgandam Bibliothecam penes se habeat.“

628.   „26.1. 1764. P.M. Provincialis Roma accepit facultatem legendi prohibitos libros cum potestate hoc privilegium extendendi ad aliquot Patres Provinciae nostra, illeusq; contulit Ex. P.M. Ex-Provinciali Hugoni, Exp(?) Prospero, ex.M. P Methudio et P. Dismae Holliger concicon:“ Viz pamětní kniha Liber magistralis, Tom. II., s. 253 - SOA Třeboň, Minorité Č. Krumlov, rkp. 51.

629.   Koupeny za 1 zlatý a 15 krejcarů. Viz účetní kniha bibliotéky - MZA, Minorité Brno, i.č. 46.

630.   Viz též kapitola o knihovně v Krnově, informace pochází z Praetoriova dopisu - ZA Opava, Minorité Krnov, 144.

631.   Lehmann, 1957.

632.   Constituiones urbanae (cit.), Titulus XI. De Bibliotheca, 2.: „Si Bibliothecae libri catenulis affixi fuerint, ejus clavis omnibus Fratribus sit communis; sin(fin?) autem, Bibliothecae Praefectus clavem perpetuo secum deferre.“

633.   Lehmann, 1957.

634.   Podle V. Dokoupila (1972, s. 183) je tento systém charakteristický zejména pro dominikánské bibliotéky.

635.   Podrobněji o oborových klasifikacích viz kapitoly o minoritských knihovnách v Opavě, Č. KrumlověBrně.

636.   Tzv. „lectura mensalis“ nařizovala například brněnská provinční kapitula roku 1822 v tehdy nově vznikající českomoravské provincii. Před poledním jídlem začínali minorité v refektáři modlitbou a poté hebdomadář četl úryvek z Písma sv. nebo moralistické knihy určené místním představeným. Teprve po skončení četby mohli řeholníci začít s jídlem.

637.   Například v pražském konventu u sv. Jakuba (viz).

638.   Constitutiones urbanae 1625 (cit.)), odst. 5.: „Habeat insuper Bibliothecarius omnium librorum, qui in Bibliotheca custodiuntur, inventarium, seu repretorium alphabetico ordine juxta facultatem diversitatem digestum, ejúsque exemplar, seu transumptum in Archivio Conventus (ut de aliis officinis faciendum est) conservetur...“

639.   Viz Bohatta-Holzmann, 1900. Pro více informací o jednotlivých katalozích srov. jednotlivé kapitoly o zmíněných klášterech.

640.   kap. XI, odst. 2: „...librosque necessarios juxta uniuscujusque professionem, iis, quae in propria instructione servanda erunt, omnino servatis commodate teneatur, qui postea sub poena excommunicationis retinentibus in suum locum reponantur.“

641.   „Absoluta Caes. Regia Commisione, et Inventurio[!] Bibliothecae C[o]n[ven]tus Crumlovii, ex eadem recenter instructa, pro lectione expositi sunt sequens[!] libri ab Ao 1787 Mense Decembri“ - SOA Třeboň, Minorité Č. Krumlov, i.č. 306.

642.   MZA, Minorité Brno, i.č. 45. Podrobněji viz kapitola o brněnském klášteře.

643.   Více viz kapitola o brněnských minoritech, srov. také knihovnu v Krnově.

644.   Více viz kapitola o knihovně v Č. Krumlově.

645.   Srov. Dokoupil, 1972, s. 173-179.

646.   Hejnic, 1995, s. 81-82. V kapitole o Č. Krumlově jsou dále uvedena i jména některých konkrétních řeholníků a velikost jejich knihovniček.

647.   Srov. např. inventář jihlavského konventu z roku 1882 - MZA, Minorité Jihlava, rkp. f. Za zmínku stojí také skutečnost, že zatímco kapucíni a františkáni užívají pro pojmenování pokoje řeholníka slova „cella“, minorité ho popisují jako „camera“.

648.   Srov. zejm. inventář kláštera - NK, sign. VI.E.24. Podrobněji viz dále, kapitola o Stříbře.

649.   Asi 1/3 z dochovaného fondu knihovny v Szeged v Maďarsku má kromě konventního provenienčního záznamu také personální vlastnickou poznámku řeholníka. Viz Varga, 1991.

650.   „Hunc librum resignat Superioribus suis Pater Marianus Welscher O. M. S. Franc. Conv.“ - zápis na předním přídeští rukopisů - MZK, deponát minoritů Brno, sign. Mn 40, Mn 41.

651.   Štítek na knize Le Blanc, Th. Psalmorum Davidorum analysis. Coloniae, 1726, jihlavský minoritský fond, nyní pravděpodobně uloženo v brněnském konventu. Doslovná citace štítku, podle níž peníze pocházely „de sua eleemosina“ řeholníků viz Dokoupil, 1972, s. 189. Srov. též kapitolu o jihlavském konventu.

652.   Kukla, 1889; Bílek, 1893, s. 103; Hýbl, 1896; Buben, 2006, s. 206; Kronika J. Impekhovena - viz Kłoczowski, 1992.

653.   Podlaha, 1903, s. 211.

654.   Podle některých pramenů (Špinar, 2000; Riedl, 1974; Bohatta-Holzmann, 1900) došlo k drancování již v roce 1422. Viz též Minařík, 1938.

655.   B. Sannigem čestně titulovaný jako „Ordinis patronus, quia Fratris tantum amavit.“

656.   Antonín z Lipska byl provinčním vikářem (před úplným oddělením františkánů od minoritů r. 1517 tito ještě neměli provinciály) v letech 1488-91 a 1493-96. Zemřel r. 1498 v Tridentu při návratu z generální kapituly v Milánu. Je autorem díla Tractatum de septem donis Spiritus S.

657.   Více o něm viz kapitola o klášteře v Uherském Hradišti.

658.   Klášterní kronika (NA, ŘF, i.č.422 rkp. 30) a Špinar, 2000 uvádějí rok 1491. Klášter byl dle rozhodnutí gen. kapituly v Urbinu osídlen „per patres et fratres Bohemos“ - NA, ŘF, listiny 76, 83; viz též Hlaváček, 2002, s. 195.

659.   49 ff.; 21x15 cm. Kolofon: „Regulam hanc cum suo testamentum scripsit fratres Joannes Ep[iscop]us pro loco Bechinensis Anno d. 1499. Pro scriptore piam lector saluta Mariam. Leta [1499] Tyto knijzky napsal gest bratr jan Biskup niekdy waradinsky etc. nynij bratr Zakona bosacuskeho ku potiessenij swych milych bratrzij klasstera Bechynskeho...“ Podle poznámek J.K.Vyskočila OFM - NA, ŘF, 2473, fasc. 8. Podrobněji o manuskriptu viz Beránek, 1996, který soudí, že Filipec byl také iluminátorem. Vznik rukopisu uvádí též klášterní kronika - NA, ŘF, rkp. 30, s. 10. O pozdější převazbě kodexu s Řeholí „veteri charactero scripta“ se zmiňuje Sannig ve svých dějinách konventu - NA, ŘF, 2594. V letech 1677 a 1777 se rukopis nacházel v kadaňském klášteře, v roce 1906 byl se svolením kvardiána Aloise Panného vzhledem k své hodnotě přeložen do pražského provinčního archivu (dle poznámky v kadaňském katalogu z r. 1777 Viz též Wilhelm-Minařík, 1909, s. 48.). V provinčním archivu se manuskript nachází i dnes - NA, ŘF, inv.č. 660, rkp. 267. Pozoruhodný je rovněž fakt, že Filipec, byť již sedm let františkánem stále disponoval penězi a nevzdal se svého dřívějšího světského postavení. Více o jeho životě srov. např. Foltýnová-Mikulcová, 1999.

660.   Kompletní opravy prováděné z velké části na náklady bratrů Jana Norberta a Františka Karla ze Šternberka trvaly až do roku 1643.

661.   Balbín. Bohemia docta. Pars 3., s. 48-56.

662.   Historie o třech svatých obrazech u Františkánů v Bechyni. Praha, 1685 (Jungmann. Historie literatury české, č. V/1188); Trias sacra, seu historia de tribus imaginibus Bechinensibus. Pragae 1685 a téhož roku také v němčině. Při této práci mu byl údajně Balbín poradcem. Viz Elbel, 2001, s. 42 a 119.

663.   Bohatta-Holzmann, 1900, s. 14.

664.   Tamtéž.

665.   Ladislav ze Šternberka zemřel 18.11. 1521, patrně byl pochován v bechyňském klášterním kostele, kde se nacházel jeho náhrobek s podobiznou. Podle Maschek. Die Minoritenkirche... však byl pohřben v Pomuku a v bechyňském klášterním bylo uloženo jeho srdce.

666.   V letech 1505-1521 kazatel v klášteře v Plzni. Podle tohoto údaje bývá vznik rukopisu někdy lokalizován do Plzně, kde P. Jiljí též opsal níže popsaný kodex evangelií a epištol. Srov. Hálová-Hejnic-Plachta, 1981/82 (Plzeň), s. 102 ; Blažková, 1993 (Plzeň) ; Houška, 1996, s. 19. Vzhledem k nevyvratitelné souvislosti vzniku kodexu s bechyňským pánem Ladislavem ze Šternberka, byl ovšem patrně napsán přímo v Bechyni a před rokem 1505. Srov. též níže o rukopise evangelií a epištol.

667.   Mostecký, 1941. Jan, dle řádové příslušnosti zvaný Bosák se narodil okolo r. 1460 v měšťanské husitské rodině ve Vodňanech, roku 1473 byl jako chudý student poslán na vzdělávání do Prahy do kališnické školy u sv. Jindřicha, 1480 promován bakalářem teologie. Během studií se přímo setkal s organizováním protikatolických a protiřeholních spiknutí a násilností, což je vedlo k přestoupení na katolictví a vstupu k observantům. Působil jednak jako lidový misionář a kazatel mezi městským i venkovským lidem, jenž osobně ve staveních od vesnice k vesnici navštěvoval, zejména v Bechyni a okolí, dále v Jindřichově Hradci, Hořovicích a snad Jemnici, vytvořil typ lidového františkána. Také ale psal obranná věroučná pojednání, například Rozmlauwání mezi Jinřichem a Janem o nepoškwrněném početí Panny Marie (Viz Jungmann, Historie lit. české. č. III/760, rkp. NK: XVII.H.5 nebo XVII.H.18, snad jde o polemiku s dominikány), Snažení Satanáše, aby si wystawil wěž Babylonskou w Sasích („scriptum per me Ad. Polonum cantorem Budinensem 1549, Jungmann tamtéž IV/527, NK: XVII.G.13), Proti bludným a potupeným artikulóm pikartským s kruntovnými důvody traktát (1510, reakce na bratrský katechismus, Knihopis 3483), nejznámějším jeho dílem je ale latinsko-český slovník Vocabularium cui9 nome[n] Lactifer... vytištěný v Plzni Mikulášem Bakalářem roku 1511 (Knihopis 2801). Jan Bosák zemřel roku 1530, podle P.A. Houšky (1996, s. 17) přímo v Bechyni. Více o něm a zejm. jeho tvorbě viz Truhlář, 1884.

668.   Srov. Novák, 1915 a 1926.

669.   Novák, 1915, s. 347 a 355.

670.   Popis rukopisu - bohatě zdobeného žaltáře s františkánskými miniaturami, původem z Flander, jehož výzdoba vznikla okolo roku 1325 za přispění neznámého františkánského bratra a jenž byl určen pro blíže neznámou, v iluminacích rovněž vyobrazenou šlechtičnu viz Carlvant, 1982.

671.   Nyní ve správě SOA Třeboň, pobočka zámek Jindřichův Hradec, Černínský archiv, rkp. 2. 149 listů, 24,5x17,5 cm. Modrá aksamitová vazba na lepence, uvnitř se zeleným vzorkovaným hedvábím, mosazná pozlacená spona. Podrobný popis iluminací viz Novák, 1915 a 1926; Nověji vč. reprodukcí viz Beneš, 2004, s. 9-11, další reprodukce viz Hlaváček, 2005, s. 129-130.

672.   Na fol. 23r v zimním díle. Jako františkán by měl jistě řeholní hábit. Nejsrozumitelnější forma umělcova podpisu je: „Jacobus de Olomucz me fecit in Bechinia“. Více o Jakubu z Olomouce viz Graham, 2000, s. 325-326.

673.   Rybička, 1865.

674.   Podrobněji viz níže. Od roku 1936 se nachází v Österreichische Nationalbibliothek, Musiksammlung, Mus. Hs. 15493, 15494, dříve byly součástí sbírky Codices Seriei novae 2658, 2659.

675.   Srov. Chytil, 1896, s. 43.

676.   Původní uložení knihy na bechyňském zámku naznačuje i jeho pozdější osud. Fr. Palacký jej uvádí v hraběcí Waldsteinské knihovně na zámku v Duchově (srov. Daneš, Zdenko. Rukopisy bez tajemství a záhad. Obzor, Jihlava 1995. Dostupné také na www: http://kix.fsv.cvut.cz/rkz/danes/danes-4.htm [cit. 5.5.2006].) K. Chytil jej v roce 1896 uvádí v „Fidgorově sbírce“, patrně v Rakousku. Dnes je rukopis nezvěstný. Viz též Chytil, 1896, s. 43; Illustrierter Katalog der Austellung kirchlicher Kunstgegenstände im k.k. Österreichischen Museum. 1887, s. II, č. 58. Explicit rukopisu zní: „Tyto knihy psany su Urozenemu panu panu Laczslawowi z Ssternberka zwlasstnimeu dobrodieyczy bratruow swateho Frantisska w klassterze bosatskym w novem Plzni. skrze bratra Gilgij z Ratiborže kazatele tehož klasstera. A dokonany su v Ochtab swateho Jana aposstola a Evangelisty Leta od puorodu panenskeho Tisyczieho petisteho pateho“.

677.   Dnes v Národní knihovně v Praze, sign XVII.A.2. Rukopis byl údajně převezen do Prahy k P. Marii Sněžné a odtud někdy v 18. nebo 19. století do Klementina. Srov.Truhlář, 1906, č. 2: „k nám se dostal františkánů pražských“. Perg., 366 ff.; 49 cm.

678.   „Vysoce urozenemu a mnoho Mocznemu Panu Panu Ladslawowi ze Ssternberka a na Bechyni, naywyssiemu kralowstwie czeskeho kanczleri Rzehorz hruby z Gelenie Sluzbu svú z žadosti wsseho dobreho wzkazuge. Poniewadz znamo gest: že gste wasse milost Pane milostiwy weliky milownik Bratrzij Zaakona Swateho Frantisska y ginych zaakonijkuow: mam za to, že wasse milosť teeto pracze mee, kteruž hodnie oddawam wassij milosti: nemalo raczijte byti wdieczni..“

679.   Urbánková, 1957, s. 22-23 ; Krása, 1978, s. 448-449 ; Hejnová, 1990. Podrobný popis ilustrací podal A. Baum. Život svatých otcův, kteří obývali na poušti. Památky archeologické a místopisné, 1868, 7, s. 339-348.

680.   Špinar, 2000.

681.   Zemřel 1562, pohřben v bechyňském františkánském kostele.

682.   Maschek, Die Minoritenkirche zu Bechin in Böhmen..., s. 2 ; Dnes Österreichische Nationabibliothek, Cod. series nova 2657, Lit.: Krása, 1978, s. 418-420 ; Studničková, Kutnohorské....)

683.   Maschek, Die Minoritenkirche zu Bechin in Böhmen..., s. 2. Srov. též Veselá, 2005, s. 72. Tamtéž na s. 73 a násl. uvádí další informace o bechyňské zámecké knihovně v době Petra Voka.

684.   Více o knihovně Petra Voka viz Ridderstad, 2003.

685.   Dnes JČ VK, pobočka Zlatá Koruna, sign. 1 Be 14. 28x18 cm. „Ex bibliotheca illustrissimi principis domini Dni Petri Vok Ursini, domini domus a Rosenberg, ultimi senioris e trinotibus[?] Bohemorum celsissimiet auli... 1609. Na vazbě červená rožmberská signatura a pozdější klášterní sign. K 89. Na předním přídeští se nachází Vokovo tištěné exlibris z roku 1609, pro přehled jeho exlibris srov. Ridderstad, 2003. Rukopis zkoumal také Jan K. Vyskočil - NA, ŘF, 2743, fasc. 8.

686.   Přípisek „Conventus Bechinensis Cathalogo inscritupus Anno Domini 1552“ v prvotisku v JČ VK, Zlatá Koruna, sign. 2 Be II 28. Viz Riedl, 1974, č. 568.

687.   Bohatta-Holzmann, 1900, s. 14.

688.   Riedl, 1974, č. 500, 514, 690, 755, 841. JČ VK, Zlatá Koruna, sign. 2 Be I 12, 2 Be I 14, 2 Be I 19, 2 Be 3, 2 Be 9.

689.   Pamětní kniha kláštera, fol. 141v, 305v - SOA Třeboň. Františkáni Bechyně, rkp. 7.

690.   Tamtéž.

691.   Riedl, 1974, č. 310, 1007. JČ VK, Zlatá Koruna, sign. 2 Be I 16, 2 Be II 30.

692.   Antonín Brouček, křestním jménem Vilém, zemřel v Bechyni 20.5.1690, tamtéž pohřben. Spolu s pozdějším kroměřížským kvardiánem Arnoštem F. Schaffem je domnělým autorem učebnice skotistické filozofie Domus sapientiae Scoti. Praha, 1663. Tiskem vyšlo Broučkovo dílo o vzniku observance a sporech ohledně striktního zachovávání řehole Brevis relatio de origine et divine Religionis s. Francici (Praha?, cca1660, 118 s., např. MZK, sign. ST S-511.646) nebo edice Biblia pauperum od sv. Bonaventury (Praha, 1666). Byl skutečně všestranným člověkem, na fol. 62r-111r v kodexu JČ VK, Zlatá Koruna, sign. 1 Be 10/2 se dochovaly opisy několika desítek jeho listů s jinými řeholníky, šlechtici, světskými vládci.

693.   „1674 2. Junii donavit A.R.P. Mnr. Provincialis Concordantias bibliorum in rubro cores“ Viz pamětní kniha - SOA Třeboň. Františkáni Bechyně, rkp. 7, fol. 137v.

694.   Norimbergae : A. Koberger, 1486. HC 154, BMC II, 430. Dnes JČ VK, Zlatá Koruna, sign. 2 Be 8.

695.   Dnes JČ VK, Zlatá Koruna, sign. 1 Be 9. Na 66 stranách psaných od roku 1677 se Brouček zabývá počátky františkánství, misiemi františkánů ve Svaté zemi (se soudobými řádovými misionáři tamtéž udržoval Brouček písemný kontakt). Dále najdeme ve svazku zejména kázání, z nichž většinu lze s jistou dávkou nejasnosti připsat samotnému Broučkovi, dále šest synopsí latinských školních her ve všech případech s biblickým námětem, které užíval při své působení v J. Hradci. Mezi jednotlivé rukopisy je vevázáno také 10 pražských tisků, z poloviny s historickou tématikou, která dosvědčuje šíři Broučkova zájmu.

696.   Později se dostal do Zásmuk, kde je zmiňován v katalogu post 1870 Rukou snad P. Klemense Minaříka k jejímu záznamu připsáno „velmi důležité“.

697.   Pamětní knihy konventu - SOA Třeboň, Františkáni. Bechyně, rkp. 7, fol. 142r aj.; MZA, Františkáni Dačice, rkp. 2.

698.   Inventarium Bibliothecae Conventus nostri Bechinensis, Pamětní kniha, fol. 318 a násl. - SOA Třeboň, Františkáni Bechyně, rkp. 7.

699.   K tvrzení, že schéma kategorií bylo převzato odjinud je ještě nutno poznamenat, že katalogy vzniklé ze Sannigovy iniciativy nevykazují nějakou jednotnost v schématu oborového třídění.V tomto bechyňském soupise jsou knihy roztříděny takto (v závorce počet titulů): Titulus 1. Biblia sacra (30), 2. Expositores s. Scripturae (6), 3. S. Patres (0), 4. Concilia, Canonistae, et Juristae (1), 5. Theologi speculativi (4), 6. Theologi morales (24), 7. De controversiis (20), 8. Philosophi (9), 9. Concionatores (59), 10. Sermonistae (17), 11. Postillatores et homilarij (20), 12. Materiam pro concionibus tractantes (16), 13. Authores pii (73) 14. Officium Divinum & Chorum spectantes (0), 15. Regulam et Statum Ordinis concernentes (14), 16. Historici tam ecclesiastici quam profani (31), 17. Politici et medici (3, jen lékařské), 18. Humanistae (31), 19. Itali (0), 20. Germani (0), 21. Bohemi (0), 22. Haeretici et prohibiti (0).

700.   NA, ŘF, 2597.

701.   Jednak srovnáním množství děl v jednotlivých kategorií, u některých knih rovněž stejnou rukou poznámka „vacant“.

702.   P. Rosin je v roce 1765 doložen jako lektor v Olomouci (srov. teze dochované ve Staré knihovně kapucínů v Brně), ale ještě téhož roku zemřel v Praze. Je autorem tištěné učebnice teologie pro františkánské studenty: Tractatus scholastico - canonico - moralis, de externa actionum humanarum regula, seu de lege, complectens materias tum canonicas, et dogmaticas, cum imprimis morales ... pro usu Alumnorum Almae Provinciae Bohamie .. compilatus A.P.F. Joanne Damasceno Rosin... Vetero-Pragae : typis Joannis Caroli Hraba, [1765?]. 465 s. ; 8o.

703.   Paměti konventu z let 1623-1836, s. 326 - NA, ŘF, 422.

704.   O jejich darech viz NA, ŘF, 2605.

705.   „Bibliotheca noviter extructa“. Viz paměti konventu z let 1623-1836, s. 248, 327 - NA, ŘF, 422.

706.   Dopis františkánů vrchnímu stavebnímu úřadu z 28.11. 1832 - NA, ŘF, 2608.

707.   Např. díla Václava Hájka v němčině nebo sedmnáctisvazková Topographie des Königreichs Böhmen od F.J. Schallera. Viz citované paměti konventu - NA, ŘF, 422.

708.   Dedikace „Hic liber dona datus est conventu Bechinensi a R.P. Simone Petrsilka presbytero ecclesiastico Anno 1835“, signatury Ld 55, 2166. Viz soupisy P. Vyskočila - NA, ŘF, 2743, fasc. 8.

709.   Consignatio conventus 1842-45 - NA, ŘF, 2596.

710.   Tamtéž.

711.   „Plura opera diversi generis, v.g. Stimmen aus Laria Lachi?, Kathol. polit. Blätter von Görres.“ Viz Consignatio conventuum - NA, ŘF, 2596. Pramen uvádí jako dárce „Václava de Paar“, kromě uvedeného Karlova syna Karla Jana Václava byl dalším toho jména také jeho bratr Václav de Paar (1810-1890), který však nepobýval v Bechyni.

712.   Tamtéž. Ve srovnání s těmito četnými nákupy působí dosti rozporuplně a nevěrohodně informace z klášterního inventáře z července 1884 uvádějícího knihovnu s „ca. 800 alten und unvollständigen Bücher“ - NA, ŘF, 2602.

713.   Consignationes conventuum - NA, ŘF, 2596 uvádí k jednotlivým rokům 1893-99 zprávy: „magna pars Bibl. compicta“[!], „pars librorum iterum compicta“, „permulti libri iterum compacti“ „pars librorum iterum compicta“.

714.   Notabilia et Memorabilia Conventus - NA, ŘF, 2596.

715.   Bohatta-Holzmann, 1900, s. 14.

716.   Notabilia et memorabilia Conventus - NA, ŘK, 2596.

717.   Tamtéž, donátor je zde uveden jen jako „scriptor et auctor Rnd. Vrba“.

718.   Reparabilia conventus - NA, ŘF, 2596.

719.   Předmluva v jeho katalogu, viz níže.

720.   Reparatio conventus k roku 1915 - NA, ŘF, 2596.

721.   Srov. reprodukci fotografie v tištěné verzi v obrazové příloze.

722.   JČ VK, Zlatá Koruna, sign. 1 Be 40. Titul „Catalogus Bibliothecae Conventu B.V.M. Bechinensis Scriptus a P. Bonaventura Wilhelm bibliotecario 1916“ psaný gotickým, ne však příliš zdobným písmem odráží autorův zájem o historii. 228 ff.; fol. (41,5 cm). Vazba potažená černou kůží s bohatým kováním s květinovým a ornamentálním motivem, 2 spony. Srov. též Riedl, 1974; Špinar, 2000.

723.   Tyto katalogizační listy tiskla Slovácká knihtiskárna Karla Novotného v Uherském Hradišti 482, kde rovněž P. Wilhelm působil a s nabídkou tiskárny se zřejmě seznámil.

724.   Špinar, 2000.

725.   Jednotlivé obory Wilhelmova katalogu, v závorce uveden počet titulů nepočítaje pozdější přípisy: A Písmo sv., encyklopedie Bible a konkordance (75), B sv. Otcové (87), C výklady Bible (40), D obojí právo (88), E počty, fyzika, filosofie, hvězdářství, stavitelství a malířství (102), F liturgika, rituale, písně (80), G morálka, sociologie (102), H dogmatika (110), J kazatelé latinští a cizí, homilie, řečnictví (206), K kazatelé němečtí (256), L.a. dějepis církevní (57), L.b. dějepis občanský (80), L.c. zeměpis, cestopisy (50), L.d. místní dějiny (76), L.e. dějiny řeholní (55), L.f. životopisy slavných mužů (90), L.g. životopisy svatých a světic (126), M věci týkající se našeho řádu (85), N.a. asketika vůbec (232), N.b. modlitební knihy (82), N.c. rozjímání (62), N.d. duchovní cvičení, misie (45), O lékařství, národohospodářství, botanika, přírodopis (79), P filologie, slovníky, gramatiky, čítanky, řečnictví (166), Q pastorálka (80), R vychovatelství a katechetika (115), S beletrie a básně (655), T polemika (232), U časopisy (74 popsaných titulů v asi 200 svázaných svazcích), V kazatelé čeští (188), X choralisté a hudba (38), Z různé (57).

726.   Catalogus Ordinis Fratrum Minorum Provinciae Bohemiae … 1937, MZA, Františkáni U.Hradiště, kart. 31, č. 37. P. Šimčík zemřel r. 1976 v Praze.

727.   NA, ŘF, 2602. V zakristii se nacházelo 6 misálů, 2 liturgické agendy a 1 evangeliář.

728.   NA, SÚC, 109.

729.   Minařík, 1938, s. 12.

730.   NA, ŘF, 2473, fasc. 8.

731.   NA, ŘF, 2614.

732.   NA, SÚC, 109.

733.   Zpráva SSK v Č. Budějovicích z 2.6. 1950, podepsán knihovník Mirko Riedl - NA, SÚC, 56; neuvedený soupis klášterních knižních fondů tamtéž; Přehled majetku a důchodu církve - Františkánský klášter v Bechyni (podpesán F. Fr. Rot, sine dato) - NA, SÚC, 109. Srov. též výše uvedený rozsah fondu v roce 1938 -8000 svazků.

734.   Horák, Fr. Zpráva o svozu… - např. NA, SÚC, 56; Riedl, 1974; Bílek, 1985. Přestože první vyšší čísla nevycházela z reálného stavu, ale spíše z klášterních inventářů a Wilhelmova katalogu (na počítání knih na jaře a v létě roku 1950 jistě nebyl čas), je nepravděpodobné, že by 1,5 tisíce knih zmizelo ještě v době fungování konventu před rokem 1950.

735.   Zápis komise - NA, SÚC, 109.

736.   Tyto knihy převzal dne 31. 7. bechyňský Městský národní výbor a záhy nato je odvezl. Viz Dopis F. Rota z 16.9.1950 - NA, SÚC, 109.

737.   Protokol o předání a další materiály - NA, SÚC, 109.

738.   Hlášení F. Rota - NA, SÚC, 109. Dále zmiňuje výše popsané aktivity M. Riedla.

739.   Tamtéž.

740.   Zmiňovaná zmocněncem kláštera F. Rotem v září 1950 jako „zlikvidovaná“ - NA, SÚC, 109.

741.   Zápis o předání majetku z 7.7.1950 - NA, SÚC, 109.

742.   Riedl, 1974.

743.   Např. výše zmíněné traktáty V.Antonína Broučka, několik textů se vztahuje k také jindřichohradeckým františkánům. Viz Špinar, 2000, s. 220. Starší soupis rukopisů ve správně SVK od B. Ryby (1985) eviduje pouze 21 manuskriptů deponovaných v pobočce ve Zlaté Koruně.

744.   JČ VK, Zlatá Koruna, sign. 1 Be 23.

745.   JČ VK, Zlatá Koruna, sign. 1 Be 33. papír, 334 listů; 34 cm. Na fol. 1r velká iniciála s postavou kazatele, snad Rokycany, na zlatém pozadí. Viz též cit. poznámky J.K. Vyskočila v NA.

746.   Viz Špinar, 2000.

747.   Tamtéž.

748.   Kronika Fürstenhaina - vyd. Kłoczowski, 1992a. Pozdější řádová kronika J. Impekhovena hovoří o přijetí místa v roce 1247 - viz Kłoczowski, 1992. Viz též Hýbl, 1896, s. 338; Buben, 2006, s. 191. O Tobiáši z Benešova viz též kapitola o Bechyni.

749.   Buben, 2006, s. 192.; Kukla, 1889. Rovněž Eneas Silvio Piccolomini, pozdější papež Pius II., když roku 1451 spatřil ruiny chrámu, byl údajně jeho velikostí a krásou dojat (Svátek, 1959).

750.   Buben, 2006, s. 193.

751.   P. Sommer in Vlček-Sommer-Foltýn, 1998, s. 175, vycházejíce z Březanovy historie šternberského rodu; Kukla, 1889, s. 21.

752.   Obsáhlý explicit díla vypovídající i o účasti Viléma z Köllnu na Kapistránově misii a jeho dalším aktivitám v souvislosti s františkány (např. vysvěcení znojemské kaple sv. Bernardina) vydal Dřímal, 1931, s. 36-38. Viz též Hlaváček, 2002a, s. 130. Písař je identifikován v kolofonu 3. svazku. Podle poznámky ve 4. svazku se knihy později dostaly k františkánům do Znojma, dnes se nachází ve VK OL, sign. M III 27. Dále obsahuje obsáhlé životopisné poznámky autora, které se týkají především františkánských klášterů v Brně, Znojmě, Opavě a Olomouci. Vilém z Köllnu vlastnil úctyhodný počet rukopisů a prvotisků, které z velké části věnoval v letech 1477-1479 brněnským augustiniánům, u nichž působil jako kazatel. Více viz Dřímal, cit. dílo; Pavol Černý In Chamonikola, K. (ed.). Od gotiky k renesanci : výtvarná kultura Moravy a Slezska II., Brněnsko. Brno, 1999, s. 498.

753.   Hlaváček, 2000, s. 125-126 ; Hlaváček, 2002a, s. 144.

754.   Konventní kronika - MZA, Zemský archiv, sign. 1 uvádí chybně rok 1643, což přebírají i některé novodobé historické práce.

755.   Alberti Engelschalk Dicta super officium missae; Biblia Veteris testamenti - VK OL, signatury M II 22, M II 77; Boháček-Čáda, 1994, č. 190, 214. „dedit magister Philippus 1463“. Z poznámky ovšem není zcela zřejmé, zda šlo o dar františkánům, nebo se k nim knihy dostaly až později. „Mistr Filip“ by mohl být totožný s Filipem z Vestfálska, údajně velkým horlitelem pro chudobu, který byl jedním z 40 studentů a mistrů, kteří vstoupili k františkánům v Lipsku po kázání sv. Jana Kapistrána. Viz Hlaváček, 2001, s. 48.

756.   VK OL, signatury M I 154, M II 20, M II 109. Boháček-Čáda, 1994, č. 26, 188, 241. Snad týž Jan z Přerova byl také druhým písařem rukopisu M II 93, Boháček-Čáda, 1994, č. 229.

757.   VK OL, sign. M I 184. papír, 381 ff., 14,5x10,5 cm, tmavá kožená vazba se slepotiskem. Boháček-Čáda, 1994, č. 47. „Iste liber pertinet proprietarie Ludovico de Haderstorff // debet pro loco sancti Bernhardini extra Brunam“. V roce 1615 u olomouckých jezuitů. Obsahem rukopisu je mj. Tractatus restitutionum in brevi compilatus compendio per rev. patrem fratrem Angelum (Claretum) de Clavasio ordinis Minorum, výtahy z Bonaventurových komentářů k řeholi, kompilace bratra Jana de Prato, Tractatus minoricarum domini Bartoli de Saxoferrato (typicky observantské dílo), martiniánské a další řádové konstituce. Právě texty konstitucí naznačují, že nešlo jen o světského přívržence spirituality, ale řeholníka majícího k těmto textům přístup a jehož se přímo dotýkaly. Pozoruhodný je rovněž jeho vlastnický přípis, v němž je nezvykle zdůrazněno „vlastnictví“ knihy.

758.   Josef Bláha in Foltýn a kol., 2005, s. 181.

759.   Rob. Caracciolus. Sermones de laudibus sanctorum. Augustae, 1489. „fr. Johannes de Bruna custos Moraviae hunc librum disposuit“ Později, zřejmě od josefínských reforem v dačickém klášteře, dnes jako deponát v MZK. Viz Dokoupil, 1972, s. 268-269.

760.   MZA, Benediktini Rajhrad, sign. Hf2 a Hf7. Benediktini snad rukopisy koupili v aukcích během josefínských reforem. Viz Hlaváček, 2002a ; Hlaváček, 2005, s. 105 vč. citace incipitu uvádějícího písaře.

761.   Hlaváček, 2002a, s. 138 s odkazem na Balbínovo Bohemia docta.

762.   Minařík, 1914-15, č. 16 (1915), s. 2.

763.   Podle poznámky v rukopise Tractatum super communione Eucharistiae.... Viz Balbín, 1780, s. 52-55. Viz též Petr Vorel, 1999, s. 94-95, jenž připouští, že se spíše jednalo o formální akt v obtížné situaci záhy po smrti Matyáše Korvína. Vilémovo přátelství s františkánem Janem Filipcem a konverze v brněnském kláštere jistě také není souhrou náhod. O Vilémově konfesijní příslušnosti viz zejm. VÁLKA, Josef. Politika a bezkonfesijní křesťanství Viléma a Jana z Pernštejna. In Perštejnové v českých dějinách. Pardubice, 1995, s. 173-186.

764.   „Rhetorica ad Herennium“ - VK OL, M II 73. Boháček-Čáda, 1994, č. 210. Srov. Schubert, 1900, s. 410.

765.   Balbín, 1780, s. 55.

766.   VK OL, signatury M I 153, M II 19, M II 105; Boháček-Čáda, 1994, č. 25, 187, 237. Knihy nemají žádné označení jakožto heretické či zakázané nebo podobné přípisky, jenž by nasvědčovaly jejich využití při reformačních aktivitách.

767.   Jeho vlastnický zápis naznačující vlastnictví více knih: „Ex libris fratris Ambrosii Pietruška ordinis Minorum conventus sancti Francisci anno 1589“ se dochoval v českém překladu Knih o přípravě srdce od Gerharda von Lüttich napsaných písařem Matějem z Prostějova roku 1438 na šternberského hradu, nyní VK OL, M I 10; Boháček-Čáda, 1994, č. 4. O situaci v brněnském konventu v 80. letech viz M. Elbel a J. Kroupa in Foltýn et al., 2005, s. 182.

768.   Aspoň to naznačuje osud výše popsaného rukopisu. Ludvíka z Hadersdorfu, který byl od roku 1615 v držení brněnských jezuitů. Několik tisků ze 16. století se zachovalo v knihovně brněnských augustiniánů nebo rajhradských benediktinů, patrně se sem dostaly až po zrušení kláštera během reforem Josefa II.

769.   Provenience v různých podobách má doplněk „... extra Brunam“, nebo jiná varianta zní: „Iste liber est loci s. Bernardini in suburbio Brunensi siti.“

770.   „A. 1659 tres partes hujus Conventus et Bibliothecam Ecclesiae contigua erexit...“, viz pamětní kniha kláštera I., s. 11 - NA, ŘF, rkp. 49.

771.   Dějiny a popis kláštera od B. Sanniga - NA, ŘF, 2917; Protocollum archivi conventus Brunensis..., fol. 123r - MZA, fond Zemský archiv, sign. 1; Cit. pamětní kniha I. (NA), s. 196. Pramen Protocollum archivi... se v této souvislosti zmiňuje o brněnském kvardiánovi jménem Hokeborn, který je snad totožný s P. Monaldem Hoke, dle provinčního nekrologia kazatelem a často kvardiánem (†1680 v Kłodzku). Viz též M. Elbel a J. Kroupa in Foltýn a kol., 2005, s. 184 ; Buben, 2006, s. 267.

772.   Cit. pamětní kniha I. (NA), s. 196; Pamětní kniha konventu - MZA, Františkáni Brno, 3. Srov. též Wolny, Kirchliche Topographie..., Abth. 2, Bd. 1, s. 142. V roce 1689 pak bylo ještě nad knihovnou zřízeno vodovodní potrubí pokračující dále nad domem jistého Pistorise (viz cit. pamětní kniha I. - NA, s. 196).

773.   VK OL, signatury M I 354 a M I 343. Boháček-Čáda, 1994, č. 146 a 153. Jedná se o rukopisy Unum de quattuor (perg., 1. pol. 14. stol. vlastnické přípisy:„Nicolaus Pol, Doctor 1494“, „Pro conventu brunensi ad s. Mariam Magdalenam 1669“) a Sermones de sanctis (papír, 2. pol. 14. stol., „Pro conventu brunensi ad s. M. Magdalenam ... 1682).

774.   Catalogus librorum omnium Conventus Brunensis ad S. Mariam Magdalenam repertorum - NA, ŘF, 2923.

775.   Přehled jednotlivých oborů v katalogu s počtem uvedených svazků v závorce: A Biblia (57 sv.), B Expositores S.S. (45), C S. Patres (50), D Consilia, juristae & canonicae (51), E Theologi speculativi (34), F Theol. morales et summistae (80), G Controversistae (49), H Concionatores (50), I Postillatores et homilarii (53), K Semonistae (74), L Materiam pro concionibus tractantes (61), M Regulam et statum nostrum concernentes (35), N Historici ecclesiastici et profani (73), O Pro choro, divo officio (39, vše in folio, vč. neužívaných misálů), P Philosophi (22), Q Humanistae (69), R Miscellanei (57 sv. nejrůznějšího obsahu), S Authores pii (135), T medici, arithmetici et matematici (11), U Libri prohibiti (0).

776.   Jedná se o rukopisy: D. Augustini de Regula verae fidei manuscriptus (4o nebo 2o), Conciones (4 sv., 8o), Graduale de tempore ab adventu usque ad festum corporis (pergamen), Graduale ab Oct. Pentecostes ad Adventum, item de sanctis (pergamen), Missae per annum (perg.), Antiphonarium de Dominicis (perg.), Antiphonarium de Sanctis et Commem. (perg.), Psalterium diurnum cum hymnis per annum (perg.), Psalterium nocturnum sive hymnarium per annum (perg.), Missale antiq. (perg., 2x).

777.   Brněnské studium spekulativní teologie bylo zřízeno 4.9.1708 na provinčním definitoriu v Brně, jako proto-lectores byli jmenováni Josef Förster a Mikuláš. Viz cit. pamětní kniha I. (NA), s. 52.

778.   Hlaváček, 2002a, s. 146 ; Repertorium conventuum..., 1734. Teze ze zkoušek studia se dochovaly z let 1709-1771, srov. Dokoupil, 1978.

779.   Podle řádového nekrologia v elektronické podobě, za jeho laskavé poskytnutí děkuji Janu Kašparovi. P. Leffenholz zemřel v M. Třebové 22. 8. 1777.

780.   Oba zmíněné rukopisy se nacházejí v knihovně konventu u P. Marie Sněžné v Praze, nesignovány, dříve též v Kadani, sign. E32, resp. v Hostinném, sign. 9 M.

781.   Viz její katalog z r. 1883 - NA, ŘF, 2643.

782.   Protocollum archivi conventus Brunensis..., fol. 124r - MZA, fond Zemský archiv, sign. 1; Cit. pamětní kniha I (NA), s. 198.

783.   „In Bibliotheca omnes Cista columnate noviter fuerunt extructae, libri in novum ordinem redacti, novoque Catalogo confecto inserti. Ad Bibliothecam unam residuam fenestram factae sunt valvae ferreae et ante ingressum Porta ferrea.“ Viz Protocollum..., fol.. 124v - MZA, fond Zemský archiv, sign. 1. Termín „cista“ pro označení police je jinak v českém prostředí dosti neobvyklý, v jiných zkoumaných pramenech ani nebyl nalezen. Zato například ve františkánské knihovně v St. Pölten byl v 17. století přímo součástí signatury psané na přídeští, např.: „In cista D columna 5“. Viz Lackner et al., 2006, passim. Viz též cit. pamětní kniha I. (NA), s. 200.

784.   Fragmentum Juris Canonici Sive Succincta Explanatio Tituli II. De Constitutionibus Ex Libro I. Decretalium Gregorii IX... Brunae :Litteris Swobodianis, 1765. Obhájcem byl rovněž pozdější lektor kanonického práva Augustin Clement (†1781). Thesaurus inexhaustus verae Ecclesiae, sive Tractatus de Indulgentiis ... addita appendice de Indulgentiis Seraphico Ordini S. Patriarchae Francisci concessis. Brunae : Litteris Swobodianis, [1767].

785.   Dokoupil, 1978, č. 1732/15, 1758/7, 1758/12, 1763/5 aj.

786.   Cit. Protocollum..., fol. 220r; cit. pamětní kniha (MZA); cit. pamětní kniha I. (NA), s. 386.

787.   S proveniencí: „pro usu Octaviani Mettler Ordinis Minorum Reformatorum“, 1725. Později snad v brněnském konventu, nyní v knihovně u P. Marie Sněžné v Praze, nesignováno.

788.   Cit. pamětní kniha (NA), s. 13-14. Srov. obdobný případ přísahy také v znojemském františkánském konventu.

789.   ZA Opava, pobočka Olomouc, fond Státní vědecká knihovna Olomouc, 1786, č. 31.

790.   Cit. pamětní kniha I. (NA), s. 14.

791.   Louda, 1956.

792.   Srov. Kučera, 1997.

793.   Boháček-Čáda, 1994, Registerband - s. 124.

794.   Schubert, 1900.

795.   Více o nich viz kapitola o knihovně olomouckých františkánů.

796.   VK OL, signatura M I 157. Boháček-Čáda, 1994, č. 29. Viz též kapitola o žďárském konventu.

797.   Srov. provenienční zápis v knize Carcano, Michael de. Sermonarium de decem praeceptis per Quadragesimam. Venetiis, 1492. MZK, deponát kapucínů Brno, sign. KP 33.

798.   „Loci Capucinorum Brunae catalogo inscriptus 1618“.

799.   Tejček, 2005, s. 173, podle Kapucínských análů a pamětní knihy konventu. Tamtéž Tejček uvedl také dobrodince této nové stavby. Ondřej z Brna měl obláčku někde v Rakousku v roce 1659, od roku 1679 provinční definitor, v letech 1679-82, 1684-87 a 1690-93 česko-moravský provinciál, zemřel 15.12 1694 v Brně. Viz Matějka, 2006, s. 285-287.

800.   Tejček, 2005.

801.   Několik knih získali kapucíni až zprostředkovaně o 15 až 20 let později prostřednictvím Františka Hovoria nebo někoho z jeho rodiny.

802.   Nelehký osud knih popisuje např. přípisek v knize Gritsch, Johannes. Quadragesimale. 1486. MZK, deponát kapucíni Brno, sign. KP 18. „tato kniha byla odcizena [z kláštera] při obléhání Mikulova, poté byla vojskem přinesena do Brna, načež opět vrácena naším Otcům [v Brně]“.

803.   Luther, Martin. Der ... Theil aller Bücher und Schrifften. Ihena, 1566-73. První a druhý díl nedochován, jedná se o dvě různá vydání díla, signatury 14 F 04, 14 F 05, 14 F 06. Více o Benediktovi z Vorchheimu viz též výše v kapitole o libri prohibiti. Jakub Konrád Praetorius, nar. 1550 na Moravě, studoval v medicínu v Itálii a Německu. Kardinál Dietrichstein získal jeho bohatou knihovnu spolu s numismatickou sbírkou někdy po roce 1622, řada knih pak spolu s ostatními uloženými na kardinálově mikulovském zámku skončila jako švédská kořist. (viz Pachta, 1931, s. 54-55.) Knihy v držení J.K. Praetoria mají často bohatě zdobené slepotiskové vazby, na některých se dochovalo jeho supralibros, jehož obsahem je kromě jména znak se ženou držící v jedné ruce meč a v druhé erb se lvem. (Stará knihovna brněnského konventu, sign. 14 F 04, 14 F 05.) Soupis Praetoriovy knihovny publikovali Borovská-Borovský, 2002.

804.   Kapucínské anály, sv. 6, 1676, 541.

805.   Br. Ezechiel z Brna, světským jménem Václav Köhler, * 1664, † 27.4.1726 v Brně. Soupis jeho děl - NA, ŘK, 106.

806.   Spanner, Andreas SJ. Polyanthea sacra... Venetiis, 1709. Signatura 19 G 02. Ostatky tiskaře J.M. Svobody patří mezi oněch 164 těl v klášterní kryptě, které se do současnosti nedochovaly. Jakub Maxmilián byl rovněž přívržencem brněnských minoritů (viz) a jisté knihy věnoval též kyjovským kapucínům (viz).

807.   Jedná se o dvě opery „Scipione nella Spagne“ a „Lucio Papirio“, na libretem císařského dvorského básníka Apostola Zena je složili Geminiano Giacomelli a Václav Gurezký. Představení probíhala v letech 1732 a 1734 ve Vyškově a Kroměříži. Stará knihovna brněnských kapucínů, sign. 19 I 43 (1. přív.), 19 I 51 (5. přív.).

808.   Knihopis 5345.

809.   Dokoupil, 1978; Stará knihovna brněnských kapucínů, sign. 01 G 25.

810.   Jedná se o soupis zakázané literatury, kategorie Z - NA, ŘK, 163. Podle Matějky, 2005, s. 153 byl však P. Weiss představeným až od 26.8.1718 do r. 1720 a podruhé v letech 1723-26.

811.   Narozen 28.9.1668 jako František, obláčku měl 1690 v Nyse, od roku 1709 definitor a v letech 1714-17 a 1720-23 česko-moravský provinciál, zemřel 7.5.1732 v Brně. Viz Matějka, 2006, s. 291-293.

812.   Kapucínské anály, sv. 18, 1727, s. 77-78.

813.   Viz Tejček, 2005, s. 179, pozn. 152.

814.   Tamtéž.

815.   Matějka, 2006, s. 298-299.

816.   Kapucínské anály, sv. 21, 1763, s. 761, č. 28. Viz též Pamětní kniha mikulovského konventu, část I - MZA, Rodinný archiv Dietrichsteinů, i.č. 605., kde je Antonín z Brna zmiňován jako tvůrce knihovny, dosl. „Bibliotheca commendatur“.

817.   J. Stern, autor výzdoby mnoha kostelních interiérů zejména na jižní Moravě, vyzdobil též některé chámy spravované námi sledovanými františkánskými řády. Konkrétně jde o oltářní obrazy v brněnském chrámu sv. Máří Magdaleny (sv. František, Svatá Rodina, sv. Jan Kapistrán a údajně též hlavní oltář sv. Marie Magdaleny), dále cenné a na přelomu 20. a 21. století restaurované fresky s mariánskými a rovněž dalšími biblickými náměty v presbytáři chrámu Narození P. Marie krnovských minoritů, (Více viz např.: Krsek, Ivo. Cyklus fresek v minoritském kostele v Krnově. Slezský sborník, 1951, roč. 49, č. 1, s. 79-82.), údajně také obraz na hl. oltáři v brněnském minoritském chrámu sv. Janů, nebo obraz Immaculaty pro oltář sv. Kříže v zaniklém františkánském chrámu sv. Barbory v Opavě namalovaný při opravách a obnově kostela po požáru v roce 1758. Stern se ovšem podílel i na výzdobě celé řady jiných chrámů zejména na Moravě nijak nespojených s františkánskými řády, a tak pouze na základě výše uvedeného nelze předpokládat zvláštní osobní vztah Josefa Sterna k františkánské spiritualitě.

818.   V díle sv. Bonaventury najdeme několik obhajob významu a používání knih (srov. výše v kapitole Sv. František a knihy), v jeho době ještě objektů spíše luxusních, částečně zmíněných v úvodu této práce. Skrze hlubší četba jeho díla, zejména asketického spisu Itinerario mentis ad Deum, nedávno publikovaného i česky (Praha : Krystal OP 1997 a 2003), lze dospět k názoru, že téma fresky odpovídá skutečnému světcovu pohledu na život, Boha a moudrost. Ohledně zobrazení sv. Bonaventury a kříže srov. též medialon na fresce v interiéru knihovny kláštera v Uherském Hradišti (viz).

819.   Fresku popsala M. Loudová, 2000 a 2003.

820.   Tejček, 2005, s. 175.

821.   Dokoupil, 1972, s. 199.

822.   Tejček, 2003 a 2005.

823.   NA, ŘK, 72.

824.   Srov. též Matějka, 2006, s. 296.

825.   Jméno Bellaci se téměř vždy vyskytuje v genitivu, takže se zdá, že by základní podoba mohla být Bellacus. V jednom případ je ale i v dativu (...dono dat Nicolao Bellaci...), forma Bellaci existuje mezi příjmeními i dnes.

826.   P. Prokop se narodil 31.10 1734 jako Leopold Ondřej, do řádu vstoupil v červenci 1752 v Č. Budějovicích, v letech 1780-83 českomoravský a poté po rozdělení provincie do roku 1785 moravský provinční ministr, zemřel 11.7.1792 v Olomouci. Viz Matějka, 2006, s. 301 a násl. Prokop z Mikulova je rovněž autorem rukopisného kompendia pro zpovědníky, které během jeho působení ve funkci lektora studií na Hradčanech (1768) opsal sakristián bratr Mansvetus. Nyní MZK, kmenový fond, rkp. 221.

827.   Tento Deicola z Moštěnic je snad totožný s Deicolou Šimanem, brněnským kvardiánem v letech 1777-79. Viz Matějka, 2005, s. 154. Doslovně je v pramenech P. Deicola titulován jako „theologus episcopi olomucensis“. Viz Kapucínské anály, sv. 22, 1772, 301; poznámka v Niemetz, Fabian. Theologia canonico-moralis. Znoymae, 1764. Stará knihovna kláštera kapucínů v Brně, sign. 21 K 28.

828.   Ubaldus z Kyjova se narodil 2.2.1824 v Kyjově jako Ondřej Wojtěch (Wojtěch je příjmení), v roce 1844 jako zachycen student a klerik v Olomouci, řeholní sliby složil r. 1847, o rok později měl kněžské svěcení, zemřel v roce 1885. Viz též Matějka, 2005, s. 178; týž, 2006, s. 314.

829.   H. Martinetz se narodil v roce 1821 v Mostu jako syn Antona a Anny, křestním jménem Karel. Po ukončení mosteckého gymnázia vstoupil do kapucínského řádu (obláčka 1839, slavné sliby 1845), později studoval církevní dějiny v Olomouci a teologii na pražské univerzitě, provinciál Česko-moravské provincie (1871-77) a mostecký kvardián (1868,1879). Viz NA, ŘK, 31 nebo Matějka, 2006, s. 313.

830.   Dalšími lektory teologie byli Micheáš Ludicensis, Štefan z Jiřic (Irricensis) a Vít Hostaviensis, právo přednášeli Mikuláš z Rudolfova a Herluinus z Mikulova. Viz tištěné teze popsané v Dokoupil, 1978 a nacházející se ve fondu knihovny a vlastnické zápisky v knihách. Lokalizace prostor studií v budově viz Tejček, 2005, s. 171, pozn. 124. Pro biografická data srov. Matějka, 2006.

831.   Je pozoruhodné, že přívazky měly své vlastní signatury. Počet svazků byl tedy nižší; zato to ale podle nich nasvědčuje, že existoval katalog.

832.   Poznámka v knize Sautel, P.J. Divae Magdalenae ignes sacri. 1673. sign. 18 I 40. Srov. Catalogus Ordinis..., 1935.

833.   Soupis knih v jeho užívání - NA, ŘK, 102. Dále je v shodném kartonu přiloženo asi 15 knih z jeho pozůstalosti.

834.   Tuto skutečnost objevil v roce 1953 V. Dokoupil z Univerzitní knihovny nalezením korespondence Josefa Dosoudila, komisaře brněnského archívu v době Protektorátu s Komission für den Gesammtkatalog der Wiegendrucke zu Berlin, v níž byl odvoz popsán (MZA).

835.   NA, SÚC, 56.

836.   Různé protokoly a hlášení Zemské a univerzitní knihovny v Brně z června až října 1950 - NA, SÚC, 56 a 109.

837.   Jeho digitalizovaná verze byla zpřístupněna online na www: http://snape.mzk.cz/katalog/STT/. [cit. 6.7.2007]. Katalog obsahuje celkem 4722 záznamů - lístků. Vícesvazkové tisky jsou zaznamenány na jednom lístku, přesto přibližně pětina fondu v tomto katalogu zaznamenána není, zejména starší Sedlákovy lístky také nepopisují přívazky.

838.   Pro díla V. Dokoupila o knihovně srov. seznam použité literatury.

839.   Dokoupil, 1972.

840.   Protestationes morientium. ca 1488-89. Almanach ad Annum 1488 (asi 1/3 listu). Tisky popsal Dokoupil, 1974 a 1970a. Přepis a překlad textu Protestationes morientium viz Bajger, 2002.

841.   Část „praefatio ad lectorem“ - MZA, Minorité Brno, 32.

842.   Biskup Bruno měl k minoritům velmi pozitivní vztah a je mu spekulativně připisován vliv na vzniku minoritských konventů v Olomouci a Brně. (Jakubec, 1999) V řádových pramenech je biskup Bruno označen jako „nostri ordinis Minorum singularissimus patronus et fautor“ (Neumann, 1936., pozn. 18, podle rkp. ve VK OL, sign. M II 10, s. 35.)

843.   Borovský, Tomáš a Kroupa, Jiří In Foltýn, D. a kol., 2005, s. 168 ; Buben, 2006, s. 178.

844.   Wolny, Kirchliche Topographie... II/1; Ekert, 1883.

845.   List Alexandra IV. provinční kapitole v Krakově. Vyd. v Bullarium Franciscanum. Tom. II., Romae, 1761, č. 150 nebo RDBM, II, č. 258. Srov. též . Viz též Vyskočil, 1926, s. 138; Borovský, Tomáš a Kroupa, Jiří In Foltýn, D. a kol., 2005, s. 167; Dokoupil, 1959, s. 17; týž, 1972, s. 160; Vobr, 2000.

846.   Dokoupil, 1959, s. 17; týž 1972, s. 160. Jako pramen této informace uvádí Vl. Dokoupil ovšem pouze „podle některých zpráv“.

847.   Podrobněji o „běžném“ složení studijní knihovny viz výše, kapitola Knižní kultura Menších bratří/minoritů ve středověku, Obsahové složení knihoven.

848.   Buben, 2006, s. 178.

849.   „Item dictus Iohannes commisit libros suos scholasticales eidem plebano [u sv. Jakuba], qui pro tempore fuerit, quod, si potest, eos vendat, precium eorum in oblaciones, elemosinas et pietatis opera convertendo; sin autem, inter pauperes studentes et lectores Predicatorum, Minorum et Augustinensium, qui plus indiguerint, eos distribuat bona fide.“ Pamětní kniha města Brna z let 1343-1376 (1379). Vydal M. Flodr. Brno : Matice moravská, 2005, č.1171 (s. 416). ISBN 80-86488-19-5 nebo Mendl, Bedřich. Knihy počtů města Brna z let 1343-1365. Brno, 1935, s. 22. Srov. též Hlaváček, 2005, s. 259.

850.   Hlaváček, 2002a; Kadlec, 1966; Vobr, 2000; Vitásek, 1999; Borovský, Tomáš a Kroupa, Jiří In Foltýn, D. a kol., 2005, s. 168 ; Buben, 2006, s. 178.;Wolny, Kirchliche Topographie..., Abth. 2, Bd. 1. nebo Dokoupil, 1972, s. 161, podle něhož kvardián Hufnagel „povolal z konventu v Krnově uprchnuvší minoritské učitele.“

851.   Vobr, 2000 a zejm. Dokoupil, 1972, s. 162 s uvedením konkrétních prvotisků obsahujících soudobé vlastnické záznamy minoritů.

852.   Srov. Dokoupil, 1972, s. 163.

853.   Tamtéž, vč. jmen několika polských řeholníků.

854.   Joannes Impekhoven. Chronologia Conventus ad Ss. Joannes Brunae. 1658. MZK Brno, deponát Minoritů, sign. Mn 59. Viz též Dokoupil, 1959, s. 17 ; Tošnerová (ed.), 2004, s. 178 ; Wolny, Kirchliche Topographie..., Abth. 1, Bd. 1, s. 107; Vobr, 2000; Kłoczowski, 1989.

855.   Procházka, 1989, s. 137.

856.   Dokoupil, 1972, s. 164.

857.   Tamtéž; Vobr, 2000.

858.   Známými knižními dobrodinci 17. století byli kanovník u sv. Petra v Brně Udalrich Eismann, farář v několika obcích (mj. Švábenicích) Karel Leopold Hirudinis (Laštovka?), plukovník kavalerie František Ferdinand Leopold Dubský (1683), přísedící moravského tribunálu Christian August Flader (1676), Johann Anton von Leischner (1688), Severin Frant. Josef Zeisky (1688) nebo P. Jacobus Zubei. Podrobněji viz Dokoupil, 1972, s. 164.

859.   Podrobněji, včetně výčtu konkrétních knih patřících řeholníkům viz Dokoupil, 1972, s. 164-165. Viz též Dokoupil, 1960.

860.   Vobr, 2000. Z rukopisů např. různé latinské a německé popisy nemocí a jejich léčení psané různýma rukama okolo roku 1712 (MZK, deponát minoritů, Mn 42). Viz též Dokoupil, 1972, s. 170.

861.   Poznámka „Hunc librum resignat Superioribus suis Pater Marianus Welscher O. M. S. Franc. Conv.“ se dochovala na rukopisech Balthasar Dietrich Moschleben. Alchymia z roku 1658 a dále v zápisu různých latinských a německých léčebných receptů ze 17. stol. („Verschiedene Heilmitteln“) - MZK, deponát brněnských minoritů, Mn 40 a Mn 41. Dalším minoritským lékárníkem byl Kosmas Miller, narozený 1713 v Kadani. Viz Dokoupil, 1972, s. 170.

862.   Například minoritský kronikář Stephan Christ píše ve své kronice, že minoritský kostel, byť gotickou výzdobou nádherný, byl brněnskými obyvateli zapomenut a nenavštěvován. Viz Dokoupil, 1972, s. 167.

863.   Není však známo zda knihy minorité získali přímo darem či jinou cestou. Podrobněji viz Dokoupil, 1972, s. 166-167. Viz též Vobr, 2000.

864.   Podrobněji viz Dokoupil, 1972, s. 168. Jedná se o typicky mecenášský dar, kdy dobrodinec nehleděl na obsah daru a jeho skutečné využití v klášteře. Část knih právnických mohla být ovšem využita místními studii, knihy lékařské se jistě také bratřím hodily.

865.   Dokoupil, 1972, s. 166. vč. uvedení jejich konkrétních knih.

866.   O knihách P. Freislera viz Dokoupil, 1972, s. 167. O vnímání chudoby u svaté Anežky Přemyslovny srov. zejm. Kybal, 2001.

867.   Narozen 1666 ve Velké Senici na Hané, magistr teologie, lektor bohosloví a filozofie. Působil také v Uničově, roku 1702 je zmiňován jako lektor ve Vídni, kde od roku 1705 působil jako přestavený rakouské provincie zahrnující i moravské kláštery. Zemřel po roce 1736. Viz Dokoupil, 1972, s. 167-168.

868.   Loudová, 2003.

869.   Klášterní kronika S. Christa - MZA, Minorité Brno, č. 32. Citováno v Dokoupil, 1959, s. 17 nebo týž 1972, s. 168. Viz též Buben, 2006, s. 180; Samek, 1994, s. 175; Horák, 1966, s. 243; Kryštofský, 1939, s. 21; Samek, 1999.

870.   Srov. Lehmann, 1957. Že rozložení knihovních místností bylo cílené a uzpůsobené pro konkrétní potřeby naznačuje i záznam ve výše zmíněné kronice S. Christa, Drápalova následovníka a knihovníka: „aedificabit locum pro Bibliothecam satis commodum.“

871.   Exitus bibliothecae A. 1737 [et seqentibus] - MZA, Minorité Brno, i.č. 46. Úzký foliový svazek s lepenkovou vazbou potaženou kůží. Záznamy o nákupech nákladnějších knih publikoval Dokoupil, 1972, s. 175-176. Viz též Wolny, Kirchliche Topographie von Mähren. II. Abth. I.Band, s. 108; Dokoupil, 1959, s. 17-18; Kučera, 1997.

872.   Antonín Schweigl patřil do významné sochařské rodiny, ve stejné profesi působili také jeho synové a vnukové. Proslul zejména jeho syn Ondřej (1735-1812), který svými sochami vyzdobil řadu kostelních interiérů na jižní Moravě. Více viz Hálová-Jahodová, C. Sochařská rodina Schweiglů v Brně. Sborník prací Filosofické fakulty brněnské university. Sv. 12. 1968, s. 366 a násl. Viz též Loudová, 2003.

873.   Malíř Johann či Jan Fertl údajně pochází z „Dünkelscherben“ a jeho činnost v Brně je doložena v letech 1711-1742. Viz Toman, 1993. Podle Fr. Horáka (1966, s. 243) byl malířem Jiří Etgens, který vyzdobil také knihovní sál v Rajhradě. Své dílo u minoritů měl dokončit již roku 1727. Etgens sice v této době pracoval na výzdobě řádového kostela sv. Janů, jeho působení v knihovně však není doloženo.

874.   Naznačuje to neúplný zápis v účetní knize k roku 1740: „dem Herrn Joseph der eine kleine Bilbiothek 32 fl.“

875.   S. Christ se narodil 25.2. 1685 v Prostějově, roku 1705 složil řádové sliby o rok později přijal kněžské svěcení, 1720 byl promován na magistra. Působil zejména v Brně, kde byl 2x zvolen kvardiánem a učil jako lektor teologie a filozofie, od 1726 rakouský provinciál stále asi působící v Brně, kde také 14.4. 1748 zemřel. Christ je dále autorem a překladatelem řady knih - jejich seznam viz Dokoupil, 1972, s. 171 a rovněž již citované klášterní kroniky.

876.   Dokoupil, 1972, s. 171.

877.   Tamtéž, s. 169.

878.   Tamtéž, s. 171.

879.   Srov. též. Dokoupil, 1959, s. 17; týž, 1960; týž, 1972, s. 175.

880.   Vobr, 2000.

881.   Cit. účetní kniha, odkud jsou převzaty i všechny následující informace o nákupech a výzdobě, pokud není uvedeno jinak. Viz též Dokoupil, 1972, s. 174-177; Wolny, Kirchliche Topographie..., Abth. 2, Bd 1., s. 108; Buben, 2006, s. 180.

882.   Podle tištěných tezí popsaných v Dokoupil, 1978 zde byla v letech 1716-74 přednášena logika, filozofie, univerzální a dogmatická teologie. Jako lektoři v Brně působili Matouš Jasche (1727, právo), Amát Berger (1761/2, teologie),  který měl i svou vlastní knihovničku (srov. MZK, deponát brněnských minoritů. sign. Mn  4), k roku 1774 je zmiňován regent teologických studií Basil Maar a profesor Thomas Gambs, nejspíš cizinci. Rukopisným pozůstatkem školy jsou zápisky z přednášek církevního práva z konce 18. stol. - MZK, deponát brněnských minoritů, Mn 62.

883.   L. Schopper se narodil roku 1698 ve slezské Nyse, od roku 1724, tedy ještě před stavbou nové knihovny, působil v Brně jako kazatel. Roku 1739 promován na magistra, zasloužil se o dokončení barokní rekonstrukce chrámu sv. Janů a jeho vysvěcení dne 20.6.1733. Po roce 1752 rovněž moravský provinciál a generální řádový komisař. Zemřel roku 1765. Proslul rovněž jako první člověk, který se nechal spustit na dno propasti Macocha. Viz Dokoupil, 1972, s. 172-173.

884.   Roku 1752 bylo pro srovnání koupeno 37 titulů v cca. 60 svazcích, v roce 1744 pouze 4 tituly v asi 26 svazcích.

885.   Dokoupil, 1972, s. 172-173 včetně vybraných konkrétních titulů z jeho sbírky. Pět Schopperových knih bylo vytištěno v 16. století - viz Dokoupil, 1960. Viz též Vobr, 2000.

886.   V roce 1747 působil v Brně jako lektor filozofie. Srov. jeho teze Theologia Scotistica et philosophia Aristotelica, haec subtilis scholae principis Joannis Duns Scotis glossis explanata..., bez impresa. Dochováno např. ve Staré knihovně kapucínů v Brně, sign. 15A15.

887.   Dokoupil, 1972, s. 173-180, vč. podrobnějších biografických údajů a informací o vlastněných knihách. Tamtéž uvádí dalších 42 řeholníků působících v 17.- 19 století, včetně jejich funkcí a vybraných vlastněných knih, které zachytil při analýze vlastnických zápisů v knihách.

888.   Loudová, 2003. Kromě analýzy možného původního vybavení knihovny poukazuje i na nesoulad mezi záznamy v účetní knize bibliotéky a jejím současným stavem.

889.   Za dřevěné latě bylo zaplaceno 3 zl. 51 kr, za hřebíky (13 „listů“) 2 zl. a 16 kr., za 60 „Bleichzwecken“ 6 kr. , za řemeslné práce 2 tesařů a řemeslníka „Scifferdecker“ s pomocníkem 13 zl. 48 kr. (denní mzda truhláře činila 24 krejcarů, Scifferdeckera 36 kr. a jeho pomocníka 12 kr.).

890.   Dokoupil, 1972, s. 177.

891.   Některé Goldenringy měly 2 takové koutouče, jiné až 5. Nejznámější pro němčinu, tzv. „Fünffachen Denckring der Teutschen Sprache“ sestavil německý barokní básník Georg Philipp Harsdörffer (1607-1658). Viz cit. účetní kniha bibliotéky zmiňující „der guldenen denchring“.

892.   Horák, 1966, s. 243; Kučera, 1997.

893.   Tamtéž.

894.   Syntaxe těchto signatur je následující: římské číslo označující skříň (I až XXV) a arabské pořadové číslo.

895.   Podrobněji viz Dokoupil, 1972, s. 168-171, 177; Vobr, 2000. Ze stejných pramenů čerpány i další informace o šlechtických darech.

896.   Srov. též Dokoupil, 1960.

897.   „per 20 annos inquilina nostra“, viz Dokoupil, 1972, s. 169.

898.   Spráwa a Pobožnost swatých Schodůw... Viz Dokoupil, 1978, č. 1727/6, 1728/20. Knihopis č. 17325.

899.   Dokoupil, 1978, č. 1772/10, 1979/18. Zatím ovšem není známo, zda vytištění knih bylo darem tiskařů nebo si je řeholníci finančně hradili. Pro další menší dobrodince vide Dokoupil, 1972, s. 179.

900.   Viz Dokoupil, 1978, č. 1735/20.

901.   Např. rukopis Maria de Jesu de Agreda. Die geistliche Stadt Gottes. V pol. 18. stol. opsáno pro potřeby bratří a sester bratrstva „Brüderschafft unter dem Titul Jesus, Mariae, Joseph, bey denen ... Minoriten bey S. Johannes in Brünn“, dnes MZK, deponát minoritů Brno.

902.   Přehled knihovních dobrodinců v 19. století viz Dokoupil, 1972, s. 181-182.

903.   P. Zdura se narodil roku 1791 v Lipníku, po skončení řízení brněnského konventu sloužil v letech 1832-1856 jako česko-moravsko-slezský provinciál a nadále pobýval v Brně. V roce 1839 jmenován doktorem teologie a 1849 též radou brněnské konsistoře. Viz Dokoupil, 1972, s. 182; Wolny, Kirchliche Topographie... 2. Abth. 1 Bd., s. 100.

904.   Dokoupil, 1972, s. 182-183. Viz též Vobr, 2000 ; Dokoupil, 1959, s. 18.

905.   Knihopis č. 2.

906.   Podrobněji viz Dokoupil, 1972, s. 184.

907.   Tamtéž.

908.   Katalog 1838: „Catalogus Alphabeticus ed Collocationes Bibliothecae Conventus Ad S. S. Joannes ... sub auspiciis A.R.P. Bonaventurae Zdura h.t. per Bohem. Morav. et Silesiam Ministri Provincialis per R. P. Philippum Mohapel h.t. Bibliothecarium conscriptus Brunae Pridie Nonas Januarias 1838“ - MZK, deponát brněnských minoritů.
                Katalog 1810: Catalogus librorum, qui in bibliotheca Conventus Ordinis Fratrum Minorum S. Francisci Conventualium ad ss. Joannes Brunnae asservantur, cca 1810. - MZK, deponát brněnských minoritů, sign. Mn 61.

909.   Wolny, Kirchliche Topographie..., Abth. 2, Bd. 1, s. 108. Viz též Dokoupil, 1972, s. 183.

910.   Borovský, Tomáš a Kroupa, Jiří In Foltýn, D. a kol., 2005, s. 169 ; Wolny, Kirchliche Topographie... ; Buben, 2006, s. 181; Dokoupil, 1972.

911.   P. Müller je doložen jako „prefectus bibliothecae“ v roce 1845. Viz Wolny, Kirchliche Topographie..., Abth. 2, Bd. 1, s. 107-108 ; Dokoupil, 1972; Vobr, 2000.

912.   Tamtéž. Z téhož důvodu nelze zcela souhlasit s názorem V. Dokoupila (1972, s. 184-185), že od sklonku 19. století u minoritů téměř ustala akviziční činnost. Nově pořizované, zejména nakupované moderní knihy byly pouze ukládány jinam a patrně po zrušení kláštera v roce 1950 došlo k jejich likvidaci.

913.   „Index librorum in cameris fratrum existencium“ - MZA, Minorité Brno, i.č. 45. Srov. též Kučera, 1997, který však chybně spojuje vznik výpůjční agendy s osobou brněnského kvardiána, knihovníka a poté též rakouského provinciála Stephana Christa (1685-1748).

914.   Jediným v sešitu zaznamenaným knihovníkem je blíže nezjištěný P. Fortunát.

915.   MZK, deponát brněnských minoritů, MN 63.

916.   Do sešitku evidence výpůjček jsou dále vloženy 4 lístky, 3 z nich jsou seznamy vypůjčených knih vždy od jednoho čtenáře, na jednom je jmenován jakýsi „Herodot Zbandr(?)“, čtvrtý lístek přestavuje „Zurückgegebene Bücher Oktotber“.

917.   Dokoupil, 1972, s. 185 vč. jejich seznamu.

918.   Zpráva o stavu klášterních knihoven a depositářů v kraji brněnském, gottwaldovském a jihlavském ke dni 26.-28.dubna 1951 - NA, SÚC, i.č. 56.; Dokoupil, 1972, s. 185.

919.   Protokol o prohlídce - NA, SÚC, i.č. 109 (podpisy nečitelné).

920.   Horák, 1966, s. 227; Vobr, 1991.

921.   Její hlášení pro církevní oddělení Krajského národního výboru v Brně z 2.10.1950 - NA, SÚC, i.č. 109.

922.   Zpráva o stavu klášterních knihoven a depositářů v kraji brněnském, gottwaldovském a jihlavském ke dni 26.-28.dubna 1951 - NA, SÚC, i.č. 56.

923.   Vladislav Dokoupil, jež posléze osobně knihovnu spravoval a zpracoval, sám uvádí, že „bylo vytříbeno mnoho novějších nevýznamných náboženských knih“ (viz Dokoupil, 1972, s. 185.) Velikost fondu 10 tisíc sv. odpovídá stavu v 90. letech 20. století. Některé materiály ve fondu Státního úřadu pro věci církevní uvádí pouze 6 nebo 9 tisíc knih - NA, SÚC, i.č. 56.

924.   Podle nečitelně podepsaného protokolu v NA, SÚC, 109. se jednalo o díla „průměrné umělecké hodnoty“, konkrétně: Rozsévač v krajině (Morava, 18.stol., 118x97 cm), portrét Leopolda I. (Rakusko,18.st. 117x110 cm), 2x Podobenství o Ztraceném synu (Morava, 18.stol., snad J. Havelka 120x166 a 118x63 cm). Nejvýznamnější část však tvořila série velkých barokních obrazů světců shodné velikosti (240x120 cm) od shodného původce, snad jezuitského malíře Ignáce Raaba (1715-1787). Prokol se zmiňuje patrně nepřesně o těchto obrazech:: Smrt sc. Joh. de Tesna [sic], Stětí sv. Jana Křtitele, Sc. Joh. Tentialbenne [sic]., B. Joh. Chambonius [sic], B. Joh. Lobedan [sic], Sc. Joh. Seraphicus [sic]. Dalšími malbami v knihovně nalezenými již bez rámu byly Cizoložnice před Kristem (Morava, 18.stol, Krenn?, 120x132 cm), 12letý Kristus v Chrámu (totéž), Milosrdný samaritán (Krenn? 118x164 cm), pohled na klášter minoritů v Brně (18.stol., 175x330 cm), sv. František (18.stol., 97x72 cm), biskup Felix Pretti [sic] (ca1700, 97x72 cm), Křest Páně (18.st., 119x97 cm), Kristus před Pilátem (barokní, 118x192 cm), umučení světce (barokní, 118x162 cm), mučení Krista (18.stol., 119x102 cm), Svatotomská P. Maria (ca1700, 88x52 cm). Kromě obrazů byly nalezeny zlacené a stříbřené plastiky: krucifix (konec 18.stol., 105 ccm), sv. František (konec 18.st., 52 cm) a sv. Antonín (totéž).

925.   Digitalizovaná verze lístkového katalogu byla zpřístupněna online na www: http://snape.mzk.cz/katalog/STT/. [cit. 6.7.2007]. Katalog obsahuje celkem 6655 záznamů - lístků. Publikované soupisy: Dokoupil, 1953 et 1959 (rukopisy); Dokoupil, 1970 (prvotisky); Dokoupil, 1960 (tisky z 16.stol.).

926.   Machová-Žabička, 2004.

927.   Tamtéž; Vobr, 2000.

928.   Srov. Dokoupil, 1972, s. 162.

929.   Srov. jejich soupisy - Dokoupil, 1953, 1956, 1960 a 1970. Viz též Dokoupil, 1972, s. 161.

930.   Explicit: „od Baltazaura tetaura z tetowa Heytmana obogiho knižietstwa slezskeho“, ve skutečnosti však kniha pochází až z poloviny 15. století; 364 ff., 25x17 cm, inic., kožená vazba z roku 1579. MZK - deponát brněnských minoritů, signatura Mn 26.

931.   Pochází z r. 1386, 142 ff., 28x21 cm, dnešní signatura MZK v rámci deponátu: Mn 18.

932.   Z 2. poloviny 14. stol., MZK, signatura Mn 12.

933.   Srov. např. opis tisku - právnické učebnice Thomas de Thomasetis. Flores legum cum suis excerptionibus et declarationibus z pol. 18. stol. s explicitem „conscripsit Joannes Wolscht A.A.L.L. et Phil. Magister“ a poznámkou „Ad usum P. Fr. Amati Berger Ord. Min. S. P. Franc. Conv.“ - MZK, minorité Brno, sign. Mn 4. Nebo Ctibor z Cimburka a Tovačova. Kniha tovačovská s přidanými opisy významných moravských státoprávních listin z 2. pol. 16. stol - tamtéž, sign. Mn 36. Nebo opis učebnice logiky Commentarius in Organum Aristotels traditus a R. P. Casparo Brügger SJ [ na jezuitském gymnáziu v bavorském Eichstadtu, 1633], „Ex libris fratris P.[hilippi ??] Benitii Schwartz [1709-91] Ord. Min s. Franc. Conv.“ - tamtéž Mn 39.

934.   Za laskavé sdělení těchto informací srdečně děkuji představenému kláštera P. Leslawu Mazurowskiemu OFMConv.

935.   Prostory knihovny po umělecké stránce popsala zejména M. Loudová, 2003. Stručněji viz též Dokoupil, 1972 a Samek, 1994, s. 173.

936.   Pro původ atributů srov. Evangelium sv. Matouše 10,16 a Knihu Moudrosti 7,26. Podrobný umělecký popis včetně srovnání s dalšími podobnými díly v okolí zpracovala M. Loudová, 2003. Shodné postavení soch u vchodu do knihovny nalézá např. u cisterciáků ve Waldassen v Horním Falcku nebo u benediktinů v Metten v dolním Bavorsku.M. Loudová si všímá rovněž archaického a antikizujícího pojetí a také podobnosti soch s postavami sv. Jáchyma a Anny v kostele Nanebevzetí P.M. v Brně-Zábrdovicích.

937.   Podle Loudové (2003) je zde opět souvislost s Moudrostí dle citátu „Moudrost si vystavěla dům“ z Knihy Přísloví 9,1. Téma Ježíše v Chrámu je podle Loudové též běžnou součástí knihovní výzdoby mnišských konventů, nalézáme ho např. v hornorakouském benediktinském opatství Lambach.

938.   Sv. Řehoř s papežskou tiárou a holubicí jako Duchem sv., jimž byl osvícen; sv. Ambrož s úlem poukazujícím na roj včel, který se usadil v jeho ústech, když jako dítě ležel v kolébce - narážka na jeho výmluvnost; sv. Augustin s hořícím srdcem v levé ruce; sv. Jeroným s kardinálským kloboukem a lebkou, jemuž z nebe zvěstuje hlas polnice a za ním se otevírá pohled na poušť, upomínka na jeho askezi.

939.   Přehled titulů učených „doktorů“ teologie viz např. příspěvek „Surnames of famous doctors“ v The Catholic Encyclopedia, Vol. V. New York : Robert Appleton Company, 1909. Dostupné též na www: http://www.newadvent.org/cathen/05074a.htm [cit. 8.2.2007].

940.   Viz Loudová, 2003, která rovněž poukazuje, že uložení postaviček nemá nic společného s oborovým uložením knih a jsou pouze symbolické.

941.   Kronika Fürstenhaina, viz Kłoczowski, 1992a.

942.   Více o něm viz zejm. Svátek, 1990 vč. uvedení dalších pramenů. Například jeho báseň/píseň „Bydžovští ševci“ o osudu tamějších řeholníků za husitství publikována v Časopise Musea království Českého, 1858, roč. 32, s. 392-394.

943.   Skálová-Tomášek, 1996.

944.   Buben, 2006, s. 208, rukopis se údajně dochoval.

945.   Podle knihy protokolů kláštera (NK, sign. I.A.31) však byl prvním kvardiánem Angelus de Alonia.

946.   Verzeichniss der in Budweiser aufgehobenen Capuciner Kloster Bibliothek vorfindigen Bücher 1788. 61 s. Dochován v archivu NK. Podrobný popis dokumentu viz Pletzer, 1996.

947.   Cunibertus Patbortztensis, rodným jménem Josef Weis, narozen 13.ledna 1734, do noviciátu vstoupil v roce 1753, umírá na expozituře ve světské pastorační službě 20. ledna 1799.

948.   Kapucínské anály, sv. 19, 1739, s. 52.

949.   V archivu Národní knihovny byla uložena zpráva o prodeji 21 košů knih původně budějovických kapucínů židům Konradovi a Sobotkovi. viz Truhlář,1882.

950.   Houška, 1996, s. 27; Buben, 2006, s. 341; NA, ŘF, 2615.

951.   NA, ŘF, 2615. Tamtéž je uložen nedatovaný strojopisný popis kláštera: „Knihovna asi na 30.000 knih (rozměry jako v Praze). Mimo budovu kláštera zde stál studijní dům, který měl 13 školních místností a ‘knihovnu profesorů‘” Evidentně se však jedná o chybně zařazenou archiválii patřící jinému, snad františkánskému(?) konventu.

952.   Protokol o předání... - NA, SÚC, 109, složka Hejnice[sic], odkud čerpány i následující informace. Viz též Horák. Správa o svozu... (cit.).

953.   V cit. protokolu o předání je instituce nazvána „VOK“, že se jedná o pobočku knihovny bylo pouze odhadnuto.

954.   Kukla, 1889. Zmínky o podílu Petra I. a Kateřiny titulované jako „prima fundatrix“ na vzniku klášterů jsou zmíněny v jeho nekrologiu, publikovaném: SCHMIDT, V. a PICHA, A. Urkunden und Regestenbuch der Stadt Krummau in Böhmen. Prag, 1904, s. 3,10,16 nebo EMLER, J. Dvě nekrologia krumlovská. Pojednání Královské české společnosti nauk. Třída filosoficko-historicko-filologická, 1887, č. 11, s. 198-227. Viz též Mencl, 1948.

955.   Hejnic, 1995, s. 71. V úvodu tohoto článku je zmíněna další literatura o konventu a jednotlivých jeho knihách, mj.: MOUREK, V.E. Krummauer Papiercodex altdeutscher geistlicher Texte. Věstník Královské české společnosti nauk, 1890, s. 410-448, další články téhož autora tamtéž 1892, s. 176-190 a 191-202. Dále BERNT, Alois. Eine neue Bibelübersetzung des 14. Jahrhunderts. Mitteilungen des Vereins für Geschichte der Deutschen in Böhmen, 1990, 38, s. 353-394. O vztahu dvou posledních Rožmberků ke knihám viz též HEJNIC, Josef. K literárním a bibliofilským zájmům posledních dvou Rožmberků. Opera historica, 1993, roč. 3, s. 223-231. Vilém z Rožmberka věnoval přibližně čtvrtinu své knihovny krumlovským jezuitům. (Veselá, 2005, s. 45 a násl.).

956.   O počátečním rozmachu svědčí narůstající počet učitelů i studentů. V roce 1739 působili v Krumlově 2 lektoři teologie a 1 filozofie, 1 student teologie a 5 filozofie, roku 1743 už 7 studentů teologie a 20 filozofie ve 2 ročnících. K roku 1742 jsou uváděni také „saecularers sudentes“ - 7 filozofie a 24 teologie, vesměs z Čech, později už tito neřádoví studenti nejsou zmiňováni. V roce 1755 se zde učilo 11 studentů teologie od roku 1759 byla opět přednášena i filozofie. Josefínská doba znamenala úpadek, k roku 1773 je uváděn jen 1 lektor a 3 studenti teologie, o dva roky později dva lektoři teologie a jeden filozofie. Viz pamětní knihy kláštera - SOA Třeboň, Minorité Č. Krumlov, inv.č. 144-157, rkp. 50-53. O přístavbě viz Svátek, 1959.

957.   Dary Anežky, vdovy po Janu z Rožmberka, rozené z Walsee viz Tříska, 1961, s. 86. O rožmberské knihovně viz Veselá, 2005, stručněji též Riedl, 1974, s. 8-9.

958.   Jeho explicit byl seškrábán, podařilo se jej však rekonstruovat: „Liber monasterii sacrosanctae dei genitricis perpetuaeque virginis Mariae in Chrumpnaw compositus per venerabilem dominum Petrum de Rosenberg praepositum capellae regiae in castro pragensi.“ Dnes NK, signatura I.A.55. Viz Matějček, 1931, s. 272; Kadlec, 1970; Urbánková, 1957, č. 53, s. 19.

959.   Kodexy mají 256 a 232 fol.; 47 cm. NK, signatura XIII A 1 a, b. Viz Truhlář, 1905, č. 2243 a 2244.

960.   NK, signatury XII.F.35, XII.F.36.

961.   Signatura B-5600. Viz Hejnic, 1995, s. 76; Kadlec, 1970-71.

962.   Kadlec, 1970-1971; Hlaváček, 2005, s. 156-207, kde je přetištěna původní autorova stať: Studie k dějinám knihoven v českém státě v době předhusitské : knihovna kláštera třeboňského v rámci knihoven českých augustiniánských klášterů. Sborník historický, 1964, 12, s. 5-52.

963.   Testament údajně býval součástí Schwarzenberského archivu, v jeho inventářích sestavených oblastním archivem v Třeboni, jsem jej však nenalezl.

964.   Österreichische Nationalbibliothek Wien, Cod. 370, 172 ff., 35x25 cm, perg.

965.   Václav, Ludmila, Kryštof, Theodor, Vít, Jan Křtitel, Jiljí, Sixtus a Vavřinec, Uršula a 11 tisíc panen, Prokop, Kliment, Maří Magdalena, Alžběta, příběh Jidášův, Marie Egyptská, Pavel poustevník, Eustach, Oldřich a Brandan.

966.   Reprodukce titulní kresby nejnověji viz Soukupová, 1999, s. 78. Srov. též recenzi díla G. Schmidta: Merhautová-Livorová, 1958 a Krása, 1968. Datace díla viz Cibulka, 1929 a Krása, 1968, s. 420. Faksimili vydal Gerhard SCHMIDT a Franz UNTERKIRCHER. Krumauer Bilderkodex : Österreichische Nationalbibliothek Codex 370. Graz : Akademische Druck- und Verlaganstalt, 1967. Reprodukce, přepis legend o českých světcích, komentář: Legendy o českých patronech v obrázkové knize ze XIV. stol. Praha : Sfinx, 1940. Další literaturu zmiňuje Soukupová, 1999, s. 78, pozn, 47; kromě zde zmíněných ještě o kodexu viz SCHMIDT, G. Der Codex 370 der Wiener Nationalbibliothek. Wiener Jahrbuch für Kunstgeschichte, 1956, roč. 17, s. 14 a násl.; týž Patrozinium und Andachtsbild. Mitteliungen der Institut für österreichische Geschichtsforschung, 1956, roč. 64, s. 277 a násl.; VETTER, E. Mulier amicta sole et mater Salvatoris. Münchener Jahrbuch der bild. Kunst, 1958/9, III F 9/10, s. 32-71.

967.   Výpisky J.K. Vyskočila OFM z krumlovských nekrologií - NA, ŘF, 2473, fasc. 8: „Ego fr. Michael guardianus Crumloviensis, sub anno D. MoCCCoXLIIIo recognosco, quod voluntarie Crux vulgariter Krzyss dictus, civis Krumloviensis legavit duos libros pro sacristia et hoc circa festum Pasche tenetur dare de suo maccello aut quiscumque habuerit macellum. Et cum eodem maccello conventu nihil habet agere cum multa reformatione; et hoc perpetuis Temporibus oretur et nullus vendetur etc.“

968.   NK, signatura XIII.C.11. Viz Truhlář, 1905, č. 2286. 196 ff, 30x22 cm. Rubrika na f. 12a: „A. d. 1366 fr. Franciscus confessor sororum in Grumnau ord. s. Francisci fratr. minorum hunc collectarium fecit scribi, quem Jacobus de Plzna finivit fer. V. in die s. Dionysii marttyris.“ Dále je ve svazku připsána česká zpovědní formule krumlovských klarisek z konce 14. století.

969.   JČ VK, pobočka Zlatá Koruna, sign. 1 CK 24. Viz Hejnic, 1995, s. 76.

970.   Srov. Kadlec, 1966.

971.   Dnes v NK, fond Minorité Č. Krumlov, č. 252. Záznam „Postilla magistri Mathiae super epistolas dominicas totius anni“ uvádí níže popsaný inventář knihovny z roku 1502. Viz též Tříška, 1993.

972.   Signatura XIV D 14. Provenience z 15. stol.: „Ista biblia est fratris Mathei…“, 18. stol.: „Conventus B.V.M. Annuntiationis Boemo Crumlovij Fr. Min. Conventualium“. Patrně totožný kodex se záznamem „volumina biblie in pergameno“ v soupise z roku 1502 (viz níže).

973.   Argentinae, 1496. Viz Riedl, 1974, č. 68, s. 79.

974.   Dnes NK, sign. VI B 9. Truhlář, 1905, č. 1042. Na fol. 112b přípis: „Liber monasteriii ... virginis Marie in Crumpnaw per honor. dominum Petrum de Rozenberg ... Anno ... 1527 istum Librum Barthol. Trnka presbyter et predicator in ecclesia parochiali s. Viti in Krumlow transligavit ded antiquitate in novam formam ad prececs sanctimonialis virginiis Elisabeth abatisse illo tempore et aliam virginum in monasterio Kumloviensi“. Viz též Hamanová, 1959, s. 50 ; Chytil, Karel. Dějiny českého knihařství. V Praze, 1899, s. 28-29, tab. X.

975.   Srov. Špinar, 2000, s. 217; Hejnic, 1995, s. 77.

976.   Rukopisy v NK, fond Minorité Č. Krumlov, Ms. 141 až 146 a části rukopisů 185 a 191. Podrobněji viz Hejnic, 1995, s. 77, srov. též Urbánková, 1957, s. 64. Jeden manuskript se nachází v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, sign. D-5888. Prvotisky se dochovaly v Jihočeské vědecké knihovně v Č. Budějovicích, viz Riedl, 1974, č. 669 a 923.

977.   „Wencelsaus de Crumplovia“ - NK, fond Minorité Č. Krumlov, Ms. 253. Viz Hejnic, 1995, s. 79.

978.   „eciam librarium augmentauit in multis voluminibus et alia multa bona fecit conventui.“ Nekrologium vydal Klimesch, 1904, s. 17. Viz též Riedl, 1974 ; Hejnic, 1995, s. 79 nebo výpisky J.K.Vyskočila NA, ŘF, 2473, fasc. 8.

979.   Hejnic, 1995, s. 69. Na dominiu tehdy vládl obnovitelský Petr IV. z Rožmberka, o humanistický rozvoj v kraji ze zasloužil i jeho kancléř Václav z Rovného.

980.   Soupis je uložen v Zámeckém archiv Český Krumlov (pobočka SOA v Třeboni), sign. I 3 Kβ 50. Na fol. 4b soudobou rukou: „Protož prosím vašie milosti.“ a rukou 17.-18.stol. chybná poznámka: „Kloster Hohenfurth…“. Text soupisu vydal Tříska, 1961, příloha 2.

981.   Hejnic, 1995, s. 79.

982.   Tamtéž; Špinar, 2000, s. 217.

983.   Riedl, 1974, č. 48, 131, 295, 354, 466, 486, 527, 594, 669, 685, 759, 809, 883, 886, 923, 1013, 1023.

984.   Popis některých konkrétních rukopisů viz též níže.

985.   Tříška, 1961.

986.   Srov. Tříska, 1961; Hejnic, 1995, s. 79-80 a zejména Hejnic, 1977. Pokud lze rozlišit jazyk jsou v soupise v češtině: Vocabularius bohemicalis et passio Christi a český biblický slovník zvaný Mammotrecus (zkomolen jako „Manutractus wlgaris“). V němčině pak: De creacione mundi, de creacione celli et terre, první a druhá část Bible, legenda sanctorum a jedna kompletní bible. Mezi další bohemika patří: „Sermones Wenceslai de Praga postilla, pars aestivalis“ (nyní NK, fond Minorité Č. Krumlov, č. 97) a „Novum testamentum in papiro olim Petri de Praga“.

987.   Hejnic, 1995.

988.   Veselá, 2005, s. 38-39 s odkazy na další lit.

989.   Podle vlastnických poznámek v knihách - viz Hejnic, 1995, s. 79, pozn. 62.

990.   Hejnic, 1995, s. 79. Zmíněný český žaltář (perg., 213 ff.; 14,5x9 cm , 1 ornamentální inic.) je dnes uložen v pobočce SOA v Třeboni na krumlovském zámku, sign. I-259. Přední předsádka: „Tento žaltář já Václav z Rovného, někdy kancléř urozených pánuov z Rožmberka, dal jsem nábožným pannám kláštera krumlovského na památku Alžběty, manželky mé najmilejšie, kteráž jest v něm podle náboženstvie svého ráda četla ... [dále prosba ke čtenáři o modlitbu o duši Alžběty a datum její smrti - 30.4. 1510].“ Srov. Weber et al., 1958, č. 121, s. 313 ; NA, ŘF, 2473, fasc. 8.

991.   Hejnic, 1995, s. 68.

992.   Tamtéž.

993.   Viz Špinar, 2000 nebo Uhlíř, 1993.

994.   Hejnic, 1995, s. 81-82.

995.   Více o N. Langovi viz Sousedík, 1989, s. 187.

996.   Riedl, 1974.

997.   JČ VK, pobočka Zlatá Koruna, sign. 2 ČK I 39, 2 ČK I 16. Viz Riedl, 1974, č. 84, 159.

998.   JČ VK, Zlatá Koruna, sign. 2 ČK 53, 2 ČK I 30, 2 ČK I 35. Viz Riedl, 1974, č. 259, 623, 764. Podle Hejnice, 1995, s. 81 má stejný původ ještě dalších pět svazků z minoritské bibliotéky.

999.   Hejnic, 1995, s. 81.

1000.   Viz tamtéž, s. 82.

1001.   Tamtéž, s. 67, 83.

1002.   Hejnic, 1995, s. 83

1003.   Viz jejich inventáře - SOA Třeboň, Minorité Č.Krumlov, i.č. 292 a 176. Žádné knihy podle nich odváženy nebyly.

1004.   Pamětní kniha Liber magistralis, Tom. III., s. 29 - SOA Třeboň, Minorité Č. Krumlov, rkp. 52. Viz též Hejnic, 1995, s. 83, pozn. 77. Starší soupisy členů konventu (např. z roku 1766) ještě žádné funkce v souvislosti s knihovnou neuvádějí, zmínění dva kněží ještě v Krumlově nebyli.

1005.   JČ VK, pobočka Zlatá Koruna, sign. 1 CK 4, 35 listů v papírových deskách kvartového formátu. Srov. též Hejnic, 1995, s. 84.

1006.   Přehled jednotlivých kategorií katalogu: [A a B chybí, patrně Bible a patristika], C scholastika, D církevní právo, E morální teologie, F světské právo, G kontroverzistika, I až O kázání (viz text), P asketika, Q filozofie, R církevní dějiny, S světské dějiny, T lékařství, V „humanistae“, X různé („miscellanei“), Y cizojazyčné.

1007.   V přístupu k divadelnímu umění se minorité odlišovali od zbylých dvou františkánských řádů. U kapucínů se nějaká spoluúčast na divadle zjistit ani nepodařila, provinční kapitula františkánů v Praze v září 1716 zase „nejpřísněji zakazovala představení tragédií, především pokud byly předváděny v převlecích", viz regesta provinčních nařízení františkánů od r. 1614 - NA, ŘF, rkp. 68.

1008.   Pamětní knihy Libri magistralis, Tom. I-IV, passim, zejm. Tom. III, s. 232 - SOA Třeboň, Minorité Č. Krumlov, rkp. 52.

1009.   Hejnic, 1995, s. 86; Šerák, 1999; P. Vlček in Vlček et al., 1998, s. 207 ; Bohatta-Holzmann, 1900, s. 107-108 ; Buben, 2006, s. 216.

1010.   Viz účet Johanna Schulbauera pro kvardiána ze dne 14.12.1787 - SOA Třeboň, Minorité Č. Krumlov. Kromě jednoduchých vazeb ještě svázal „ein Banden Buch in folio 54 x., ein Banden Buch gefast worden 10 x.“

1011.   Více o prameni viz výše v kapitole Knihovny v minoritských klášterech v novověku.

1012.   JČ VK Zlatá koruna, signatury 1 CK 22, 1 CK 29.

1013.   Srov. Hejnic, 1995, s. 75 a 85; Špinar, 2000, s. 217.

1014.   Další jména řeholníků „vlastnících“ své knihovničky viz Hejnic, 1995, s. 85.

1015.   Verzeichniss der in der Krumauer Minoriten-Bibliothek befindlichen Bücher - JČ VK, Zlatá Koruna, sign. 1 CK 20. Formát: malé fol., lepenková vazba s koženým hřbetem.

1016.   Riedl, 1974, s. 17.

1017.   Hejnic, 1995, s. 85.

1018.   Zatímco v polovině 18. století zde údajně žilo 32-39 kněží, okolo 30 studentů a 2-3 laikové, v roce 1853 už pouze 10 řeholníků a o třicet let později jen čtyři. Viz Hejnic, 1995, s. 67 a Liber Magistralis. Tom I.-IV, passim - SOA Třeboň, Minorité Č. Krumlov, rkp. 50-53.

1019.   Tříška, 1961, s. 99.

1020.   P. Vodička zemřel r. 1905 v Praze. Bohaté Vodičkovy aktivity (zejm. prodej knih pražskému Uměleckoprůmyslovému muzeu, viz níže) sice jakoby naznačují, že byl krumlovským kvardiánem, místní pamětní kniha jej však mezi představenými neuvádí (Liber magistralis, SOA Třeboň, Minorité Č. Krumlov, rkp. 53 zaznamenává jako kvardiána do roku 1894 Mansveta Adámka a poté do 1907 Daniela Barwiga).

1021.   Bohatta-Holzmann, 1900, s. 107-108.

1022.   Tamtéž. Srov. též Klicman, 1893. Více o zpřístupnění knihovny viz výše v kapitole Knihovny v minoritských klášterech v novověku.

1023.   Inventáře kláštera z let 1837, 1854 a 1856 - SOA Třeboň, Minorité Č. Krumlov, i.č. 174.

1024.   „...die manche wertvolle Werke, aber auch noch mehr wertlose Sachen enthält“ - Liber magistralis, SOA Třeboň, Minorité Č. Krumlov, rkp. 53, s. 77.

1025.   Aspoň tak lze usuzovat ze skutečnosti, že v jeho pozůstalosti se kromě knih nacházel zlatem vyšívaný brokátový ornát nebo stříbrný kalich zdobený barevnými kameny a emailem tehdy oceněný na 829 korun. Viz Liber magistralis v předchozí pozn.

1026.   O pozůstatku knih P. Vodičky původně v Krumlově viz Špinar, 2000, s. 217 ; Hejnic, 1995, s. 64 a 85 s uvedením další lit. o P. Vodičkovi. Jedná se např. o následující rukopisy: JČ VK, Zlatá Koruna, sign. 1 CK 15, 1 CK 16, 1 CK 25, 1 CK 26, 1 CK 39. O knižní pozůstalosti v Praze srov. kapitola o pražském klášteře u sv. Jakuba. Karel Vodička si své knihy označoval kulatým razítkem s žertovnou poznámkou „Kdo mně tuto knihu ukradne, ať mu za to ruka upadne!“. Za zmínku stojí srovnání s podobnými pozdně středověkými a ranně novověkými poznámkami slibujícími za akt krádeže knihy věčné zatracení, resp. exkomunikaci.

1027.   Za laskavou pomoc při pátrání po rukopisech a prvotiscích v Uměleckoprůmyslovém muzeu srdečně děkuji kurátorovi jeho sbírek Radimu Vondráčkovi.

1028.   Knihovna Národního muzea, sign. XIV D 14. Brodský, 2000, č. 190, s. 210.

1029.   Srov. Hejnic, 1995, s. 63-65.

1030.   Osobní svědectví Karla Veselého, účastníka soupisových prací pro publikaci Soupis památek historických a uměleckých... Viz Hejnic, 1995, s. 86.

1031.   Jedná se o signatury: I G 55, I H 15, 1 H 16 a 1 H 17, XII F 35, XII F 36. Viz Urbánková, 1957, s. 44; Hejnic, 1995, s. 87.

1032.   Hejnic, 1995, s. 86, včetně citace z hlášení V. Haška dochovaného v SOA Třeboň, pobočka Č. Krumlov, Ústřední schwarzenb. kancelář, 4 K1. Viz též Matějček, 1931, s. 272.

1033.   Dnes se nachází v SOA Třeboň, pobočka Č. Krumlov, zámek, sign. I-257. Viz Weber et al., 1958, č. 121. Žaltář jako první popsal a k roku 1901 jej v klášterní knihovně uvádí Bernt, 1901. Srov. též Lenhart, 1954, s. 103. Inventář knihovny z roku 1502 eviduje tyto k žaltáři potenciálně odpovídající záznamy: „biblia theotunicalis“, „prima pars biblie theotunicalis“ a „duo psalteria in pergameno“.

1034.   Hejnic, 1995, s. 87, pozn. 87.

1035.   Liber magistralis IV, s. 124 - SOA Třeboň, minorité Krumlov, rkp. 53. O finančních problémech minoritů ve 20. století tamtéž, passim.

1036.   Liber magistralis IV, s. 125 - SOA Třeboň, minorité Krumlov, rkp. 53.

1037.   Tamtéž, s. 124.

1038.   Cit. podle Hejnic, 1995, s. 86.

1039.   NA, ŘF, 2473, fasc. 8.

1040.   „Tehdy se ztratily mimo jiné písemnosti i katalogy, takže toho času nemá v klášteře nikdo bližších vědomostí o obsahu archivu.“ viz článek Český Krumlov. Časopis Archivní školy, 13-14, 1935-36, s. 303. Citováno podle Hejnic, 1995, s. 64, pozn. 10.

1041.   Hejnic, 1995, s. 87, pozn. 88. Podle klášterní pamětní knihy.

1042.   Liber magistralis IV, s. 161 - SOA Třeboň, minorité Krumlov, rkp. 53. Viz též Hejnic, 1995, s. 87. Dr Herain byl tehdy patrně jediným zástupcem státních institucí, který o krumlovskou knižní sbírku projevil zájem. Kontakty na jiné odborníky minorité neměli, a tak nakonec jejich svazky skončily nezvykle v poněkud jinak profilovaném pražském Uměleckoprůmyslovém muzeu, viz níže.

1043.   „Zdálo se, že dojde mezi Československem a Německem k válce. Proto krumlovský kvardián P. Stanislav Vítek dal odvézti vzácné rukopisy, listiny a gotickou Madonu do Prahy, rovněž i cenné papíry nadační. Stalo se tak v posledních dnech měsíce září [pozn. 1938]“ - Liber magistralis IV, s. 165. Viz též Hejnic, 1995, s. 87. Poslední 4. díl pamětní knihy Liber magistralis končí v dubnu 1938 a pokračuje až po skončení druhé světové války. Podle pozdějších zápisů byla do r. 1945 vedena zvláštní kronika, jež je však dnes nezvěstná. J. Hejnic, 1995, s. 87 se nesprávně zmiňuje o dvou rukopisech z této „výpůjčky“, které zůstaly v Uměleckoprůmyslovém muzeu - sign. B-5.600 a B-5.818. Manuskripty však podle svých inventárních čísel pocházejí ze souboru prodaného muzeu P. Vodičkou v letech 1894 a 1896.

1044.   Dnes Sokolův soupis nachází v Archivu Akademie věd ČR v Praze. Viz též Hejnic, 1995, s. 65.

1045.   Srov. zápis v pamětní klášterní Liber magistralis IV. (SOA Třeboň, minorité Krumlov, rkp. 53): „V druhé polovině měsíce září [pozn. 1945] dali jsme vymalovati pokoj P. Tomáše, vedlejší pokoj a místnost ve věži. Zde umístil P. kvardián [pozn. - Jiljí Cidlík] vzácnou gotickou madou, sv. Františka, sv. Josefa a jiné vzácné věci jako rukopisy, kalichy atd.“

1046.   Zpráva SSK ČB z 2.6. 1950, podepsán Mirko Riedl - NA, SÚC, 56. Shodnou velikost fondu - 10 tisíc svazků - zmiňuje též nijak neuvedený soupis klášterních fondů (NA, SÚC, 56) nebo předválečná literatura, konkrétně Lifka, 1936, s. 59.

1047.   Protokol o převzetí bibliotéky Státní studijní knihovnou v Č.Budějovicích sepsaný v klášteře v Krumlově za přítomnosti círk. tajemníka ONV v Č.Krumlově Václava Posejpala, knihovníka Mirko Riedla a archiváře a správce krumlovského musea Jiřího Vondry - NA, SÚC , 56. Dále viz Horák. Zpráva o svozu…(cit., uloženo mj. NA, SÚC, 56); Stručná zpráva o svozu klášterních knihoven, 20.6.1950, nepodepsáno - NA, SÚC , 56. Stručněji viz též Hejnic, 1995, s. 87.

1048.   Srov. rukopisy popsané v Weber et al., 195, č. 124, 125, 128, 129, mj. šlo též o výše popisovaný katalog ze 17. století.

1049.   Špinar, 2000. Viz též níže.

1050.   Vše viz NA, SÚC, 56. Velikost fondu 6500 svazků uvádí Mirko Riedl též ve své soupise prvotisků (1974).

1051.   Srov. Weber-Tříška-Spunar, 1958, č. 124, 125, 128,129 (s. 315-318);. Hejnic, 1995, s. 65. Z výslovně uváděných rukopisů se jednalo např. o Obnovené zřízení zemská z r. 1627 a další císařské mandáty a doplňky, katalog knihovny z. 18.stol. (35 ff., 33x21 cm), druhá část lat. Bible (Proroci - Zjevení sv. Jana) z 1.pol. 15. stol. (pap., 355 ff., 22x15 cm), Vocabularius dictus Lucianus M. Henrici de Ratisbona ord. erem. z 1.pol. 15.stol. (pap., 255 ff., 22x15 cm).

1052.   Riedl, 1974. Celkem se mu podařilo nalézt nalezl 97 inkunábulí v 76 svazcích.

1053.   Ryba, 1985.

1054.   Soupis rukopisů publikován v Tošnerová, 2004, s. 161-169. Starší strojopisný seznam eviduje 64 knih, Piperovo Sermones de sanctis z 14-15. stol. se údajně ztratilo. Srov. též Urbánková, 1952, s. 64-65. O jednotlivých rukopisech viz např. Uhlíř, 1993 ; Tříška, 1993.

1055.   Z 2. pol.15. stol. například pochází latinsko-český biblický slovník Mammotrectus (Ms 249)., soubor kázání sv. Jana Kapistrána (Ms. 69). Na předním přídeští lat. slovníku z 15. stol. (Ms 65) je zajímavá perokresba Kristova ukřižování. Dále se jedná kázání Johlina z Vodňan z r. 1407 (Ms. 62 a 254), Václava z Prahy 1415 (Ms. 97 a 250), Jiřího z Opavy ca 1476 (Ms. 142,143,145,146)´nebo „malovanými iniciálami vyzdobený foliový rukopis o životě sv. Františka ze 14.stol.“ (Ms. 251) Viz Urbánková, 1957, s. 64.

1056.   Špinar 2000, s. 220. Ze zmíněných 54 manuskriptů je ovšem dle Špinara údajně nejméně 25 velmi sporné provenience (tj. nemají minoritský vlastnický přípis, signaturu ani františkánský obsah) a mohly být do fondu zařazeny chybně až v 50. letech. Ryba (1985) uvádí 51 svazků s rukopisy, dva manuskripty údajně nebyly v r. 1961 nalezeny, dva jsou přívazky k prvotiskům. Ze středověkých se jedná například o druhou část latinské Bible (signatura 1 CK 7, 15. stol., papír, 356 ff..;21,5 cm, kožená vazba se 7 (pův. 10) puklami, jednoduché červené iniciálky, minoritská signatura je až z 18. stol.), latinský slovník (1 CK 8, 15. stol. papír, 255 ff.; 21 cm. Viz též kapitola o opavské minoritské knihovně), kodex morálních traktátů Pavla, dominikánského lektora v Lipsku. (1 CK 9, 2. pol.15.stol., papír, 334 ff.; 16,5 cm, rovněž viz kapitola o opavské knihovně), svazek různých teologických textů (1 CK 10, 1. pol. 15. stol., 168 ff.; 16,5 cm, bez výzdoby), latinský Nový zákon (1 CK 24, 15 stol., papír, 6 neumělých ornamentálních inic.). Z novodobých rukopisů ve Zlaté Koruně stojí za zmínku mimo jiné učebnice aritmetiky vytvořená pro účely stavitele schwarzenbergského kanálu Josefa Rosenauera z poloviny 18. století (1 CK 1), notové skladby Franze Schuberta s razítkem spolku „Böhmerwald“ při muzeu v šumavské Horní Plané (1 CK 5) nebo vojenská příručka ze závěru 19. století (Mayers BatterieBau, 1 CK 48). Z pera krumlovského minority Jana Gualberta (†26.1.1807 v Č. Krumlově) pochází dílo Spiritualis Infirmorum et Agonitantium Medicina, conscripta per P. Ioannem Gualebrtum Scherkl Ord. Min. Convent., in Conventu Crumloviensi 20. Junii 1787 (1 CK 11, 68 s.; 19 cm).

1057.   Jedná se o již zmíněné Moralia Řehoře Velikého (inv.č. 5600) a postilu Michala z Krnova (5888), dále pak latinský životopis sv. Františka (inv.č. 5818, 2.pol. 14. nebo 1.pol.15.stol., pergamen, pukly s 5listými růžemi - rožmberským znakem) kázání o svatých (inv.č. 5889, 324 ff., 259x210 mm, 15.stol. s bohatě zdobenou úvodní iniciálou) a rukopis inv.č. 6938 z konce 15. stol. (Viz aspirantská práce B. Nusky:. Tvarové proměny českého historického knižního korpusu.)

1058.   Jedná se o inventární čísla prvotisků: 1840, 5890, 6946, 6959, 6960, 6967, 6971, 6972, 6974, 6976, 6978, 6981, 6982, 6985, 7049, z roku 1513 pochází inv.č. 6988. Viz Středověké umělecké řemeslo..., 1986, s. 41-44. Z hlediska původu stojí za zmínku rytý monogram M na sponách vazby u č. 6959 (Leotolpus de Saxonia. Opus vitae Christi. Nürnberg, 1483) a 6976 (Concordantia discordantium canonum), dále vazba a vlastnický přípis B. Trnky u inv.č 6974 (Vocabularius breviloquus. Basel, 1486).

1059.   Klimesch, 1904; Spunar, Pavel in Weber et al., 1958, s. 10. Jedná se zejména o výše zmíněný breviář Alžběty, manželky Václava z Rovného.

1060.   Knihovna Národního muzea, III B 10; 244 ff., perg., 309x216 mm. Srov. Brodský, 2000, č. 25, s. 28-33. Výzdoba je především figurální, iluminace mají výrazně dějový charakter s biblickou tématikou. V záhlaví většiny stran jsou čtvercová vyobrazení s biblickými výjevy. Datace je podle stylu výzdoby kladena přibližně do 20. let 15. stol. V této knize obsahující střídavě díla sloupů katolického středověkého smýšlení i spisy českých reformátorů je zajímavý příklad prolínání reformních, a pokud je datace dle výzdoby správná již také protikatolických myšlenek, do prostředí ženského řádu. Obsahuje: Speculum perfectionis (česky), sv. Alberta Velikého Ráj duše ; Tuto sě píše, kterak má člověk znamenati své hřiechy (podle Krásy, 1968 se jedná o J.Hus O sedmi smrtelných hříších) ; sv. Bonaventura De perfectione vitae ; Tomáš Štítný ze Štítného : Knížky o smrti mládence bujného ; Henricus Suso Amandus: Horologium aeternae sapientiae (česky Orloj věčné múdrosti).

1061.   Po zrušení klarisek byl součástí krumlovské kaplanské knihovny, odkud se roku 1843 dostal do Národního musea. Skutečně bohatá výzdoba je dílem dvou tvůrců: Mistra Bible Zikmunda z Domažlic a z větší části Mistr Krumlovského specula. Viz Krása, 1968.

1062.   Lekcionář má signatury: XIII.A.1.a,b (Truhlář, 1905, č. 2243, 2244), Trnka nechal převázat Kalendář VI.B.9. (viz Hamanová, 1959, s. 50 nebo Chytil, Karel. Dějiny českého knihařství. V Praze, 1899, s. 28-29, tab. X.), dále jde o pergamenový kapesní (7,5x5,5 cm) breviář z 15. stol. (XIII.H.3r) a pergamenový rukopis XIV.B.15 z 14.stol. (na fol. 139a-141a se nachází Reliquinvorzeigung in Krummau am fronleichnamstag, popsaný F. Tadrou v Časopise Českého mus., 1880, s. 432).

1063.   Zemřel 10.4.1672, pohřben ve farním kostele. Více o něm viz Wilhelm-Minařík, 1909, s. 81.

1064.   P. Nedbal (†1683 v J. Hradci) pobýval také v Opavě, kde se nechal ovlivnit místním kultem sv. Barbory, patronky zdejšího řádového chrámu, a pod tímto vlivem napsal české dílo Život sv. Panny Barbory, které vydal v roce 1674 olomoucký tiskař Jan Josef Kylián (Knihopis 6103). Viz Věstník Matice opavské, 1895, roč. 5, č. 5, s. 34. J.J. Kylián tiskl také pro františkánské laické bratrstvo v Kroměříži, více viz kapitola o knihovně v Jindřichově Hradci.

1065.   Dokoupil, 1957a, s. 263-264.

1066.   Srov. Dokoupil-Vobr, 1973. Další četné datované františkánské vlastnické záznamy pochází z roku 1672, viz Dokoupil, 1972, s. 267.

1067.   Inventarium Bibliothecae Conventus Nostri Daczicensis ad Sanctum Antonium Paduanum, Ord. Min. S.P.N. Francisci Reformat. - MZA, Františkáni Dačice, karton 34, sign. II 1.

1068.   Srov. výše, viz kapitola Knihovny ve františkánských klášterech.

1069.   Kromě toho M.A. Holoušek přispěl 20 zlatými na výstavbu konventu („pro fabrica“) a později věnoval františkánům ještě dvě černé hedvábné kasule. Viz Pamětní kniha kláštera, fol. 318r - MZA, Františkáni Dačice, kart. 24, sign. III 1. P. Holoušek je zde titulován jako „doctissimus dominus“. Další knižní dary P. Holouška odvozené z provenienční analýzy knih viz Dokoupil, 1974, s. 264.

1070.   Kromě děl M. Luthera, jako je jeho překlad Bible, postila, výklady žalmů nebo Chronicon, zde nalezneme také protestantské katechese, latinsko-německý slovník téhož ladění, díla P. Melanchtona, Zachariáše Ursiniho nebo četné modlitební knihy užívané zřejmě dosud ve zbožnějších dačických měšťanských rodinách.

1071.   Dokoupil-Vobr, 1973, č. 22, 177, 200, 229, 236, 343, 358, 486.

1072.   Dokoupil, 1957a, s. 265.

1073.   Mezi nimi například tři exempláře Armamentarium Theologicum irského a pražského františkána Antonína Bruodina (1625-1680?) nebo stejný počet díla Medulla theologie moralis českého jezuity Hermanna Busenbauma.

1074.   Množství svazků v jednotlivých oborech zapsaných v katalogu z roku 1666 činí (v závorce pozdější přípisy do r. 1726): Titulus Im9 Biblia sacra et concordantiae -17 (+12), Tit. II. Expositores S. Scripturae - 0 (+1), Tit. III Sancti Patres - 0 (+2), IV. Concilia, Canonistae et Juristae - 0 (+1), V. Theologi speculativi - 0 (+1), VI. Theologi morales et summistae - 24 (+6), VII. Controversistae - 6 (+1), VIII. Philosophi 0 (+3), IX. Concionatores - 22 (+15), X. Sermonistae - 6 (+1), XI. Postillatores et Homilarii - 6 (+3), XII. Materiam pro concionibus tractantes - 5 (+3), XIII. Authores pii - 9 (+13), XIV. Ad Officium divinum et Chorum spectantes - 19 (+4), XV. Regulam et Statum Ordinis nostri concernentes - 1 (+3), XVI. Historici (tam ecclesiastici quam profani) - 19 (+3), XVII. Politici et medici - 0 (+2), XVIII. Humanistae - 15 (+3), XIX. Itali - 0 (+2), XX. Germani - 0 (0), XXI Bohemi - 0 (+1), XXII. Haeretici et Prohibiti - 21 (+1). Přehled konkrétních knih v kategorii XIV. (liturgie) viz Sehnal, 1993, s. 224-225.

1075.   Mezi nimi i české kancionály („cantitate“) nebo žaltáře, patrně nekatolického charakteru, jež tedy nebyly zařazeny mezi libri prohibiti.

1076.   „1672 die 18. Sept. Adm. Rn. Dn9 Matthias Viridianus parochus Teschnensis Fratrum hujus Conventus penuriare quod libros sciens ea singulari affectu eidem obtulit omnes Tomos Del(t?)annsea“ Viz pamětní kniha kláštera, fol. 318v - MZA, Františkáni Dačice, kart. 24, sign. III 1. M. Viridianus je zmiňován také 1.11. 1672 jako „in agone existens“ a tehdy daroval 50 zl.

1077.   Tamtéž, fol. 320r.

1078.   Např. Johannes Ferus. Postill. Meyntz, 1554 ; Catechismus. Francoforti, 1557. Datované vlastnické zápisy „Georgii Lagenidis“ jsou z let 1661 a 1663. Viz Dokoupil-Vobr, 1973, č. 205, 345.

1079.   „... cum aliquot libris pro Bibliotheca“. Tato fráze se v cit. pamětní knize (MZA) vyskytuje opakovaně kromě P. Markraba také u níže zmíněných dobrodinců.

1080.   Cit. pamětní kniha (MZA), fol. 324r.

1081.   Tamtéž, fol. 324v, P. Tarnisch je zde titulován jako „doktissimus dominus“ a „parochus Nevistissensis“.

1082.   Snad se jednalo o Blažeje Lehra (†1685 ve Voticích). Viz Dokoupil, 1972, s. 267-271, vč. přepisu dedikace a seznamu konkrétních knih. Viz též Vobr, 2000a, s. 227 ; Dokoupil-Vobr, 1973.

1083.   Johannes Dubravius. Historia Regni Boiemiae. Prostanae, 1552. Knihopis 2132. Zápis v knize: „hunc librum Pro Conventu Daczicensi ... dono dedit m[agiste]r spiritualis Novodomensis Pri Benigno [Laborius ?] [tunc] temporis singulari assistenti Agonitantibus Dni Matthaei Mulin“ - viz Dokoupil-Vobr, 1973, č. 171.

1084.   Dokoupil-Vobr, 1973, č. 227, 261.

1085.   Více o konvolutu a D. Gallovi viz Hejnic-Martínek, 1957 a Dokoupil, 1957a, s. 265.

1086.   Viz Dokoupil-Vobr, 1973, č. 279.

1087.   Podle Holzmann-Bohatta, 1900, s. 32 se knihovna nachází v současné místnosti již od založení konventu v roce 1650 [sic]. Taktéž Pamětní kniha kláštera (NA, ŘF, rkp. 51, s. 125) přibližně k roku 1760 uvádí „... ubi Bibliotheca e regione Guardianatus versus montem“.

1088.   Cathalogus bibliothecae Daczicensis ad S. Antonium de Pauda confectus. 32 listů, 4o. Stejně jako další katalogy je uložen v MZK, deponát františkáni Dačice, sign. D 37.

1089.   MZK, deponát františkáni Dačice, sign. D 31.

1090.   Viz Dokoupil, 1972, s. 269-270. Rozdíly: G (kázání) na malbách chybí, odlišný je obsah kategorií zastoupených písmeny K (v katalogu liturgické knihy), N (miscallanei), O (italici) a X (haereticae). O pouhé symboličnosti nápisu na dveřích skříní viz též níže při popisu místnosti.

1091.   Například: B.a.12 (B - církevní otcové, a - folio, 12 - pořadové číslo). Tento systém signatur zůstal v platnosti dodnes.

1092.   O katalogu podrobněji viz Dokoupil, 1972, s. 269-271.

1093.   Též Bleiwes, Wido Bleiweis, často kazatel, jubilant slibů, zemř. 12.12.1766 v Hostinném. Zápisky z Bleiveisových studií filozofie v Nyse dohochovány v NK, deponát františkánů, sign. T d 42.

1094.   Cathalogus bibliothecae Daczicensis ad S. Antonium de Pauda confectus a … Guidone Bleiveis protunc concionatore ordinario. 84 listů, 4o - MZK, deponát františkáni Dačice, sign. D30.

1095.   Pamětní kniha, fol. 306v-307v - MZA, Františkáni Dačice, karton 34, sign. II 1.

1096.   Z jejího daru pak byly koupeny ještě další potřeby pro kostel. Tamtéž, fol. 328v.

1097.   „1718 pro conventus, vero necessitatib9, procurati sunt hoc Anno aliquot Libri“, tamtéž, fol. 329v.

1098.   Tamtéž, fol. 330r, 330v. Blíže neznámý dar také nejspíš řeholníci přijali v roce 1713, neboť takto jsou datovány vlastnické zápisy kláštera v osmi tiscích ze 16. století. Viz Dokoupil-Vobr, 1973.

1099.   Mezi nimi byla také Mystica Civitatis Dei od španělské františkánky Marie de Jesus z Agreda, tehdy ještě umístěná v seznamu zakázaných knih, viz též výše v podkapitole o zakázaných knihách. Pamětní kniha, fol. 330-333 - MZA, Františkáni Dačice, karton 34, sign. II 1.

1100.   O jednotlivých nákupech cit. pamětní kniha uvádí: 1732 item hoc anno Bibliotheca acceverunt Canoniztae[!] 3, Libri theologici 2, Concionatorii 11 cum latinis Bibliis et Concordantijs. (fol. 335v), 1733 - 3 historici libri, 1734 biblia germanica, 1737 „Bibliotheca duobus Tomis novissimis Magni bullarij Rom: conventus expensis, ac demum plurimis diversa sortis multu aestimatis libris, de gratiosissima munificentia Celsissimae Principis De Trautsohn, Dnae in Rudoltz, aucta, unaq3 sella redinatoria, cum pulpitu ad eandem adaptando, donata est. (fol. 337r), 1740 comparata sunt Opera R.P. Joannis de La Haye (339v), 1742 comparata sunt omnia opera s. Bonaventurae in 7 tomis comprehensa (339v).

1101.   „Ex libris Mariae Theresiae comitissae Trautson nata comitissa de Weissenwolff. MDCC.“ - např. MZK - deponát františkánů, sign. D34, D57, D65.

1102.   MZK, deponát františkáni Dačice, sign. D92, D93, D107. Viz též Bohatta-Holzmann, 1900, s. 32; Dokoupil, 1972 s. 272-273; Vobr, 2000a, s. 227-229, zde několik konkrétních darovaných tisků.

1103.   P. Benevenut zemřel v M. Třebové v roce 1718. O něm viz Wilhelm-Minařík, 1909, s. 95. Knižní dar viz Dokoupil, 1972, s. 274.

1104.   Konkrétněji o darech viz Dokoupil, 1972, s. 274.

1105.   Vlastnické poznámky podrobněji včetně dalších jmen řeholníků viz Dokoupil, 1972, s. 273-274.. Formace juniorů a rekolekce viz Wrbczansky, 1746, s. 263. Studia viz Dokoupil, 1972 a Wilhelm-Minařík, 1909, s. 84.

1106.   „Historia Ecclesiastica“, později v konventní knihovně v Kadani, dnes u P. Marie Sněžné v Praze, nesignováno.

1107.   Zemřel 17.3. 1787 v Dačicích Viz Dokoupil, 1972; týž, 1957a. Různé notové zápisy se údajně nachází v celkem 97 rukopisech.

1108.   „Pro Bibliotheca novae valvae ferri lamina obductae factae“, viz pamětní kniha kláštera od r. 1750 („archivum novum“), s. 126 - NA, ŘF, rkp. 51.

1109.   Dějiny kláštera od Anselma Spálenky z r. 1889 - NA, ŘF, 2927. Viz též Vitásek, 1871; Vitásek, 1871a; Beringer, 1893, s. 194. Fotografie zavěšeného zarámovaného pláště vedle většího světcova obrazu dochována v NA, ŘF, 2943. Kapistránův dopis na pergamenu nalezl ještě ve 30. nebo 40. letech 20. století P. Jan K. Vyskočil. (Viz jeho výpisky - NA, ŘF, 2473, fasc. 8. Incipit: „Hnuato[?] viro Augustino Sinelterbrun nec non .... Dorotheae unacum filiae eorum authoris ... amicis ordinis seraphici ... benefactoris devotissimi fratres Joannes Capistranus“ - pečeť s Nanebevstoupením Krista. Celý text dopisu je v cit. výpiskách.) Dnes je relikvie pláště rozdělena na dvě části uložena v konventech v Praze a M. Třebové. Viz Beneš et al., 2004, s. 31.

1110.   Podobně byla ze zrušeného znojemského kláštera koupena v aukci křížová cesta. Viz Vitásek, 1871, s. 299; Wilhelm-Minařík, 1909, s. 84; Knihovna a archiv františkánského kláštera..., 1871.

1111.   Srov. Vitásek, 1871, s. 304.

1112.   Podle klášterní pamětní knihy „Archivum novum“ (ab a. 1750 - NA, ŘF, rkp. 51, s. 129) šlo o "Lexicon reale germanicum - 5 tomi" a "13 tomi Lexici magni realis vel Conversationis".

1113.   Catalogus librorum bibliothecae Conventus Dačicensis ad S. Antonium de Padua … conscriptus sub guardianatu A.V.P. Anastasii Školaudy Praed. emer. a V.P. Benjamin Siruček praefati Ord. & Conv. Praed. Subsid.; 110 s. - MZK, deponát františkáni Dačice, sign. D 10.

1114.   Bohatta-Holzmann, 1900, s. 32.

1115.   JČ VK, pobočka Zlatá Koruna, signatura 1 JH 25.

1116.   MZK, deponát Františkáni Dačice, signatura D52.

1117.   Výpisy J.K. Vyskočila - NA, ŘF, 1473, fasc. 8. P. Siruček byl údajně podepsán na jednom rkp. s datací 1900.

1118.   Srov. Vitásek, 1871, s. 303; Vitásek, 1871a.

1119.   Vše tamtéž. Elektronický přepis řádového nekrologia uvádí příjmení kvardiána „Rosnička“ místo „Rosička“ podle E. Vitáska.

1120.   Vitásek, 1871; Vitásek, 1871a s uvedením některých dalších titulů; Beringer, 1893, s. 194.

1121.   Vitásek, 1871, s. 303.

1122.   Viz jeho stručné dějiny kláštera z r. 1889 - NA, ŘF, 2927.

1123.   Beringer, 1893, s. 194 ; Bohatta-Holzmann, 1900, s. 32.

1124.   Inventář kostela a kláštera - NA, ŘF, 2930. Názor, že knihovna nebyla od poloviny 19. století používána vycházející z absence dalších přípisů v Siručkově katalogu (srov. Dokoupil, 1972, s. 275, Vobr, 2000a) tedy není přesný.

1125.   Poznámky pro archiv „archivio inserenda“ - NA, ŘF, 2929.

1126.   Tamtéž. Viz též Bohatta-Holzmann, 1900, s. 32.

1127.   Vobr, 2000a, s. 227-229. Současný inventární seznam fondu starých tisků Zemského archivu v Brně neeviduje vlastnické přípisy v knihách, takže pro ověření této informace by byla nezbytná provenienční analýza celého fondu. Srov. též kapitola o knihovně kláštera v U. Hradišti.

1128.   „Armariolum novum ex ligno primi laricis factum est ad cellam s. Bernardini“. Viz Archivio inserenda - NA, ŘF, 2929.

1129.   Tamtéž. Kvardiánem tehdy byl Beno Antonín Kůstka, diskretem Vojtěch Chvojan.

1130.   NA, ŘF, 2643.

1131.   P. Hladký se narodil 10.1.1902 v Praze, křestním jménem Vojtěch, do řádu vstoupil r. 1918, svátost kněžství přijal 1924, zemřel 15.3.1976 v domově pro starší kněze na Moravci. Viz Catalogus Ordinis Fratrum Minorum Provinciae Bohemiae … 1937 - MZA, E 24 Františkáni U.Hradiště, kart. 31, č. 37; elektronický přepis řádového nekrologia.

1132.   Archivio inserenda - NA, ŘF, 2929.

1133.   Např. Plzeň, Zásmuky, U. Hradiště.

1134.   Hlášení Zemské a univ. knihovny pro círk. oddělení KNV z 9.9.1950 - NA, SÚC , 109.

1135.   Protokol - NA, SÚC, 109, složka Hejnice [!].

1136.   Jeho digitalizovaná verze byla zpřístupněna online na www: http://snape.mzk.cz/katalog/STT/. [cit. 6.7.2007]. Katalog obsahuje celkem 2481 záznamů - lístků.

1137.   Rukopisy: Dokoupil, 1957a. Prvotisky: Dokoupil, 1970. Tisky 16. stol.: Dokoupil-Vobr, 1973. Výběrový soupis rukopisů viz též Tošnerová (ed.), 2004, s. 181-183. Obsahově se jedná zejména o rukopisné zápisy kázání nebo duchovních cvičení a opisy tisků. Za zmínku stojí též cestopis Benjamína Síručka do Palestiny z let 1849-1851.

1138.   Dokoupil, 1972; Hejnic-Martínek, 1957; Tošnerová (ed.), 2004, s. 181; Machová, 2004.

1139.   Podrobnější obsahový rozpis, místa tisku, tiskaři i některá konkrétní díla viz Vobr, 2000a, s. 228.

1140.   MZK, signatury D29 (fin. instrukce), D34 (deník ze Španělska), D61, 71-75, 77 (česká kázání).

1141.   Srov. Dokoupil, 1972, s. 276-277. Údaje o velkosti fondu viz též F. Horák. Zpráva o svozu... (cit.); Dokoupil, 1957a; Vobr, 2000a, s. 227.

1142.   Inv.č. 6865, 6931. Viz soupis rukopisů muzea - Tošnerová (ed.), 2004, s. 181-182.

1143.   Na jednom z portrétů je vyobrazen František ze Solana jako blahoslavený. - Blahoslaven byl 1675, kanonizován 1726. Emanuel Poche a kol. (1977) uvádí: „knihovna vymalována v 1. pol. 18. stol.“ V. Dokoupil (1972) klade vznik vybavení až do počátku 19. stol., tento omyl je ale zřejmý už na první pohled dle odlišného slohu výzdoby, která je evidentně starší.

1144.   Zde titulovaný jako „ Didakus Komputionis“.

1145.   Pro symboličnost vyobrazení knihovní klasifikace v rámci výzdoby prostor srov. Lehmann, 1918; týž, 1996; Loudová, 2003.

1146.   Srov. fotografii (v  tištěné verzi v obrazové příloze).

1147.   Správně latinský text zní: „Veni dator munerum“.

1148.   Doslovně: „alteri fides in eodem Spiritu“.

1149.   „gratia fit pluris, quam tota scienta iuris, 1887“, v jednoduchém oválném medailonu uprostřed: „bibliotheca“.

1150.   Jednalo se tehdy o již výše v souvislosti se zakázanými knihami zmíněného Bonaventuru z Köllnu a jednoho bratra laika. Viz Lehner, 1903, s. 52.

1151.   Repertorium librorum in Bibliotheca PP. Capucinorum collectum Fulnecii in Moravia M.DCC.XXXIV. - NA, ŘK, 178.

1152.   Repertorium Librorum in bibliotheca Capucinorum Fulnecae. Collectus MDCCLIX. Knihovna Slezského zemského muzea v Opavě, signatura TC 197.

1153.   P. Aemilianus, světským jménem Josef Schimeczek, narozen 7.4.1804, řeholní sliby složil v roce 1832.

1154.   Dochován v ZA v Opavě, fond Kapucínský klášter Fulnek, neinventarizován. Za laskavé upozornění na jeho existenci děkuji Petru Tesařovi.

1155.   Zahradník, Pavel a Macek, Petr in Foltýn, D. a kol., 2005. s. 426.

1156.   Dědková, 1995, s. 31.

1157.   ZA Opava. Reprodukce v tištěné verzi viz obrazová příloha.

1158.   Bohatta-Holzmann, 1900, s. 40.

1159.   12 s. ZA Opava, Kapucínský klášter Fulnek, sign. XXII.

1160.   Horák, František. Zpráva o svozu klášterních archivů a knihoven v Čechách a na Moravě. 31.3.1952. Dochováno mj. v NA, SÚC, č. 56.

1161.   Kynčil, 1950, s. 565.

1162.   Zpráva Bohumila Nuska z roku 1644 v osobní pozůstalosti M. Suché, Archiv města Plzně, i.č. 60. Za laskavé přiblížení poměrů ve Slezské studijní knihovně též srdečně děkuji jejímu pozdějšímu vedoucímu, svému otci Lubomíru Bajgerovi.

1163.   Hrabě František Adam zemřel 5.4. 1670, jako dobrodinec a příznivec řádu byl pohřben ve františkánském. hábitu.

1164.   Sannigovy dějiny konventu v jeho kronice - NA, ŘF, inv.č. 423, rkp. 31, s. 26.

1165.   Kronika kláštera - NA, ŘF, rkp. 31.

1166.   Tamtéž. Srov. též Ornová, 2000, s. 3; Přibyl, 1995; Podlaha, 1913, S. 245.

1167.   Přibyl, 1995; Buben, 2006, s. 326.

1168.   NA, SÚC, 109.

1169.   Docela podrobné materiály o fungování internačního kláštera viz složka „Hájek“ v NA, SÚC, 109.

1170.   P. Bárta se narodil 18.3.1921 v Příbrami, v Hájku pobýval od počátku 40. let, mimo léta 1942-43, kdy byl na nucených pracech v Aschersleben. Nelze vyloučit, že v Hájku zanechal i další své knihy nebo že zde pobýval při zrušení komunity v dubnu 1950. Zemřel 9.12. 1982.

1171.   Dopis-žádost a seznam knih - NA, SÚC, 109.

1172.   „Insert. 1662 opera p. Adami Mindlent“ - poznámky v katalogu z r. 1883 - viz níže.

1173.   Nar. 1615 v severní Itálii ve stavitelské rodině, † 1684 v Pasově. Lurago byl patrně stavitelem konventu i kostela irských františkánů v Praze (1652-59) a autorem návrhu kapucínského konventu v Náchodě, jenž však posléze nebyl pro svou bohatost realizován. Viz. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Academia, 2004. ISBN 80-200-0969-8.

1174.   Vlček, Pavel in Vlček-Sommer-Foltýn, 1998, s. 194.

1175.   Doslovně „communitati“. Viz pamětní kniha, s. 308 - MZA, Frant. Dačice, rkp.6. Nepřímo se o knihovně dovídáme také z informace, že na jejích dveřích měl být do roku 1685 umístěn nápis o právu zakladatele na byt v klášteře. Viz K. Beránek in Houška-Beránek-Sládek, 2000, s. XVII.

1176.   Pamětní kniha - NA, ŘF, inv.č. 423, rkp. č. 31.

1177.   „Thomas Czessniowský 1655 dono cessit ad simpl. usum Fri Theobaldo [sic] Machalin Novae Domi existenti 1640. Ab eodem relictus eest pro conv Hajec. 1680“, poznámky v katalogu z r. 1883, viz níže.

1178.   Minařík, 1920-1930, rok 1925, s. 279, podle pamětní knihy kláštera.

1179.   Vše podle poznámek v katalogu z roku 1883 - NA, ŘF, 2643.

1180.   „A. 1672 sub guardianatu P. Basili [Scriba] dono datus a Casparu Marcario s. Wenc. N. Prag. parocho“ - podle poznámek v katalogu z roku 1883.

1181.   NA, ŘF, inv.č. 423, rkp. 31.

1182.   Obsahově je lze rozdělit takto: Bible, biblistika a teologie (asi 60 sv.), duchovní četba („devoti libri“, asi 25 sv.), české knihy („soli ac puri bohemici“, 20 sv.), kázání, postily a právo (100 sv.), německé knihy („germanici puri libri“, 10 sv.).

1183.   Cathalogus bibliothecace hajececnsis, vazba: papír potažený kůží s válečkovým slepotiskem - NA, ŘF, inv.č. 623, rkp. 230. Srov. též poznámky J.K. Vyskočila NA, ŘF, 2473, fasc. 8.

1184.   Podle poznámek v katalogu z r. 1883.

1185.   Srov. poznámky v katalogu A. Spálenky z r. 1883 - viz níže.

1186.   Disciplina monastica seu Locutio Dei ad correligiosi In sacra octidiana exectitiorum spiritualium solitudine commorantis. Pro usu Patris Claudii Pauli propria manu conscripta Anno 1774. Později v konventní knihovně v Hájku, signatura Oa XLIV, nyní u P. Marie Sněžné v Praze, nesignováno.

1187.   Pamětní kniha kláštera, s. 312 - MZA, Frant. Dačice, rkp. 6.

1188.   Podle poznámek v katalogu z r. 1883.

1189.   Soupis dochován jednak jako samostatný svazek Consiogantio Librorum Tallenbergionum, 14 s. (sešité listy bez desek) - NA, ŘF, 3228, a také v pamětní knize konventu - NA, ŘF, inv.č. 423, rkp. 31. Opsán je rovněž v pozdějších katalozích - viz níže. Srov. též Kašpar, 2005, s. 242-243. Jedním z dochovaných rukopisů z daru je „De iusticia et iure“ uložený v pražském konventu u P.M. Sněžné, nesignováno.

1190.   Podle obsahu zapsaných knih lze třídění částečně zrekonstruovat: A Bible, F obojí právo, G a H kázání, K světské dějiny, L české i v menší míře světové dějiny, životy svatých, antické dějiny, N astronomie, O politika, P světové dějiny, herbáře, chemie, Q liturgika (starý perg. misál), R varia (slovníky, hagiografie, postní kázání).

1191.   Zemřel 6.1.1874 v Hájku jako senior provincie. Jím podpesaný a datovaný katalog je uložen v knihovně u P. Marie Sněžné v Praze, nesignován. Viz též Beránek, 1979, s. 227.

1192.   NA, ŘF, inv.č. 2643 a tamtéž, inv.č. 624, rkp. 231.

1193.   Poznámky J.K. Vyskočila, viz výše.

1194.   Složený podepsaný list s jejich soupisem datovaný 1.6.1888 je vložen do cit. katalogu z roku 1857.

1195.   Malus Inter Ligna Sylvarum Cantic. 2, seu Historia D.V. Lauretanae, quae in Sylva sacra (vulgo Hagek) ... celebratur. Pragae : in Magno Collegio Carolino, typis Georgii Labaun, 1689. Strahovská knihovna premonstrátů - sign. AO SVII 42 nebo Provinční knihovna kapucínů Praha-Hradčany - sign. M 726. Záhy nato též česky Hájek svatý, milostí Boží a velkými dobrodiními Panny Marie krásně se zelenající. Praha, 1690. Knihopis 4656. Srov. Houška, 2000, s. 3-5, kde se rovněž nachází popis další barokní literatury o Hájku, nebo Šťovíček, 2000, s. 35. Viz též Jungmann. Historie literatury české, č. V/1188.

1196.   Houška, 2000, s. 4-5.

1197.   Knihopis č. 5185.

1198.   Podle poznámek v katalogu z r. 1883.

1199.   České vydání - Knihopis č. 5186, německé: Weeg-Gefährt... Více o průvodci viz Houška, 2000, s. 4; Elbel, 2001, s. 79 a 119 nebo Sládek, Miloš. Hájek v české literatuře počátku 18. století. Posel z Budče,1995, č. 9, s. [4-6]. Markovo autorství identifikoval Ant. Podlaha v knize Posvátná místa království českého, arcidiecese pražská. Díl 7. Praha, 1913, s. 244. Další barokní lit. o Hájku (např. Knihopis 15702) viz Ornová, 2000.

1200.   Podle katalogu z r. 1883.

1201.   Později se dostal do fondu knihovny v Hájku, sign. De 49, dnes v klášteře u P. Marie Sněžné, nesignováno.

1202.   Též Mannlicher, kazatel, kvardián, † 1843 v J. Hradci. „P. Dominici Mannlicher francisani“ - poznámka v katalogu z r. 1883.

1203.   Nasvědčuje to vlastnický přípis P. Říhy („Pro simplici usu Mathaei Rziha 1766“) na rukopisném kompendiu morální teologie podle přednášek lektora B.P. ve wrocławském klášteře. Později v hájecké knihovně, sign. Ee54, dnes u P. Marie Sněžné v Praze, nesignováno.

1204.   Podle katalogu z r. 1883. Např. u Conspectus medicinae theoretico-practicae. Halae, 1724 přípisek „Insert. 1766 Pro usu Juliani Steiger“.

1205.   Vše podle poznámek v katalogu z r. 1883.

1206.   „Pro usu P. Christiani Hornischer per pios benefactores comparatus per 15 fl., za svázání všech 4 zl., 30 kr.“ - záznam v katalogu z Hájku z roku 1883.

1207.   Tamtéž. Např. u díla Ant. Burodina Universae theologia scholasticae manualis summa. Pragae, 1663 je zde poznámka „pro simplici usu P. Pii Zeinar“.

1208.   Více o díle „Rosa mystica“ (Pragae : typis Vrbani,1668) viz Pokorný, Pavel R. Boleluckého rosa boemica - vydání či varianty?. In Příspěvky ke Knihopisu 11. Praha : Národní knihovna, 1996, s. 110-119. Podle poznámek v katalogu z r. 1883.

1209.   „Synopsis vitae, virtutum et Miraculum S. Petri de Alcantara“. Podle katalogu z r. 1883.

1210.   „Ex liberalitate Rdi DD Petri Deckert in arce Prag. Praelati Scholastici donatus“. Tamtéž.

1211.   Opera mathematica V tomis distributa, vyšlo v několika vydání v Německu. Podle poznámek v katalogu z r. 1883.

1212.   Wilhelm-Minařík, 1909, s. 90; Šťastný, 1904, s. 425.

1213.   NA, ŘF, 2643, včetně seznamu konkrétních signatur prvotisků a rukopisů.

1214.   Podlaha, 1913, s, 249.

1215.   Kromě P. Létavky žil v konventu ještě kvardián Jan Ev. Urban a 3 laici. Viz Catalogus Ordinis Fratrum Minorum Provinciae Bohemiae … 1937 - MZA, Františkáni U.Hradiště, kart. 31, č. 37.

1216.   Kronika kláštera - NA, ŘF, inv.č. 423, rkp. 31.

1217.   Podrobněji viz kapitola o kadaňské knihovně.

1218.   Nijak neuvedený soupis klášterních fondů (2600 sv.) - NA, SÚC, 56; Horák. Zpráva o svozu.... (cit., 700 sv.); Stručná zpráva o svozu Klášterních knihoven z 20.6.1950 (700 sv.) - NA, SÚC, 56. Buben, 2006, s. 328. (více než 3000 sv.).

1219.   Za laskavé poskytnutí soupisu děkuji knihovníkovi pražského konventu p. Janu Kašparovi.

1220.   Mikulička, 2003. Pro dějiny kláštera viz též diplomová práce Jany Rolencové Františkáni v Hejnicích 1691 - 1783, obhájená v r. 2005 na Technické univerzitě v Liberci.

1221.   Hlášení z 21.9.1950 - NA, SÚC, 56. Srov. též Buben, 2006, s. 337 nebo diplomová práce Jana Heinzla: Perzekuce katolické církve na Frýdlantsku 1949-1955 centralizační a internační klášter Hejnice, obhájená v r. 2006 na Technické univerzitě v Liberci.

1222.   Podrobné materiály o fungování „centralizačního kláštera“ viz NA, SÚC, 109, složka „Hejnice“.

1223.   Pamětní kniha konventu - MZA, Františkáni Dačice, rkp.7 část Reparabilia & aedificia conventus.

1224.   Soupis „Catalogus omnium librorum Residentiae Heindorffensis Ord. Min. S.P. Seraphici Reform ... confectus Anno 1693 die IV aprilis“ je součástí inventáře i jiných částí kláštera, uložen v knihovně u P.Marie Sněžné v Praze. Viz též Beránek, 1979, s. 227.

1225.   Konkrétně se jednalo o tyto oborové třídy: Scripturistici (Písmo sv., biblistika), Theologici, Juristae, Concionatores, Materialistae (materiály týkající se kázání), Philosophi, Spirituales, Chronici & historici, Politici, Oratores. Že schéma bylo převzato odjinud svědčí připsání záznamů knih do některých původně prázdných kategorií až později dalšími knihovníky, stejně jako fakt, že mezi „politici“ se ve skutečnosti nacházelo pouze právo, gramatika a slovníky, pro něž jinde nebylo místo.

1226.   „extructa est bibliotheca prope portam horti“ - Pamětní kniha - MZA, Františkáni Dačice, rkp.7 část Reparabilia & aedificia conventus. Tento zápis odpovídá i umístění knihovny na tomtéž místě při zahradě od počátku existence kláštera, patrně tedy došlo pouze k přestavbě dosavadních prostor.

1227.   Wilhelm-Minařík, 1909, s. 118.

1228.   „floret Bibliotheca“. Wrbczansky, 1746.

1229.   „locus pro iunioribus clericis“, tamtéž.

1230.   Výsledkem byl: „Cathalogus librorum Bibliothecae Hein-Dorffensis...“ Uložen je v klášterní knihovně u P.M. Sněžné v Praze. Na konci má poznámku: „Hic Catalogus factus est, dum Bibliotheca reformaretur Anno 1758“ . Viz též Beránek, 1979, s. 227.

1231.   Například Sannigovu šestnácterku Manuale minoriticum (Praha, 1677) měli v Hejnici dvanáctkrát.

1232.   Jednotlivé oborové třídy s počtem svazků jsou: A Biblia et concordantiae (29 sv.), B S. Patres et Commentarii (35 sv.), C Canonistae et Juristae (42), D Theologi speculativi et morales (120), E Controversistae (111), F Sermonistae et Concionatoribus inservientes (81), G Concionatores (302+58 španěl. a ital.), H Authores tractantes de Ordine nostro (71), I Authores ascetici (259 + 19 španěl. a ital.), K Philosophi, geometrii, medici, chymici (71), L Historici sacri et profani .(153, vč. španělských), M Vocabularii et humanistae (74), N Authores miscellanei (57, vesměs jinam nezařaditelné).

1233.   Buben, 2006, s. 337; Mezinárodní centrum duchovní obnovy [Hejnice] : historie (online).

1234.   Grunau - dnes Jeżów Sudecki, severně od města Jelenia Góra. Viz Pamětní kniha, část Benefactores - MZA, Františkáni Dačice, rkp.7.

1235.   Dle vlastnického přípisu v knize „Tractatus theologicus in tertiam partem D. Thomae Aquitanis“ - Knihovna u P.Marie Sněžné v Praze, nesignováno.

1236.   „Definitiones universae Theologiae moralis secundum alphabetum“, starší signatura F 18, nyní u P. Marie Sněžné v Praze, nesignováno.

1237.   Catalogus Librorum novus Bibliothecae Conventus M. Heindorfensis Anno Salutio 1854 ordinatae (štítek na lepenkové vazbě), 4o, uložen v knihovně u P. Marie Sněžné v Praze.

1238.   Podle poznámek na přídeští a prvních listech cit. katalogu.

1239.   Oborové třídění katalogu je následující: A I Bible (30 záznamů), A II konkordance (4 záznamy), B I círk. Otcové (46), B II bib. komentáře (14), B III bib. výklady a učebnice (16), C I círk. právo (62), C II světské právo (26), D I spekulativní teologie (103), D II morální teol. (119), E I dogmatická a pastorální teol. (19), E II katechizmy (18), E III kontroverzistika, polemická teol., apologie (140), F I kázání (sermones et homiliae, 66), F II pohřební řeči (č. 67-82), F III „materiae unc.“ (unctionis?, tj. k poslednímu pomazání, č. 83-134), G I nedělní kázání (134 + asi 40 na chybějícím vytrženém listě), G II sváteční kázání (52), G III slavnostní promluvy („panegyr.“, 51), G IV postní kázání (44), H I františkánská literatura (77), I I duchovní četba („authores pii“, 131), I II asketika (219), K I filozofie (42), K II matematika (29), K III fyzika a lékařství (56), L I círk. dějiny (121), L II světské dějiny (166), M I poezie, gramatika, učebnice jazyků (název oboru neuveden, 25), M II - III rétorika, slovníky, dramata (neuvedeno, 38), M III [rétorika] (63), N I liturgika (34).

1240.   Catalogus Librorum Bibliothecae Haindorfensis anno 1697“, fol., lepenková vazba, uložen v knihovně u P. Marie Sněžné v Praze.

1241.   P. Denemark zemřel 27.7. 1914 v Hejnici. Podobný kaligrafický katalog sestavil také r. 1883 v Hájku P. Anselm Spálenka. Rovněž on kladl důraz na františkánskou literaturu a nelze ho jako možného autora tohoto soupisu vyloučit.

1242.   Třídění katalogu z roku 1897 je: A Biblia & concordantiae (44 svazků), B expositores [s. Scripturae] (43 svazků), C Ss. patres & scriptores eccl. (30 sv.), D teol. speculativa et mystica (60 sv.), E decretalia (13 sv.), F teol. moralis & pastoralis (231 sv.), G catechetica & pedagogica (216 sv.), H homiliae et postillae (14 sv.), I concionatores (712 sv. + cca. 30 jinou rukou; dělí se velmi podrobně na řadu skupin („a“ až „s“), K liturgia, libri chorales (98 sv.), L ius ecclesiast. (72 sv.), M ius civile (18 sv.), N philosphia (33 sv.), O lib[ri] ad ordines (90 sv.), P Ascesis & lib. devotionales (394 sv., rovněž se dělících na podskupiny),Q historia ecclesiastica (71 sv.), R historia profana et geographia (135 sv., uvedeno relativně skromnou iniciálkou), S legendae (35 sv.), T lib. politici (23 sv., mj. časopis Historisch-politische Blätter, Jhg. 37-56 vydávaný v Mnichově), U mathematica, astronomia, (17 sv., iniciálka s hořícím srdcem), V histor. natur., physica, lib. medici (zejm. lékařství, astronomie, žádné příručky domácího hospodářství), X poetae, classici (63 sv.), Y linguistae (69 sv.), Z miscellanea (64 sv.).

1243.   P. Peer se narodil 4. 2.1894 ve Znojmě jako Josef, do řádu vstoupil v roce 1911, během 2. světové války nebo těsně po ní zřejmě skončil v zahraničí.Viz Catalogus Ordinis Fratrum Minorum Provinciae Bohemiae … 1937, MZA, Františkáni U.Hradiště, kart. 31, č. 37.

1244.   Horák. Zpráva o svozu… - NA, SÚC, 56 ; Horák, 1966, s. 264.

1245.   Podrobněji viz kapitola o kadaňském klášteře.

1246.   Za laskavé poskytnutí soupisu a informace o dalších knihách z Hejnice upřímně děkuji knihovníkovi pražského konventu Janu Kašparovi.

1247.   Srov. např. Hille, 1894.

1248.   Půta Švihovský zemřel 16.7. 1504 a pohřben byl právě v kostele sv. Michaela. Viz Němec, 1936, s. 67; Buben, 2006, s. 301; Hille, 1894.

1249.   Pamětní kniha krumlovského kláštera Liber magistralis, Tom. III., s. 96-97 - SOA Třeboň, Minorité Č. Krumlov, rkp 52.

1250.   Podle různých pramenů též 1812 nebo 1813. Srov. Svátek, 1959; Riedl, 1974; P.Vlček in Vlček-Sommer-Foltýn, 1998, s. 228; Pamětní kniha krumlovského kláštera Liber magistralis, Tom. IV. - SOA Třeboň, Minorité Č. Krumlov, rkp 53.

1251.   Při zrušení konventu řeholnic v roce 1952 obsahovala jejich bibliotéka asi 2500 sv. Podle rozhodnutí Státní studijní knihovny v Plzni neměly tyto zvláštní hodnotu obsahovou ani uměleckou, a tak v jejím fondu skončilo jen 31 svazků původem od řeholnic, z toho tři z 18.století, ostatek patrně převzaly Sběrné suroviny. Viz Blažková,1993 s. 93-94; Němec, 1936, s. 70.

1252.   „Coenobio Horazdiovicensi S[anc]ti Michäelis donatus a Wenceslao Adalberto Comite de Sternberg 1691“, dnes Strahovská knihovna, sign. DM IV 13/2. O darech Šternberků stručně viz Němec, 1936, s. 70.

1253.   „Bibliothecae S[ancti] Michaëlis donatus A[nn]o 1722 sub Lectoratu fr[atris] Homoboni Kedrich de Olomucio Ord[inis] Min[orum] Convent[ualium]“. Nyní knihovna Strahovského kláštera, sign. DM VI 12/1.

1254.   „Sub R. Patre M. Joanne Alxandrouicz Guardiano … donat istum librum Conventui … NB+ In Comitis Illustrissimi Judicem Electus, 14. Augusti A.D. 1676“ - JČ VK, signatura: 2 Se I 13. Viz Riedl, 1974, č. 201.

1255.   Mimo zmíněného Duns Scotova prvotisku jde o signaturu DM VI 19 (Cassianus, Joannes. De institutis coenobiorum. Basileae: Joannes Amerbach, 1497) s proveniencí: „Conventus S. Michaelis“, „Emptus Die 16. Aprilis Sussicij [= v Sušici] pro 30 cruciferis. Fr[ater] Juniperus m[anu] p[ropria]“.

1256.   Buben, 2006, s. 436.

1257.   Liebscher, 1913.            

1258.   Ve slovech připisovaných králi Davidovi tímto označuje své Boží vyvolení, zde analogicky použité pro Ježíše.

1259.   NA, ŘK, 184.

1260.   Katalog je uváděn jako součást svozových fondů uložených ve Strahovské knihovně. Viz Beránek, 1979, s. 230. V současné době je nezvěstný.

1261.   NA, ŘK, 183.

1262.   Tamtéž.

1263.   Liebscher, 1913, s. 264.

1264.   Inkunábule ve sbírkách odborných knihoven záp.Čech - Archiv m. Plzně, pozůstalost M. Suché, i.č. 52.

1265.   NA, SÚC, 56.

1266.   F. Horák. Zpráva o stavu klášterních knihoven a depositářů v kraji plzeňském a karlovarském ve dnech 16.a 17. května 1951 - NA, SÚC, 56. Viz též kapitola o františkánské knihovně v Chebu.

1267.   Zpráva Bohumila Nuska, jenž svozové fondy v Plzni osobně třídil. Dochována v pozůstalosti M. Suché, Archiv města Plzně, i.č. 60.

1268.   Citovaná zpráva Bohumila Nuska..

1269.   Tamtéž.

1270.   Matthaeus de Cracovia. Postilla de sanctis. Čechy, pap. 15. stol. a Jacobus de Voragine. Postilla de tempore. 1440 pap. Viz Tošnerová (ed.), 2004, s. 80, 137.

1271.   Srov. Klausnerová, 1990.

1272.   Pamětní kniha kláštera - NA, ŘF, rkp. 34; Zprávy o smrti B. Martinice - NA, ŘF, 2685.

1273.   „memorabili bibliotheca instruxit“. Viz pamětní kniha Pars XII. Miscellanea - MZA, Františkáni E 21, rkp. 8; Zprávy o smrti B. Martinice - NA, ŘF, 2685.

1274.   Wrbczansky, 1746.

1275.   NA, ŘF, 2701.

1276.   Šťastný, 1904, s. 426. Dochované torzo katalogu neeviduje žádný rukopis ani prvotisk, několik tisků je ze 16. století.

1277.   „hoc anno informata est bibliotheca“, viz cit. pamětní kniha (MZA).

1278.   1840: „armarium novum in cellam P. Cooperatoris“; 1844: „... et unum armarium [pro cellam] procurabantur“ Viz obě cit. pamětní knihy.

1279.   Jeho kaligrafický opis o 266 str. ve svazku menšího folia v lepenkové vazbě s koženým hřbetem a rohy a štítkem „Catalog. librorum, quos in bibliotheca Francisc. residentiae Horzoc. reperire licet. MDCCCXL.“ se dochoval v NA, ŘF, rkp. 264. Viz též poznámky J.K.Vyskočila z roku 1942 - NA, ŘF, 2473, fasc. 8.

1280.   Jednotlivé obory v katalogu s počtem svazků v závorce jsou: A Biblia sacra et concordantiae (19 sv.), B S. Patres (54 sv.) C Interpretationes et exposit. S. scriptur. (39), D Bullaria et conciliorum decreta (6), E Concernentes stat. eccl. et munus sac. (25), F Agentes de Ordine regul. in genere et in sp[ecie] de serap. (44), G Concionatori [sic] (162), H Pro conconib. mater. subm., postillae (65), I Rituales et cerem. (13), K Controversisti et catechetici (11), L Canonici (10), M Morales (18), N Ascetici (20), O Ad theologiam specul. spectantes.(21), P Juridici (světské právo, 13 sv.), Q Historici sacri et ephemerides theol. (40), R Historici profani et huj. gen. ephem. (min. 33 sv., list 195/6 chybí), S Philosophici (5), T Astronomici et mathem. (8), U Oeconomici (3, např. věčný kalendář a příručka včelařství), V Sic dicti classici, linguistici, aliique scientifici (24, poezie, gramatika), W Medici (7), X Politici (3), Y Geographici (4 vč. tří ročníků peridika Geoegraphien v. Köhler (I..-III. Jahrgang 1765, Nürnberg), Z Ad histor. natur. pertinentes (2).

1281.   NA, ŘF, 2687.

1282.   Tamtéž.

1283.   Plán hospice - NA, ŘF, 2703. Knihovna umístěná v přízemí je zřejmá též z popisu oprav v roce 1879 („tectum celae supra bibliothecam“ - NA, ŘF, 2687).

1284.   NA, ŘF, inv.č. 426, rkp. 34.

1285.   Rozpočet výloh na opravu - NA, ŘF, 2699.

1286.   NA, ŘF, 2689. Tomu odpovídá i další údaj z roku 1904: „menší knihovna lat. a něm. teologie“, viz Šťastný, 1904, s. 426.

1287.   V roce 1937 to byl například laik Felix Veselý (1867?-1950), již na sklonku 19 století uváděný jako knihovník v Hostinném (viz). Viz Catalogus Ordinis Fratrum Minorum Provinciae Bohemiae … 1937 - MZA, Františkáni U.Hradiště, kart. 31, č. 37.

1288.   Cit. pamětní kniha kláštera (NA), fol. 36r. Josef Kočárek je zde titulován jako „serinarius.“

1289.   Záznam o přidělení objektu místnímu národnímu výboru Hořovice - NA, SÚC, 109.

1290.   Poznámky J.K.Vyskočila - NA, ŘF, 2473, fasc. 8. Prvotisků nebo rukopisů však zřejmě mohlo být ve fondu více, badatel vycházel pouze z knihovních katalogů, neprocházel každý svazek včetně přívazků. Signaturu G 48, kázání o Janu Sarkandrovi, patrně rukopis tehdy nemohli mezi knihami dohledat.

1291.   Kresba kláštera - NA, ŘF, bez inv. č., karton 133.

1292.   NA, SÚC, 109.

1293.   Stručná zpráva o svozu Klášterních knihoven, 20.6.1950, nepodepsáno - NA, SÚC, 56; Horák. Zpráva o svozu…(tamtéž). Viz též Horák, 1966, s. 239.

1294.   „Vybral jsem z ní 73 sv. homiletik, a to časopisů Vlast, Kazatel, Posvátná kazatelna, Na hlubinu, Meditace a několik drobnějších věcí na doplnění a kompletování jmenovaných čas., které již máme v depositu z jiných záborů. Vybrané sv. byly ihned nakládány do auta, takže na podrobnější bibliogr. zápis času nezbývalo. Knihy byly odvezeny do Národní a universitní knihovny v Praze, odkud si je podle ujednání budeme moci kdykoli vyzvednout a uložit v našem depozitáři.“ Zpráva red. Boh. Milčana, v Praze 17.11.1950 - NA, SÚC, 56.

1295.   Horák. Zpráva o svozu…NA, SÚC, 56.

1296.   Wilhelm-Minařík, 1909, s. 91; NA, ŘF, 2704 ; klášterní kronika NA, ŘF, rkp. 35, s. 5-6; NA, Františkáni Hostinné, rkp. 1, někdy je P. Pellet uváděn jako první představený konventu.

1297.   Wilhelm-Minařík, 1909, s. 91.

1298.   Tamtéž, s. 92-93.

1299.   K dataci srov. Wrbczansky, 1746 a níže uvedené rukopisy.

1300.   Oba rukopisy byly posléze v konventní knihovně v Hostinném, sign. 6 M, E 21; nyní u P. Marie Sněžné v Praze, nesignovány. P. Fidler, narozen v roce 1714 nebo 1715 jako Josef v místě zvaném „Schatzlerien“, zemřel v Hostinném jakožto jubilant kněžství a řeholních slibů 30. 9. 1790, P Winter zemřel tamtéž také jako jubilant slibů 25.7. 1815.

1301.   Srov. Buben, 2006, s. 329, jenž podle financování pozdějších oprav (cca.1825-1830) ze státní kasy soudí, že ne vše zabavené bylo po znovuobnovení kláštera r. 1789 řeholníkům vráceno. Srovnáme-li obvyklé osudy knih končících záhy v ostatních bibliotékách, aukcích a makulatuře, ani to zřejmě nebylo možné.

1302.   Tamtéž.

1303.   NA, SÚC, 109.

1304.   Pamětní kniha kláštera - NA, ŘF, Františkáni Hostinné, rkp. 1a, viz též níže.

1305.   NA, ŘF, 2715. Viz též reprodukce plánu v obrazové příloze.

1306.   „Anno 1686 sub iterato ministeriatu A.R.P. Bernardi Sannig, et presidente P. Rudolpho Wawrocky clausura Conventus majori ex parte ex caris Christi Fidelium Eleemosynis est perfecta, uti et Bibliotheca infructat cum alijs Officinis“, viz Pamětní kniha kláštera, s. 32 - NA, ŘF, Frant. Hostinné , rkp. 1a. Podobný zápis je též v další pamětní knize - NA, ŘF, rkp. 36.

1307.   „...ex eleemosyna Conventus, per Arcularios Bibliotheca est constructa, affabre factis in ea quatuor repositoriis, uno majori, et tribus minoribus, pro debite collocandis libris, portulas habent repositoria tela crassiori obductas pro avertendis pulveribus, et libris munde servandis. Benedicat Deus in saecula saeculorum. Amen“, tamtéž, s. 35. Shodný text, patrně dílo B. Sanniga viz též další pamětnice - NA, ŘF, rkp. 36.

1308.   Srov. Dačice, Moravská Třebová, Plzeň, Zásmuky.

1309.   Pamětní knihy - MZA, Františkáni Dačice, rkp. 1 ; NA, ŘF, rkp. 36.

1310.   Cit. pamětní kniha (MZA).

1311.   Cit. pamětní kniha (NA, ŘF, rkp. 36).

1312.   Cit. pamětní kniha (NA, ŘF, Frant. Hostinné, rkp. 1a).

1313.   O všech zmíněných darech viz cit. pamětní kniha (NA, ŘF, rkp. 36), část De benefactoribus. O daru B. Stankeho viz též další pamětnice (NA, ŘF, Frantškáni Hostinné, rkp. 1a, s. 37). Oba prameny uvádějí též dar asi 222 knih od „Praenobilis ac Rd9 Dn9 Franciscus Ludvik“ zesnulého údajně 19.4.1742. Zřejmě se jedná ale o Františka Ludvíka z Talmberka, zemřelého již roku 1730 a jehož knihy získal hájecký konvent. Srov. též Wilhelm-Minařík, 1909, s. 96.

1314.   I přesto, že u vzniku kláštera stál hraběcí rod de Lamboye, neměl hlavní fundaci a byl vyživován zejména z drobnějších milodarů.

1315.   Cit. pamětní kniha (NA, ŘF, Frantškáni Hostinné, rkp. 1a.), s. 40.

1316.   Jinak měli františkánští kněží v zakristii na počátku 18. století k dispozici pět misálů: jeden se zlacenou vazbou (kováním?), jeden v zeleném (hedvábí?), jeden starodávný opravený, jeden malý pro zádušní mše a jeden nový, který koupili v Antverpách Jiří Lox arcifarář „Schmidbergensi“ a jistý pan Kraus, „quaestor“ tamtéž. V první polovině 18. století přibylo nákupem dále 5 velkých římských a 2 malé zádušní misály. Viz inventář zakristii v pamětní knize kláštera - NA, ŘF, Františkáni Hostinné, rkp. 1a.

1317.   Cit. pamětní kniha (NA, ŘF, Frantškáni Hostinné, rkp. 1a.), s. 42-45.

1318.   Tamtéž.

1319.   Cit. pamětní kniha kláštera (NA, ŘF, rkp. 36), část Memorabilia conventus.

1320.   Bohatta-Holzmann, 1900, s. 2.

1321.   Inventář a další prameny je popisují jako „Schreikeni ohne Hand“ (podle nápisu na něm) a „Auspitzer handlosen Syndikus“ (dvakrát), viz Blaschka, 1927, s. 255. Protokol o zrušení kláštera publikován tamtéž, s. 260-261.

1322.   Tamtéž.

1323.   Blaschka, 1927, s. 256. Podobným způsobem skončilo v Praze i 1335 knih od paulánů z Hostinného.

1324.   Cit. pamětní knihy (NA, ŘF, rkp. 36), část Memorabilia conventus; (NA, ŘF, Františkáni Hostinné, rkp. 1a), s. 49. Pozůstatkem františkánské knihovny v Hostinném v NK je např. tisk. IX.G.46 (Repertorium conventuum, fundatorum, capitulorum, comissariorum, provincialium atque postarum in Alma, & magna Provinccia Boemiae... Brunae : J.M. Svoboda, 1734.).

1325.   Blaschka, 1927, s. 257. Jejich soupis publikován tamtéž, s. 262-263.

1326.   Wilhelm-Minařík, 1909, s. 96.

1327.   Blaschka, 1927, s. 255.

1328.   Poznámky pro provinční archiv (archivio inserenda) - NA, ŘF, 2706.

1329.   Bohatta-Holzmann, 1900, s. 2.

1330.   Text části kroniky tehdy vydal gymnaziální profesor Karl Jüthner (Jüthner, 1983), jemuž P. Warta rukopis se svolením představených zapůjčil.

1331.   P. Böhm, kazatel, kvardián, definitor, profesor náboženství na gymnáziu a notář biskupa královéhradeckého zemřel 4.9. 1896 v Hostinném; P. Procházka byl dále ředitelem Třetího řádu, superior a promotor sv. Misie v panství Smečno, definitor, notář pražského arcibiskupa, titulární rada arcibiskupské konzistoře, zemřel jako senior provincie 4.4. 1910 v Hájku; P. Götzel, též ředitel Terciářů, novicmistr, magistr laiků, kvardián, definitor či pomocný katecheta na německém gymnáziu, zemřel 8.6.1916 v U. Hradišti; Felix Veselý, (1867?-1950), v roce 1937 též knihovník v Hořovicích (viz); P. Konhefr † 19.8. 1936 v J. Hradci. Viz přehled členů konventu v pamětní knize kláštera - NA, ŘF, Františkáni Hostinné, rkp. 1a. O P. Konhefrovi viz též Bohatta-Holzmann, 1900, s. 2.

1332.   NA, ŘF, 2709.

1333.   „1906 ... Item bibliotheca conventus ordinata et Catalogus librorum nondum existens compositus cura et labore P. Bonaventurae Wilhelm // Pro Bibliotheca procurata sunt etiam nova armaria pro libris recomdendis sumptibus conventus 105 C.“, viz cit. pamětní kniha (NA, ŘF, Františkáni Hostinné, rkp. 1a), s. 149 nebo Poznámky pro archiv (archivio inserenda) - NA, ŘF, 2706.

1334.   Inventář kláštera 1920 - NA, ŘF, 2709.

1335.   Wilhelm-Minařík, 1909, s. 96.

1336.   Cit. pamětní kniha (NA, ŘF, Františkáni Hostinné, rkp. 1a.), s. 155.

1337.   Tamtéž, přehled členů konventu.

1338.   Poznámky pro archiv (archivio inserenda) - NA, ŘF, 2706.

1339.   Hlášení provincialátu o stavu konventu v roce 1934/35 (NA, ŘF, 2706) kvardiána Godefrida Rottera vůbec neuvádí, klášter byl zřejmě ve skutečnosti řízen jeho diskretou P. Ryšavým. Pro funkci knihovníka srov. cit. pamětní kniha (NA, ŘF, Františkáni Hostinné, rkp. 1a), seznam členů konventu. P. Ryšavý byl dále od roku 1938 také místním kvardiánem, dále zpovědníkem řeholnic a kaplanem, po okupaci i válce zřejmě zůstal v Německu (jeho běžnou řečí, stejně jako mluvou v klášteře a ve městě vůbec byla němčina). Viz Catalogus Ordinis Fratrum Minorum Provinciae Bohemiae … 1937 - MZA, Františkáni U.Hradiště, kart. 31, č. 37.

1340.   Poznámky pro archiv - NA, ŘF, 2706. Cit.pamětní kniha (NA, ŘF, Františkáni Hostinné, rkp. 1a), s. 160 uvádí náklady na úpravy staronové knihovny jen 800 Kč.

1341.   Horák. Zpráva o svozu… - např. NA, SÚC, 56; Stručná zpráva o svozu klášterních knihoven z 20.6.1950 - tamtéž.

1342.   Za laskavé poskytnutí soupisu děkuji knihovníkovi pražského konventu p. Janu Kašparovi.

1343.   Svátek, 1959; Buben, 2006, s. 188.

1344.   Buben, 2006, s. 189.

1345.   Jako lektor zde tehdy působil minorita Mansvet Geblherig. Srov. v roce 1766 vytištěné jím řízené filozofické teze Quaestiones miscellanae menti Ecclesiasticorum accommodatae... Reginae-Hradecii : typis Joannis Clem. Tibelli, [1766].

1346.   V dopise řezenského opata Ulricha je jmenován chebský kvardián Eberhard. Viz Grandl, H. Monumenta Egrana. Eger : Witz, 1886. s. 77. Klášterní kroniky a dějiny konventu v provinčním arrchivu františkánů uvádí jako datum příchodu rok 1260.

1347.   Novověká pamětní kniha konventu - NA, ŘF, 2724.

1348.   Patrně tedy původem z dnešní obce Luby severně od Chebu. Listinu uloženou v SOA Cheb, Archiv města Cheb, listina č. 113 popsal a námi sledovanou část publikoval I. Hlaváček, 1970, s. 198. Viz též Šamánková, 1974; Buben, 2006, s. 194; P. Vlček in Vlček-Sommer-Foltýn, 1999, s. 242. Blažková, 1993, s. 28 a násl. zmiňuje dále katalog knihovny z počátku 15. století, který se mi však nepodařilo dohledat nebo doložit.

1349.   „...uns und unser closter fruntlich gedacht hat und hat uns ein buchhaus gebawet mit irem gelde daz einn liberye ist genant czu eym gemein nutze ellen brudern czu hulfe...“ - tamtéž.

1350.   Srov. např. Lehmann, 1957, jehož názor též přebírá I. Hlaváček, 1970, s. 198 (cit.) a soudí, že šlo o hrázděnou budovu.

1351.   Hlaváček, 2000, s. 123.

1352.   Rukopis dnes uložen u P. Marie Sněžné v Praze.. (Poznámky o jejich existenci a fungování se objevují na mnoha místech v archiváliích konkrétních klášterů v Řádovém archivu deponovaném v NA.

1353.   Klášterní kronika - NA, ŘF, rkp. 265.

1354.   ThDr. Jan Jeroným Kadlec emigroval 12.10.1948, jeho obvinění znělo: „napomáhal útěku Benderovcům a byl s nimi spojen“ - NA, SÚC, 109.

1355.   Například v Ljubljani, kde klášter přešel do rukou reformovaných bratří v roce 1490, přímo povolil vrchní císařský komoří Wilhelm II von Auerspurg, aby si s sebou spolu s liturgickými předměty odnesli také knihy. Podobně ani v rakouském Grazu předaném v letech 1514-1517 nebyly ve františkánské bibliotéce nalezeny pozůstatky starší sbírky Menších bratří. Viz Lackner, 2006, s. 13 a 28.

1356.   Tošnerová, 2004, s. 184-189. Viz též níže.

1357.   Rituale continens agenda circa infirmas et mortuas sorores S. Clarae in Egra. 50 s., 21x16 cm. NK, signatura XII.F.14. Truhlář, 1905, č. 2201. Na s. 48: „pro sororibus ... in Egra ... ego fr. Andreas Judicis scribendo peregi ... a. 1529 in festo translationis S. Francisci“. Ve fondu NK se dále nacházejí následující rukopisy zřejmě původem od chebských klarisek: příruční antifonář (pro usu singularis) - XIV.G.51 (Truhlář, 1905, č. 2643; 15. stol., 19x14 cm, perg.), německá Bonaventurova Legenda maior - XVI.D.16 (Dolch, 1909, č. 119; 1. pol. 15. stol., 32x22 cm. papír, dále obsahující německé texty o prociunkuli, legendu sv. Kláry a doplňky k ní nebo legendu a listy sv. Anežky), Řehole, statuta a další texty chebských klarisek - XVI.G.34 (nejstarší část z r. 1505, 11x8 cm, perg.)

1358.   Za upozornění o jejich existenci děkuji Michaele Bäumlové.

1359.   Soupis s názvem „Alphabetarius librorum bibliothecae fratrum Minorum in Egra“ je údajně uložen v SOA Plzeň, pobočka Nepomuk, Františkáni Cheb, č. 3070a (karton 365). Soupis publikoval, popsal a knihy mezi dochovanými svazky dohledal Hlaváček, 1970, zejm. s. 205-217. Uvedený rok 1620 je sice připsán novější rukou, nicméně tato datace odpovídá osobám podílejícím se na vzniku soupisu (viz dále).

1360.   Jednalo se o jeho polemiku se saským Georgem Bradatým (1471-1539): „Epistola ad Georgium ducem Saxoniae“.

1361.   Index librorum Bibliothecae Fr[atr]um Minorum in Egra anno MDCXXXV renovatus, 8o, vazba v bílém pergamenu - NA, ŘF, 226.

1362.   Konkrétně se v jednotlivých oborech ve skříních nacházelo: kázání 109 titulů, kontroverzistika 28, zbožné knihy (devotionalia) 65, teologie 38, komentáře k Novému zákonu 12, výklady žalmů 13, františkánská lit. 33, obojí právo 29, „casus conscientiae“ (sumy, zpovědní příručky aj.) 12, rukopisy 17, historie 13, různé (čtvrtá skříň) 14.

1363.   „Supplementum cathalogi librorum existentium in bibliotheca Egrana franciscanorum ab anno MDCCXCVI., Seu: 1806 consectus“ - součást knihovního františkánského fondu v klášteře Teplá.

1364.   Za laskavé poskytnutí informací o těchto dochovaných knihách upřímně děkuji Michaele Bäumlové, která fond v Teplé spravuje a zpracovává. Viz též Hlinomaz, 2005.

1365.   Schola Franciscano-Seraphica seu brevis ac doctrinatus apologus magistrum et novicium. 1705 (dnes Klášter Teplá, signatura 46/138); Seraphische Lehr-Schuel. 1706 (dnes knihovna u P. Marie Sněžné v Praze, nesignováno).

1366.   Srov. Tošnerová (ed.), 2004, s. 189.

1367.   Horák, 1966, s. 263-264; Kučera, 1997.

1368.   Srov. Šamánková, 1974, s. 108.

1369.   P. Kofr se narodil 23.7. 1889 v Č. Krumlově, křestním jménem Otomar (Otmar), v roce 1907 vstoupil k františkánům, svátost kněžství přijal v roce 1911, v Chebu působil také jako kvardián, sakristián, zpovědník a komisař III. řádu. Viz Catalogus Ordinis Fratrum Minorum Provinciae Bohemiae … 1937 - MZA, Františkáni U.Hradiště, kart. 31, č. 37 nebo Catalogus Ordinis..., 1935, s. 20.

1370.   V roce 1909 hodnotí autorská dvojice B. Wilhelm a K. Minařík sbírku slovy: „Knihovna má větší cenu než kterákoli jiná v provincii. Jsou tam četné rukopisy, prvotisky něm. i lat. a četná odborná díla ze 16. a 17. století“ Viz Wilhelm-Minařík, 1909, s. 19.

1371.   NA, ŘF, 2728.

1372.   Dopis Bruno Kofra státnímu památkovému úřadu z 30.1.1928 - NA, ŘF, 2735.

1373.   Dopis Bruno Kofra františkánskému provinciálovi z 25.3. 1947 - NA, ŘF, 2735. Celkem zde shromáždil asi 100 prvotisků a dalších 2600 historických svazků včetně několika prvotisků. V původní knihovně zůstalo ještě asi 9500 knih. Viz „Inkunábule ve sbírkách odborných knihoven záp. Čech“ - Archiv m. Plzně, pozůstalost M. Suché, i.č. 52.

1374.   Albín Hlaváč (též Hlawatsch) se narodil 15.6. 1870 na Moravě v obci „Vorder-Ehrensdorf“ jako Kašpar, do řádu vstoupil roku 1890, kněžské svěcení přijal 4 léta poté. Jako chebský kvardián sloužil v letech 1914-20 a 1938-39. Mezitím byl v roce 1937 lektorem německé Serafínské školy pro výchovu potenciálního řádového dorostu v Moravské Třebové. Později byl zřejmě mezi německými řeholníky odsunutými z ČSR nebo zemřel během 2. světové války. Srov. Catalogus Ordinis Fratrum Minorum Provinciae Bohemiae … 1937 - MZA, Františkáni U.Hradiště, kart. 31, č. 37
Albín Hlaváč (Hlawatsch), chebský kvardián v letech 1914-20 a 1938-39, též kustos provincie, misionář, kooperátor v Hejnicích, †1941.

1375.   Lístkové katalogy byly ještě v září 1950 nalezeny „v psacím stole“, viz Zpráva SSK v Plzni o převzetí knihovny z 18.9.1951 - NA, SÚC, 56. Viz též Horák, 1966, s. 223.

1376.   Dopis P. Bruna Kofra františkánskému provinciálovi z 25.3. 1947 - NA, ŘF, 2735. Zmínky o opravách viz též poznámky „Consignatio reparabilium ad archivio inserernda“ - NA, ŘF, 2725.

1377.   Tamtéž.

1378.   Poznámky pro archiv - Archivio inserenda, rok 1930 - NA, ŘF, 2725.

1379.   NA, ŘF, 2725.

1380.   Poznámky pro archiv - Archivio inserenda, rok 1931 - NA, ŘF, 2725.

1381.   Archivio inserenda, rok 1932 - NA, ŘF, 2725.

1382.   Inkunábule ve sbírkách odborných knihoven záp. Čech - Archiv m. Plzně, pozůstalost M. Suché, i.č. 52; Blažková, 1993.

1383.   Dopis provinciálovi 1947 - NA, ŘF, 2735.

1384.   Archivio inserenda, rok 1932 - NA, ŘF, 2725; účet za nákup knih v roce 1935 - tamtéž.

1385.   Zároveň jej prosí, aby v Římě objednal 10 nesvázaných misálů také pro jiné kláštery v provincii, s tím že v Čechách je jejich svázání levnější, „pěkná kožená vazba“ stojí prý 200 korun - NA, ŘF, 2735.

1386.   NA, ŘF, 2735.

1387.   Oba dopisy NA, ŘF, 2735.

1388.   Srov. Lifka, 1936, s. 59.

1389.   Zpočátku ovšem B. Kofr Albína Hlaváče chválil za jeho zásluhy na vzniku/obnově knihovny, srov. výše jeho dopis.

1390.   Tiskař tohoto díla od dominikána Johanna Balba, jež je známo ve třech verzích z let 1460-1472?, není přesně identifikován, J. Gutteneberg je brán jako jeden z potenciálních tiskařů. Srov. Incunabula Short Title Catalogue (ISTC): ib00020000.

1391.   Tiskař Johann Mentelin (ca.1410-1478) se vyučil v Mohuči, svou vlastní tiskařskou činnost začal okolo roku 1460 ve Strassbourgu. Přehled Menteliových tisků viz SCHMIDT. Geschichte der altestesten Bibliotheken und der ersten Buchdrucker zu Strassburg. 1882.

1392.   NA, ŘF, 2725.

1393.   Dopis V. Černého, člena Zemského národního výboru Okresní správní komisi v Chebu z 22.11.1945. NA, ŘF, 2735.

1394.   Dopis P. Kofra provinciálovi 1947 - NA, ŘF, 2735. Nelze ovšem opominout, že se jednalo o jeho subjektivní posouzení ovlivněné snad oprávněným vztekem na bratra Albína.

1395.   Stručná zpráva o svozu Klášterních knihoven, 20.6.1950, nepodepsáno - NA, SÚC, 56. Viz též Vobr, 1991; Horák, 1966.

1396.   Protokol o převzetí, jemuž byli přítomni zejména ředitel studijní knihovny Jaroslav Kuba a chebský okresní církevní tajemník Václav Mígl - NA, SÚC, 56.

1397.   F. Horák. Zpráva o svozu… - např. NA, SÚC, 56. Například jiný soupis klášterních knihoven v materiálech SÚC (i.č.56) ale uvádí jen zmatený údaj - 2.600 sv.

1398.   Zpráva SSK v Plzni o převzetí klášterních knihoven z 18.9.1951 - NA, SÚC, 56.

1399.   Srov. Bok, 2001.

1400.   Jedná se o Antiphonale nocturnum de sanctis (z 15. stol., signatura Ms1, inv.č. 8316), Graduale de sanctis + Missae specialis et de BVM cum ordinario (15. stol., Ms2, inv.č. 8317), Antiphonale nocturnum - partes hyemalis (15.stol., Ms3, inv.č. 8318) et estivalis (15.stol., Ms4, inv. č. 8319), Antifonář (16. stol.?, Ms5, inv.č. 8320), Antiphonale nocturnum (15/16. stol., Ms6, inv.č. 8321). Antifonáře tvoří spolu s texty matutina jeden celek (Ms1, Ms3, Ms4 a Ms6). Podrobněji o nich viz Lišková, 1991.

1401.   O hudebním stylu užívaném u františkánů srov. Sehnal, 1993.

1402.   Lišková, 1991, s. 49.

1403.   Soupis středověkých a výběrově novověkých rukopisů publikován v Tošnerová (ed.), 2004, s. 194-189. Archivní manuskripty byly přidány k fondu chebského kláštera v SOA Plzeň, pobočka Nepomuk. Srov. též Blažková, 1993.

1404.   Jejich popis publikoval V. Bok, 2001.

1405.   Za laskavé poskytnutí informací o současném stavu fondu děkuji Mgr. Michaele Bäumlové.

1406.   Cena jednolistu (250 tis. Kč) byla údajně maximálně čtvrtinová oproti reálným odhadům na zahraničních aukcích. Viz Národní knihovna České republiky : výroční zpráva 2005. Praha : Národní knihovna ČR, 2006. nebo článek Vzácná listina už patří knihovně. MF Dnes. Praha, 17.12.2005, s. C6.

1407.   Kábrt, Tomáš. Cheb chce zpět vzácné knihy z Teplé. MF Dnes, 3.12.2004, s. 2. Za laskavé informování o novější situaci (v r. 2006) děkuji kurátorovi chebského muzea Zbyňku Černému.

1408.   Zápis o převzetí knihovny z 19.9.1950 (NA, SÚC, 56) uvádí dále ještě v rámci vybavení místnosti: 2 stoly, čtyřdílná nová skřínka s asi 200 hudebninami. 1 zasklená vitrina se schránkou na knihy, 1 železná kovaná truhla dobré řemeslné práce, 2 olejové portréty v kulatých zlacených rámech.

1409.   Velikost jejího fondu činila v roce 1919 304 titulů v 504 svazcích, v roce 1923 asi 3500 sv., asi v roce 1939 pak 4151 sv. Velmi podrobně knihovnu popisuje Z. Černý, 2002, vč. odkazů na prameny. Viz též B. Kofr. Satzungen des Vereins „Franziskus-Bücherei“, Eger, strojopis z 21.1.1921, 2 listy - NA, ŘF, 2735.

1410.   Srov. Bücher Verzeichniss der Franziskus-Bücherei in Eger, Franziskanerkloster. Tisk. 1924, 17x23 cm - SOA Plzeň, pobočka Nepomuk, fond Františkáni Cheb, i.č. 49.

1411.   Mokres, 2000.

1412.   Úplný soupis knih a popis událostí viz Kapucínské anály. Sv. 17., 1723, s. 72-76.

1413.   Ca 240 s. uložen v Provinční knihovně kapucínů, Praha-Hradčany, bez signatury.

1414.   Truhlář, 1884 ; Hlaváček, Petr a Foltýn, Dušan In Foltýn, D. a kol., 2005, s. 329-330.

1415.   Podle Hlaváček, 2000, s. 123 byli Bekhardští přívrženci i mezi členy konventu.

1416.   Dnes v NK. Viz Truhlář, 1906, č. 313. Viz též Hlaváček, 2002a, s. 132-133.

1417.   „Jamnicensi“ přeškrtnuto a opraveno na „Daczicensi“ s letopočtem 1676. Viz Dokoupil, 1972, s. 267-268, vč. uvedení několika prvotisků a starých tisků. Srov. též Buben, 2006, s. 275.

1418.   Přípis „Loci Capuccinorum Iglauiae 1636“ je dochován na knihách: Aristoteles. Meteorologia. Norimbergae, 1512 (nyní v knihovně Strahovské kanonie na Strahově, sign. AG IX 98), Estienne, Charles. L’Agriculture et maison rustique. Luneville, 1578 (tamtéž, AI XIII 34) a Verepaeus, Simon. Praeceptiones de figuris. Coloniae, 1596 (Stará knihovna brněnského konventu kapucínů, sign. 20 A 24.

1419.   „Sufficiens bibliotheca supra lignile“ - NA, ŘK, 210.

1420.   NA, ŘK, 210, sign. Jihlava B5; Kapucínské anály. Sv. 16, 1717, s. 301, č. 89.

1421.   Ve Vědecké knihovně v Olomouci dodnes dochovány tisky této provenience.

1422.   Dodnes jsou v strahovské knihovně dochovány již zmíněné svazky AG IX 98 a AI XIII 34.

1423.   Dle rozhodnutí zemského gubernia z 12. 11. 1788 - ZA Opava, pobočka Olomouc, fond Státní vědecká knihovna Olomouc, 1788, č. 67.

1424.   CDB V, č. 129, s. 208-209 ; RDBM II, č. 171. Novější výklady však kladou dataci listiny až do r. 1293. Viz Samek, 1994. Srov. též Široký, 1996; Buben, 2006, s. 194.

1425.   Vobr, 2000b.

1426.   Zatloukal-Zimola, 2002, s.257; Jaroš-Křesadlo, 1996.

1427.   Zatloukal-Zimola, 2002, s.263.

1428.   Tamtéž.

1429.   Pro situaci mimo české země srov. Şenocak, 2003.

1430.   Tj. Fratris Hieronymi Schwarz. Viz Dokoupil, 1972, s. 188, včetně konkrétní svazků v držení těchto řeholníků; Vobr, 2000b.

1431.   Tamtéž.

1432.   Podrobně viz Dokoupil, 1972, s. 189-191.

1433.   Vobr, 2000b.

1434.   Dokoupil, 1972, s. 190.

1435.   Dokoupil-Vobr, 1973, č. 425.

1436.   „acquisitus ex haereditate Curati Přibislaviensis 1695,“ viz Dokoupil, 1972, s. 188.

1437.   Tamtéž, s.. 189-190,. vč. podrobnější analýzy vlastnických poznámek P. Leipoldta.

1438.   Pamětní kniha konventu (18.st.) - MZA, Minorité Jihlava, rkp. e.

1439.   Klášterní kronika (19.st.), s. 14 - MZA, Minorité Jihlava, rkp. r.

1440.   Tamtéž.

1441.   Dokoupil, 1972, s. 191.

1442.   Rukopis uložen v SOkA Jihlava, Farní úřad u Matky Boží, inv.č.91. Více o knihách B.Müllera viz Dokoupil, 1972, s. 191 a Dokoupil-Vobr, 1973, s. II.

1443.   Inventáře kláštera z let 1822 a 1928 - MZA, Minorité Jihlava, rkp. f.

1444.   Bohatta-Holzmann, 1900, s. 74. Tito autoři dále uvádějí nijak nepřekvapující údaje, že knihovna sloužila pouze pro potřeby řeholníků konventu a obsahově fond tvořila výhradně katolická teologie, nejspíš včetně literatury homiletické a asketické.

1445.   Pátek, 1901.

1446.   Dokoupil, 1972, s. 192; Vobr, 2000. Přesné signatury sestávající pouze z prostého arabského pořadového čísla tak byly knihám přiřazeny až při zpracovávání fondu ve správě Státní vědecké knihovny v Brně v 50. letech 20. století (viz níže).

1447.   Hlášení ZUK pro círk. oddělení KNV z 9.9.1950 - NA, SÚC, 109; Horák. Zpráva o svozu… (cit., např. NA, SÚC, 56).

1448.   Jeden nijak nenadepsaný soupis klášterních knihoven ve fondu SÚC v NA (i.č.56) sice uvádí v Jihlavě větší počet - celkem 2.727 sv., ovšem údaje tohoto soupisu jsou obvykle nesprávné, což lze prokázat u jiných biblioték.

1449.   Digitalizovaná verze lístkového katalogu byla zpřístupněna online na www: http://snape.mzk.cz/katalog/STT/. [cit. 6.7.2007]. Katalog obsahuje celkem 1831 záznamů - lístků.Tištěné soupisy: Dokoupil, 1970 ; Dokoupil-Vobr, 1973.

1450.   Archivní dokumenty kláštera jsou dnes rozděleny mezi fond jihlavského kláštera v MZA a fond Farní úřad u Matky Boží v SOkA Jihlava.

1451.   Vobr, 2000b.

1452.   Dokoupil, 1972, s. 187, 192; Vobr, 2000b.

1453.   Za laskavé poskytnutí informací o knihách v brněnském klášteře děkuji jeho představenému P. Leslawowi Mazurowskiemu OFMConv. Viz též Vobr, 2000.

1454.   Podrobněji o fundátorech a vzniku rezidence viz zejm. Čihák, 1898. Tamtéž také jména řeholníků pobývajících v jílovském rezidenci.

1455.   Zachována je průčelní zeď bývalé rezidence na domech č.p. 18-25.

1456.   Čihák, 1898, s. 414. Dům vzniklý na místě knihovny měl popisné číslo 18, na místě kláštera a Lorety pak 19-22.

1457.   Provenience „Ecclesia Gilovicensis B.M.V. Lauretanae“ + 1720. Viz Buben, 2006, s. 222.

1458.   Pamětní kniha kláštera - NA, ŘF, rkp. 37. Srov. Winter, 1895, s. 700.

1459.   Více o J. Vodňanském viz kapitola o bechyňském klášteře.

1460.   Hlaváček, 2002a, s. 194.

1461.   † 19.1. 1952 ve Vídni, pohřben v J.Hradci u sv. m. Magdaleny Blíže o něm viz jeho rukopisné paměti: NK, sign. XVI C 12.

1462.   † 2.7. 1657 svoboden v Nové Bystřici, pole Solaře (1855) „největší františkánů příznivec.“

1463.   Jako lektoři studia zde v roce 1669 působili Antonín Hartmann (pozdější provinciál), Konstantin Vogel, Amand Hermann (též provinciál) a Kašpar Faulhaber, přičemž druzí dva vyučovali také u třeboňských augustiniánů.

1464.   Březina, 1910, č. 48; Wrbczansky, 1746, s. 191.

1465.   Knihopis 3147. Viz Gajdoš, 1964.

1466.   Pro bechyňské bratrstvo vytiskl Urban B. Goliáš v Praze (1660). Kniha bechyňským arcibratrstvem dedikována místnímu děkanovi Vojtěchu Matysovi. Knihopis 3148. Pro kroměřížské společenství ho vytiskl Jan Josef Kylián v Olomouci, 1680. Knihopis 3150. Tisk je dedikován rektorovi kroměřížského arcibratrstva a faráři v Bystřici pod Hostýnem magistru Tobiášovi Maxmilánu Švachovi (Sswach), jeho zástupci (vice-rektorovi) a kroměřížskému rychtáři Tobiáši Tachovi a sekretáři bratrstva Františku Minykatorovi.

1467.   JČ VK, Zlatá Koruna, 1 JH 6. Viz Ryba, 1985, č. 247. Konkrétně jsou zde zmíněni mj. Josef Gold (kvardián 1846-48, †1857), Florian Procházka (kvardián 1851-59, †1861 v J.Hhradci), Otto Kroepfel (kvardián 1861-68, †1877), Stanislav Rozum (†1869), Hubert Vodehnal (†1861), Vilém Turek, Benedikt Rosička (?Rosnička, †1886) a Jeroným Jelínek.

1468.   Hlaváček, 2002a, s. 133.

1469.   Odvozeno podle katalogu v klášterní pamětní knize, opis v JČ VK, Zlatá Koruna, sign. 1 JH 54.

1470.   Opis pamětní knihy JČ VK Č Budějovice, sign 1 JH 54, orig. s. 314. Viz též Březina, 1910, č. 44.

1471.   Cit. opis pamětní knihy, orig. s. 317-318; Březina, 1910, č. 46, s. 435.

1472.   Cit. opis pamětní knihy, orig. s. 315. Viz též Březina, 1910, č. 44.

1473.   Bohatta-Holzmann, 1900, s. 145. Informaci potvrzuje také Březina, 1910, č.45, když k roku 1669 hovoří o „nové knihovně“.

1474.   „Hodie exornatus est sat numerosa, et utili Bibliotheca“, současně Sannig řadí klášter mezi „celebriores conventus provinciae“ - NA, ŘF, 2746. Shodný text je rovněž v cit. opise pamětní knihy.

1475.   Opis pamětní knihy - JČ VK, Zlatá Koruna, 1 JH 54, s. 2; Stručné dějiny a popis kláštera od B. Sanniga - NA, ŘF, 2746. Viz též Březina, 1910, č. 45, s. 425.

1476.   Cursus theologicus - JČ VK, Zlatá Koruna, sign. 1 Be 8/1, 1 Be 8/2. Jeden traktát je dopsán v květnu 1682 „in Thermis Sancti Ioannis prope Dessnam“ (V. Losiny?), kde se Brouček léčil. Závěr svého života pak Brouček strávil v Bechyni (viz).

1477.   Cit. opis pamětní knihy, část „Inventarium bibliothecae“. Vročení odvozeno podle datace knih, časté jsou tisky vydané v letech 1687 a 1688, v jednom případě 1698, jedná se však patrně o chybu [spr. 1598?]. Srov. též strojopisnou kopii starších pamětních knih několika dalších konventů z r. 1941 - JČ VK, Zlatá Koruna, sign. 1 JH 54.

1478.   Zastoupení knih v jednotlivých oborech označených jako „titulus“ s římskou číslicí a jejich latinské názvy jsou: Titulus I. Biblia s. et concordantiae (16 sv.), Titulus II. expostiores s. scripturae (39 sv.), III. Ss. Patres (33), IV. concilia, canonistae & juristae (30), V. theologi speculativi (63), VI. theologi morales & summistae (68), VII. controversistae (29), VIII. philosophi (63), IX. concionatores (76), X. sermonistae (34), XI. postillatores et homiliari (16), XII. materiam pro concionibus tradentes (16), XIII. authores pii (146), XIV. ad officium Divinum et chorum spectantes (34), XV. Regulam et statum Ordinis nostri concernentes (32), XVI. historici quam ecclesiastici tam profani (98), XVII. politici et medici (32, z toho lékařských asi 8), XVIII. humanistae (65), XIX. Itali (tituly jsou latinizovány, stejně jako u následujících, 72 sv.), XX. germani (118), XXI. bohemi (44), XXII. haeretici et prohibiti (88).

1479.   Další uváděné knihy v zakristii jsou: „Ritualia Romana“ 2 ks, „Agenda dioecesiana“, „Pastorale Romanum“, „Caeremoniale Romanum“, „Rituale Franciscanum in 8o min“.

1480.   Cit. opis pamětní knihy, s. 27 a cit.inventář zakristie.

1481.   Tamtéž, s. 30-31, vč. názvů koupených knih.

1482.   Psalmus De Profundis In Commune Omnium Salutis Bonum Praeprimis… Viennae & Brunae : apud Joann. Paul Krauss, 1735. Záznam o darování v cit. opise pamětní knihy v JČ VK, s. 31.

1483.   „Bibliotheca locupletissima vis flammarum invasit, et ex toto exussit, instabatq; ignis tam velociter, ut nonniesi paucissima quaedam salvare licuerit.“ Cit. podle neznámého zdroje v Wilhelm-Minařík, 1909, s. 37. Počátek tohoto textu je rovněž v cit. opise pamětní knihy, orig. s. 365. Srov. též Bohatta-Holzmann, 1900, s. 145; Bílek, 1985, s. 104 ; Buben, 2006, s. 294.

1484.   Srov. Bohatta-Holzmann, 1900, s. 145.

1485.   Špinar, 2000, s. 218.

1486.   Viz poznámky J.K. Vyskočila z 30. let 20. stol. - NA, ŘF, 2473, fasc. 8.

1487.   Špinar, 2000, s. 218. Informaci, že knihovna je „sestavena hlavně z darů“ uvádí také později Bohatta-Holzmann, 1900, s. 145.

1488.   „noviter instruenda Bibliotheca, accreverunt libri diversi a noostri confribus oblati“, viz Pamětní kniha kláštera - NA, ŘF, rkp. 37, část Miscellanea.

1489.   „In monastetrio nobis relicta sola Bibliotheca et Cubile sic dictutm Mehlam[m]er“ - Pamětní kniha kláštera - NA, ŘF, rkp. 37, Memotabilia conventus.Viz též Wilhelm-Minařík, 1909, s. 38.

1490.   Katalog uložen v JČ VK, Zlatá Koruna, sign. 1 JH 56, má 100 listů (40 cm), ponechány jsou též nepopsané listy pro pozdější doplňování. Srov. též Špinar, 2000.

1491.   Z toho je 37 ze 16. stol., nejstarší pochází z roku 1519 - viz Špinar, 2000.

1492.   NA, ŘF, 2751.

1493.   Zemřel 10.7.1914 v J. Hradci. Jím uváděné informace zveřejnili Bohatta-Holzmann, 1900, s. 145.

1494.   Úvod v katalogu zprac. B. Wilhelmem z roku 1932, viz níže. B. Wilhelm se o události údajně dověděl od jedné z dívek, jimž byly knihy z klášterní bibliotéky nabízeny.

1495.   Cit. opis pamětní knihy, s. 480. Podobný, o něco stručnější text viz též poznámky Archivio inserenda - NA, ŘF, 2748.

1496.   Konkrétní obory s počtem titulů odpovídajícím přibližně i svazkům jsou: A Biblia (54), B Concordantia (6), C Controversistae (61), D Expositores (31), E Sancti Patres (9), F Theologi (320), G Catechistae (78), H Postillatores (25), I Materia pro concionibus (84), K Concionatores latini (76), L Concionatores germanici (382), M Concionatores boemici (69), N Ascetae (280, s četnými multiplikáty), O Concilia (8), P Canonistae et juristae (72), Q Ritualistae (16), R Ordines Seraphici concernentes (55), S Historiographi (174, církevní i světské), T Grammatistae (97), U Humanistae (55), V Philosophi (75), W Medici (33), X Politici (84), Y Miscellanei (109), Z Ad chorum spectantes (82). Syntaxe signatur spočívala v písmenu zastupujícím obor a pořadovém arabském čísle bez ohledu na formát, např. B 25, I 14.

1497.   „Seznam knih kláštera v Jindřichově Hradci“ - JČ VK, Zlatá Koruna, sign. 1 JH 55, lepenková vazba potažená kůží, 4o.

1498.   Srov. Špinar, 2000, s. 218.

1499.   Viz výše, kapitola o obecných vlastnostech františkánských knihoven.

1500.   Dále pak soupis uvádí 74 novějších rukopisů, z nichž 51 bylo údajně později nalezeno ve fondu českobudějovické vědecké knihovny a dva prvotisky oba později ve věd. knihovně.

1501.   Viz cit. úvod katalogu.

1502.   Časopisy s hojným zastoupením ročníků v hradecké knihovně byly: Škola Božského Srdce Páně (od r. 1886); Květy Mariánské (od 1890), Vlast (1888-1919), Růže Dominikánská, Vychovatel (1889-1899), Alte und Neue Welt (Einsiedeln, 1873-1886) Tabernakel-Wacht (Dülmen), Die katholischen Missionen, St. Franzisci Glücklein (Innsbruck), Der Ordensdirektor (Innsbruck), SS. Eucharistia (Praha), Deutsche Haussachtz (Regensburg, od 1875).

1503.   Poznámky J.K. Vyskočila - NA, ŘF, 2473, fasc. 8. Jediným tehdy nalezeným prvotiskem bylo „Quadragesimale“ z roku 1494.

1504.   „Conventus Fratrum Minorum ad S. Catharinam V. M. Novaedomi“

1505.   Soupis je vložen do katalogu B. Wilhelma, viz výše. Z tisků 16. století eviduje Knihopis č. 4898.

1506.   P. Spurný se narodil 13.7. 1899 v Olšanech jako Antonín, obláčku složil 1916, svátost kněžství 1923. Zemřel 9.9. 1974 v Lounech. Viz Catalogus Ordinis Fratrum Minorum Provinciae Bohemiae… 1937 - MZA, Františkáni U.Hradiště, kart. 31, č. 37; Beneš et al., 2004, s. 102-103.

1507.   Podle pozdějších rukopisných poznámek na výše zmíněném strojopisném seznamu pro Knihopis.

1508.   Zpráva datovaná až 3.10.1950 - NA, SÚC, 109.

1509.   Srov. zpráva SSK Č Budějovice z 2.6. 1950 (NA, SÚC, 56) uvádějící 5.036 sv. a Zpráva o svozu Fr. Horáka (mj. tamtéž) zmiňující 5.070 svazků. Čísla vycházejí z odhadů a záznamů ve Wilhelmově katalogu (5069 sv.), skutečný stav byl zřejmě o něco vyšší. Podle přebíracího protokolu ze 7 října 1950 zjistil M. Riedl také „několik vypůjčených svazků“ a že „jest svazků skutečně více, poněvadž knihovník vždy počítal několik drobných děl za 1 svazek.“ - šlo zřejmě o zmíněné nesvázané knihy uložené společně ve složkách.

1510.   Výsledky jeho práce viz např. soupis prvotisků - Riedl, 1974.

1511.   Zpráva studijní knihovny z října 1950 - NA, SÚC, 109.

1512.   Srov. Ryba, 1985.

1513.   Špinar, 2000, s. 219-220. Srov. též Riedl, 1974.

1514.   Špinar 2000, s. 220.

1515.   Maryša, Minoritský klášter... ; Doležalová, 2002, s. 55.

1516.   Buben, 2006, s. 210.

1517.   Vyskočil, 1926, s. 136. Tento názor údajně již dříve pronesl politik a historik Josef Jirečka (1825-1888).

1518.   Legenda o vzniku poutního místa viz Bouše, 1948, s. 25-26.

1519.   Hlaváček, 2001b ; Hlaváček, 2000, s. 121; Opitz, 1924.

1520.   Pamětní knihy konventu - MZA, Frant. Dačice, 4, s. 89; NA, ŘF, rkp. 38, s. 167; B. Sannig (?): De origine, erectione aliisque memorabilius almae provinciae Bohemiae - NA, ŘF, 3141.

1521.   Pamětní kniha kláštera - NA, ŘF, rkp. 38, s. 169-172. Popis válečných událostí viz též Bouše, 1948, s. 32-34.

1522.   „locus ab antiquo determinatus pro ... novitiatu“ - Repertorium conventuum..., 1734. Údaje z let 1745-49 viz Pamětní kniha konventu - NA, ŘF, rkp. 38. V roce 1928 pobývalo v Kadani 12 františkánských noviců a 16 kleriků, kteří zde studovali střední školu, celkem zde tehdy žilo 41 řeholníků. Viz Buben, 2006.

1523.   Hlaváček, 2001b.

1524.   Též „Czaze“, zemřel 13. 4. 1817 v Hejnici, jako profes jubilant. Rukopis uložen v pražském konventu u P. Marie Sněžné, nesignováno.

1525.   NK, deponát františkánů, sign. O d 85.

1526.   Podrobněji o Matyášovi (Piscatelle) z Retzu a jeho rukopisech viz výše v kapitole Reformovaní františkáni v období rukopisné knihy.

1527.   Vzdělaný doktor teologie Eberhard Ablauff vstoupil do řádu františkánů reformátů roku 1482 v Lipsku, poté pobýval v Míšni, Torgavě a u sv. Jakuba ve Wrocławi, kde se připomíná roku 1497 jako kazatel a lektor. Teprve později přestoupil k observanci a níže zmíněný rukopis stále putoval s ním - viz Ch. REISCH. Urkundenbuch der Kustodien Goldberg und Breslau I., Düsseldorf 1917, N. 696, s. 294 (Monumenta Germaniae Franciscana, 2. Abt., I. Band). V roce 1505 byl účasten provinční kapituly v Olomouci, tehdy poslán do Głubczyc (Hlubčic). Zemřel pravděpodobně roku 1528 u Sv. Bernardina v Brně. Podrobně o osobě E. Ablauffa viz díla P. Hlaváčka: 2001b, pozn. 50; 2002a, s. 133 a zejm. 2004.

1528.   NK, sign XIII G 3. Truhlář, 1905, č. 2370; Dolch, 1909, č. 103. Podrobný popis pergamenového rukopisu (260 ff.; 21 cm) viz Uhlíř, 1990 nebo týž Z pokladů Národní knihovny České republiky. Rukopisy, Praha, 1995, s. 18; Uhlíř, Z. Licenciáta Valentina ze Zelené Hory, O.E.S.A. „Opusculum ex floribus scripturarum collectarum de arte moriendi“ z roku 1484. In Seminář a jeho hosté : sborník prací k 60. narozeninám doc. dr. Rostislava Nového. Praha, 1992, s. 137-143; nebo Zatočil, L. Zwei Prager lateinische Texte als Quellen des Ackermann aus Böhmen. In Brünner Beiträge zur Germanistik und Nordistik I, Brno 1977, s. 7-21

1529.   Viz Hlaváček, 2005 nebo Rokyta, 1982.

1530.   Viz Hlaváček, 2000, s. 125-126; týž, 2002a. Srov. též níže popis katalogu z roku 1677.

1531.   Cathalogus librorum qui in Conventu Ss. 14 Auxiliatorum Anno 1677 reperti fuere. 20 svázaných listů bez desek, 8o. Na konci velkou majuskulí připsáno: „O. AMF[S?] G:“ (? opus a mane fratris G.)- NA, ŘF, 2773.

1532.   „Biblia latina scripta in membana Hermanni 1257 fol. minori“, „Biblia latina antiqua scripta 1485, fol. minori“, „Novum testamentum Dresnae Gemanice 1257 fol. min.“, „Regula scripta Bechinae 1490“, což je iluminovaný rukopis Řehole napsaný Janem Filipcem, podrobněji viz kapitola o bechyňské knihovně. Tytéž zaznamenává i soupis knih z roku 1777, v katalogu z 20. století však již tyto rukopisy chybí, zřejmě byly předány pražskému konventu a jeho provinčnímu archivu. V katalogu z roku 1742 je navíc ještě zaevidováno jisté „Antiquum Breviarium in membrana scriptum 1340“ (signatura T, 4o, No. 3). Vedle jejího záznamu je jinak neobvyklé zaškrtnutí červenou tužkou, vzácný rukopis byl patrně někým kontrolován či bádán.

1533.   Posléze uloženy v místní konventní knihovně, sign. Z 26 až 29, Z 39, nyní u P. Marie Sněžné v Praze, nesignovány. Zapisujícími studenty byli Anicet Lautner (též Lauttner), Jan Kapistrán Fuhrmann a Adolf Kraus.

1534.   Později v konventní knihovně v Kadani, sign. Z 34, Z 71, Z 83, Z 88, Z 89, Z 129, dnes v knihovně u P. Marie Sněžné v Praze.

1535.   „Gradus quoq. penes bibliothecam ad ambitum superiorem reducti sunt prout modo cernuntus: quia ante nimium alte inter se distabant“ Viz Pamětní kniha kláštera - NA, ŘF, rkp. 38, s. 14.

1536.   Catalogus librorum qui anno 1742 inventi sunt in Bibliotheca Conventus Cadanensis Fratrum Minorum S. Francisci Reformatorum Provinciae Bohemiae S. Wenceslai D. et M. ad Ss. 14 Auxiliatrores - NA, ŘF, i.č. 668, rkp. 268. Autor katalogu J. Zamer je identifikován podle poznámky na předsádce knihy. 4o, lepenková vazba s koženým hřbetem a rohy a stopy tkanic. Viz též Hlaváček, 2001d a týž, 2002a včetně rozpisu tiskařského původu prvotisků aj. Oborové třídění soupisu viz níže poznámka u katalogu P. Rittera ze 70./80. let 18. století.

1537.   Jedná se o: Psalterium pro Horis diurnis orandis scriptum 1689, Missae et Hymni pro cantando et Gradualia po festis Ordinis scriptum 1681, Psalterium pro Dominica et feriis scriptum 1685 (vše in fol. regale).

1538.   Naznačuje to nařízení provinčního definitoria z roku 1735 zakazující klášterním apatékářům poskytovat světským osobám léky za úplatu. Viz regesta nařízení provincie od r. 1614, s. 25 - NA, ŘF, rkp. 68.

1539.   Srov. poznámku na konci katalogu: „NB 2do Libri prohibiti continentur sub titulo Hi in tenebris“.

1540.   Srov. též plán půdorysu v příloze. O barokní přístavbě viz Menclová, 1974 ; Bouše, 1948, s. 36.

1541.   Za laskavé poskytnutí informací o výzdobě interiéru děkuji paní Zajacové z kadaňského muzea.

1542.   Opitz, 1924, s. 43.

1543.   Úvodní nařízení v katalogu z téhož roku, viz níže.

1544.   Ve zdobeném rámu na titulním listu je název Inventarium Bibliothecae conventus Caadanensis... a na jeho versu poznámka „do budoucna“ o jeho vzniku: „Gratiae Posteritati: // Originem suam catalogus hic debet ordinemque suum praesens Bibliotheca Venerando P. Elevtherio Ritter, vita functo die 5. Junii Anno 1784.“ Vročení katalogu dnes uloženého v knihovně u P. Marie Sněžné v Praze vychází z textu nařízení pro knihovnu na úvodních listech: „...in concredita sibi Bibliotheca conservent ... prout 1777 factum...“. Viz též Beránek, 1979, s. 227.

1545.   Mezi protireformačními díly zmíněno mj. Wiederlegung deren 22. Kalvinischen Punckten welche zu Heidelberg in der Synagog auf dem Abross Luciferii geshmiedet worden od Vincence z Brna, kvardiána olomouckého konventu. Olomoucii, 1590, patrně jde o rukopis. Jinak má katalog následující členění odpovídající i starším soupisům. V kulatých závorkách jsou uvedeny počty svazků v tomto soupise a pro srovnání v katalogu z roku 1928, ve složených závorkách odlišnosti v klasifikaci v starším katalogu z roku 1742: A Biblia (67/55 sv.), AA concordantiae (12/8), B expositores S.S. (66/61), C S. Patrtes (44/58), D theol. speculativi (69/22) {D decretales et concilia}, E decretales & concilia (46/92 - společně s EE) {E juristae , jus canonicum}, EE jus canonicum (45) {v soupise z r. 1742 není}, F moralistae (282/405) {F theologi speculativi, FF moralistae}, G sermonistae et homilarii (116/95) {G materiam concionum traactantes}, H postillatores (27/29) {H sermonistae, HH postillatores, HHH conc. latini, HHHH conc. germanici}, I materias concionum tractantes (99/333) {I controversistae}, K controversistae (133/250) {K Regulam et Ordinem concernentes}, L concionatores (506/608, z toho 7 v italštině) {L historici sacri, LL hist. profani}, M historici sacri (117/116) {M authores pii}, N historici profani (106/113) {N herbarii & medici}, O Regulam & S. Ordinem concernentes (104/122, v tom 20x Manuale minoriticum od B. Sanniga) {O philosophi}, P philosophi (50/48) {P rhetores}, Q jus civile (30/33) {Q poetae & comici}, R rhetores (62/65) {R grammatici}, S poetae (50/48) {S vocabularia}, T grammatici (62/84) {T chorales}, U medici (35/36, vč. 2 prvotisků něm. herbářů) {není}, V ascetae & libri pii (414/584, zejm. v drobných formátech s četnými multiplikáty) {V politici, další třídy již v katalogu z roku 1744 nejsou}, W [slovníky, encyklopedie] (3/3), X libri chorales et pro sacristia (6/124), Z miscellanea (?/129 zejm. novodobých rukopisů). Celkem 103 výslovně uvedených prvotisků.

1546.   Gesta Quatuor Sanctorum Auxiliatorum in clebistam.Eorundem Veneratioem secundum ordinem conscripta a P. G. Joanne Capistrano Fuhrman Anno 1770. Později v konventní knihovně v Kadani, sign. K 6, nyní u P. Marie Sněžné v Praze, nesignováno. P. Fuhrman zemř. r. 1788 v Kadani.

1547.   Obě díla zůstala po smrti bratří (P. Stritzer 16.10.1815 a P. Pavlík 24.1. 1849) v kadaňské konventní knihovně , sign. V 26, resp. Z 94/Z 95; nyní u P. Marie Sněžné v Praze, nesignovány.

1548.   „Ius Canonicum Publicum“, dnes u P. Marie Sněžné v Praze.

1549.   Reif?, jméno na posl. listě prvního sešitu je přeškrtnuto, částečně nečitelné. Katalog je zapsán do dvou malých prostých linkovaných sešitků s tituly na štítku na obálce: „Katalogus Bibliothecae novae I. [II.]“ Uložen je v knihovně u P. Marie Sněžné v Praze.

1550.   Pro srovnání v roce 1900 měla tato příruční neboli „malá“ knihovna údajně 1121 svazků knih.. Viz Bohatta-Holzmann, 1900, s. 84.

1551.   Tamtéž.

1552.   NA, ŘF, 2773. Srov. též Beránek, 1979, s. 227.

1553.   Např. římský misál tištěný v Norimberku 1491 s četnými malovanými iniciálkami, rukopisný antifonář, požehnání křížové cesty, rukopisná liturgie pro Arcibratrstvo sv. Antonína, 13 exemplářů procesionálů ke cti sv. Antonína, zpěvy pro mše aj.

1554.   Latinská bible z roku 1469, „Psalterium Brunonis 1497“, „Practica Joannis Petri de Ferariis 1430“, „Liber Valerii Maximi manuscripti“

1555.   Zemřel 1970 v Jihlavě. Viz elektronický přepis provinčního nekrologia a Catalogus Ordinis Fratrum Minorum Provinciae Bohemiae … 1937 - MZA, Františkáni U.Hradiště, kart. 31, č. 37.

1556.   „Elenchus librorum“ - NA, ŘF, 2773.

1557.   Zápis z 9.9.1950 o převzetí býv. klášterní knihovny v Kadani za přítomnosti Jar. Kuby, ředitele SSK v Plzni, Jiřího Vodičky okresního církevního tajemníka v Kadani, Ant. Filipa knihov. inspektora při KNV v K.Varech a Břetislava Altmana zmocněnce SÚC - NA, SÚC, 56.

1558.   Zápis z porady „dr. s. Huby a s. Kubáta ze SSK v Plzni“ (sine dato) - NA, SÚC, 56. Stručná zpráva o svozu Klášterních knihoven z 20.6.1950 - tamtéž; F. Horák. cit. Zpráva o svozu…(mj. tamtéž).

1559.   Boldan, 1990, s. 134.

1560.   Stížnost přednosty IV. odboru SÚC F. Knotteho z 6.8. 1950 - NA, SÚC, 106. Zpráva SÚC o provádění akce vyklizování klášterů v roce 1950 z 26.1.1953 - NA, SÚC, 108.

1561.   NA, SÚC, 109.

1562.   Pocházely z různých klášterů, ale zřejmě také přímo z Kadaně. Řádový kostel Čtrnácti sv. Pomocníků měl díky svému patrociniu velkou oblibu mezi lidem a působila zde řada světských hudebníků představujících vícehlasou a různými nástroji doprovázenou hudbu, což v jiných konventech trpěno nebylo. Viz Sehnal, 1993, s. 219.

1563.   Záznam o rozmluvě s dr. Světlanou Kavkovou, referentkou studijního odboru III. oddělení SÚC, o návštěvě v Kadani dne 29.8.1950, podepsán v Praze 11.7.1952 - NA, SÚC, 56.

1564.   NA, SÚC, 56.

1565.   Tamtéž.

1566.   NA, SÚC, 108; Boldan, 1990, s. 135.

1567.   Za laskavé poskytnutí stručného soupisu asi třetiny z nich zpracovaného Hedvikou Kuchařovou upřímně děkuji knihovníkovi pražského františkánského kláštera p. Janu Kašparovi.

1568.   Bruno z Českých Budějovic byl do řádu přijat roku 1646. Tento asi nejvýznamnější český kapucínský stavitel budoval konventy v Kolíně, Opočně, Žatci a Rumburku, zemřel 6.1.1683 v Rumburku. Srov. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Academia, 2004, s. 88.

1569.   NA, SÚC, 109.

1570.   Záhorka, 2001, s. 98.

1571.   P. Longin složil řádové sliby v r. 1650, zemřel 17. června 1703 v klášteře na Hradčanech.

1572.   Kapucínské anály, sv. 6, 1674, č. 150.

1573.   „Loci Capucinorum Neo-Colinii ad usum Patris Catechistae A. 1675“, přípis na prvotisku Biblia latina. Venetia : Franciscus Renner de Heilbronn, 1482-83.

1574.   Záhorka, 2001.

1575.   NA, ŘK, rkp. 3, s. 64-65.

1576.   Podle inventáře kláštera a kostela z roku 1767 - NA, ŘK, 214, signatura A11.

1577.   NA, SÚC, 56.

1578.   NA, SÚC, 108.

1579.   Podrobněji o vzniku kláštera viz Prix, 1993. Srov. též Buben, 2006, s. 200.

1580.   Podrobněji viz Prix, Dalibor in Foltýn a kol., 2005, s. 375.

1581.   Neumann, 1936. s. 62.

1582.   Tošnerová, 2001, s. 78.

1583.   Mikuláš z Koźle je autorem rukopisu s různými teologickými i světskými spisy a také písněmi. V Krnově však nepůsobil dlouho, před r. 1428 byl přeložen do slezského Glogowa, kde se stal kvardiánem. Konec života však patrně opět strávil v Krnově, kde byl po své smrti 28:2.1468 pochován. Viz Svátek, 1990; Prix, 1993.

1584.   Dopis z 4.6.1632 dochován v opise v Protocollum historiae Conventus OFMConv. Carnovium, s. 19-20 - ZA, Minorité Krnov, 144.

1585.   Klášter „čtvercového půdorysu s širokými chodbami, 30 celami, prostorným refektářem a knihovnou.“ uvádí Ens, 1836, s. 45 a po něm Wolny, Kirchliche Topographie... I/4, s. 361-363. Viz též Bohatta-Holzmann, 1900, s. 71-72.

1586.   Podle Cerroniho zápisků viz Prix, 1993.

1587.   ZA Opava, Minorité Krnov, rkp. 50.

1588.   Srov. poznámku o uložení listiny v cit. Protocollum historiae conventus, s. 52

1589.   Srov. Kynčil, 1950, s. 566, který uvádí, že knihovna „netvořila homogenní celek“ a „ve všech oborech teologie jsou patrné mezery, vzniklé nesouvislým nákupem knih. Chybí tu dokonce nejzákladnější díla z pastorálky...“

1590.   Tamtéž, s. 50.

1591.   Stvrzenka (Schein) na předplatné od 1.1. do 11.6. 1793, podepsáno 13.10. 1792 ve Witttingen: Franz Harier(?) Gadl(?) Kostenster - SOA Třeboň, Minorité Č. Krumlov, i.č. 306 (přiloženo k jiným archiváliím). Na stvrzence je periodikum uvedeno jako „Wiener Blätchen“. Wiener Zeitung vydávaný v letech 1792-1793 byl roku 1993 publikován na mikrofilmu: ISBN 3-89131-159-1.

1592.   Viz Mazur, 1957 zmiňující „několik svazků“ původem z jezuitské koleje. Knihy od jezuitů jsou nápadně signovány na hřbetech a opatřeny vpiskem „Ex libris collegii SJ Oppaviae“, viz Kynčil, 1950.

1593.   Bohatta-Holzmann, 1900, s. 71-72. Autoři zřejmě vycházeli z informací poskytnutých jim z kláštera, snad přímo tehdejším knihovníkem P. Paulem Pöselem.

1594.   Cit. Protocollum historiae conventus..., passim.

1595.   „aus privaten Gründen aus einem Stockwerke in das andere übertragen werden“ - tamtéž.

1596.   „Consignatio librorum bibliothecae conventus Carnoviensis anno MDCCCXXVII“, 21 listů, 13v-21 prázdné; 36 cm v měkkých pap. deskách. Uloženo v knihovně Slezského zemského muzea v Opavě, signatura RC-35. Srov. Boháček-Čáda, 1955.

1597.   Na základě uvedených titulů knih však lze oddělení s jistou dávkou přesnosti rekonstruovat. Divisio I. Bible a biblistika, II. výklady a komentáře Písma, III. ?, IV. právo, V. církevní dějiny a hagiografie, VI. světské dějiny, VII. teologie (dogmatika?), VIII. kázání, IX. filozofie a přírodní vědy, X. politika, XI. jazyky, klasická lit. a rétorika.

1598.   Jedná se o následující třídy: Concionatores, Libri Biblici, Theologi mixti ascetici (dosti hojná kategorie, nešlo však výhradně jen o asketiku), Libri scholastici (zejm. rétorika a gramatika), Katechismi (v nevelkém počtu), Libri medici a další neuvedená skupina obsahově smíšená, něco jako různé .

1599.   Svátek, 1990, s. 239; Houška, 1996, s. 26. V krnovském minoritském nakladatelství Zahrádka sv. Františka vyšla také Vodičkova biografie „Svatý Antonín Paduánský“.

1600.   Cit. Protocollum historiae conventus.

1601.   „... für die unum [sic] Bibliothek einige Bücherschränke adaptieren und unum angeschafft...“ - opis tamtéž.

1602.   Bohatta-Holzmann, 1900, s. 71-72.

1603.   Srov. přípisek tužkou na fol. 13a cit. katalogu z roku 1827: „Anno 1932 circa 2300 libri habet in haec bibliotheca.“

1604.   Horák. Zpráva o svozu… - NA, SÚC, 56; Týž. Zpráva o stavu klášterních knihoven a depositářů v kraji ostravském a olomouckém ve dnech 4. a 5. července 1951 - tamtéž. Stručná zpráva o svozu Klášterních knihoven, 20.6.1950, nepodepsáno - tamtéž. Viz též Kynčil, 1950; Buben, 2006, s. 203.

1605.   Kynčil, 1950.

1606.   Boháček-Čáda, 1955.

1607.   Zřejmě se jednalo o obligátní titul pro olomoucké biskupy a místní zámecké pány. B. Sannig jej ve svých dějinách konventu (NA, ŘF, 2951) uvádí také u biskupa Karla II. z Liechtensteina (1664-1695).

1608.   Svátek, 1989, s. 129.

1609.   Buben, 2006, s. 311 nebo Wrbczansky, 1746.

1610.   Svátek, 1989, s. 129-130, podle inventáře údajně uloženého v SOA (MZA) v Brně.

1611.   „1680 Erecta est bibliotheca ad illam praebante materia Celsissimo // murarios, et alias expensas solvit Conventus“ - MZA, Františkáni U. Hradiště, rkp.5, část de aedifitione conventus. Místnosti knihovny zmiňují též Wrbczansky, 1746, s. 146-150; Peřinka, 1934, s. 16; Buben, 2006, s. 311. O hmotném postavení konventu viz Svátek, 1989, s. 127n.

1612.   Klášterní kronika - MZA, františkáni Dačice, rkp. 5. Viz též Svátek, 1989, s. 130 ;

1613.   Svátek, 1989, s. 132.

1614.   Cit. klášterní kronika. Viz též Peřinka, 1911 ; Svátek, 1989.

1615.   Wrbczansky, 1746, s. 149.

1616.   Tiskem vyšla v Praze r. 1663. Viz Svátek, 1989, s. 131 s uvedením další lit.

1617.   Fasciculus myrrhae in campis Pallestinae collectus, seu sacrorum locorum ibidem existencium brevi methodo descriptio. Tiskem vyšlo v Brně r. 1716. Viz Svátek, 1989, s. 131. P. Solík zemřel v Kroměříži 16.12. 1738 jako jubilant kněžství a řeholních slibů.

1618.   Podrobněji viz Svátek, 1989, s. 131.

1619.   Cit. klášterní kronika, část de benefactores. P. Slovák je zde uváděn jako kaplan „Pustomiricensis“.

1620.   ZA Opava, pob. Olomouc, fond Státní vědecká knihovna Olomouc, rok 1787, č. 34, 123 a rok 1788, č. 29,30. Viz též Svátek 1989, s. 133 ; Schubert, 1900 ; Rybička, 1895.

1621.   Thesaurus Franciscanus in Effigius P. F. Gandulphi Blanik. Nyní v knihovně u P. Marie Sněžné v Praze.

1622.   Záležitost byla projednávána s církevními světskými úřady již od roku 1919, srov. NA, ŘF, 2952.

1623.   Při rušení koleje v dubnu 1950 zde pobývali 3 františkáni včetně rektora koleje Filipa Hladkého, 3 řeholní sestry a 40 dětí a studentů - chlapců ve věku 12 až 15 let. - NA, SÚC, 109. Později zde byl zřízen internát..

1624.   „De libris“ - NA, ŘF, 2954.

1625.   Archivio inserenda - NA, ŘF, 2954.

1626.   Tamtéž.

1627.   Jáchym Procházka, 1902?-1985, doktor teologie a filosofie, 44 let pracoval v leprosáriu Sommer - General Rodriguez v Argentině, kde také zemřel v pověsti svatosti. Podle V. Tomáška (1967, č. 344, s. 66) se inventář nacházel v 60. letech 20. století v Uměleckoprůmyslovém museu v Kroměříži, jeho současné umístění se nepodařilo zjistit.

1628.   P. Zimčík, též ředitel III řádu, sakristián a ředitel české Serafínské školy, zemřel (české) (Catalogus Ordinis Fratrum Minorum Provinciae Bohemiae … 1937, MZA, E 24 Františkáni U.Hradiště, kart. 31, č. 37)

1629.   Blíže neuvedený popis kláštera - NA, SÚC, 109.

1630.   Svátek, 1989, s. 134.

1631.   Srov. Oliva, 1926. Klášter údajně založili rytířové z Trmic, poškozen měl být roku 1427 vojskem Prokopa Holého.

1632.   Hallwich, 1868, s. 104.

1633.   Tamtéž, s. 131.

1634.   Papírový rukopis obsahující mj. Hermannus Tepelstensis. Stella clericorum a další díla o křesťanském životě, Statuta Ernesti, díla o svátostech (1482 a 1461, 23x16 cm) se po třicetileté válce stal součástí mikulovské dietrichsteinské knihovny, dnes MZK Brno, sign. Mk 70. Viz Dokoupil, 1958, s. 121-124 včetně přepisu provenience s dedikací.

1635.   1471, 31x21,5 cm, 1 malovaná iniciála. Dnes v NK. Dedikace zaznamenaná na vazbě viz Truhlář, 1905, č. 1986, s. 445. Srov. též Hlaváček, 2002a ; týž, 2005, s. 101; týž, 2001, s. 50.

1636.   Historia & prothocollum Conventus Gaiensis 1599-1784 - MZA, Kapucíni Kyjov, rkp. 1.

1637.   Pro více informací o něm srov. Fischer, 1985.

1638.   Srov. plánek kláštera podle K. Hlavinky in Foltýn a kol., 2005, s. 37.

1639.   Provenience kyjovských kapucínů z r. 1759 se dochovaly ve více svazcích ve fondu VK OL.

1640.   Hlavinka, 1947, s. 148.

1641.   Oba dokumenty - NA, SÚC, 56.

1642.   Kromě protireformačních aktivit, jež zachytil zejména ve vícekrát vydaném díle De acatholicorum credendi regula judicium se zabýval také filozofií (byl profesorem filozofie v Praze a Vídni, jeho nejznámější filozofické dílo je Opus philosophicum, 2 díly) a astronomií (mj. přijal a rozebíral teorie bývalého velkého odpůrce kapucínů G. Galilei). Proslul také jako odpůrce jezuitů, nově o něm viz např. Sousedík, Stanislav. Valerián Magni : kapitola z kulturních dějin Čech 17. století. Praha : Vyšehrad, 1983 nebo Cygan, Jerzy. Valerianus Magni (1586-1661) "Vita prima", operum recensio et bibliographia. Roma : Inst. historicum capuccinum, 1989

1643.   O jeho dílech vyšlých tiskem viz Buben, 2006, s. 449.

1644.   Pamětní kniha kláštera, s. 13, 31 - SOA Litoměřice, Kapucíni Litoměřice, 1.

1645.   Kapucínské anály. Sv. 21, rok 1753, s. 277-278. Plán kláštera - NA, ŘK, M20.

1646.   Darovací listina z 29.11.1671 s biskupskou pečetí - NA, ŘK, 245, Litoměřice C2.

1647.   „Haec biblia nobis donata munificentia...“ + titul biskupa s chronogramem - NA, ŘK, 245, Litoměřice E.

1648.   Pamětní kniha kláštera, s. 124 - SOA Litoměřice, Kapucíni Litoměřice, 1.

1649.   Tamtéž, s. 55.

1650.   Doslovně „Index librorum“, tamtéž, s. 28.

1651.   Index librorum bibliothecae patrum Capucinorum Conventus Litomericensis renovatus ... 1734 - SOA Litoměřice, Kapucíni Litoměřice, 4.

1652.   Inventář kláštera z r.1853 - SOA Litoměřice, Kapucíni Litoměřice, 48; Inventář z r. 1908 - NA, ŘK, 245, Litoměřice A 21.

1653.   Nově získané knihy byly roztříděny do tří kategorií: A- Predigwerke (379 titulů v 969 svazcích), B - Theologische Werke (282 titulů v 179 sv.), C - Ascese (131 titulů v 179 sv.). Přírůstek během 19. a počátku 20. byl tedy asi 792 titulů v 1598 svazcích. Katalog uložen v SOA Litoměřice, Kapucíni Litoměřice, 48.

1654.   Ve fondu je celkem 53 jistých i pravděpodobných inkunábulí, jen šest je italských, dva rakouské a dva švýcarské. Českého původu je jediný tisk, velmi pečlivě vytištěný a pravděpodobně ve velkém nákladu vydaný: Canis, Johanes Jacobus. De modo studendi in utroque iurae. Brunae : [C. Stahel et M. Preinlein], 1488. GW 5976. Hain 4325. Louda 495. Dokoupil, 1970, č. 313; Dokoupil, 1970a, č. 6.

1655.   Podrobný popis viz Petr, 1993. Viz též Urbánková, 1957, s. 64 zmiňující následující manuskripty tehdy nově ve správě národní knihovny: Buch von den zehn Geboten mit Auslegungen (Ms. 6); Johannes Nider: Die vierundzwanzig gulden Harphen (Ms 4); Sermones super evangelia dominicalia (Ms. 5) v zajímavé

1656.   Řezaná vazba obsahuje dekoračními prvky z doby Václava IV. (ledňáček, W a král. koruna).Popis vazby viz Hamanová, 1959, s. 36, obr. příl. 15.

1657.   NA, ŘK, č. 272.

1658.   Horák, František. Zpráva o svozu klášterních archivů a knihoven v Čechách a na Moravě. 31.3.1952; Viz též Blažková, 1993.

1659.   Joannes de Platea. Commentaria in quatuor libros institutionum. 1488. Viz NA, SÚC, 109 nebo Podrobná zpráva o svozu cenností z VS - NA, SÚC, č. 108.

1660.   Catalogus bibliothecae inceptae in Hospitio Melnicensi Cap., curatu Pauli Palanek, superioris anno 1838 - SOA Mělník, Klášter kapucínů v Mělníku, 7. Katalog eviduje rovněž donátory knihovny, ovšem jen jejich příjmení. Největšími byli pánové Ugka, Laska, Swoboda, Kořinek a Remig.

1661.   Horák, František. Zpráva o svozu klášterních archivů a knihoven v Čechách a na Moravě. 31.3.1952.

1662.   Podle provenienčních zápisů v knihách Staré knihovně brněnských kapucínů a ve VK OL, sign. II. 48.514.

1663.   O vzniku i osudech knihovny kard. Dietrichsteina viz Balcárek, 1999 nebo Dokoupil, Vladislav. Soupis rukopisů mikulovské dietrichsteinské knihovny. Praha : SNP, 1958, zejm. s. 14-16.

1664.   Viz Zahradník, Pavel a Macek, Petr In Foltýn, D. a kol 2005. s. 426) V roce 1747 zde fungovala studia dogmaticko-scholastické teologie s lektorem Gandolphem z Hradce Králové a téhož roku je ukončili dva absolventi. Jejich teze vytiskl v Brně kapucínský dobrodinec Jakub Maxmilián Svoboda - viz Dokoupil, 1978, č. 1747/7.

1665.   NA, ŘK, 294, signatura B8; Monumenta familiae Nicolsburgensis Ord. Min. S. P. Franc. Capucinorum. 1769-84, část B - MZA, Rodinný archiv Dietrichsteinů, č. 605.

1666.  .Cit. Monumenta familiae Nicolsburgensis..., část B.

1667.   Tamtéž.

1668.   Kapucínské anály. Sv. 21, 1765, 819.

1669.   Poznámka o osudu knihy: “Loci Capuc. Nicholspurg. Iste liber fuit raptus in obsidione Nikolspurgicae, deinde Brunae venditus a militibus, postermo restitutus nostris fratribus“ je zapsána v prvotisku brněnských kapucínů Gritsch, J. Quadragesimale. 1486, deponát v MZK.

1670.   „Edmundus Bergensis“ nebo „Edmundus a Montibus. Perná - obec severně od Mikulova. Podle provenienčních zápisů v knihách Staré knihovně brněnských kapucínů.

1671.   Schubert, 1900, s. 330-331.

1672.   Cit. Monumenta familiae Nicolsburgensis..., část B.

1673.   Podle přípisů na předsádkách tisků v Staré knihovně brněnského kapucínského kláštera, sign. 03 E 42, 09 A 07. Hypoteticky může být uvedený kazatel P. Viktor totožný s Viktorem Lippertem z Karlových Varů (1728-1997, obláčka 1744, viz též kapitola o olomouckém konventu, kde byl P. Lippert kvardiánem a založil knihovnu).

1674.   Schubert, 1900, s. 330-331.

1675.   Seznam těchto odevzdaných tisků publikoval A. Schubert, 1897, s. 46. Tři prvotisky se podařilo nalézt v Österreichische Nationalbibliothek - sign. 16 F 28, 23 D 6, 17 B 10. Viz též ZA Opava, pobočka Olomouc, fond Státní vědecká knihovna Olomouc, 1786, č. 50a.

1676.   VK OL, signatura 60.658. Viz Louda, 1956, č. 33, 1010 a 1086.

1677.   Kapucínské anály. Sv. 10, 1692, s. 347-348; NA, ŘK, 301, signatura A4.

1678.   Mokres, 2000.

1679.   Kapucínské anály. Sv. 14, 1710, s. 698-700; NA, ŘK, 301, A4.

1680.   Narozen 1.5. 1694 v Praze, zemřel 9.9. 1760 v Sušici. Viz NA, ŘK, 301, A4.

1681.   Dnes v NK. Viz Truhlář, 1906, č. 400.

1682.   Kapucínské anály. Sv. 18, 1728, s. 106.

1683.   Kapucínské anály. Sv. 18, 1724, s. 42 (dar 5000 zlatých); NA, ŘK, 301, signatura C6 (nadace). Jeden z knižních darů hraběnky Markéty je dochován také ve Strahovské knihovně, sign. AY XI 17 (Gruter, Janus. Inscriptiones antiquae totius orbis Romani).

1684.   Kapucínské anály. Sv. 18, 1729, s. 153-154.

1685.   Podrobný popis celého sporu viz Kapucínské anály. Sv. 19, 1739, s. 66-68.

1686.   Kapucínské anály, Sv. 20, 1748, s. 587.

1687.   Přijal při tom řeholní jméno Jan, zemřel 31.1. 1771 v Mnichově Hradišti, tamtéž pohřben. Kapucínské anály. Sv. 22, 1771, s. 256.

1688.   Cit. Diarium domesticum, s. 120.

1689.   Tamtéž: „1752 in Decembris inchoata est instructio Bibliotheca“.

1690.   Později na zámku v Doksech, dnes ve fondu knihovny Akademie věd, sign. I TB I. Foliový svazek je potažen bílou kůží se slepotiskem. Viz též Lifka, 1968.

1691.   Cit. Diarium domesticum, s. 120.

1692.   Tamtéž.

1693.   Tamtéž, s. 134.

1694.   Tamtéž, s. 131.

1695.   Kapucínské anály. Sv. 22, 1786.

1696.   NA, ŘK, 300. Jezdci údajně pocházeli z regimentu „Estehapit“.

1697.   NK, signatura XIV.E.14.

1698.   Lifka, 1968, s. 38.

1699.   Pamětní kniha konventu, část C - NA, ŘF, rkp. 52. Pivovar fungoval do 80. let 18. století.

1700.   Wilhelm-Minařík, 1909, s. 111.

1701.   Podrobně viz tamtéž, s. 107-109. Srov. též Buben, 2006, s. 330-331.

1702.   Archiválie z koleje viz NA, ŘF, 2976.

1703.   NA, ŘF, 2977; Buben, 2006, s. 331.

1704.   Holzmann-Bohatta, 1900, s. 136-137; Dokoupil, 1972, s. 279; Vobr, 2000.

1705.   Dokoupil-Vobr, 1973 evidují celkem 10 takových tisků ze 16. století.

1706.   Tamtéž, č. 285 a 434. Viz též Dokoupil, 1972, s. 280.

1707.   Dokoupil, 1972, s. 280.

1708.  .„bonus amicus noster.“ Jména dalších knižních dobrodinců vč. darovaných knih viz Dokoupil, 1972, s. 279.

1709.   Srov. tamtéž, s. 283.

1710.   Pamětní kniha - NA, ŘF, rkp. 52, část Benefactores.

1711.   Tamtéž.

1712.   Pamětní knihy kláštera - MZA, Františkáni Dačice, rkp. 18 nebo NA, ŘF, rkp. 51 a 52. Viz též Vobr, 2000, s. 229-231; Dokoupil, 1972, s. 284.

1713.   Dokoupil, 1959, s. 18 ; Tošnerová (ed.), 2004, s. 190.

1714.   Pamětní kniha - NA, ŘF, rkp. 52.

1715.   Obojí viz pamětní kniha kláštera, část memorabilia conventus - NA, ŘF, rkp. 52. Podle téhož pramene (část F - Benefactores) ještě konvent v roce 1695 získal darem dům s připojenou zahradou v těsném sousedství kláštera od třebovského měšťana a zámeckého sládka Martina Polaka, není však zřejmé, zda šlo právě o pozemek s pozdější knihovnou. Viz též Dokoupil, 1972, s. 284. Podle něj v této době pracovali pro konvent malíř Christian David a truhlář Karl Hofrichter, kteří mohli být také tvůrci knihovního interiéru. Srov. též inventář kláštera někdy z přelomu 17.a 18. stol. - NA, ŘF, 2973.

1716.   Cit. pamětní kniha - NA, ŘF, rkp. 52.

1717.   Tamtéž.

1718.   Jedná se zejména o následující citáty a vyobrazení: A perpendendo pendet („záleží na uvážení/zvážení“- žena s měřícími přístroji a olovnicí), Ad alta exaltat („do výšin se povýší“ - vzlétající pták), Sidera considerat („na hvězdy pohlíží“- hvězdář), Forte fortuito („náhodou štěstí“ - zastřelený pták padající k zemi), Sorte fortuna („štěstí je osud"- klenoty a zdobené zrcadlo na stole), Chordis dat gaudia cordis („hudebními nástroji dávej radost srdci“ - dvě lyry pověšené na hřebík), Pro variis varia („něco za něco“ - z kornoutu se sypou různé předměty - klobouk, hůl, karty, kniha, růže, koruna aj.), Ammat [sic] et examinat („miluj a zkoušej“ - trubka se střapci vznášející se nad krajinou s řekou a hradem), Angit quem tangit („kdo se dotýká, trápí/škrtí“ - blesky udeřující do altánku/kaple v krajině), Inaequalia aquat [sic] („nerovnosti srovnává“ - pila a sekyra samy opracovávají trám na koze na dvoře), Pungit et ungit („píchá a maže (roz. medem)" - včelí úly se včelami). S vyobrazením hudebních nástrojů může souviset nenaplněná touha noviců po hře na ně, která jim ale byla ve vlastních celách zakázána provinční kapitulou v Brně 4.12. 1695. Viz regesta nařízení provincie - NA, ŘF, rkp. 68, s. 11.

1719.   Cit. pamětní kniha (NA, rkp. 52); Dokoupil-Vobr, 1973.

1720.   Dokoupil, 1972, s. 287. Signatury třebovské knihovny, dodnes platné, se skládají z písmene zastupujícího obor a arabského pořadového čísla.

1721.   Podrobněji, včetně jmen dobrodinců a věnovaných knih viz tamtéž, s. 285.

1722.   „Hic liber 1745 oblatus est Novitiatui Triboviensi a Dna Wagnerin Bibliopola Brunensi“. Viz Dokoupil-Vobr, 1973, č. 100.

1723.   Crömaviensis.

1724.   Pamětní kniha kláštera, část Benefactores - NA, ŘF, rkp. 52.

1725.   Pamětní kniha kláštera, část Benefactores - NA, ŘF, rkp. 52. Viz též Dokoupil, 1972, s. 282.

1726.   Oleschoviensis.

1727.   Pamětní kniha kláštera, část Benefactores - NA, ŘF, rkp. 52. Viz též Dokoupil, 1972.

1728.   Tamtéž.

1729.   Tamtéž, s. 286. P. Bernardin byl v letech 1778-1786 českým provinciálem. Viz Fischer, 1985.

1730.   Srov. Dokoupil-Vobr, 1973, č. 413, 420 a 503; Dokoupil, 1972, s. 284; Vobr, 2000.

1731.   MZK Brno, deponát františkánů M. Třebová, sign. MT 15, 17, 18, 20. Srov. např. dedikační přípis na Moralia in Iob (fol. 2r): „Hic liber olim ad Bibliothecam Olomucensem Carthusianam pertinens ex benevolentia et beneficentia R. P. Prioris adscritpus est Bibliothecae Frum. Minorum S. Franc. Reform. ad S. Josephum Triboviae A. 1710.“

1732.   Misál, agenda, martyrologium a kartuziánská řádová statuta. Viz Dokoupil-Vobr, 1973, č. 5, 369, 391 a 502. Prvotisky viz Dokoupil, 1970 a týž 1972, s. 282. Srov. též Dokoupil, 1959 et 1972 ; Vobr, 2000.

1733.   Kurtze Auslegung oder Erklärung über die Regel des heiligen Seraphirischen Vaters Francisci, v Kadani sign. O 3, dnes v knihovně františkánů u P. Marie Sněžné v Praze, nesignováno.

1734.   MZK, deponát Františkáni M. Třebová, signatura MT 30.

1735.   Tamtéž, MT 22. „usui atque necessitati P. F. Marci Schwantzer ex Religione Franciscana SS. Theologiae conatus navantis [+ chronogram 1761]“. Po jeho smrti 26.1.1804 v M. Třebové skončila kniha ve zdejší konventní sbírce, stará sign. F 40.

1736.   Instructio sive Modus mentaliter orandi, meditandi et considerandi. Viz kapitola o plzeňském klášteře.

1737.   Bohatta-Holzmann, 1900, s. 136-137. Řádové archivní prameny však žádnou škodu v knihovně nezmiňují, vojáky zajímala více kuchyně a spíž.

1738.   Bratr Vít o tom ponechal zápis tužkou na dveřích jedné ze skříni, uveden je výše v kapitole o novověkých františkánských knihovnách obecně - uložení, zpracování a půjčování knih. Viz Dokoupil, 1972, s. 287.

1739.   Bohatta-Holzmann, 1900, s. 136-137.

1740.   Tamtéž.

1741.   P. Antl. narozený jako Štěpán 22.12.1895 v Trpíku severozápadně od M. Třebové vstoupil do řádu roku 1915 a byl dále misionářem v Německu, ředitelem a vizitátorem III. řádu. Viz Catalogus Ordinis Fratrum Minorum Provinciae Bohemiae … 1937 - MZA, Františkáni U.Hradiště, kart. 31, č. 37.

1742.   Protokol o setkání - NA, SÚC, 109. Vytříděno bylo tehdy 12 inkunábulí, 5 „starých“ rukopisů, několik svazků chorálních knih s notací, 3 staré tisky Biblí a 22 olomouckých tisků. Fond patrně nebyl aspoň zčásti utříděn, neboť komise stanovila potřebu jeho „skolacinování“ podle svazkových katalogů. Viz též Dokoupil, 1972.

1743.   Protokol o převzetí. NA, SÚC, 109.

1744.   Dopis Círk. referátu ONV v M.Třebové pro SÚC ze 17.5.1951 - NA, SÚC, 56.

1745.   Jeho digitalizovaná verze byla zpřístupněna online na www: http://snape.mzk.cz/katalog/STT/. [cit. 6.7.2007]. Katalog obsahuje celkem 1514 záznamů - lístků.

1746.   Rukopisy: Dokoupil, 1959; prvotisky: Dokoupil, 1970; 16. stol.: Dokoupil-Vobr, 1973.

1747.   Dokoupil, 1959, s. 18 ; Tošnerová (ed.), 2004, s. 190.

1748.   Dokoupil, 1957; týž, 1972.

1749.   Srov. soupisy těchto knih v předchozí poznámce. Z rukopisů stojí za zmínku kromě uvedených též Verzeichniss der Mitglieder der Brüderschaft des Allerheiligsten Herzens Jesu [v M. Třebové 1843-1901], signatura MT 7; nebo abecedně seřazená příručka pro laiky, kleriky i zpovědníky Dictionarium casuum conscientiae od Kazimíra Horálka, ředitele olomouckého kůru 1780-1783, od roku 1788 pobývajícího v Kroměříži na sklonku života okolo r. 1814 v M. Třebové.

1750.   Kodym, 1997. Viz též novinový článek: KRÁLOVÁ, Iveta. Klášter zahalují tajemství, strach budí hlavně krypta. Noviny Svitavska, 2005, č. 214 (12.9.), s. 7.

1751.   NA, ŘF, 2973.

1752.   Kapucínské anály, sv. 2., č. 222-226.

1753.   Kapucínské anály, sv. 18, 1731, č. 259.

1754.   Soupis odkázaných knih z 21.2.1657 - NA, ŘK, č. 305, sign. Most B3.

1755.   NA, ŘK, č. 305, sign. Most B9.

1756.   Kapucínské anály, sv. 18, 1730, č. 179 a 1731, č. 259.

1757.   Kapucínské anály, sv. 20, 1748, s. 582.

1758.   Catalogus librorum Bibliothecae Pontensis - SOA Litoměřice, Kapucíni Most, 7.

1759.   SOA Litoměřice, Kapucíni Most, 35.

1760.   Inventář - SOA Litoměřice, Kapucíni Most, 8. Zmínka o katalogu je také v NA, ŘK, č. 308, sign. Most E12.

1761.   Zmínka o něm je v níže citovaném protokolu z 13.2.1951.

1762.   Seznamy majetku převzatého pro „Ústřední knihovnu knihoven Vel. Mostu v Mostě“ - NA, SÚC, 109. Zde je uvedeno 250 svazků, číslo 360 uvádí protokol Národní a universitní knihovny z února 1951 citovaný níže.

1763.   Protokol o převzetí knihoven kláštera minoritů a kapucínů v Mostě 13.2.1951 - NA, SÚC, č. 56.

1764.   CDB V/2, č. 696; Kukla, 1889; Hýbl, 1896; Široký 1996.

1765.   Svátek, 1959; Buben, 2006, s. 190.

1766.   Pamětní kniha krumlovského kláštera Liber magistralis, Tom III., s. 96-97 - SOA Třeboň, Minorité Č. Krumlov, rkp 52.

1767.   Fiedlerová-Benešová, 2007, s. 652. Část těchto skladeb přímo minoritští řeholníci složili. Podrobněji viz cit. dílo.

1768.   Podle B. Lifky (1936, s. 59) byla celá knihovna například zničena při požáru v roce 1723.

1769.   Adresář knihoven monarchie (Bohatta-Holzmann, 1900, s. 22) uvádí: „Hat nur eine kleinere Hausbibliothek.“

1770.   Lifka, 1936, s. 59.

1771.   Catalogus librorum bibliothecae Fratrum minorum s. Francisci conventualium Ponti, 1837 - Muzeum Most, inv.č. 199.

1772.   NA, SÚC, 56.

1773.   Protokol z 31.11. 1951 (viz též níže) - NA, SÚC, 56.

1774.   Tamtéž, dnes SOA Litoměřice, fond Minorité Most.

1775.   Commentaria in librum Iob. Iohannes de Przibram: Tractatus contra factionem extremam Thaboriensem. Nicolaus de Lyra: Postilla super Baruch. 15. stol., Čechy, pap., 234 ff., 22x16 cm.

1776.   Dohromady šlo o 50 knih pro muzeum a 360 pro lidovou knihovnu. Pocházely asi především od minoritů, v kapucínských knihovnách bylo krásné literatury jen minimum.

1777.   Fiedlerová-Benešová, 2007 uvádí ve fondech mosteckého muzea výběrově nejméně 8 pozdně středověkých a novověkých rukopisů původem od místních minoritů (kromě hudebnin). Z archivních jde například o kroniku (dějiny) české minoritské provincie od jejího provinciála Matyáše Kollenbergera z roku 1746 (signatura 26/Ruk), Soubor opisů, písemností a kázání téhož řeholníka z roku 1746 (28/Ruk) nebo pamětní knihu konventu (Liber magistralis) z let 1718-65 (srov. výše pozn. 9).

1778.   Protokol podepsaný zástupcem Okresního národního výboru v Mostě a pracovnicí Národní a univ. knihovny dr. B. Královou - NA, SÚC, 56.

1779.   P. Felix se narodil r. 1716, řádové sliby složil v roce 1733, zemřel 1. října 1761 v obci Kokory blízko Přerova, pohřben je v Olomouci.

1780.   Historia domestica - NA, ŘK, č. 317, sign. A8.

1781.   Nešpor, 1998, s. 82-83.

1782.   VK OL, sign. M I 155; Boháček-Čáda, 1994, č. 27. Teprve později byly tyto promluvy na volných listech svázány do jednoho konvolutu, který byl podle vlastnických poznámek připsán k užívání bratru Janu Křtiteli z Lipska (na předním přídeští: „přídeští: „Concessus est iste liber ad usum fratris Baptistae de Lipczik“) a v 16. století se dostal do brněnského konventu.

1783.   VK OL, sign. M I 152, Boháček-Čáda, 1994, č. 24. Na zadním přídeští: „Frater Andreas de Bruna scripsit hoc missale / Sit ei cum „Requiescat im pace“ memoriale …. Domini de Olmicz(?) Wolfgangus et Wenceslaus Hofkircher sic dicti / Sint a Domino et b. Maria benedicti / Hanc papirum ementes/ Det eis Deus in futuro regna celestina possidentes. Amen“.

1784.   Pamětní kniha konventu, s. 17-18 - MZA, Františkáni Dačice, rkp. 9,. Srov. též Divina, 1958, s. 10; Marková, 2002.

1785.   VK OL, sign. M I 152, M I 154, M I 155, M I 156. Jejich olomoucký původ nasvědčují donátoři knih a poznámky o pronesení kázání. Srov. též poznámku o základním kameni olomouckého kláštera v M II 15.

1786.   Cit. pamětní kniha, s. 17-18. Srov. Též Divina, 1958, s. 10 ; Buben, 2006, s. 270.

1787.   Více o těchto knihách viz výše, kapitola Reformovaní františkáni (observanti) v období rukopisné knihy. Srov. Schubert, 1900.

1788.   Marková, 2002.

1789.   Podle P. Hlaváčka, 2002a, s. 148 bylo studium provinciale ustanoveno roku 1654.

1790.   Kürtze Erklärung über die Regul der Mündern-Brüdern sonderlich zum Nutzen und Gebrauch der Leyen-Brüder, nebst andern unterschiedlichen geistlichen Übungen. Erstlich Anno 1760 zu Schlan in Novititiat beschrieben, anjetzo aber au ein neues übersetzt zu Tropau. Anno 1762. V současné době v konventu P. Marie Sněžné v Praze, nesignováno, stará signatura II O 21.

1791.   Jedním z těchto pamětníků byl i Pavlín Ziackowicz, který později popsal popis vpádů Švédů na Moravu, a zvláště obléhání Olomouce v dochované kronice - ZA Opava, pob. Olomouc, sign. CO 572 (tj. kapitulní knihovna). Srov. též Elbel, 2002, s. 101-102 a Pamětní kniha kláštera - NA, ŘF, rkp. 53, s. 665 a násl.

1792.   Repertorium conventuum..., 1734.

1793.   Wrbczansky, 1734. Viz též Marková, 2002, s. 13.

1794.   Jeho spoluúčast na stavbě naznačuje např. přítomnost Matyáše Korvína, jemuž Filipec dělal sekretáře, při vysvěcení kostela dne 28.8.1468. Viz Marková, 2002, s. 9.

1795.   Podrobněji o rukopisech viz výše, kapitola Reformovaní františkáni (observanti) v období rukopisné knihy. Viz též Sehnal, 1993, s. 224. Pro cenu psacího materiálu srov. Šmahel, 1966.

1796.   Divina, 1958, s. 14.

1797.   Dnes ve fondu olomoucké kapituly v ZA Opava, pobočka Olomouc. Viz Patera, 1912, č. 89 vč. přepisu explicitu, jenž o původu vypovídá. Z výzdoby dominuje miniatura Ježíšova vjezdu do Jeruzaléma na oslu.

1798.   „P. Guardianus Fortunaus Behm pro meliori custodia ad Curiam civitatis praecipuas tres Sacristiae, octo Libros Chorales ex membrana, cum libris singulares ex Bibliotheca observanda consignavit. Salva omnia sunt restituta in conventu Fratrum Anno 1621. Vide Archiv. conv. pag. 28, n. 3,4,5.“, Pamětní knihy kláštera - NA, ŘF, rkp. 53, s. 357 a MZA, Františkáni Dačice, rkp. 9, s. 20. Srov. též Sehnal, 1993, s. 224.

1799.   Walde, 1940, s. 154-155 čerpajíce s kroniky minoritského kvardiána P. Zaczkowicze (Historia Svecica de obsidione et traditione Olomucii Anno 1642. 97 s.;20x30 cm. Muzeum Kroměřížska, sign. D-19. Viz Tomášek, 1967, č. 40). Text vydal. B. Dudík. Chronick des Minoriten-Guardians des St. Jakobs-Kloster in Ollmütz. Wien, 1881, s. 575.

1800.   Walde, 1940, s. 154.

1801.   Henricus Clarus, theologie lector generalis, v letech 1665-6 provinciál, †1666 v Olomouci.

1802.   Pamětní kniha kláštera, s. 46 - MZA, Františkáni Dačice, rkp. 9. Dalším lektorem olomouckým byl na počátku kromě zmíněného M. Jahna též Jan Kapistrán de Vos (také definitor, †1669). V roce 1655 v Olomouci vyučovali teologii Leo Prasse a stále Jindřich Clarus. Tento je jako lektor uváděn i v roce 1661 spolu s Juliem Vogtem (Voigtem) - srov. cit. pamětní kniha.

1803.   Podrobněji viz Sehnal, 1993.

1804.   Viz Český hudební slovník osob a institucí [online]. 2002 [cit. 20.12.2006]. Dostupné na www: http://www.musicologica.cz/slovnik/; Sehnal, 1993, s. 224.

1805.   „... Versus Septentriorem Conventui per ambitum conjugit9 Bibliotheca sat copiosa, instructa in libris, fornicata, cui adhaeret quaedam quadrata fabrica, in qua olim erant sedes humanae.“ Tato čtvercová stavba byla roku 1677 ze strachu zbořena a příbytky v ní umístěny s výslovným souhlasem magistrátu o něco dále západním směrem vedle městských hradeb. Viz dějiny konventu od B. Sanniga - NA, ŘF, 2979, též v opisech v pamětních knihách konventu - MZA, Františkáni Dačice, rkp. 10a, s. 86 nebo NA, ŘF, rkp. 53, s. 28. V dalším historickém popise Sannig píše: „Klášter má uspokojivou plnohodnotnou knihovnu zřízenou roku 1678.“ - NA, ŘF, 2979. Podle M. Bubna (2006, s. 270) ale „byla zřízena nová knihovna“ až roku 1684.

1806.   Inventarium Bibliothecae Conventus Olomucensis - NA, ŘF, 2984. Tamtéž je uložen současně vzniklý inventář archivu, v němž se mj. nacházely dvě papežské buly pro karmelitány z let 1431-77 a dvě pergamenová papežská bullaria.

1807.   Jednotlivé třídy soupisu s počtem zaevidovaných svaků jsou: A Biblia s. (42 sv.), B Expositores S.S. (20 sv.), C. S. patres (20), D Concilia, canonie[!], canonistae, juristae (68), E Theologi & scholastici (104), F T. morales (66), G Sermonistae (71), H Concionatores (112), I Homilarii & postillatores (71), K Materiam concionum tractantes (45), L Controversistae (63), M De Divino Officio tractantes (109), N Regulam et statum nostrum concernentes (30), O Historici eccles. & profani (94), P Medici (98), Q Philosophi (77), R Humanistae et vocabularii (157), S Authores spirituales (197), T Miscellanei (43), V Politici (18).

1808.   Pamětní kniha konventu, s. 105 - MZA, Františkáni Dačice, rkp. 10a. Podle ní se pod „starobylou knihovnou“ nacházela kamna pro celý dům.

1809.   Roslaub zemřel 11.9. 1746 v Olomouci. Jeho zásluhy popisuje v seznamu zemřelých bratří i pamětnice konventu (NA, ŘF, rkp. 533, s. 533) s doplňkem „V pokoji ať odpočívá od prací svých.“ Zřízení knihovny zmiňují obě dochované pamětní knihy - NA, ŘF, rkp. 53, s. 48 a MZA, Frant. Dačice, rkp. 10a, s. 107.

1810.   „aedificium Bibliothecae“ uvádějí obě cit. pamětnice. První z nich (v NA) uvádí tentýž termín k roku 1755, kdy by kolem knihovny zbudován nový kanál.

1811.   Např. rukopis ve VK OL, M II 101; Boháček-Čáda, 1994, č. 233; uvádí též Schubert, 1900, č. 4. Nicolai de Lyra O.M. Postillas super Evangelistas. Explicit: „per monachum professum domu Vallis Iosaphat prope Olomuncz ordinis Carthusiensis ... 1461“.

1812.   Kouřil, 2000, s. 185.

1813.   Pamětní knihy kláštera - NA, ŘF, rkp. 53, s. 262 nebo MZA, Františkáni Dačice, rkp. 10a, s. 349. Viz též Divina, 1957, s. 14.

1814.   Cit. pamětní kniha (MZA), s. 351. Elektrický generátor - lat. „machina electrica“

1815.   Divina, 1958, s. 14 odkazujíce na klášterní kroniku v MZA.

1816.   MZA, Františkáni Dačice, rkp. 10b.

1817.   Viz tamtéž. Theses Theologicae Ex Secundo & Quarto Sententiarum, De Peccatis & Poenitentia, Consonae Menti Doctoris Subtilis Joannis Duns-Scotti..., lektor Řehoř Rocken (†1766). Vytištěno r. 1732.

1818.   Narozen v Kozomíně, dvojnásobný provinciál, zemřel 1789 v Praze jako jubilant slibů, podle řádového nekrologia „velmi zasloužilý muž.“

1819.   Později působil jako lektor v Brně, kde mu rovněž tiskař Emanuel Svoboda tiskl právnické teze. Zemřel v Brně 1774.

1820.   Též definitor, provinciál a vizitátor dalších provincií, zemřel 1776 ve Znojmě. Tyto teze se mi nepodařilo dohledat, zato ale tiskem vyšla ještě Kinského učebnice morální teologie: Tractatus Moralis De Virtute Religionis Pro Studioso Franciscanorum Provinciae Bohemiae Reform. Scholasticorum Usu. Palaeo-Pragae : Literis Joannis Caroli Hraba, 1768.

1821.   ZA Opava, pob. Olomouc, fond SVK Olomouc, 1787, č. 146. Jejich seznam dochován tamtéž, č. 77. Pouze jedenáct prvotisků uvádí a výslovně jmenuje Schubert, 1897, s. 48. V Österreichische Nationalbibliothek se podařilo nalézt jen jeden: Justiniánův Liber feudorum. Strassburg, 1472, signatura 12 B 23.

1822.   ZA Opava, pobočka Olomouc, fond SVK Olomouc, rok 1787, č. 123. Viz též Rybička, 1895.

1823.   ZA Opava, pobočka Olomouc, fond SVK Olomouc, rok 1792, č.17

1824.   Boháček-Čáda, 1994. č. 31, 32, 76, 77, 84, 86, 94, 142, 145, 151, 196, 228, 233, 264, 271, 288, 294-297, 301, 341. Srov. též Schubert, 1900. Za zmínku z nich v souvislosti této práce stojí rkp. č. 228 (signatura M II 92), konkrétně Novum Testamentum cum prologis, jehož původ osvětluje kolofon: „finit apocalypsis domini Petri, plebani in Smrzycz A.D. [1416] per Wenceslaum de Skyhrow et nunc temporis eruditorem parvorum in Smrzicz“. Na předním přídeští je další vlastník knihy: „Frater Martinus Nenyck, bac[calarius] de Lypck, nacione Misnencius“ - podle P. Hlaváčka, 2002a imatrikuloval v roce 1505, bakalářem se stal v zimním semestru 1511.

1825.   Louda, 1956, č. 169, 292, 865, 905, 971, 1116, 1519, 1628.

1826.   Pamětní kniha konventu 1613-1764. s. 9 - ZA Opava, pobočka Olomouc, Kapucíni Olomouc, 5.

1827.   Kapucínské anály, sv. 19, 1737, s. 85-87.

1828.   P. Viktor, světským jménem Jan Nepomuk Jiří Lippert, se narodil 15. prosince 1728, provinční definitor, v letech 1777-80 provinční vikář řídící de facto provincii, zemřel 25. ledna 1791 v hradčanském klášteře. Podle záznamů ve svazcích Staré brněnské knihovny si rovněž sám udržoval vlastní knihovničku pro osobní potřebu. Její část, přinejmenším rukopisy se v 19. století i dnes nachází v hradčanské historické bibliotéce. Srov. Hradilová, 2004. Ty svědčí o jeho širokém zájmu zahrnujícím kromě teologie, filozofie nebo kázání v němčině též matematiku a astronomii.

1829.   Kapucínské anály, sv. 22, 1768, s. 128.

1830.   NA, ŘK, M 32.

1831.   Pamětní kniha konventu 1613-1764. s. 69 - ZA Opava, pobočka Olomouc, Kapucíni Olomouc, 5.

1832.   P. Delfín, světským jménem Václav Jeroným Wagner, se narodil 24. září 1731, zemřel 22. října 1775 v Olomouci.

1833.   Historia domestica a prima Olomucensis monasterii fundatione 1613-1922. část Z Miscellanea, s. 3 - ZA Opava, pobočka Olomouc, Kapucíni Olomouc, 6.

1834.   Katalog nemá titulní list s názvem, rokem ani jeho tvůrcem. Nejnovější zapsané knihy jsou z roku 1839. Uložen v ZA Opava, pobočka Olomouc, Kapucíni Olomouc, 31.

1835.   Číslo nevypovídá o počtu svazků, nýbrž o počtu děl jakožto obsahových celků, které mohou být i vícesvazkové.

1836.   "Z kláštera kapucínského v Olomouci. Theodor Vodička roku 1881". Dnes Knihovna Národního muzea, sign. I A C 63. Viz Brodský, 2000, č. 292, s. 312.

1837.   Horák, František. Zpráva o svozu klášterních archivů a knihoven v Čechách a na Moravě. 31.3.1952 - NA, SÚC, 56. M. Buben (2006, s. 412) v této souvislosti chybně uvádí, že knihovna byla ponechána na místě v klášteře.

1838.   „Biblia latina Veteris et Novis Testamenti“ - VK OL, signatura M I 716. 517 ff., 24x16 cm. Viz Boháček-Čáda, 2000. Rukopis byl digitalizován a je dostupný v databázi Manuscriptorium. Tyto soupisy se neshodují ve vročení rukopisu: podle Boháčka-Čády byl napsán v 2. pol. 14. stol, podle autorů popisu v Manuscriptoriu v 40. letech 15. století.

1839.   Srov. Louda, 1956. Žádná z inkunábulí není českého původu, všechny pochází z německých měst nebo z Basileje.

1840.   Stručné dějiny kláštera, výtah z archivu konventu z. r. 1754 - ZA Opava, Provincialát minoritů v Opavě, rkp. 4. Založení Jaroslava naznačuje skutečnost, že byl jako dobrodinec pohřben v kryptě kostela sv. Salvátora při pražském klášteře Na Františku (podle F. Hammerschmieda. Monasterium s. Agnetis - NK, sign. I.D.40). Viz též Hýbl, 1896, s. 339; Loserth, 1885, s. 234 a 251; Buben, 2006, s. 196. Nejstarší zmínka o olomouckých bratrech je v listině z 4. února 1252, dříve chybně datované do roku 1232 (Regesta Boh. et Mor. I. č. 758). Podle pozdějších řádových pramenů byl údajně 1242 postaven kostel a klášter a 1260 zde slavena provinční kapitula.

1841.   Hýbl, 1896, s.. 339.

1842.   Podle klášterního nekrologia v pamětní knize - VK OL, sign. M II 100. Viz Loserth, 1885.

1843.   Podrobněji v příspěvku O. Jakubce in Foltýn a kol., 2005, s. 474.

1844.   ZA Opava, Provincialát minoritů v Opavě, rkp. 6, s. 20.

1845.   Podrobně o obléhání viz kronika kvardiána P. Zaczkowicze. (Historia Svecica de obsidione et traditione Olomuci Anno 1642. 97 s.;20x30 cm. Muzeum Kroměřížska, sign. D-19. Viz Tomášek, 1967, č. 40). Text vydal B. Dudík: Chronick des Minoriten-Gurdians des St. Jakobs-Kloster in Ollmütz. Wien 1881.

1846.   Instructorum novitiorum et novitius instruendus seu dialogus inter sanctum patrem Franciscum et novitium ordinis minorum Fratrum conventualium / Novitiatui praesentatus a R. P. Maxmiliano Sigel. Typis Olomucensibus, 1729. 267 s. 

1847.   Více viz výše v kapitole Knižní kultura Menších bratří / minoritů ve středověku, jedná se např. o signatury M IV 2 (graduál) a M IV 6 (antifonář).

1848.   Neumann, 2000.

1849.   Petrů, 1959.

1850.   Boháček-Čáda, 1994, č. 38, 167, 208, 232, 289, 324, 327, 331, 332. Ve VK OL se nachází a v cit. soupise je uvedeno také několik rukopisů od olomouckých klarisek sídlících v Olomouci nedaleko minoritů na místě dnešního Vlastivědného muzea až do josefínských reforem. Dva rukopisy (M II 249 - tzv. „Olomoucký evangeliář“ a M I 1) z počátku 15. století věnovala zřejmě ještě v tomtéž věku klariskám paní Kačna, která měla mezi řeholnicemi též svou dceru. Viz též kapitola Další významné středověké rukopisy Menších bratří a klarisek.

1851.   Jeho text vydal Loserth, J. Das nekrologium des Minoritenklosters in Olmütz. Archiv für Österreichische Geschichte, 1904, Jhrg. 65, s. 231-254.

1852.   „Iste liber est Ieronymi de Sternberg“ [rukou 15. stol.] ; „Conventus Olom. ad S. Jacobum“ [18. stol.].

1853.   Po smrti kvardiána Martina roku 1569 zavládl v klášteře chaos, dohledem nad ním byl pověřen johanitský komtur Jiří Lesota ze Stéblova, který nechal liturgické předměty a paramenta uložit na radnici a odtud byly řeholníkům půjčovány jen k bohoslužbám

1854.   B. Sannig (?): De origine, erectione aliisque memorabilius almae provinciae Bohemiae - NA, ŘF, 3141.

1855.   Dále zde pobývalo 9 kněží a 8 laiků. Viz Arbor historica provinciae Boemiae - Archiv m . Plzně, Sbírka literárních rukopisů, č 138.

1856.   Pamětní kniha kláštera - MZA, Frant. Dačice, rkp. 12. Viz též B. Sannig. Dějiny kláštera v Opavě - NA, ŘF, 3066. Podle J. Svátka (1982) došlo k požáru již v roce 1626.

1857.   VK OL, sign. M I 339. Boháček-Čáda, 1994, č. 142. Schubert, 1900, s. 414, č. 48. Explicit: „Et est iste liber finitus 1471 ... in loco nostro Oppaviensi per me fratrem Ypolitum de Prussia, sub vic. venerabilis patris fratris Pauli de Moravia“.

1858.   „...ad curiam translata Oppaviensem“ viz dějiny konventu od B. Sanniga - NA, ŘF, 3066. Shodnou informaci uvádí patrně týž autor v „De origine, erectione aliisque memorabilius almae provinciae Bohemiae“ - NA, ŘF, 3141. nebo Pamětní kniha kláštera - MZA, Františkáni Dačice, rkp. 12, fol. 105v. Viz též Morr, 1930, s. 49. Podle úsudku J. Svátka (1982) se pak tyto předměty a snad včetně knih spolu se třemi sochami staly součástí inventáře farního kostela P. Marie.

1859.   Zápis o nákupu je v knize rakouského kapucína Prokopa von Templin. Mariale... Salzburg, 1667 v knihovně Slezského zemského muzea, sign. Ant. 29. Viz Mazur, 1957, s. 18. O knize též níže.

1860.   Cathalogus librorum pro loco Oppauiensi Ord: Fr[atr]um minorum s. Francisci Reformatum ad S. Barbaram Ao 1674 conscriptum. 14 listů, bez pevných desek, svázáno - NA, ŘF, 3071. Viz též Mazur, 1957, s. 16.

1861.   Dále v klášteře bylo 27 cel, 2 pohostinky, 2 infirmaria, 2 spižírny, provincialát a sekretariát. Viz Müller-Žáček, 2006, s.204.

1862.   Konkrétně byly jednotlivé kategorie zastoupeny následovně: A Bible (15 sv.), B bibl. konkordance (4 sv.), C výklady Bible (5 sv.), D církevní Otcové (19 sv.), E spekulativní teologie (18), F summisté (15), G právo (6), H kasuistika (morálka, 27), I kázání (Sermonistae, Homilarii, Postillantes) a materiály ke kázáním (37), K kázání (Concionatores, 70), L kontroverzistika (13), M duchovní četba (39), N dějiny církevní i světské (19), O Miscellanei (různé, díla nezařaditelná, 6), P filozofie a matematika (8), Q lékařství a herbáře (7), R knihy týkající se modlitby officia (21) (z toho 6 breviářů „ad usum OFM“ osmerkového formátu), S lit. o Řeholi a řádovém prostředí (6), T politika (9), V školní literatura („Scholastici“ - gramatiky, slovníky, teologické sumy, 15).

1863.   Cit. pamětní kniha, fol. 115r. Srov. též Svátek, 1982, s. 154 ; Prix, Dalibor in Foltýn aj., 2005, s. 569.

1864.   NA, ŘF, 3066.

1865.   Cit. pamětní kniha, fol. 104, 115n; Svátek, 1982, s. 155.

1866.   Cit. pamětní kniha, fol. 120v; Svátek, 1982, s. 155-156.

1867.   Cit. pamětní kniha, fol. 123.

1868.   Schubert, 1900, s. 413, s. 21, dnešní lokace rukopisu není známa. O studiích též Wrbczansky, 1746 (uvádí studia moralistiky s jedním lektorem); Repertorium conventuum..., 1734. Studenty morální teologie uvádí též cit. pamětní kniha, passim.

1869.   SOkA Opava, pozůstalost A Mazura, karton 1, fasc. 1.

1870.   Podle sumarizačních údajů v protokolu (viz výše) bylo mezi „použitelnými“ díly 315 prací teologických, 15 historických, 8 právních, 7 filozofických, 5 gramatických a 36 beletrie, patrně klasické literatury pro výuku rétoriky. Z jazykového hlediska převažovala latina, 118 titulů bylo v němčině, 3 italské, 2 francouzské, 2 české a 1 polský. Patnáct foliových svazků byly prvotisky, 34 tisků pocházelo ze 16., 172 ze 17. a 165 z 18. století. Viz též Mazur, 1957, s. 17.

1871.   Alphabetisches Verzeichniss der in der Bibliothek der aufgehobenen Franziskaner in Troppau sich befindenden Bücher, welche veräussert werden sollen. Brünn, 1797. 20 s., 8o. Dochováno ve fondu knihovny Slezského zemského muzea v Opavě. Dříve byl též jeden exemplář v Universitní knihovně v Brně (dnes MZK), viz Dokoupil, 1978, č. 1979/25. Už v roce 1978 mu byla kniha známa jen z katalogizačního lístku (sign. ST 1-8418), ve fondu se fyzicky nenacházela. Viz též Mazur, 1957, s. 20.

1872.   Prokop von Templin OFMCap. Mariale concionatorium rhythmo - melodicum. 2. ed. Salzburg : Johann Baptist Mayr, 1667. Dnes v knihovně Slezského zemského muzea, sign. Ant. 29. Viz Svátek, 1982, s. 170.

1873.   Srov. Baumann, 1902, s. 1-6 ; Prix-Zezula, 2002, s. 276, podle RBM I, s. 424, č. 908.

1874.   Prix, 1998, s. 39 ; Joannes Impekhoven. Chronologia Conventus Ad SS. Joannes Brunae. 1658 - MZK, deponát Minoritů, sign. Mn 59, Cit. v Neumann, 1936. Část kroniky vydal Kłoczowski, 1992.

1875.   Již v roce 1252 byla v Opavě slavena provinční kongregace - tamtéž.

1876.   Jeho dcera Amata vstoupila ke klariskám - CDM, IX, 202, č. 274. Jelikož roku 1308 musel Mikuláš Opavu opustit, byl pohřben u Menších bratří v Brně (zemřel 1313). Velkým dobrodincem byl i jeho syn Jan (†1325) a snad také poslední opavský přemyslovský kníže Arnošt. V minoritském chrámu v Opavě se nacházela rovněž hrobka opavských Přemyslovců.

1877.   CDM IV, č. 7. Z listiny je zřejmé, že klarisky sem uvedl král Václav II. nikoli vévoda Mikuláš. Za josefínských reforem byl klášter sester zrušen, na jeho místě byla později postavena budova zemské vlády, dnes Slezské univerzity.

1878.   Srov. Prix, 1998, s. 55-57.

1879.   Podle Kroniky Fürstenhaina - vyd. Kłoczowski, 1992a byl spolu s ním zabit ještě další Petr, lektor a Jáchym z Krumluva. Podle, jiných, níže zmíněných pramenů, to byl jeden nejmenovaný spolubratr. Viz Geschichtliche Darstellung .... Minoriten-Convent zu Troppau. 1827 - ZA Opava, Minorité Opava, č. 37. Viz též Kronika olomouckého kláštera ze 17. stol. cit. v Neumann, 1936.

1880.   Geschichtliche Darstellung... - ZA Opava, Minorité Opava, č. 37; Neumann, 1936, s. 59-61.

1881.   Stručné dějiny kláštera - ZA Opava, Minorité Opava, 37; Baumann, 1902, s. 21; Hrabec, 1955; Svátek, 1956, s. 204-205.

1882.   Srov. např. Wolny, Kirchliche Topographie..., I/4, s. 203.

1883.   Založení knihovny společně s klášterem v r. 1234, uvádí adresář knihoven rakouské monarchie (Bohatta-Holzmann, 1900, s. 243.), avšak bez udání pramene nebo bližšího vysvětlení.

1884.   JČ VK, pobočka Zlatá Koruna, sign. 1 CK 8, papír, 255 ff.; 21 cm. kožená vazba (dvě z pův. 10 puklic, stopy po sponách). „Anno Salutis MOVV frater Valentinus Schyrmer ordinis minorum, praedicator almanus, tunc temporis in Oppauie, emith hunc lybrum pro iij albos gros. a fratri Caspar Judeo“. Na začátku abecedních oddílů neumělé větší barevné ornamentální inic, jinak menší červené a modré. Má nejstarší signaturu 15, pak bílou Z 28.

1885.   Tamtéž, signatura 1 CK 9. 2.pol.15.stol. 334 ff, 16,5 cm, jednoduché červené inic. Nejstarší sign. Z2, poté 72. Na 1v in margine [s.d.] „Fratris Georgii de Oppavia ordinis minorum predicatorum Bohemorum“.

1886.   Narozen roku 1696, od r. 1744 provinciál. Tiskem vyšla dvě jeho jeho zádušní oslavná kázání o císaři Karlu VI., obě pronesená v Opavě, zřejmě u sv. Ducha:

Kayserliche Tugend-Bildnuß Rudolphi I. in Carolo VI., Weyland höchst-seeligsten, und glorreichsten andenckens Römischen Kayser... Opava : Johann Wentzl Schindler, [1740].

Das in Weyland glorreichsten andeckens Caloro VI. höchst seeligst in Gott entschlaffenen Römischen Kayser... Opava : Johann Wentzl Schindler, [1741].

V Staré knihovně brněnských kapucínů se též v rukopise dochovala Polzerova promluva při příležitosti slibů tří klarisek v Olomouci v roce 1748. (signatura 07 G 02, 15. přív.)

1887.   „Knihovna pílí P. ředitele dosahuje nádhery a stává se použitelnou.“ Viz Svátek, 1956, s. 205 podle „zápisů z doby stavebních prací.“

1888.   Baumann, 1902: „podle názoru Wernera Kudlicha sděleného 15.11.1938 říšskému archivu v Opavě, je malířem J. Mat. Lassler“. Více o malíři Lasslerovi viz Dokoupil-Myška, 1993, seš. 2 (1994), s. 72-73. Srov též Müller-Žáček, 2006, s. 419-421.

1889.   Za pomoc při identifikaci malíře srdečně děkuji restaurátorovi fresky Vladimíru Teršovi. Více o J.K. Handkem viz Togner, 1994 (vč. reprodukcí, které jednoznačně ukazují Handkeho vyšší uměleckou kvalitu ve srovnání s knihovní freskou); heslo Marie Schenkové in Dokoupil-Myška, 1993, seš. 3 (1995), s. 45-47 nebo malířova autobiofrafie. Johann Christoph Handke's Selbstbiographie. hrsg. von Richard Foerster. Breslau : Graß, 1911. J.K. Handkemu připisoval fresku např. J. Svátek, 1955, s. 124.

1890.   Byť o tom nemáme přímých dokladů, náměty výzdoby a fresek v knihovně si standardně vybíral představený kláštera a zadával je pak umělci. Viz Lehmann, 1957; týž, 1996; Masson, 1981; Loudová, 2003.

1891.   Viz Mazur, 1957, s. 9. Arnošt Mazur, později okresní knihovní tajemník byl pamětníkem, který osobně zažil likvidaci opavských knihoven v roce 1950 a následujících.

1892.   Tamtéž, s. 11.

1893.   Žil v letech 1694-1757, v roce 1732 zvolen provinciálem. „... errichtete die Kloster-Bibliothek“ - viz Baumann, 1902, s. 20; Mazur, 1957, s. 9. Jako lektor působil rovněž v brněnském konventu (viz).

1894.   Tamtéž.

1895.   SOkA Opava, Pozůstalost A. Mazura, kart. 1, fasc. 1.; Mazur, 1957, s. 9. Viz též Müller-Žáček, 2006, s. 419.

1896.   Indices speciales ad omnes stationes librorum Bibliothecae Oppaviensis ad Sanctum Spiritum Ordinis... incepti & formati Anno 1759, [jinou rukou] secundo formati Anno 1800 - ZA Opava, Minorité Opava, rkp. 29., velký 4o, lepenková vazba potažená kůží s válečkovým a razítkovým ornamentálním slepotiskem, stopy 2 tkanic.

1897.   Jejich náznakem je nejméně dvanáctidílná učebnice skotistické teologie Scoti Academici, in IV. facultates academicas distributi, jejíž autor-minorita se skryl pod pseudonymem Oppavenus a dílo vytiskl v Opavě Jan Václav Schindler v roce 1737 a následujících.

1898.   V dalších oborech pak ještě: morální teologie (240 sv.), mariánská lit. (77), františkánská lit. (145), geometrie společně s geografií (56), miscellanea (115), italské knihy (59), francouzské (21), české spolu s „moravskými“ a polskými (46 sv.).

1899.   ZA Opava, Minorité Opava, rkp. 30, počátek patrně chybí, na lepenkové vazbě se slepotiskem shodným jako u oborového soupisu nalepen papírový štítek „ Index Generalis Omnium Authorum Bibliothecae Oppaviensis“.

1900.   Svátek, 1955, s. 125.

1901.   Tamtéž.

1902.   Účet oprav v roce 1894 - ZA Opava, Minorité Opava, č 48 b.

1903.   Svátek, 1955, s. 124-125.

1904.   Lístkový katalog u opavských minoritů uvádí Bohatta-Holzmann, 1900, s. 243.

1905.   Indices speciales ad omnes stationes librorum bibliothecae Opaviensis ad Sanctum Spiritum... - ZA Opava, Minorité Opava, rkp. 32. Poznámky o utřídění knih a vzniku soupisu jsou v úvodu a závěru tohoto katalogu. Viz též Mazur, 1957.

1906.   Viz též přehled jednotlivých oborů - drobný lístek, podepsán Karel Vodička, v Opavě 9.8.1891 - ZA Opava, Minorité Opava, č. 48 ch. Viz též Mazur, 1957.

1907.   Jednotlivé obory, do nichž P. Vodička knihy roztřídil byly: A s. Scripturae et catechesis (650 jednotek evidovaných v katalogu), B s. Patres (177 jednotek), C jus civile (642), D libri controversistici (84), E jus canonicum (190), F libri humanistici, lexica (684), G theologia dogmatica (V katalogu z roku 1759: libri philosophici et theologi speculativi; 510 jednotek), H theologia moralis (393), I ascesi et mystica (768), K concionatores latini (230), L concionatores germanici, polonici et boemici (dosud jen němečtí; 1399 jednotek), M historia profana et Seraphica (597), N libri de B.V. Maria (119), O historia sacra (698), P libri Ordinis et religionis (118), Q libri medici (72), R libri literarii (t.j. beletrie, v katalogu 1759: libri geometrici, geographici et lexicon; 274 jednotek), S Ephemerides (po r. 1759: libri literarii; 361 svázaných ročníků), T miscellanea (321 jednotek), U incunabula (a staré rukopisy, po r. 1759 italici; 98 jednotek), W theologia pastoralis (po r. 1759 gallici; 255 jednotek, (starší třídu X moravici Vodička vypustil), Z manuscripta (novodobé, 46 jednotek).

1908.   Podle souhrnu P. Vodičky (ZA Opava, Minorité Opava, č. 48 ch) je 53% zapsaných knih v němčině, 39% latinských, 7% českých, 0.5% francouzských a 0.3% anglických. Viz též Mazur, 1957, s. 11. Mezi minority dlouhodobě odebíraná periodika patřily: Alte und Neue Welt (vyd. v Einsiedeln 1868-75), Časopis katolického duchovenstva, Deutscher Hausschatz in Wort und Bild (Regensburg), Le magasin Pittoresque, L’université catholique, Salzburger Kirchenblatt, Philothea (1842-74), Ueber Land und Meer (Stuttgart).

1909.   Za zmínku stojí učebnice zpěvu Fundamenta Cantus choralis od Deodáta Burgera, výklad Pentateuchu Exposiittio in quinque libros Moysis od Řehoře Pytlíčka a třísvazkový Tractus theologici téhož autora.

1910.   Bohatta-Holzmann, 1900, s. 243.

1911.   Razítka měla text: „Bibliotheca Ord. Min. Conv. Oppaviae“ nebo „Bibliotheka Oppaviensis ad S.Spiritum Ord. Min. S.Franscisci Convenualium“, viz Mazur, 1957, s. 11. Dochováno například na knihách v Slezském zemském muzeu, signatura Prvot. C 2606, Prvot. 2607. Na druhém z nich je rovněž štítek s tištěným minoritským exlibris, které řeholníci lepili na přední přídeští: „Bibliohecae Oppaviensis ad S. Spiritum Ord. Min. S. Francisci Conventualium“ (viz též VK OL, sign. 225.885).

1912.   Bible benátská z roku 1509 (Knihopis 1097); Brykcí z Licska. Práva městská. Litomyšl : Alexandr z Plzně, 1536 (K 1348); Paprocký z Hlohol, Bartoloměj. Zrcadlo slavného Markrabství Moravského. Olomouc : Bedřich Milichthaler - dědici, 1593. (K 6862); Práva a zřízení zemská království českého. Praha: Jiří Melantrich z Aventýnu, 1564 (K 14317). Viz ZA Opava, Minorité Opava, č. 48 ch; Mazur, 1957, s. 11.

1913.   Srov. Mazur, 1957; Kouřilová, 1999 a další. Někdy bývá tato tragédie mylně spojována se zkázou klášterní knihovny.

1914.   Svátek, 1955, s. 125.

1915.   Nijak neuvedený soupis klášterních fondů zmiňuje 8100 sv. - NA, SÚC, 56.

1916.   F. Horák. Zpráva o svozu…- NA, SÚC, 56. Viz též Kynčil, 1950.

1917.   Tamtéž.

1918.   Viz Bittner, 1954.

1919.   Srov. Kynčil, 1950, s. 566 uvádějící při popisu fondu již převezeného do Slezského ústavu, že „poslední přírůstky v knihovně jsou z prvních let 19. století, potom již nebyla doplňována,“ což však výše popsané prameny vyvrací.

1920.   Mazur, 1957, s. 9. Arnošt Mazur jistě věděl, kdo skříně spálil, avšak ve své době ještě nemohl tuto informaci zveřejnit.

1921.   Svátek, 1955, s. 125. V té době byla také odstraněna nová přemalba spodní části stěn provedená za správy objektu říšským archivem po roce 1938.

1922.   Za laskavé sdělení těchto informací upřímně děkuji malíři Vladimíru Teršovi, jemuž též hrozilo, že svou dvouletou práci na restauraci fresky vůbec nedostane zaplacenu.

1923.   F. Horák. Zpráva o stavu klášterních knihoven a depositářů v kraji ostravském a olomouckém ve dnech 4. a 5. července 1951 - NA, SÚC, 56.

1924.   Svátek, 1957, s. 133, pozn. 2.

1925.   Viz Boháček-Čáda,1955. Čtvrtý nalezený manuskript je přívazkem, a v řádových soupisech nebyl dříve evidován. Všechny pocházejí ze 17. nebo 18. stol. a jedná se o opisy listin a aktů týkající se Opavy na přelomu středo- a novověku, přehled českých krajů, opis tisku o městských právech a olomoucký soudní řád. Zda se jedná o náhodu, že se ztratily všechny teologické a vůbec křesťanské rukopisy, se zatím nepodařilo odhalit.

1926.   Bittner, 1954. Celkem se jedná o 7 inkunábulí.

1927.   Jde např. o signatury II 304.441 nebo 225.885, z nichž první má signaturu z Vodičkova pořádání fondu v roce 1891, takže se nejedná o výsledek josefínských konfiskací.

1928.   Více viz Petráš, Oldřich. Hudebně historický výzkum ve Slezsku v roce 1950. Slezský sborník, 1950, roč. 48, s. 564-565.

1929.   Pamětní kniha 1673-1848 - SOA Zámrsk, Kapucíni Opočno, i.č. 3, kniha 1.

1930.   Tamtéž, s. 6, 30 (paginace tužkou).

1931.   Kapucínské anály, sv. 18, 1734, s. 88.

1932.   Kapucínské anály, sv. 19, 1737, s. 72.

1933.   Cit. pamětní kniha 1673-1848, s. 78.

1934.   Kapucínské anály, sv. 20, 1746, s. 394..

1935.   Cit. pamětní kniha 1673-1848, s. 78.

1936.   Cit. pamětní kniha 1673-1848, s. 229; Kapucínské anály, sv. 22, 1774, s. 334.

1937.   Bullarium Ordinis FF. Minorum S.P. Francisci Capucinorum. Romae : J. Zempel, 1740-1752. Do roku pořízení (1748) bylo vytištěno pět z celkových sedmi foliových svazků.

1938.   Cit. pamětní kniha 1673-1848, s. 93, 103, 137.

1939.   SOA Zámrsk, Kapucíni Opočno, 5.

1940.   Katalog je uložen v Provinční knihovně kapucínů Praha-Hradčany, zmínka o revizi viz cit. pamětní kniha 1673-1848, s. 425. V hradčanské knihovně je uložen ještě jeden svazkový katalog z Opočna z 19. století rovněž bez jakéhokoli úvodu nebo popisu.

1941.   Horák, František. Zpráva o svozu klášterních archivů a knihoven v Čechách a na Moravě z 31.3.1952 (cit. - např. NA, SÚC, 56).

1942.   Tamtéž.

1943.   „Principis et parvae“.

1944.   Pamětní kniha krumlovského kláštera Liber magistralis, Tom. III., s. 147 - SOA Třeboň, Minorité Č. Krumlov, rkp 52. Tamtéž za s. 223 přiložen tištěný učební plán pardubického řádového gymnázia. Viz též Bílek, 1893; Buben, 2006, s. 218.

1945.   Nechvíle, 1881, s. 89.

1946.   B. Sannig ve svých dějinách konventu - NA, ŘF, 2783 a klášterní pamětní knihy z doby Sannigovy - NA, ŘF, č. 2783 ; NA, ŘF, rkp. 39 a MZA, Františkáni Dačice, rkp. 13 aj., stejně jako Kukla, 1889 uvádějí rok založení 1263. Viz též Kosová, 2003. Nejstarší písemná zmínka je z roku 1336 - viz Hálová-Hejnic-Plachta, 1981/82, s. 101.

1947.   Prameny nepodložený publikovaný údaj o založení knihovny v roce 1262 (viz Bohatta-Holzmann, 1900, s. 155.) vychází snad z předpokladu, že vznikla současně s klášterem, což řádové archivní prameny datují do roku 1263 - srov. předchozí pozn.

1948.   Klášterní škola je zmíněna v souvislosti s nadací 2 kop grošů pro potřeby chudých studentů. Viz Strnad, J. Dějiny kláštera dominikánského v Plzni 1300-1785. Plzeň, 1968, s. 8. Cit. podle Hálová-Hejnic-Plachta, 1981/82, s. 102.

1949.   Papežský a královský list (NA, ŘF, listiny 32) předávající klášter reformovaným řeholníkům hovoří sice o předání statků, majíce však na mysli zejména nemovitý majetek, nepochybně vyšší ceny než byl mobiliář konventu, za dob husitských válečníků téměř zcela poškozený. Viz stručné dějiny kláštera od B. Sanniga - NA, ŘF, 2783; Březina, 1904. Srov. též klášter v Chebu, rovněž předaný reformovaným bratřím. Viz též Lackner, 2006, s. 13 a 28.

1950.   Enchiridion vytiskl Jan Kosořský z Kosoř v Praze v roce 1555. Knihopis 3474. Jungmann. Historie literatury české, č. IV/1258. Viz též Houška, 1996, s. 19. Jáchym z Hradce, který si hradecký konvent vymohl i přes prvotní nesouhlas provinciála zde tedy vystupuje nikoli jako nepřítel františkánů, ale podporovatel katolictví. Jistě i v J. Hradci mu šlo o záchranu a co nejlepší využití chátrající budovy kláštera.

1951.   Stručné dějiny konventu B. Sanniga - NA, ŘF, 2783; Tobola, 1937; Březina, 1904, s. 23.

1952.   Ještě v roce 1746 zde bylo 9 noviců. Podrobně viz kniha noviců - NA, ŘF, 2784.

1953.   O osudu konventu v 17. stol. viz Houška, 1996, s. 24. V poznámkách pro provinční archiv se dochovala zpráva z roku 1879: „Duo Musea pro Fratribus clericis studentibus adaptata , depicta et fornibus provisa. Exp conv. 56 fl.“ - NA, ŘF, 2785.

1954.   M.T. z Vrtby přispěla 2,5 tisíci zl., dalšími mecenáši byli Adam z Kokořína a Maxmilián Trauttmansdorff, zvláštním „ochráncem“ stavby byl Severin Vrbčanský t.č. provinční vikář. Viz cit. pamětní kniha (MZA), fol. 54v ; Vopalecká, 2002; Březina, 1904, s. 28-29; Buben, 2006.

1955.   Kosová, 2003.

1956.   Tehdy (v roce 1520) byl do knihovny zaevidován paleotyp Opera s. Basilii (Lugduni, 1517) - podle poznámky „annus inscriptionis“ v katalogu z roku 1766 - viz níže.

1957.   Viz též vlastnická poznámka na jednom z prvotisků: „Pro Conventu … Pilsnensi 13. Febr. A. 1610 ins[criptus]“ - Regimen sanitatis Salernitanum ab Arnoldo de Villa Nova ordinarum. Coloniae, non post 1482, SVK Plzeňského kraje, sign. 21 M I 3; Viz Klausnerová 1990, č. 311.

1958.   Známe 2 prvotisky (Klausnerová, 1990, č. 81 a 149), které Matěj ze Švihova vlastnil v letech 1542 a 1543. K františkánům se dostaly někdy před rokem 1641.

1959.   Hálová-Hejnic-Plachta, 1981/82, s. 102 uvádí jen tři dochované knihy s vlastnickými přípisy před rokem 1618 včetně konkrétních signatur. Barokní katalog z roku 1766 jich však zná mnohem více.

1960.   Tamtéž s uvedením 6 signatur s datovanými františkánskými proveniencemi. Srov. též Vopalecká, 2002.

1961.   Viz Vopalecká, 2000 a zejm. Plachta, Václav. Zpráva o práci v knihovně bývalého františkánského kláštera v Plzni v roce 1966. Dochováno v osobní pozůstalosti M. Suché, Archiv města Plzně, i.č. 48. Přepis z r. 1977 v knihovním fondu Studijní a vědecké knihovny v Plzni.

1962.   Srov. Lehmann, 1957.

1963.   „Item Bibliotheca noviter fornicata, repositoriis novis, ac porta ex lamina ferrea instructa fuit ex eleemosyna Conv. // Item ambitus ubi Bibliotheca, et Infirmaria est majoribus fenestris accomodatus est“ Klášterní kroniky - MZA, Františkáni Dačice, č. 14, fol. 52r ; NA, ŘF, rkp. 39, kapitola 4. Reparabilia conventus; opis v Archivu města Plzně, Františkáni Plzeň, kart. 1178. nebo Jihočeská vědecká knihovna, pobočka v Zlaté Koruně, sign. 1 JH 54. Srov. též Plachta, cit. dílo.

1964.   „Portale Bibliothecae in ambitu superiori restauratum et vernice obductum. Opus hoc fecit D. Hermann“, viz Archivio inserenda - NA, ŘF, 2785.

1965.   Inventarium sive catalogus seu Registrum librorum - NA, ŘF, 2795. Svázán společně s inventářem zakristie, písmo 2. poloviny 17. století.

1966.   Konkrétní zastoupení jednotlivých oborů: Titul 1: A, AA bible a konkordance (40 sv.); Titul 2: B expositores s.scripturae. (33 sv.); Titul 3: S. Patres (25 sv.); Tit. 4 Concilia, canonistae, decreta, juristae (14 sv.); E juris utriusque (17 sv.); F juris civilis (23 sv.); G theologi speculativi et scholastici (32 sv.); H theol. morales, summistae, chronologistae (85 sv.); Tit. 8. philosophi (20 sv.); Tit. 9 concionatores (48 sv.); Tit. 10 sermonistae (61 sv.); Tit. 11 postillatores et homilarii (32 sv.); Tit. 12 materiam pro concionibus tractantes (37 sv.); Tit. 13. authores pii sive opuscula pia (125 sv.); Tit. 14 Regulam et statuum ordinis nostri concernens (24 sv.); Tit. 15 historici profani & sacri (76 sv.); Tit. 16 politici et medici (9 sv.); poetae (9 sv.); grammatici (21 sv.); dictionaria (15 sv).

1967.   „reformata est et in debitum ordinem redacta bibliotheca conventus huius“ - viz Hálová-Hejnic-Plachta, 1981/82, s. 102. Blažková (1993) uvádí také další katalog, jehož vznik zřejmě souvisí s tímto přetříděním knih. Napsán byl údajně roku 1695 a obsahuje 1370 svazků. Další soupis knih pak podle téhož zdroje pochází z roku 1713.

1968.   Viz Klausnerová, 1990, č. 16 a 125 (sign. 21 M F 149/150, 21 M K 6). V roce 1636 bratřím věnovala Alžběta Stehlíková, roz. Werherová titulovaná jako „matrona“ a „vždy nakloněná serafínskému řádu“stříbrný kříž o váze téměř 7 kilogramů (22 liber) s postavami P Marie, sv. Františka, Antonína, Ludvíka a evangelistů. V roce 1673 zase apoštolský syndik kláštera Matěj František Stehlík věnoval peníze na liturgické potřeby v zakristii. Roku 1816 Anna Stehlíková „de Czenkau“ věnovala sochu P. Marie umístěnou pak na hlavním oltáři. Viz Pamětní kniha kláštera, část Benefactores Conventus - NA, ŘF, rkp. 39.

1969.   Ty se později dostaly do knihovny v Hájku, srov. poznámky v hájeckém katalogu - NA, ŘF, 2643.

1970.   Jím věnovaná inkunábule lat. Bible viz Klausnerová, 1990, č. 64.

1971.   Tamtéž, č. 85.

1972.   „...quod exsolvit et fieri curavit D. Joannes Lupper noster amicus spiritualis“ - Pamětní kniha kláštera, část Benefactores - NA, ŘF, rkp. 39.

1973.   Cit. pamětní knihy: MZA, fol. 155r; NA, část Reparabilia conventus.

1974.   Materiály ke kause jsou uloženy v NA, ŘF, 2801. Dochovala se zde kopie protokolu o uložení vkladu, opis dopisu provinciála generálnímu řádovému komisaři, kde celou věc popisuje, jeho odpověď, že záležitost přísluší řešit místnímu soudu, dále několik dopisů faráře J.V. Kusa, kdy žádá zpět své peníze s vyjádřením, že je poté testamentem odkáže „svým chudým přátelům“ či dopis kvardiána Evžena Kůrky, který přeložil vklad z kvardianátu do knihovny, provinciálovi. Tato korespondence je ze srpna 1730 až května 1731. Dopis E. Kůrky viz též NA, ŘF, 2795.

1975.   Zmínka o zakázaných knihách zvlášť uložených někde v horní části polic je také v níže zmíněném dopise kvardiána Evžena Kůrky - NA, ŘF, 2795.

1976.   Též Koch, v letech 1762-65 provinciál, generální lektor a 1756-58 místní kvardián, † 1774.

1977.   „Bibliotheca per PP. Concionatores Germanicos ad novum Librorum Ordinem maculariter redacta, novisque in crudo valvis, interim provisa.“ Viz klášterní kronika, fol. 52 - opis v Archivu města Plzně, Františkáni Plzeň, kart. 1178; Srov. též Zápis ze dne 14. listopadu 1950 o převzetí knihovny - NA, SÚC, 56; Plachta, cit. dílo.

1978.   „De beneficentia M. Provincialis Liberati Kech in Biblithecac singuli libri per Biblioplam repetiati, aftori[?] colore albo, litteris Numeris, et Nominibus Authorum adornati“ Viz klášterní kronika - NA, ŘF, rkp. 39, část Reparabilia conventus.

1979.   Narozen v Dobřanech, † 1807 v Zásmukách, několikrát později kvardián, v letech 1767-69 též v Plzni, definitor habitualis, profes jubilant, senior provincie.

1980.   „furto ablata“. Katalog má titul „Concordantiae non Bibliorum solum, sed Librorum, & Authorum omnium in Bibliotheca Pilsnensi reperibilium, irequietā curā Admodum reverendi Patri Liberati Kech, Lectoris Generalis Emeriti, Ex guardiani, difinitoris habitualis, ex-ministri provincialis, nec non almae provinciae bohemiae custodis actualis ... itemque vigilanti studii, labore indefenso multum venerandi p. Trojani Forst, vicarii actualis, V.P. Christiani Hornischer, concionatoris ordinarii in ordinem alphabeticum redactae, illuminatae, adornatae... tum subtili, sed sedulo penicillo V.P. Bernardi Baudisch vicarii actualis, V.P. Ottonis Pokorny, curatoris,.. Anno 1763“. „Archivní“ exemplář je uložen v Západočeském muzeu v Plzni, sign. 511 A 10; viz též Linda, 2004, č. 88, s. 77-79. Druhý ex. se nachází v SVK Plzeňského kraje, fond Františkáni Plzeň, sign. 21 M 661, pozdější opis v SOA Plzeň, pozůstalost M. Suché, i.č. 58. Srov. též Plachta, cit. dílo, s. 5.

1981.   Např. tisk Trias Sacra Ecclesia Bechinensis (Praha, 1685) o posvátných obrazech v bechyňském řádovém kostele od Jindřicha Labe měli v Plzni 6x, duchovní spis Pium vade mecum Amanda Hermanna (Olomouc, 1679) dokonce dvanáctkrát. Jednotlivé obory, do nichž byly knihy utříděny jsou: A Biblia, concordantia & flores bibliorum (76 sv.), B s. Patres (59 sv.), C expositores s. Scripturae (71), D decreta & concilia (30), E controversistae (120), F theologi speculativi et morales (305), G canonistae (111), H philosophi (nejméně 48 - 1 list chybí), I medici (18), K politici & mathematici (57), L concionatores (259), M homilistae (47), N sermonistae (70), O materia concionum tractantes (179), P historici sacri (154), Q historici profani (139), R libri Ordinis (96), S libri gallici et italici (101), T ritualistae, catechistae & hymnodiae (100), U libri asceseos (179), W libri meditationum (exercicie, modlitebníky, oktávy, 124), X libri pietatis (132), Y libri pietatis (podruhé, 108), Z humanistae (slovníky, gramatiky, různé jinam nezařaditelné knihy, 167 sv.)

1982.   Viz Plachta, cit. dílo, vč. nákresu rozmístění jednotlivých skříní v místnosti.

1983.   Srov. kapitola o Hájku. Moralistický rkp. byl později v konventní knihovně v Kadani, sign. Z 34, dnes u P. Marie Sněžné v Praze, sine signo.

1984.   Explicatio manus religiosa. Pro simplici usu Fratris Bernartio Baudisch. Později rovněž v Kadani, sign. V 184, dnes u P. Marie Sněžné, sine signo.

1985.   „... valva ferrea ...Circa priores impositae sunt ferrea crates cum lapideis formicum figuris“ - cit. pamětní kniha (MZA), fol. 57v.

1986.   Placht, cit. dílo.

1987.   NA, ŘF, 2802.

1988.  „Bibliothek // Werke in     Bänden“ - NA, ŘF, 2788.

1989.   NA, ŘF, 2788.

1990.   Archivio inserenda - NA, ŘF, 2785.

1991.   Srov. Šťastný, 1904, s. 428: „[knihovna] na ten čas nekatalogisována a ne dosti přístupná.“

1992.   Bohatta-Holzmann, 1900, s. 155.

1993.   NA, ŘF, 2788.

1994.   17 s. na volných listech, na 17r poznámka o výpůjčce knihy „Sancti Francisci et Antonii Opera. Stadt Am Hof, 1739“ Viktoru Michkovi do Lnář ze dne 10.7.1931, rkp. v Západočeském muzeu v Plzni, sign. 511 A 9.

1995.   „Extructa est nova bibliotheca post refectorium aestivum, pro seriniis ligneis et 3 fenestris solvit Conventus 73 fl. 3 x. “, viz Archivio inserenda - NA, ŘF, 2785. Dvě knihovny: „malá a velká“ jsou zmiňovány i v hlášení kapitule z roku 1926, tamtéž.

1996.   Plachta, cit. dílo.

1997.   Tobola, 1937; Plachta, cit. dílo; Blažková , 1993. Srov. též níže informace o likvidaci knihovny po roce 1950.

1998.   Opis pamětní knihy kláštera - JČ VK, Zlatá Koruna, sign.1 JH 54, fol. 120r.

1999.   Archivio inserenda - NA, ŘF, 2785.

2000.   Narozen 11.4.1872, zemřel 22.10.1949 v Plzni. Viz Catalogus Ordinis Fratrum Minorum Provinciae Bohemiae … 1937 - MZA, Františkáni U.Hradiště, kart. 31, č. 37. Viz též NA, ŘF, 2785; Skála, 2006, s. 395.

2001.   NA, ŘF, 2795.

2002.   Titulní list v Západočeském muzeu viz Hejnic, 2000, č. 57, vč. reprodukce. Kniha je uložena v SVK v Plzni, viz Klausnerová, 1990, č. 169.

2003.   Dopis P. Stanislava z Plzně provincialátu, tamtéž. Více o knihovně R. Hirsche viz Tydlitátová, Michaela. Rudolf Hirsch a jeho knihovna : dokonalé utajení. In Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska, 13. ročník (2004). Brno : Sdružení knihoven České republiky, 2005, s. 163-171. Dostupné též na www: http://www.svkol.cz/konf/04ref18.htm [cit. 28.4.2007].

2004.   Tamtéž.

2005.   Dopis P. Hopfingera provinciálovi J.K. Vyskočilovi z 15.9.1935 - NA, ŘF, 2795. Jako pravděpodobného viníka uvádí pisatel dřívějšího přestaveného „P. V.“, zatímco jeho následovník Bonaventura [Wilhelm?] „by nikdy nic takového neučinil.“

2006.   Inkunábule ve sbírkách odborných knihoven záp. Čech - Archiv m. Plzně, pozůstalost M. Suché, i.č. 52. Podle Lábek, 1927 šlo tehdy o největší sbírku prvotisků ve městě.

2007.   NA, ŘF, 2473, fasc. 8.

2008.   Stará signatura T 38, 189 ff., 16x10 cm. Obsahuje různé části františkánských liturgických svátečních zpěvů. Dnes SVK v Plzni, sign. 21 M T 38.

2009.   Stará signatura T 87. 326 ff.; 12,7x8.5 cm. Výslovně je rkp. zazamenán také při „průzkumech“ v roce 1950, viz níže.

2010.   Stará signatura T 8, papír, 225 ff.; 29,5x21,5 cm.

2011.   Dopis z 11.7.1940, podpis méně čitelný, snad „Fr. Odovrs“ - NA, ŘF, 2795.

2012.   Srovnání katalogu z 18. stol. se současným stavem - Archiv m. Plzně, pozůstalost M. Suché, i.č. 47.

2013.   Zpráva o převzetí knihovny z listopadu 1950 - NA, SÚC, 56. Podle tohoto materiálu byly tyto „malé“ nebo příruční knihovny umístěny v místnostech číslo 19 a 36.

2014.   Strojopis soupisu E. Urbánkové uložen v Západočeském muzeu v Plzni, sign. 511 A 8; srov. Linda, 2004, č. 86, s. 76. Dosavadní názor bratří podle dopisu kvardiána Komisi GW z 7.5.1942 - Archiv m. Plzně, Františkáni Plzeň, kart. 1177. Prvotisky v plzeňské františkánské knihovně zkoumal také plzeňský archivář, kulturní pracovník a hlavně ředitel sousedního muzea Fridolín Macháček (1884-1960). Napočítal jich celkem 99. Nejvíce jich pocházelo ze Strassburgu (25), Norimberka (19), Basileje (18) a Benátek (14), českého (pražského) původu byl jeden prvotisk - viz Archiv m. Plzně, pozůstalost F. Macháčka, karton 5089.

2015.   Materiály k převozu inkunábulí viz Archiv města Plzně, františkáni Plzeň, kart. č. 1177. Že nebyly odvezeny jen prvotisky naznačuje nález jejich samostatného uložení spolu s dalšími cennými rukopisy v první skříni v roce 1950, srov. níže. Drobné ztráty během převozu a osvobození země sice nelze vyloučit, ale srovnatelné množství tisků do roku 1500 je uváděno i v pozdějších soupisech plzeňské frant. knihovny.

2016.   Signatura VIII F 75. Kronice se věnoval zejména Petr Hlaváček (srov. seznam použité literatury). O dřívějším vlastníku manuskriptu viz Brodský, 2000, s. 82. Marie Černá je v klášterních poznámkách pro archiv (NA, ŘF, 2785) zmiňována jako „velká dobroditelka kostela kláštera“, v roce 1936 již jako „vdova podplukovníka“. Darovala především různé kostelní náčiní a klášteru nábytek.

2017.   Zápis z převzetí - NA, SÚC, 56.

2018.   Blíže neuvedený popis kláštera - NA, SÚC, 109; Plachta, cit. dílo.

2019.   Viz Horák, Fr. Zpráva o stavu klášterních knihoven a depositářů v kraji plzeňském a karlovarském ve dnech 16.a 17. května 1951 - NA, SÚC, 56; Stručná zpráva o svozu Klášterních knihoven, 20.6.1950, nepodepsáno - NA, SÚC, 56.

2020.   Viz F. Horák. Zpráva o stavu klášterních knihoven a depositářů v kraji plzeňském a karlovarském ve dnech 16.a 17. května 1951 - NA, SÚC, 56; Stručná zpráva o svozu klášterních knihoven z 20.6.1950 - tamtéž; Blažková, 1993, s. 77-78. Zápis o převzetí knihovny SSK Plzeň - NA, SÚC, 56. Nejednalo se ovšem o všechny státními knihovnami převzaté knihy ze západních Čech, část z nich též převzal Památník písemnictví a uložil je zejména do svého depozitáře v Kladrubech u Stříbra.

2021.   Zápis o převzetí SSK v Plzni (14.11.1950) - NA, SÚC, 56.

2022.   Plachta, cit. dílo.

2023.   Blíže neuvedený popis kláštera - NA, SÚC, 109.

2024.   Placht, cit. dílo, s. 2.

2025.   V citované zprávě uvádí V. Plachta 143 inkunábulí a dalších 48 potenciálních prvotisků k dalšímu zjištění, tedy ještě o čtyři více, než nalezla v první polovině 40. let Emma Urbánková.

2026.   Plachta, cit. dílo uvádí soupis signatur všech rukopisů.

2027.   Hálová-Hejnic-Plachta, 1981/82, s. 101; Blažková, 1993.

2028.   Plachta, cit. dílo.

2029.   Klausnerová, 1990. Viz též Dějiny vědecké knihovny (online). [cit. 10.12.2005]. Dostupné na www: http://p209.svkpl.cz/histor2.htm.

2030.   Viz Klausnerová, 1990.

2031.   Čekanová, 2004.

2032.   Signaura 21 M 658, Viz Tošnerová (ed.), 2004. Další rkp. P. Patočky - jeho kázání pronesená na různých působištích v letech 1700-1727 je součástí františkánského deponátu v NK, sign. If 6.

2033.   Sign. 21 M F 400, tamtéž. Působení P. Michny jako lektora je doloženo též v Kadani (viz).

2034.   Za laskavé sdělení této informace děkuji Mgr. Marii Zettlové z Plzeňského biskupství. Srov. též Kosová, 2003, jež uvádí napadení skříní dřevomorkou.

2035.   Lifka, 1936, s. 52.

2036.   Catalogus librorum bibliothecae Fratrum Capucinorum Pragae in Hradczin ... Anno MDCCXXVIII. Svazek foliového formátu, desky vazby potaženy vepřovicí se slepotiskem, 2 spony. Uložen v Provinční knihovně kapucínů, Praha-Hradčany, bez signatury.

2037.   Kapucínské anály, sv. 5, 1669, s. 466.

2038.   Do řádu vstoupil v březnu 1648 v Gmündu, od roku 1673 provinční definitor, zemřel 22.6.1691 v Olomouci. Viz Matějka, 2006, s. 284.

2039.   Zemřel 1697 v Praze. Konvertita, původem luterán, též provinciál v letech 1674-77, 1682-84. Zasloužil se zejména ošetřováním a pastorací při morových epidemiích v Praze. Viz Buben, 2006, s. 450; Matějka, 2005, s. 147.

2040.   Kapucínské anály, sv. 16, 1720, s. 28.

2041.   Historia domestica Conventus Hradschinensis. Tomus I., s. 311, 313 - Provinční knihovna kapucínů, Praha-Hradčany, sine signo.

2042.   Kapucínské anály, sv. 17, 1722, s. 49.

2043.   Alois z Chvalšin (Kalschinensis) *1.1.1679 jako Kašpar Pohllreicher, † 31.3.1749 v Horšovském Týně ; Rogerius z Prahy * 30.10.1688 jako Brikcius Christian, † 7.9.1751 v Kyjově ; Řehoř z Pirny (Pirnicensis) * 5.4.1693 jako František Schiller, † 7.12.1769 v Praze.

2044.   Historia domestica Conventus Hradschinensis. Tomus I., s. 323, 325. Soupis všech darů Markéty z Waldsteina tamtéž, s. 343-344. Velikosti daru může konkurovat jedině zřízení brněnské bibliotéky v roce 1763, jejiž hrazení je v této práci připisováno Františku Antonínu Grimmovi.

2045.   Kapucínské anály, sv. 17, 1722, s. 49. Viz též Šimák, 1930 s 177. (Zde ovšem chybně testamentu datován 3. července).

2046.   Čtyřsvazkové rukopisné přednášky či učebnice scholastiky přednášené Luciánem Hlaváčkem z Prahy, pozdějším provinciálem, který se nemálo zasloužil i o rozvoj klášterních biblioték, z těchto let jsou dochovány v Provinční knihovně kapucínů na Hradčanech (Luciani Pragensis Sacrosancta theologia scholastica ... tradita Pragae in Hradczin ad s. Mariam Angelorum 1716-1720.). Viz Hradilová, 2004, s. 107.

2047.   Podrobný popis celého obléhání Prahy roku 1742 z pohledu a pera kapucínů - NA, ŘK, 364.

2048.   Všechna výše zmiňovaná fakta bez poznámky podle v úvodu katalogu z r. 1728 (Provinční knihovna kapucínů, Praha-Hradčany). P. Abdon Hauer se narodil 4.9.1722 jako Matouš, obláčku složil v srpnu 1744 v Mostě, v letech 1779-80 byl generálním vizitátorem Polska, zemřel 30.3.1803 ve Fulneku. Viz Matějka, 2006, s. 300.

2049.   Kapucínské anály, sv. 23, 1783, s. 36; Historia domestica Conventus Hradschinensis. Tomus III., s. 16.

2050.   Kapucínské anály, sv. 22, 1777, s. 385.

2051.   Opis Ungarova dopisu v Kapucínských análech, sv. 23, 1786, s. 182.

2052.   Albín Ehrlich, sváteční německý kazatel; * 11.7.1820 v zaniklé obci Holešice na severním okraji současného Chomutova, pokřtěn jako Ferdinand, řeholní sliby a svátost kněžství r. 1844, v roce 1868 superior v Mariánské u Jáchymova. Bonifác Peltzl, lektor kanonického práva, univerzitní profesor a duchovní správce v nápravném ústavu, * 21.2.1811 v Praze.

2053.   Všechny tři svazky jsou uloženy v Provinční knihovně kapucínů.

2054.   Verzeichniss der Doubletten die von der Hradschiner an andere Bibliotheken überlassen werden könnten. 22 s. Provinční knihovna kapucínů, Praha-Hradčany, nesignováno.

2055.   Edice soupisu rukopisů spolu s dohledáním konkrétních svazků v pozdějších katalozích Památníku národního písemnictví a aktuálním fondu viz Hradilová, 2004. Žádná datovaná inkunábule nebyla českého původu, 10 pocházelo z Benátek, 13 ze Štrasburku, 15 z různých německých měst.

2056.   P. Tesař se narodil 7.6.1801 v Rožmitálu (později jmenován jeho čestným občanem), křestním jménem Antonín. Řeholní sliby složil r. 1840, o rok později měl kněžské svěcení.

2057.   Katalogy dochovány v Provinční knihovně kapucínů, Praha-Hradčany, bez signatur, jen poslední jmenovaný z r. 1858 je mezi jinými materiály v NA, ŘK, 72.

2058.   Soupis knih vč. rejstříku, 110 s. - NA, ŘK, 110. Asi čtyřikrát větší knižní dar získali od Trachty kapucíni v Sušici (viz).

2059.   Kukla, 1889, s. 70 (celkový objem fondu); Šťastný, 1904 (prvotisky).

2060.   Šťastný, 1904.

2061.   Narozen 12.11. 1914 v Sedlci, křestním jménem Václav (Karel), zemřel 30.9. 1996 v Praze. Po roce 1950 internován v Broumově a Želivi, v letech 1952-1960 ve vězení, odsouzen za velezradu, od r. 1968 působil jako duchovní u Sv. Josefa v Praze-Novém Městě. Viz Buben, 2006, s. 450.

2062.   Narodil se 6.4. 1917 v Přílepech u Holešova, křestním jménem Alois.

2063.   Různé archivní materiály o knihovně z 19. a 20. stol. - NA, ŘK, 72.

2064.   Zpráva Národní a universitní knihovny o převzatých knihovnách pro Náboženskou matici. 30.5.1952 - NA, SÚC, 56; Horák, F. Zpráva o svozu klášterních knihoven... 1952.

2065.   NA, SÚC, 50. Na nesprávný postup poukazuje 23.2.1951 spolupracovník komunistického režimu, pracovník a posléze ředitel Charity, křížovník P. Jaromír Mára, viz protokol - NA, SÚC, 56.

2066.   Tamtéž.

2067.   Tošnerová (ed.), 2004, s. 205-209. Podrobněji o manuskriptech pouze původem z hradčanského kláštera viz Hradilová, 2004.

2068.   Hraběnka Zuzana Čabeličková zemřela 25.2. 1675 v Praze, pohřbena v kryptě kapucínského kostele sv. Josefa. Viz Kapucínské anály, sv. 6, 1765, 184-187.

2069.   Anastáz z Prahy je rovněž autorem tiskem vyšlého díla Zrcadlo života věčného z rozličných Sv. písma a Sv. Otcůw... V Praze: u Urbana Goliáše, 1660. Knihopis č. 215. O dva roky později vyšla u U. Goliáše také samotným Anastázem přeložená německá verze Geistliches Spiegel des ewigen Lebens.... Zmíněný tiskař zřejmě s kapucíny nebo přinejmenším s P. Anastázem spolupracoval, neboť vytiskl i další jeho díla s tématikou františkánské spirituality Radius paupertatis (1669, na Hradčanech měli kapucíni toto dílo ve více exemplářích, zřejmě v celách řeholníků) a českého Maiestas Beatissimae Virginis Mariae (Praha, 1677, Knihopis č. 214).

2070.   Podle autora Kapucínských letopisů (sv. 6, 1765, 216) se zpracování soupisu ujal student teologie Rogerius z Prahy, jenž údajně zpracoval první katalog, což však nelze považovat za zcela zaručené Řeholník téhož jména (* 1688, † 1751) totiž zpracovával hradčanskou knihovnu ve 20. letech 18. století, která se tehdy rozšířila o dar Markéty z Waldsteina (viz níže), takže mohlo dojít k záměně osob.

2071.   J.A. Povolil zemřel 21.7.1707, pohřben byl v horšovskotýnském kapucínském kostele v kapli Panny Marie. Kapucínské anály, sv. 16, 1707, s. 241-243.

2072.   Kapucínské anály, sv. 17, 1721, s. 85.

2073.   Dar hraběnky i poznámka o uspořádání viz Kapucínské anály, sv. 17, 1724, s. 33.

2074.   Srov. Buben, 2006, s. 420; nepřesně též Bílek, 1893, s. 234. Až v roce 1860 byly všechny budovy převedeny na erár.

2075.   Kapucínské anály, sv. 22, 1778, s. 406.

2076.   Údaj: „knihovna přenesena k Loretě“ uvádí též Šťastný, 1904, s. 430.

2077.   Dnes NK, signatura sign. VII B 10. 57 ff.(po 32 schází 6 listů, na konci celý kvatern); 31x26,5 cm. Viz Truhlář, 1906, č. 57, Na zadní desce nápis: „L. 1562 tu sobothu przed Swatym Martinem poczal sem tyto knihy cžijsti … Petr z Lypyho m.p.“, na přední desce vytlačen erb pánů z Lipé a monogrm „P. Z L“. Jedná se zřejmě o akvizici z josefínských konfiskací, doklad, že zřejmě několik vzácných knih přece jen Ungar zajistil k odvozu z kláštera.

2078.   Šťastný, 1904, s. 430; NA, SÚC, 56.

2079.   NK - signatury rukopisů 59 R 1 až 59 R 38, 59 r 1 až 59 r 19. Podrobně o B. Weissovi, jeho sbírce a zejm. její rukopisné části viz Vozková, 2004.

2080.   Zpráva Národní a univ. knihovny pro Náboženskou matici z dubna 1952 - NA, SÚC, 56. Odtud čerpány i informace v násl. textu.

2081.   Hlaváček, 2000, s. 120 ; Buben, 2006, s. 279.

2082.   Za kvardiána Pavla z Moravy zde například působil kazatel Jakub z Krupky (Houška, 1996, s. 17), pozdější provinční vikář podílející se na distribuci misálů na kapitule v roce 1502 (viz výše, kapitola Reformovaní františkáni (observanti)  v období rukopisné knihy).

2083.   Hlaváček, 2000, s. 120.

2084.   Houška, 1996, s. 17. Více o povstání viz ŠMAHEL, František. Pražské povstání 1483. Pražský sborník historický, 1986.

2085.   Podrobněji a o konkrétních tiscích viz Pařez-Kuchařová, 2001, passim. Autoři v této práci podrobně popisují i osud hybernské bibliotéky, proto si dovoluji na ně pouze odkázat, aniž bych opakoval již jimi publikované informace a výsledky výzkumu.

2086.   Pařez-Kuchařová, 2001, s. 111-112 s uvedením konkrétních knih získaných darem nebo přivezených z ciziny.

2087.   Tamtéž; P. Sommer in Vlček-Sommer-Foltýn, 1998, s. 492.

2088.   Catalogus librorum bibliothecae Patrum Hibernorum ad S. Ambrosium Pragae. inceptus 19.aug. 1752 a me fratre Patricio Hackett - NK, sign. IX.I.2 ; Truhlář, 1905, č. 1791.

2089.   Podrobná obsahová analýza katalogu, stejně jako Šternberského odkazu viz Pařez-Kuchařová, 2001, s. 113-123.

2090.   Darovací listina z 15.2.1606 - NA, ŘF, listiny 191.

2091.   Houška, 1996, s. 20; Buben, 2006, s. 301.

2092.   Mj. zakladatelé proslulé roudnické zámecké lobkovické knihovny. Viz Hejnová, 1989, s. 96.

2093.   Houška, 1996, s. 20.

2094.   Literatura na toto téma viz např. Kašpar, 2005, s. 227, pozn. 12.

2095.   Srov. Houška, 1996, s. 22. Podle M. Bubna (2006) se jednalo o 6 řeholníků.

2096.   Více viz Ventura, Václav. Jan Evangelista Urban - život a dílo. Praha, 2002.

2097.   Kašpar, 2005, s. 227 ; Hejnová, 1989, s. 93 ; Houška, 2000 ; Hirsching, 1788, 1. Theil, s. 363.

2098.   Kašpar, 2005, s. 227-228. Skutečnost, že část knih byla skutečně vrácena dodnes dosvědčují starší vlastnické zápisky v dochovaných knihách v klášterní sbírce.

2099.   Např. Hilarion Špaček (†1662), Hippolyt Vodák (†1668), Vilém Ant. Brouček z Kopidlna (†1690), Amand Hermann (†1700), Bernard Sannig (†1704). Viz Kašpar, 2005, s. 228. O studiích viz též Houška, 1996, s. 24 ; Houška, 2000; Hejnová, 1989, s. 93. H. Holzapfel ve své příručce řádových dějin (1909, s. 562-563) považuje „studium generale“ v tomto kontextu za spíše čestný titul a konkrétní podoba studií se mezi partikulárními a generálními studii nijak nelišila. Navíc pražská škola neměla právo udělovat akademické tituly, viz Buben, 2006, s. 306.

2100.   Vyskočil, 1947, s. 163.

2101.   Vyskočil, 1947, s. 147.

2102.   NA, ŘF, rkp. 23, s. 707-762. Podle J. Kašpara (2005, s. 229) se jedná o torzo popisující přibližně 780 položek, asi čtvrtinu tehdejšího fondu. Srov. též Houška, 2000; Hejnová, 1989, s. 93.

2103.   Rozpis jednotlivých oborových kategorií viz Kašpar, 2005, s. 241.

2104.   Svobodová, 2000.

2105.   Vyskočil, Jan K. OFM. Šestisté jubileum kostela a kláštera Panny Marie Sněžné v Praze. s.a. strojopis, s. 10 - NA, ŘF, 2473, fasc. 5. Viz též Kašpar, 2005, s. 229, citující tutéž událost v klášterní kronice - NA, ŘF, rkp. 28, s. III 2r s poznámkou, že k zřízení knihovny došlo za kvardianátu Theodorika Burga (Burus?) řídícího konvent v letech 1662-63; Houška, 2000; Vlček, 1999; Hejnová, 1989, s. 93.

2106.   Kašpar, 2005, s. 229, uvádí v pozn. 26 také citaci této události v klášterní kronice (NA, ŘF, rkp. 28). Viz též Vyskočil, Jan K. OFM. Šestisté jubileum.. (cit.), s. 11; Kašpar, 2006, s. 398. Horák, 1966, s. 232 a Hejnová, 1989 uvádějí nepřesně rok 1676.

2107.   Okna zazděná zřejmě kvůli pozdější přístavbám okolních objektů uvádí Chlíbec, 1990, s. 195.

2108.   Za zmínku stojí též diferenciace konventuální větve řádu zastoupené Bonaventurou v černém hábitu a vůči chudobě striktnější větve reprezentovaném Janem z Walesu v hnědém hábitu.

2109.   Balcar, 1985.

2110.   Hirsching, 1788, 1. Theil, s. 365. Viz též Šťastný, 1931 ; Balcar, 1985 ; Chlíbec, 1990.

2111.   Kašpar, 2005, s. 234 s přesnou citací události z klášterní kroniky NA, ŘF, rkp. 26. J. Kašpar dále odhaduje podle provinčního nekrologia, že truhlářem mohl být br. Eligius Czoegerle (†1816 ve Voticích).

2112.   Minařík, 1920, rok 1930, s. 780; J. Kašpar in Beneš et al., 2004, s. 60.

2113.   Kašpar, 2005, s. 229-230, 234.

2114.   Chlíbec, 1990, s. 197. Týž dále v bibliotéce uvádí dva zemské glóby z let 1605 a 1618 o ø 52 a 18 cm.

2115.   Kašpar, 2005, s. 233-234. Podle klášterních kronik NA, ŘF, rkp. 26 a 28. P. Kravka zemřel v roce 1730 v Zásmukách.

2116.   „novo condito librorum catalogo restaurata“. Tamtéž.

2117.   Prvotisky: Balcar, 1960 ; další knihy a informace o J. Sferýnovi viz Kašpar, 2005, s. 238-239.

2118.   Kašpar, 2005, s. 239; týž, 2006, s. 398.

2119.   Dále např. významně napomohl zřízení pražského konventu hybernů a spolu s Polyxenou z Lobkowicz malostranského kláštera bosých karmelitánů. Viz Český slovník bohovědný. Díl V., s. 109-111.

2120.   NK, deponát františkánů, Ci3 a Ci4. Cca. 1391, 52x33 cm. V obou částech darovací připis Martina Huerty z 28.3.1630.

2121.   Kašpar, 2005, s. 239 s uvedením další literatury a informací o generálu Hoeff-Huertovi. Srov. též Beneš et al., 2004, s. 16, 66, 72; Buben, 2006, s. 308.

2122.   Kašpar, 2005, s. 241;. Schaller, 1797, s. 159 ; Šťastný, 1931, s. 85.

2123.   Vlček-Sommer-Foltýn, 1998, s. 661.

2124.   Kneidl, 1970-71 uvádí na s. 373 přesný soupis všech děl. Viz též Kašpar, 2005, s. 240 vč. odkazů na další literaturu. Ve všech svazcích je datovaný přípis františkánů k roku 1652. Podobně získali františkáni několik svazků také ve Slaném (viz), část knih obdrželi též pražští jezuité.

2125.   NK, deponát františkánů, sign. T 2. Datovaný přípis v knize.

2126.   Nelze vyloučit, že k větším nákupům nebo darům tehdy nedošlo, pouze byly zaevidovány dosud neiventarizované knihy. Podle úvodní poznámky v samotném katalogu uloženém jako františkánský deponát v NK, sine signo. Srov. též Vyskočil, 1947, s. 164 ; Balcar, 1960, s. 3 ; Horák, 1966, s. 235 ; Hejnová, 1989, s. 93 ; Houška, 2000 ; Kašpar, 2005, s. 243.

2127.   „Libri absolute prohibiti sunt in Repositorio occluso inter haereticos; Prohibiti vero, donec expurgentur collocati sunt in altero Repositorio aperto, quod Tabella appensa demonstrat.“ Seznamy zakázaných knih měly staré signatury N 29 a N 30.

2128.   Katalog je řazen oborově podle písmen, dále dle formátů od největších a pořadového čísla. Jednotlivé kategorie jsou zastoupeny takto (počet uvedených svazků děl je v některých případech zaokrouhlen): A Biblia sacra (88 děl) + Concordatia Bibliorum (10), B Expositores s. Scripturae (153 děl), C Sancti Patres , Bullaria, Concilia (122), D Theologi speculativi (212), E Theologi morales (180), F Controversistae (220), G Homilarii & Sermonistae (75), H Concionatores (310), I Postillatores (70), K Materiam Concionum Tractantes (150), L Canonistae (115), M Juristae (90), N Ritualistae & Chorum concernentes (70), O Libri concernentes S. Ordinum nostrum (120), P Libri spirituales (540), Q Historici sacri & profani (310), R Politici (100), S Philosophi, Medici, Mathematici (310), T Rhetores, poetae, grammatici, linguistae (230), U Miscellanei (umění, 50). Za výslovnou zmínku stojí následující záznamy, které se dnes nepodařilo s jistotou dohledat: „Moralia P.F. Nicolai de Lyra Ord. Min. super tota Biblia … 1339“, „Opera Petri Damiani in membrana manuscripta“, 3 sv. „Variorum sanctorum patrum homiliae in membrana manu scripta“ s.a. in folio regale.

2129.   Např. 4-dílná Schola theologia scotistarum (Pragae, 1675-9) 31krát, Universum Jus Canonicum (Pragae, 1686) 29krát, 3-dílná Schola philosophia scotistarum (Pragae, 1684-5) 23krát.

2130.   NA, ŘF, 2571. Latinský text nařízení i jeho český překlad viz Kašpar, 2005, s. 231, 265.

2131.   Vyskočil, 1947; Outrata, Historie Františkánů...; Vlček, 1999.

2132.   Katalog - NA, ŘF, rkp. 168. Poznámka o uspořádání knihovny viz Hirsching, 1788 1. Theil, s. 363. Srov. též Kašpar, 2005, s. 234 a zejm. 246, kde autor rozepsal nové oborové roztřídění ; Šťastný, 1931, s. 85. P. Primer zemřel 30. 8. 1786 v Praze jako profes jubilant.

2133.   Kašpar, tamtéž. Pro srovnání Schaller, 1797, s. 159 a shodně s ním Hirsching, 1788, 1. Th., s. 363 uvádějí 7419 svazků.

2134.   Polentziho manželka Barbora zemřela r. 1747, za pohřeb zaplatili každý po 150 zl.

2135.   Knihopis 14.145, vyšlo rovněž v německé verzi Kurze, aber gründliche Lehre ... und Unterricht von der Pestseuche (Praha : Jan J. Hoffmann, 1708).

2136.   Kašpar, 2005, s. 244-245. vč. citací textů týkajících se darů z klášterních kronik. Po Polentziho smrti r. 1727 byly knihy předány bratřím a opatřeny vlastnickými přípisky.

2137.   Podrobně F. Bertramovi a jeho daru včetně popisu vybraných titulů viz Kašpar, 2006. Tamtéž Kašpar publikoval také přepis soupisu daru psaný přímo Bertramem a reprodukce několika vybraných listů, originál je uložen v NA, ŘF, 2571. Součástí editovaného soupisu jsou také současné signatury u dohledaných 61 svazků nacházejících se dnes v knihovně u P. Marie Sněžné. F. Bertram zemřel roku 1764, pohřben byl 8. února do řádové krypty u oltáře sv. Kříže. Viz též Kašpar, 2005, s. 245 ; týž in Beneš et al., 2004, s. 66 a 72

2138.   NK, deponát františkánů, sign. S d 11. Darovací přípis je v knize datován již 1761.

2139.   Kašpar, 2006.

2140.   Originální verze v latině.

2141.   Národní knihovna, sign. XVII A 2. Truhlář, 1906, č. 2. Viz Hejnová, 1990 ; Kašpar, 2005, s. 246-247.

2142.   Kašpar, tamtéž.

2143.   NK, deponát františkánů, sine signo. Srov. též Kašpar, 2005, s. 235.

2144.   F. Ekert (1883a, s. 66) ovšem k roku 1882 uvádí pouze 7000 sv.

2145.   Další obory jsou zastoupeny takto: Bible a konkordance 228 sv., výklady Písma sv. 269 sv., patristika 317 sv., bullaria a dekrety 92 sv., kanonické právo 214 sv., civilní právo 293 sv., liturgika („ritualistae”) 205 sv., politika a ekonomie 231 sv., matematika, astronomie a fyzika 213 sv., miscellanea, kalendáře, katalogy, umění, divadlo, hudba a periodika celkem 527 sv. Srov. též Kašpar, 2005, s. 247.

2146.   P. Lichtblau se narodil ve Smečně 6.12.1813, do noviciátu vstoupil 1829, sliby složil 1835. V Praze působil jako kazatel, později byl představeným residence ve Skalce. Zemřel 17.12. 1887 v Praze. Viz Kašpar, 2005, s. 235. Více o něm viz Svátek, 1993 nebo též Wilhelm-Minařík, 1909, s. 128. Knihy z osobní pozůstalosti P. Lichtblaua se staly součástí konventní bibliotéky ve Skalce (viz). Katalog P. Lichtblaua je součástí františkánského deponátu v NK.

2147.   Kašpar, 2005, s. 236.

2148.   Podle J. Kašpara (tamtéž) šlo o Daniela Duchka. Fr. Ekert, 1883a, s. 66 ovšem jako místního faráře od r. 1856 uvádí dr. Jana Duchka s kaplanem Františkem.

2149.   Kašpar, 2005, s. 236 a na s. 266 příloha s textem zmíněného reversu; Ekert, 1883a, s. 66.

2150.   Kašpar, 2005, s. 243.

2151.   Tamtéž, s. 247.

2152.   Svoboda, 1852 ; Pražské františkánské kancionály, 1887. Více o těchto rukopisech viz též výše v kapitole Reformovaní františkáni (observanti) v období rukopisné knihy.

2153.   Srov. Catalogue of ninety-one manuscripts on vellum … chiefly from the famous Hamilton collection and till lately in the possession of the Royal Museum of Berlin. London : Sotheby, Wilkinson & Hodgem 1889. s. 42. Dnes jsou tyto torza původního kodexu uloženy v Nationalmuseum Nürnberg, Mm. 362-371 (zimní část), Mm. 372-388 (letní část).

2154.   Dopis guberniu - NA, ŘF, 2571. Text dopisu vydal J. Kašpar, 2005, s. 264-266. O celé záležitosti tamtéž, s. 235.

2155.   Originál dopisů i jejich publikovaná edice tamtéž.

2156.   Kašpar, 2005, s. 235. Podle klášterních kronik - NA, ŘF, rkp. 26, 28. Viz též NA, ŘF, 2552.

2157.   „Reparata fuit bibliotheca Conventus expensis 2060 coron. e fundo Religionis“ viz Poznámky pro archiv konventu - NA, ŘF, 2552. Viz též Kašpar, 2005, s. 236. V roce 1923 proběhla ještě úprava zdi pod knihovnou za 923 Kč - tamtéž.

2158.   Dnes v knihovně u P. Marie Sněžné, sine signo.

2159.   Poznámky pro archiv (Archivio inserenda) - NA, ŘF, 2552.

2160.   Srov. zpráva NK z 30.5.1952 - NA, SÚC, 56.

2161.   NA, ŘF, 2571.

2162.   Kašpar, 2005, s. 237.

2163.   Volf, 1933, podle sdělení kvardiána J. Štikara.

2164.   Uložen v historické knihovně u P.Marie Sněžné, autor katalogu je anonymně podepsán jako „knihovník“.

2165.   Podle záznamů státních úřadů z roku 1950 měla mít knihovna v 1. patře sice 5 tisíc svazků (NA, SÚC, 56. Viz též Kašpar, 2005, s. 237), avšak tento údaj nelze brát s jistotou, může být stejně jako řada jiných v podobných materiálech zkreslen či špatně zhodnocen nekvalifikovanými odhadci nebo zde byly dříve soustředěny knihy z cel řeholníků.

2166.   Srov. zpráva NK z roku 1952 - NA, SÚC, 56. Vyskočil, 1947, s. 163 uvádí, že příruční knihovny byl uložena v místnosti bývalé klášterní školy.

2167.   Kašpar, 2005, s. 237; NA, ŘF, 2552.

2168.   NA, ŘF, 2571, další exemplář je uložen také v historické knihovně u P. Marie Sněžné v Praze.

2169.   NA, SÚC, 56. Viz též Kašpar, 2005, s. 237. Srov. též výše u „starší“ příruční knihovny.

2170.   V roce 1937 byl zvolen kvardiánem konventu, jím podepsané účty knihovny jsou uloženy v NA, ŘF, 2552.

2171.   NA, ŘF, 2571.

2172.   Soupis poškozených předmětů podepsaný provinciálem P. Vyskočilem - NA, ŘF, 2551. Podle klášterní kroniky NA, ŘF, rkp. 25 citované J. Kašparem (2005, s. 236) vypukl požár ve „Francisci-cele“ a byl způsoben špatně postaveným komínem. Ohořelé vazby jsou dodnes patrné na některých rukopisech ve františkánském deponátu v NK.

2173.   Memorabilia conventus - NA, ŘF, 2552

2174.   Kašpar, 2005, s. 237.

2175.   P. Štikar se narodil v roce 1890 nebo 1891, zemřel 1960 v Chomutově, pohřben je v řádové hrobce na Vinohradech.

2176.   Srov. Volf, 1933.

2177.   Memorabilia conventus - NA, ŘF, 2552.

2178.   Různé zprávy v NA, SÚC, 56. Viz též Kašpar, 2005, s. 237.

2179.   Kašpar, 2005, s. 238.

2180.   F. Horák. Zpráva o svozu…31.3.1952 - NA, SÚC, 56; Zpráva Státní knihovny (1952) - NA, SÚC, 56. František Horák (1966) později píše, že Státní knihovně byly rukopisy předány pouze „v křiklavých případech“.

2181.   Kašpar, 2005, s. 238; Stručná zpráva o svozu Klášterních knihoven, 20.6.1950 - NA, SÚC, 56.

2182.   Fr. Horák. Zpráva o svozu... - NA, SÚC, 56 ; Zpráva Státní knihovny z 30.5. 1952, tamtéž. Tyto prameny hovoří o „soudruhu Márovi“. Hypoteticky i když nepříliš pravděpodobně mohlo jít také o kněze Jana Máru (nar.1912), člena Katolické akce spolupracující s komunistickou vládou a dlouholetého ředitele Charity spravované tehdy státem.

2183.   Dopis Ústředního národního výboru hl.m. Prahy pro SÚC z 19.12.1950 - NA, SÚC 108.

2184.   Zpráva Státní knihovny z 30.5.1952 - NA, SÚC, 56.

2185.   Chlíbec, 1990, s. 197; Kašpar, 2005, s. 238.

2186.   Balcar, 1960.

2187.   Kašpar, 2005, s. 238.

2188.   Chlíbec, 1990, s. 197.

2189.   Kašpar, 2005, s. 249.

2190.   Svobodová, 2000. O rukopisech viz též Tošnerová (ed.), 2004, s. 203-205.

2191.   Srov. Svobodová, 2000.

2192.   NK, deponát františkánů, sign. Ai1. 375 ff., 47x30 cm. Reprodukce miniatur viz např. Beneš et. al., 2004. Více o rukopise viz Svobodová, 1998. Z daru Martina de Hoeff Huery pochází také dvousvazkový homiliář Henrica von Bitterfeld - viz výše.

2193.   Dekrety jsou ještě doplněny komentáři kanonického učitele Bartoloměje z Brescie (†1258), pergamen, iluminováno, 399 ff., 45,5x40 cm - NK, deponát františkánů, Li1. Popis a jedna reprodukce viz Kašpar, Jan in Beneš et al., 2004, s. 15-17. Lukášovo evangelium je uloženo tamtéž, sign. Be2.

2194.   Podrobněji rukopisech Matyáše z Retzu viz výše v kapitole o Reformovaných františkánech v období rukopisné knihy, další zmíněný graduál má sign. Ng2. Z 15. století dále pochází: Glossa ordinaria super Epistolas beati Pauli apostoli (1409, písař Jakub, plebán v Bělé, sign. Bf9), Kodex děl Petra Damianiho (perg., lat., ilum., 292 ff., 51,5x33 cm, sign. Ci2, věnováno r. 1619 od děkana metropolitní kapituly v Praze Kašpara Arsenia z Radbuzy), Bartholomeus de Sancto Concordio Pisanus. Summa de casibus conscientiae (1461, Zwickau, ornament. inic., sign. Lf8).

2195.   Další nedatované se zatím nepodařilo potvrdit.

2196.   Podrobněji o novém katalogu a organizaci fondu po roce 2000 viz Kašpar, 2005, s. 249-250 nebo týž, 2006, s. 398. Viz též Tošnerová (ed.), 2004, s. 203-205.

2197.   Bratr laik „sám horlivě a pravidelně čet tomuto účelu [i.e. duchovnímu vzdělávání] určené knihy“, viz hlášení provincialátu (archivio inserenda) - NA, ŘF, 2593.

2198.   „Bibliotheca instructa est sub ecclesia (pavimentum, pictura, scrinia, libri, ligatura) ... 2200 Kč,“ tamtéž.

2199.   Srov. Joachimová-Líbal, 1956.

2200.   Podrobněji viz výše v kapitole o knižní kultuře Menších bratří ve středověku.

2201.   Inventarium omnium rerum, tam Ecclesiae, quam Monasterii s. Agnetis Pragensis, Ordinis … Praedicatorum … 1574 - NA, Arcibiskupství pražské, C 117/6, kart. 2092, s. 562-577. Viz Soukupová, 1989, s. 158. V zakristii se kromě dalšího bohatého liturgického náčiní nacházely 3 misály, 2 graduály, antifonář, 3 žaltáře a starý a nový breviář.

2202.   NA, České Gubernium, Publ. 1774-1783, F2 / 21 / 6, karton 677. Viz Soukupová, 1989, s. 254.

2203.   Pokračovatelé Kosmovi. Praha, 1974, s. 99; Annales Bohemiae 1196-1278 publ. v Fontes rerum Bohemicarum, tom. II/1, Pragae 1874, s. 282-303.; Olomoucké nekrologium vydal Neumann, 1936, s. 30. Brněnská kronika Impekhovena - viz Kłoczowski, 1992. Srov. též Poche, 1942; Buben, 2006.

2204.   Kronika Beneše Krabice z Weitmile, vyd. Josef Emler in Fontes rerum Bohemicarum, tom. IV, Pragae 1884, s. 459-548.

2205.   Podrobněji viz výše, kapitola o Knižní kultuře Menších bratří / minoritů ve středověku.

2206.   Poche, 1942.

2207.   Constitutiones Collegii s. Bonaventurae a s. D.N. Sixto V. instituti anno 1588. Tiskem vydáno v Římě v r. 1590. Dochováno např. v NA, Arcibiskupství pražské, inv.č. 2045.

2208.   Srov. rukopis napsaný r. 1360 v pražském konventu (NK, signatura III.B.10), blíže popsaný výše v kapitole Knižní kultura Menších bratří / minoritů ve středověku.

2209.   Sousedík, 1989.

2210.   Irirarte, 1984, s. 153; Holzapfel, 1909, s. 606. Nižšími stupni v minoritském vzdělávání byly semináře vyučující základy teologie a filozofie a gymnázia nabízející logiku, fyziku a metafyziku a akademický titul bakalář. Knižním dokladem existence pražských studií a zároveň zde působících Italů jsou například zápisky z aristotelovské fyziky přednášené roku 1667 doktorem teologie Blažejem Antonínem z Milána (de comitibus a Milano) - knihovna minoritů u sv. Jakuba, sign. VII 122, filozofické disputace a kvestie magistra studií a představeného kláštera Angela Dice (1704, 1706; sign. VII 130, VII 83) a další rukopisné učebnice filozofie, logiky, aritmetiky, moralistiky, dogmatiky. Text zřizovací listiny Řehoře XV. dochován v NK, sign. VI.E.24. Podrobně o koleji viz Haasová, 1958.

2211.   NA, Arcibiskupství pražské, inv.č. 2045.

2212.   Haasová, 1958; Buben, 2006, s. 173-175. Pro ilustraci v roce 1735 působilo české provincii (po oddělení Moravy) celkem 33 minoritů magistrů teologie, z toho 15 jich bylo absolventů pražské Koleje sv. Bonaventury. Na ní v témže roce již studovali pouze 4 bakaláři teologie - NA, Arcibiskupství pražské, inv.č. 2045.

2213.   Viz jeho heslo v Ottově slovníku naučném.

2214.   Tiskem u Johanna Friedricha Rüdigera v Praze roku 1749 vyšly jeho u sv. Jakuba přednesené sobotní promluvy o utrpení a kajícnosti „Diluvium dolorum, et mare amorum, Sündfluth der Schmertzen...“

2215.   Srov. též výše v kapitole Knižní kultura Menších bratří / minoritů ve středověku.

2216.   Srov.též Tošnerová (ed.), 2004, s. 209.

2217.   O nové knihovně viz Poche, 1942, s. 26; Buben, 2006, s. 175. Pro umístění biblioték obecně srov. Lehmann, 1957 a týž, 1966 nebo Baur-Heinhold, 1972.

2218.   Schaller, 1794, s. 151.

2219.   Ta údaj v roce 1500 obsahovala „přes 15 000“ svazků. Viz    Tobolka, Zdeněk Václav. Národní a universitní knihovna v Praze její vznik a vývoj. 1, Počátky knihovny až do r. 1777. Praha, 1959, s. 66.

2220.   Z let 1819 a 1839 - NA, Minorité Praha, rkp. 214 a 218.

2221.   Haas, 1947, s. 27-28.

2222.   Bohatta-Holzmann, 1900, s. 173.

2223.   Šťastný, 1904, s. 429.

2224.   Srov. Poche 1942, s. 26.

2225.   Haas, 1947, s. 27-28, podle sdělení tehdejšího kvardiána Alfonse Lhotského; Zpráva NK z 22.4.1952 - NA, SÚC, 56 („Nejvzácnější knihy byly podle udání kvardiána Tripského z knihovny odcizeny po 1. sv. válce prof. Lánikem za pomoci pokryvačů.“); Lifka, 1936, s. 59 („Die Inkunabeln wurden in den Nachkriegswirren gestohlen“).

2226.   O velikosti fondu viz Lifka, 1936, s. 59. O revizi, při níž byla odhalena ztráta 24 rukopisů, viz Haas, 1947.

2227.   Haas, 1947, s. 27-28.

2228.   Srov. Horák, Fr. Zpráva o svozu… 31.3.1952 - např. NA, SÚC, 56; týž, 1966, s. 229; Kučera, 1997. O plánovaném odvozu cca. 4 tisíc knih do skladů Národní a universitní knihovny viz Stručná zpráva o svozu Klášterních knihoven z 20.6.1950, nepodepsáno - NA, SÚC, 56.

2229.   Tamtéž, viz též zpráva pražské Universitní knihovny podepsaná jejím ředitelem Václavem Čejchanem z 22.4.1952 - NA, SÚC, 56.

2230.   Podle popisu v Tošnerová (ed.), 2004 (s. 209-212) se jedná o knihy původně z Mostu, Jihlavy, Krnova a Opavy. Snad z výjimkou Mostu se ale jedná pouze o torza celých fondů nebo knihy, které se do pražského konventu dostaly již někdy před rokem 1950 v rámci výměny knih mezi jednotlivými konventy. Jihlavský fond byl totiž fyzicky navrácen brněnskému klášteru a opavské knihy byly uloženy v tamějším konventu nebo zůstávají ve správě knihovny Slezského zemského muzea.

2231.   Tošnerová (ed.), 2004. Výběrový soupis rukopisů tamtéž na str. 210-212.

2232.   Viz Neumann, 1928. Ze středověkých nebo renesančních rukopisů jsou výslovně jmenovány: „Kázání, Origenovy Commentaii ad Scripturam, De vitiis, In epistolas canonicas, Postilla Alberti de Padua. Rkp. č. 152 a 158: Concilia. č. 33: Historia ecclesiastica (14. stol.), č. 153: Kázání. Č. 137: Tractatus theologici. rkp. 35. Tractatus theol. -scholastici. Rkp. VII 25 b (15 stol.): Postilla Alebti de Padua (písař Wenceslaus de Radnycz. Istum librum comparavit dom. Wenceslaus, Ord. S. Augustini de Tusta). Dále se v knihovně nacházela jedna pamětní kniha konventu.

2233.   Seznam darovaných knih potvrzený provinciálem Firmiánem z Neustadtu ve Falcku - MZA, Kapucíni Prostějov, signatura A9. Čtyřstránkový Soupis je otitulován jako Specificatio librorum hospitio Prostanensi Patrum Capucinorum 1759, což mate, že se jedná o katalog celé knihovny.

2234.   Poznámka o superioru i daru děkana Bezruče v Kapucínských análech, sv. 22, 1767, s. 75.

2235.   ZA Opava, pobočka Olomouc, fond Státní vědecká knihovna Olomouc, rok 1786, č. 9.

2236.   Schubert, 1900, s. 331. Probírku fondu provedl Hanke údajně v březnu 1786, podle následujících informací je však zřejmé, že byl s jeho obsahem seznámen již dříve.

2237.   Pozůstatkem tohoto daru je prvotisk Pseudo-Petrus de Palude. Sermones Thesauri novi de sanctis. Nürnberg, 1496. (Kapucínský fond v Muzeu knihy ve Ždáru n.S., sign. č. 58, viz Jakšová-Brodský, 1986) s dedikačním přípisem, kde je P. Sieber charakterizován jako „curatus R…bitschensis“ (nečitelné).

2238.   Jakub Pohl, křestním jménem Jan, původem ze Zeidler (Brtníky), narozen 24.7.1711, zemřel 20.9.1776 v Roudnici - NA, ŘK, 407 a 475.

2239.   NA, ŘK, 475; Kapucínské anály, sv. 22, 1777, s. 387.

2240.   NA, ŘK, 475.

2241.   Elenchus Librorum Bibliothecae FF. Capucinorum Conventus Raudnitii ad St. Wenceslaum. 1825. Součást fondu roudnické knihovny - Muzeum knihy, zámek Žďár n.S., signatura Kapucínská 1780.

2242.   Oba inventáře - NA, ŘK, 474, signatura C9.

2243.   Horák, František. Zpráva o svozu klášterních archivů a knihoven. 31.3.1952.

2244.   Jakšová-Brodský, 1986, v úvodu rovněž stručný popis knihovny.

2245.   NA, ŘK, M 40. Za laskavé upozornění na skutečnost, že původní plány nakonec nebyly realitovány a stavba se od nich zásadně liší děkuji Mgr. Kláře Mágrové.

2246.   NA, ŘK, 508, signatura A6. V těchto materiálech je chybně uveden rok daru jako 1762.

2247.   SOA Litoměřice, Kapucíni Rumburk, 1.

2248.   Doslovně popisována jako „Bibliotheca Pötingana“, konventní knihovna je zato nazvána „Bibliotheca nostra“, rozměry starší konventní byly asi 3x2,5 metru, pozdější z původní cely kvardiána 5x3 metry.

2249.   Soupis daru - NA, ŘK, 510, signatura 4C6; poznámka o události též v Kapucínských análech, sv. 9, 1689, s. 605-606.

2250.   Abecední názvový katalog obsahující jen tituly knih - NA, ŘK, 508, signatura A1.

2251.   Poznámka o existenci katalogu viz SOA Litoměřice, Kapucíni Rumburk, 2.

2252.   Nejdražšími knihami byly tři svazky díla svatého Roberta Františka Bellarminiho SJ (14 zl.) a 12 dílné církevní dějiny kardinála Caesara Baronia (6 sv. za 20 zl.). Viz Pamětní kniha konventu 1682-1892. s. 159-160 - SOA Litoměřice, Kapucíni Rumburk, 1.

2253.   Celkem 7 svazků za 28 zlatých. Cit. pamětní kniha 1682-1892, s. 166.

2254.   Tamtéž, s. 169.

2255.   Pamětní kniha konventu 1855-1948 - SOA Litoměřice, Kapucíni Rumburk, 5.

2256.   Hilarius Pokorný se narodil v Praze 60.3.1865 jako František, slavné řeholní sliby složil 1886, zemřel 12.9.1920 ve Velichově (viz Matějka, 2006, s. 316-317). Měl rovněž vlastní knihovničku, pro označení svých knih používal razítko. Viz též Bohatta- Holzmann, 1900, s. 207-208.

2257.   Jako „hodnotné“ byl označeny: sedmnáctisvazkový Herderův Lexikon, 70 svazků děl církevních Otců, 50 různých vědeckých knih a 413 svazků české a cizojazyčné beletrie - NA, SÚC, 109.

2258.   Wilhelm-Minařík, 1909, s. 126; Stojdl, 1924.

2259.   Svolení Marie Terezie k zřízení řeholního domu pro tři kněze přišlo až roku 1760 a teprve poté byla 1762 sepsána nadační listina a 23. 5. 1763 byli na Skalku oficiálně řeholníci uvedeni.

2260.   NA, ŘF, 2805. Viz též Buben, 2006, s. 339.

2261.   Srov Wilhelm-Minařík, 1909, s. 128: „Její skrovný nábytek ... a jiné věci připadly klášteru“. Viz též Stojdl, 1924.

2262.   Inventář rezidence sepsaný v souvislosti s jejím plánovaným zrušením - NA, ŘF, 2809.

2263.   Wilhelm-Minařík, 1909, s. 128; Svátek, 1993 (vč. podrobnějších biogarfických dat o V. Lichtblauovi).

2264.   Šťastný, 1904, s. 432.

2265.   Volný překlad poznámek pro archiv („archivio inserenda“) - NA, ŘF, 2806. Zmiňovaný katalog se nepodařilo dohledat.

2266.   Tamtéž.

2267.   Klášterní inventář z roku 1918 (NA, ŘF, 2809) zmiňuje v knihovně pouze „kříž na bibliotéce,“ u něhož lze tedy na rozdíl od ostatního vybavení, např. polic a knih předpokládat vyšší cenu. Viz též Stojdl, 1924.

2268.   Poznámky pro archiv (Archivio inserenda) - NA, ŘF, 2806.

2269.   Klášterní Inventář z roku 1884 - NA, ŘF, 2809.

2270.   Poznámky pro archiv - NA, ŘF, 2806. Srov. též protokol z r. 1926, popsaný níže.

2271.   Klášterní inventář z roku 1918 - NA, ŘF, 2809.

2272.   Tamtéž; Šťastný, 1904, s. 432.

2273.   Protokol likvidujícího P. Ladislava Stojdla - NA, ŘF, 2806, uvádí také počet svazků v jednotlivých oborech.

2274.   Zde se např. nachází Schola Theologia Scotistarum od B. Sanniga (Praha, 1679) s autorovou dedikací konventu v Mor. Třebové, rukopis českých svatebních promluv od františkána Františka Graasse (Groose?, †1736) z počátku 18. stol. (sign. 339/B); dva soupisy členů provincie z 18. století vč. retrospektivních záznamů (nesignováno) a několik archiválií a archivních rukopisů rezidence.

2275.   Přehled lektorů filozofického studia viz Beneš-Přibyl, 2005, s. 56. Lektorem moralistiky v roce 1758 byl Bernard (Bernardin?) Hladký. Viz též Pamětní kniha konventu - MZA, Františkáni Dačice, rkp. 2; Repertorium conventuum..., 1734; Herman, 1895, s. 29; Buben, 2006, s. 320.

2276.   Beneš-Přibyl, 2005, s. 38.

2277.   Pokračování dopisu viz kapitola o soukromých knihovnách bratří. Dopis B. Martinice - NA, ŘF,2837. K vročení jinak nedatovaného listu viz poznámka B. Sanniga níže. O dalších darech hraběte Martinice františkánům (např. kostelní nádobí, paramenta, vybavení konventu) viz Pamětní kniha kláštera - NA, ŘF, rkp. 42, s. 289 a násl.

2278.   De ascensione mentis in Deum ;De aeterna felicitate sanctorum ; De septem Verbis Domini.

2279.   Paris, 1660. Toto obsáhlé dílo pak tvořilo v knihovně samostatnou kategorii uloženou pod písmenem B. Podle inventáře z roku 1678 - viz níže.

2280.   Beneš-Přibyl, 2005, s. 38-39, vč. několika konkrétních datovaných knih zejm. s františkánskou tématikou.

2281.   NA, ŘF, 2819.

2282.   Kneidl, 1971 vč. konkrétních titulů Budovcových knih a jejich františkánských signatur.

2283.   Beneš-Přibyl, 2005, s. 17 vč. konkrétních titulů těchto loretánských děl.

2284.   Buben, 2006, s. 320. O požáru srov. též stručné dějiny kláštera od B. Sanniga - NA, ŘF, 2819.

2285.   Později v knihovně plzeňského kláštera, kde rkp. ve 20. stol. popsal J.K. Vyskočil - NA, ŘF, 2473, fasc. 8. Psáno na pergamenu, 64x40 cm, vazba potažená. bílou kůží. Na konci 1. části (de tempore) v rubrice poznámka: „Deo gloria Triceni? nicerius? conventu Slanae mihi gratis datum hoc opus saepis longis moris interruptum ... 1677 die 7 Augusti ... F.M.(U?) B.H.“ - snad se také jedná o níže zmíněného P. Hiblera. Viz též poznámky v archiv. pozůstalosti M. Suché v Archivu města Plzně.

2286.   Více viz výše v kapitole Knihovny ve františkánských klášterech.

2287.   Pamětní kniha kláštera, s. 293 - NA, ŘF, rkp. 42. Explicit antifonáře: „Soli Deo honor ... conscriptum de mandatu Adm. Rdi Patris Gregorii Gerzabek p.t. ministri provincialis pro conventu Slanensi ... a fratre Silvestro Hibler anno ... 1704 sumptibus pii matrone Domine Catharinae Kauliane, vidue civisse Launensis“ - Podle poznámek J.K.Vyskočila - NA, ŘF, 2473, fasc. 8.

2288.   Poznámky J.K. Vyskočila (30/40 léta 20. stol.) - NA, ŘF, 2473, fasc. 8.

2289.   „pictor“, viz Beneš-Přibyl, 2005, s. 58.

2290.   „Inventarium antiquum bibliothecae, sed hoc 1678 correctum quod manet olim in Bibliotheca in scripta membrana compactum“. Kromě toho uveden i níže popsány inventář z roku 1678 - NA, ŘF, 2837.

2291.   NK, deponát františkánů, sign. XXVII.E.24.

2292.   Konkrétní množství knih v jednotlivých oborech činí: A Bible (a konkordance, 16 sv.), B biblické výklady z daru B. Martinice (viz výše, 19 sv.), C výklady a komentáře Písma sv. (36 sv.), D církevní otcové (46), E církevní právo (2), F spekulativní teologie (9), G morální teol. (25), H kazatelé (concionatores, 37), I materiály týkající se kázání (9), K kazatelé (sermonistae, 10), L kontroverzistika (19), M dějiny a kroniky (72), N díla zbožná a duchovní (147), O [díla] svatého [i.e. františkánského] řádu se týkající (14), P právo a medicína (4), Q filozofie a matematika (20), R humanistika (antičtí autoři, básníci, jazykové příručky vč. češtiny, 27), S chorální knihy (14), T poustevna (30).

2293.   Cit. pamětní kniha (NA), s. 207 (popis kláštera); Wrbczansky, 1746, s. 259. Severin Vrbčanský údajně psal tento svůj popis a stručné dějiny české františkánské provincie (Nucleus minoriticus...) právě ve slanském klášteře, kde působil jako lektor. Viz Beneš-Přibyl, 2005, s. 37.

2294.   „Bibliotheca asseribus strata, libris reparatis renovata opera, et industria VP concion. Bohem. Desiderii Lebeda“, viz cit. pamětní kniha (NA), s. 54. P. Lebeda setřídil také knihovní fond v Hájku (viz).

2295.   Herman, 1895, s. 27; Velc, 1904, s. 257.

2296.   Cit pamětní kniha (NA), s. 234. P. Christoph (též Christoff) zemřel 16.12.1791 ve Slaném.

2297.   Poznámky J.K.Vyskočila - NA, ŘF, 2473, fasc. 8. Současné umístění katalogu nebylo zjištěno.

2298.   Cit. pamětní kniha (NA), s. 64, 67. K dřívějšímu vybílení bibliotéky došlo ještě v roce 1762 (viz tamtéž, s. 51). Viz též Herman, 1895, s. 27; Velc, 1904, s. 207-208.

2299.   NA, ŘF, 2837. Výslovně zde uvádí zřejmě rukopisná liturgická díla: žaltář, hymnář, graduál, letní a zimní antifonář, breviáře (libri horarum minores) a „notae at cantandam litanias lauretanas“. Srov. též podrobnější popis místních liturgických a hudebních rukopisů v poznámkách Jana K. Vyskočila - NA, ŘF, 2473, fasc. 8. Soupis památek uměl. a historických (Velc, 1904, s. 257) o manuskriptech v klášterní knihovně uvádí: „Jsou tu velké antifonáře z roku 1624, těžce ve vepřovici vázané, s kováním na rozích, v téže vazbě noty z roku 1626 a žaltář z roku 1686,“ zmíněná datace se však jeví nejistá vzhledem k založení kláštera a pozdějšímu vzniku liturgických knih právě ve Slaném.

2300.   P. Holický (1890-1965), též katecheta na místních školách, ředitel Třetího řádu či zpovědník řeholnic byl údajně velmi oblíbeným duchovním pastýřem mezi obyvateli Slaného a okolí. Srov. vzpomínky na něj: Moucha, 2000. Jako knihovník je přímo doložen roku 1937, viz Catalogus Ordinis Fratrum Minorum Provinciae Bohemiae … 1937 - MZA, Františkáni U.Hradiště, kart. 31, č. 37.

2301.   Srov. jeho odpověď Emmě Urbánkové, jež konventu zaslala dotazník v souvislosti se soupisem prvotisků na území Protektorátu (1942) - NA, ŘF, 2837. Viz též Beneš-Přibyl, 2005, s. 36. Stejně jako dříve J.K. Vyskočil (srov. jeho poznámky - NA, ŘF, 2473, fasc.. 8) uvádí pouze jeden čtyřsvazkový prvotisk (Mikuláš z Lyry. Expositiones in Vet. Test. Norimberk, 1487.).

2302.   NA, ŘF, 2819.

2303.   Tamtéž.

2304.   Za laskavé poskytnutí těchto informací děkuji Boženě Frankové ze slánského muzea. Viz též Beneš-Přibyl, 2005, s. 38. Podle odhadu pracovníků Národní a univ. knihovny (Horák, Fr. Zpráva o svozu... - NA, SÚC, 56.) se jednalo o 2000 svazků. Jde však zřejmě o hrubý odhad „od oka,“ jenž nelze vnímat jako definitivní. Mezi knihami, které skončily a jsou uloženy ve slánském muzeu byly také barokní iluminované rukopisy z počátku 18. století, částečně dílo P. Hiblera, konkrétně dva hymnáře a antifonář - signatury 873, 874 a 875. Viz Tošnerová (ed.), 2001.

2305.   Horák, F.. Zpráva o svozu... (cit.); Stručná zpráva o svozu Klášterních knihoven 20.6.1950 (nepodepsáno) - NA, SÚC, 56. Viz též Horák, 1966, s. 239; Kučera, 1997; Moucha, 2000. Co se týče množství svazků převzatými pro lidové knihovny je ve zprávě F. Horáka dochované ve fondu SÚC (NA) původní slovo přeškrtáno a nahrazeno později dopsaným „menší“ (počet knih).

2306.   Brahová, 2006.

2307.   NA, ŘK, 515, signatura B8.

2308.   Demetrius, rodným jménem Jiří Jan Mayer, řeholní sliby složil roku 1693, zemřel 21.10. 1726 v Rumburku. Viz Kapucínské anály, sv. 17, 1721, s. 81-82.

2309.   Uložen je v provinční knihovně kapucínů Praha-Hradčany. Katalog je uváděn také jako součást svozových fondů uložených kdysi ve Strahovské knihovně. Viz Beránek, 1979, s. 230; Tošnerová (ed.), 2004, s. 208.

2310.   Zápis o převzetí bývalé klášterní knihovně v Sokolově z dne 25.10.1950 - NA, SÚC, 56; Horák, F. Zpráva o svozu klášterních knihoven... 1952.

2311.   Srov. Inventář konventu 1711 od místního kvardiána Sebastiana Wolfa - NK, sign. VI.E.24. Viz Kreisl, 1904; Líbal-Hanzlíková, 1995.

2312.   Císařské Maxmiliánovo svolení k opětovnému usídlení získali minorité v r. 1571. Viz NA, Arcibiskupství pražské, i.č. 3429.

2313.   SVK Plzeň, signatura TV 29309.

2314.   NK, sign. VI.E.24.

2315.   Pokud se jedná o tisk (což ze soupisu nelze vyčíst), je uvedenou knihou patrně Milá choť nebeského Miláčka blahoslawená Anežka panna... od pražského historika a křížovníka s červenou hvězdou Jana Fr. Beckovského (Praha : J.K. Jeřábek, 1701, Knihopis 1036).

2316.   Jindřich Hýzrle, 1575-1665. Přepis jeho autobiografie dostupný na www: http://citanka.cz/hyzrle/ [cit. 26.2.2004]. V daru byl přinejmenším jeden prvotisk - srov. Riedl, 1974. č. 976.

2317.   Více údajů o dobrodincích i charakteru a obsahu fondu včetně konkrétních tisků viz Bok, 2000.

2318.   Inventáře z let 1811, 1827, 1850, 1884, 1853 a 1923. Všechny - NA, ŘK, 541.

2319.   SOA Plzeň, pobočka Nepomuk, Kapucíni Sušice, 152.

2320.   Ve svém článku: Kapucínský klášter v Sušici : krátká historie o jeho počátcích, významu a klášterní knihovně. In Městské museum v Sušici. Sušice, 1938, s. 22-35. podává kromě dějin knihovny přehled nejzajímavějších starých tisků v různých oborech a kompletní soupis 35 inkunábulí (zajímavý český prvotisk je od Pseudo-Augustina Soliloquium animae ad Deum. Vindebergae [tj. Vimperk] : Jan Alacrav, 1484, HC 2013, Riedl 1974-102, ISTC ia01326000,zachován ve fondu dodnes). Rukopisy byly novodobé s výjimkou jedněch výkladů evangelií a epištol asi z konce 15. století (pergamen, 234 listů, 4o, malované iniciálky).

2321.   Díla Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic (báseň Carmina. Praha, 1570), Prokopa Lupáče z Hlavačova (Rerum bohemicarum ephemeris.. Praha, 1584), Tomáše Mitis z Limuz (Synopsis biblicae libri V. Praha, 1585), básně Jana Kapanause Vodňanského, Daniela Adama z Veleslavína (Politia historia. 1581) , Václava Plácela z Elbingu (Historie židovská. Praha, 1592) a dalších.

2322.   Hlášení Okresního národního výboru v Sušici o předání klášterního inventáře pro Státní úřad pro věci církevní, z 4.9.1950 - NA, SÚC, 56.

2323.   Zápis o převzetí knihovny za přítomnosti ředitele SSK v Plzni Jaroslava Kuby, okresního knihovního inspektora v Sušici Aloise Medka a správce Městského muzea v Sušici Rudolfa Küse.1.11.1950 - NA, SÚC, 56.

2324.   Souhlas referátu pro školství, osvětu a tělesnou výchovu Krajského národního výboru v Plzni z 3.11.1950., že knihovna zůstane jako celek deponována v sušickém muzeu. Přiloženo ke katalogu knihovny v muzeu.

2325.   Riedl, 1974.

2326.   Srov. fotografie (v  tištěné verzi v obrazové příloze).

2327.   O údajných násilných praktikách a nezřízenostech františkánského kvardiána Ambrože Weissera srov. Winter, 1895, s. 804.

2328.   Buben, 2006, s. 281.

2329.   Srov. architektonické příspěvky ve sborníku Franciszkanie w Polsce średniowiecznej. Cz. 2/3. Kraków, 1989.

2330.   Viz též Halová, 1968, s. 11.

2331.   Hlaváček, 2005, s. 101. Řehole a její výklady patřily k nejzákladnějšímu knižnímu vybavení klášterů už v jejich zcela rané fázi vývoje. Podobně např. pro nově založený konvent v Uherském Hradišti opsal řeholi biskup a správce olomouckého biskupství, františkán Jan Filipec.

2332.   Vlastnický přípisek: „Pro Conventu Tachoviensi fr[atr]um. min. strict. observ. ad S: Mariam Magdalenam 1572“ - Pelbartus de Themeswar. Sermones Pomerii de sanctis. Hagenoae, 1499 - SVK Plzeň, signatura TV 161497 (Klausnerová, 1990, č. 268).

2333.   V roce 1620 koupil knihu Nicolaus de Blony. Sermones de tempore et de sanctis sive Viridarius. Argentinae, 1498 - SVK Plzeň, signatura TV 29142 (Klausnerová, 1990, č. 253).

2334.   Inventář archivu - NA, ŘF, 2854: „In Bibliotheca universim reperiuntur libri 367. nihil singulare, nec manusript9 dign9“.

2335.   Např. „Pro conventu nostro Tachoviensi F. Minorum de observantia. Reformatorum 1629“- SVK Plzeň, sign. TV 141020 (srov. Klausnerová, 1990).

2336.   Pamětní knihy kláštera - SOA v Plzni, Františkáni Tachov, i.č. 2 , s. 14-15 nebo MZA, Františkáni Dačice, rkp. 15, fol. 12v; Zatím nevyjasněné zůstává tvrzení řádových kronik, že toto nové křídlo stálo „nad původním špitálním kostelíkem.“ Srov. též Stöcklöw, 1878, s. 79-80; Wilhelm-Minařík, 1909, s. 24; Halová, 1968, s. 11; Kořán, 1971, s. 6.

2337.   Katalog je dochován jako samostatný svazek: Index seu cathalogus Bibliothecae Tachoviensis Conventus FF. Min. de Obs. Reform. formatus una cum bibliotheca novo Anno 1677, 4o, lepenková vazba - NA, ŘF, 293, a v opise v kopii pamětní knihy konventu - SOA v Plzni, Františkáni Tachov, i.č. 3.

2338.   Přehled jednotlivých kategorií fondu s počtem záznamů (svazků?): A Biblia et concordiae [sic] (22 sv.), B Expositores S. Scripturae (26 sv.), C SS. Patres (14), D Theologi speculativi (25), E Concionatores (98), F Theologi morales (32), G Expositores Regulae et libri Ordinis (24), H Sermonistae (64), I Controversistae (49), K historici (35, vč. řádových dějin), L miscllanei (23 sv., slovníky, aritmetika, filozofie aj.), M Authores pii (36), N Medici (4), O Flores concionatorum (36), P Canonistae (10), Q Humanistae (29 sv.: slovníky, gramatiky, encyklopedie, klasická lit., citáty), R Libri ad Divinum Officium spectantes (17 + „missalia aliqot“), S Philosophi (9), T Polittici (7), V Libri manu-scripti, incompacti, & lacerati. (nic neuvedeno).

2339.   „Sub Capricorno in angulo repositi sunt eisdam liibri haer[eti]ci.“ - Tamtéž.

2340.   Zpráva o převzetí... z prosince 1950, viz níže.

2341.   Podle proveniencí v knihách, viz Klausnerová, 1990, č. 93, 195, 205.

2342.   Patrně Krásném Lese v Krušných horách. Kugler též přispěl na novostavbu kláštera na sklonku 17. století částkou 50 florénů. Viz Stöcklöw, 1878, s. 79.

2343.   Cit. pamětní kniha (MZA), fol. 164v.

2344.   Tamtéž, fol. 165r.

2345.   „Libri perplures, relicti in testamento a Dni Curato pie defuncto Adamo Josepho Deipol in Kosolup, acceverunt Bibliothecae“, viz cit. pamětní knihy - SOA v Plzni, část Benefactores a MZA, fol. 165v.

2346.   Cit. pamětní kniha (MZA), fol. 15r.

2347.   „1761 Venerab. et praecellens D.nus Adalbert Mannes parochus Purschaviensis legato suam donavit Bibliothecam in pluribus Authoribus, sub diverso formato consistentem“ - cit. pamětní kniha (MZA), fol. 167r.

2348.   „Habet instructam bibliothecam“ - Wrbczansky, 1746, s. 114.

2349.   Cit. pamětní knihy (SOA v Plzni) a (MZA), fol. 123 rv. Viz též Stöcklöw, 1878, s. 81; Wilhelm-Minařík, 1909.

2350.   Autory těchto inventářů byli představení Mikuláš Neberte a Norbert Warta - NA, ŘF, 2850.

2351.   „Bibliotheca, quae noviter a praeclaro pictore Mauro Fuchs depicta, noviter instructa et tabula oblonga provisa fuit.“ - cit. pamětní kniha (SOA v Plzni), s. 35. Malíř Fuchs dále v roce 1827 namaloval obrazy na oltáře sv. Františka a Antonína, v roce 1831 místnosti pro provinciála za 37 zlatých. O rok později zase pokračoval v kostele na vyobrazení jeho patrocinia - zástupu Všech svatých a sv. Máří Magdaleny, v letech 1834-36 pak tvořil další obrazy či fresky pro refektář. Jednalo se o obrazy Nejsv. Trojice, Korunování P. Marie, „blatio(?) mystica Franciscanorum“, Zázrak sv. Jana Kapistrána, portréty sv. Františka a Antonína z Padovy, sv. Bonaventury, sv. Ludvíka, sv. Petra z Alkantary a bl. Paschala, Ježíše se Samaritánkou a zmrtvýchvstalého Ježíše s učedníky na cestě do Emaus za celkovou cenu 66 zlatých konvenční měny nebo dle pozdějšího přepočtu 165 zl. rakouské měny. M. Fuchs byl dále autor fresek v klášteře v Teplé a na jiných místech v západních Čechách a sousední části Bavorska zvané Stiftland.

2352.   Cit. pamětní kniha (SOA v Plzni). Elektrický generátor, latinsky „machina electrica“ měli ve své knihovně již v 18. století také kapucíni v Olomouci (viz).

2353.   Vše tamtéž.

2354.   Popis katalogu uloženého v SVK v Plzni viz Blažková, 1993, s. 40.

2355.   Inventář kostela a kláštera - NA, ŘF,2850

2356.   Inventáře - NA, ŘF, 2850.

2357.   Okna byla v letech 1894-99 postupně vyměňována v celém konventu. Viz poznámky pro archiv (Archvio inserenda) - NA, ŘF, 2348.

2358.   Zpráva o převzetí Státní studijní knihovnou v Plzni z XII/1950 - NA, SÚC, 56; Klausnerová, 1990 (prvotisky).

2359.   Wilhelm-Minařík, 1909, s. 26.

2360.   „P.[ater?] J. nebo [z řádu] vystouplý Šebastián“ - dopis P. Hopgingera provinciálovi z 15.9. 1935 - NA, ŘF, 2795. P. Josef Hopfinger, bývalý provinční vikář a poté v letech 1929-35 provinciál. Po předání vedení provincie J.K. Vyskočilovi v roce 1935 působil v Tachově, mj. jako knihovník. Zemřel 1949 v Praze jako jubilant slibů a kněžství.

2361.   Archivio inserenda - NA, ŘF, 2848. Z uvedených „dveří ze dvora do knihovny“ se zdá, jakoby historický fond byl uložen někde v přízemí. Zpráva o převzetí bibliotéky vědeckou knihovnou v Plzni z prosince 1950 (viz níže) ale stále hovoří o historické knihovně v patře.

2362.   Catalogus Ordinis Fratrum Minorum Provinciae Bohemiae … 1937 - MZA, Františkáni U.Hradiště, kart. 31, č. 37. P. Chvojan se narodil 24.10. 1866 v Strašnicích jako Václav, k františkánům vstoupil roku 1885, svátost kněžství přijal 1889. V řádu působil jako novicmistr a kvardián snad v Dačicích, zemřel v Dačicích 23.5.1944. Viz též výše v kapitole o obecných dějinách františkánských knihoven a v kapitolách o knihovnách v J. Hradci, Bechyni, Dačicích, Kadani, TachověU. Hradišti.

2363.   Podle čísla, které získali tvůrci přehledu „Inkunábule ve sbírkách odborných knihoven“ (dochováno v Archivu m. Plzně, pozůstalost M. Suché, i.č. 52.) nejspíš od někoho z plzeňských františkánů. Uvedených 400 svazků a žádný prvotisk v žádném případě neodpovídá stavu historické knihovny, zatímco příruční sbírka s moderní literaturou byla jistě řeholníky využívána hojněji a měli ji více ve svém uvědomění. Rovněž inventář archivního fondu tachovských františkánů v SOA v Plzni uvádí, že klášterní archiv se při převzetí nacházel ve dvou místnostech knihovny.

2364.   SOA v Plzni - pobočka Nepomuk, Františkáni Tachov, účetní kniha K 32, cit. podle archivního inventáře.

2365.   F. Horák. Zpráva o svozu klášterních knihoven… (cit., např. NA, SÚC, 56). Jiný nenadepsaný dokument uložený tamtéž uvádí pouze 1200 sv., evidentně se však jedná o blamáž.

2366.   Zpráva o převzetí - NA, SÚC, 56.

2367.   Dále protokol zmiňuje katalog z roku 1832 a zcela chybný počet svazků - zjevně jen dle zběžného nepříliš kvalifikovaného odhadu byl rozsah fondu vyčíslen na „asi 1900 sv.“

2368.   F. Horák. Zpráva o stavu klášterních knihoven a depositářů v kraji plzeňském a karlovarském ve dnech 16.a 17. května 1951 - NA, SÚC, 56. Viz též kapitola o chebské klášterní knihovně.

2369.   Zpráva Bohumila Nuska, jenž svozové fondy v Plzni osobně třídil. Dochována v pozůstalosti M. Suché, Archiv města Plzně, i.č. 60.

2370.   Klausnerová, 1990.

2371.   Blažková, 1993, s. 40.

2372.   Orig. lat. Viz Sameš, 1972-79, s. 275. Tamtéž podrobněji o okolnostech a komplikacích okolo vzniku konventu.

2373.   Podle názoru B. Lifky (1959, s. 41) založil knihovnu první kvardián Chrysogonus z Budějovic v roce 1693, což zřejmě odvozuje od roku dokončení konventu nebo založení komunity. Z různých příčin (peněžních, časových i zájmových) však k založení klidně mohlo dojít až později za jiného představeného. Tamtéž Lifka uvádí výslovně několik titulů z kapucínské knihovny pocházejících.

2374.   Srov. Sameš, 1972-79, s. 283, 287. Přípis o jeho věnování dochován též v knize ve Staré kapucínské knihovně v Brně, signatura 12 B 27. Sameš uvádí Matlotia jako „jediného příznivce“ kapucínů mezi třebíčským světským klérem.

2375.   Kapucínské anály, sv. 18, 1729, s. 79.

2376.   Sameš, 1935, s. 36-40.

2377.   Uložen v Provinční knihovně kapucínů Praha-Hradčany, sine signo. Viz též Lifka, 1959.

2378.   Srov. Lifka, 1959, s. 42.

2379.   Stručná poznámka - NA, ŘK, 451;. plán - NA, ŘK, M46.

2380.   Neprůhlednost tohoto skutku dosvědčuje fakt, že když v říjnu přijeli do Třebíče zástupci brněnské Universitní knihovny, vůbec netušili, že knihovnu již získalo muzeum. (NA, SÚC, 56). Velmi kriticky se k věci později vyjádřil i Jaroslav Vobr (1991, s. 3), pozdější vedoucí oddělení starých tisků Universitní knihovny, hovoříce o „nespravedlivém rozebírání“, „místním paškalíku“ nebo „přemíře lokálního patriotismu“. Zpráva o svozu klášterních knihoven od F. Horáka z března 1952 hovoří o 1500 zabavených svazcích předaných muzeu, skutečný rozsah fondu však byl asii 2600 knih (srov. níže).

2381.   Z toho asi 890 starých tisků v 762 svazcích, 1361 novějších knih a dalších 350 knih náležejících před požárem r. 1847 hradčanské knihovně. Asi 70 svazků se nachází ve Staré knihovně brněnského konventu.

2382.   Lifka, 1959.

2383.   Jejími členy byli podle řádových pramenů krajský hejtman „Eberla“, turnovský purkmistr Josef Erfurt, syndik konventu Jan Černý a městský tajemník Jan Hubatius (Hubač?).

2384.   Inventarium Bibliothecae Conventus Nostri Turnoviensis ad S. Franciscum A.D. 1678 novissime confectum“ - NK, deponát františkánů, sine signo 39.

2385.   O konfesijních poměrech v Turnově srov. Novotný, 2001.

2386.   Jednotlivé obory včetně svazků v nich zaevidovaných jsou následující: Tit.primus. Bible (v katalogu nenadepsáno, 3 sv.), Tit. secundus Expositores [s. Scripturae] (5 sv.), Tit. 3. (v katalogu stejně jako u násl. uvedeno slovně - „tertius“) Sancti Patres (3), Tit. 4 Concilia, canonistae, juristae (9), Tit. 5 Theologi speculativi, moral. & summistae (21), Tit. 6 Controversistae (9), Tit. 7 Philosophi (8), Tit. 8 Concionatores (55), Tit. 9 Sermonistae (20), Tit. 10 Postillatores et Homilarii (7), Tit. 11 Materiam pro concionibus tractantes (29), Tit. 12 Authores pii (43), Tit. 13 Ad Officium Divinum et Chorum spectantes (45), Tit. 14 Regulam et statum Ordinis concernentes (11), Tit. 15 Hystorici tam ecclesiastici quam profani (25), Tit. 16 Politici et medici (10), Tit. 17 Humanistae (21), Tit. 18 Miscellanei (16), Tit. 19 Bohemi (35), Tit. 20 Germani (35), Tit. 21 Itali, Graeci, Galli, Hyspani &c. (5), Tit. 22 Diversa manu scripta (31), Tit. 23 Haeretici et prohibiti (79).

2387.   Turnovský představený do roku 1682, poté působil tamtéž jako kazatel, zemřel 1701 v Praze.

2388.   Pamětní kniha kláštera - MZA, Františkáni Dačice, rkp. 21, fol. 32r. Viz též archivní kniha konventu - NA, ŘF, Františkáni Turnov, rkp. B-59 nebo další pamětní kniha - NA, ŘF, Františkáni Turnov, rkp. B-19; Wrbczansky, 1746, s. 248.

2389.   Cit. pamětní kniha kláštera (MZA), fol. 32r; Další pamětnice - NA, ŘF, Františkáni Turnov, rkp. B-18, s. 15; NA, ŘF, Františkáni Turnov, rkp. B-19, s. 66. P. Tomíček se rovněž zasloužil o rozšíření knihovny v U. Hradišti (viz).

2390.   Cit. pamětní kniha kláštera (MZA), fol. 32v. Srov. též Buben, 2006, s. 318; Novotný, 2001, s. 16; Bradáčová, 2006.

2391.   „Ex fundamento“ - cit. pamětní kniha kláštera (NA, ŘF, Frant. Turnov B-18), s. 17-18.

2392.   Počet svazků podle katalogu z roku 1714 (viz níže). Dosti ohořelé okraje listů (později restaurované má např. i cit. pamětní kniha NA, Frant. Turnov B-18.

2393.   Cit. pamětní knihy: NA, B-18, s. 19; NA, B-19, s. 164. František J. z Waldsteina také zaplatil opravu varhan a podle řádového kronikáře „dal co mohl.“

2394.   Cit. pamětní kniha (NA, B-18), s. 19. Uvedena je zde též celková cena knih - 10 zlatých, což však není příliš pravděpodobné, písmo je také v tomto místě kvůli poškození celého svazku špatně čitelné. Různé nákupy knih bez jejich přesnějšího uvedení uvádí v 18. století také dvě knihy příjmu a vydání konventu - NA, ŘF, Františkáni Turnov, B-5 a B-17. Viz Bradáčová, 2006.

2395.   NA, ŘF, Františkáni Turnov, B-18 (karton 4). Incipit: „In nomine Domini Incipit Inventarium bibl. Conv. turnoviensis ad SPN franciscum Ao 1714 renovatum et pluribus novis auctoribus auctum.“ Jednotlivé oborové tříd jsou zcela odlišné oproti staršímu katalogu z roku 1678.

2396.   Několik konkrétních děl z české i světové historie uvádí Buben, 2006, s. 22.

2397.   „1721 reparatum fuit novum aedificium, in quo est Provincialatus, et quidem forinsecus in corno Bibliothecae, ubi ruinam aliqualem minabatur, quod cornu ex utraq; parte meris quadris lapidibus cinctum est, cooperantet ad hoc multum, Praenobili Dno Capitaneo Francisco Norberto Pressl.“ - cit. pamětní knihy konventu: NA B-18 - s. 26, NA B-19; MZA - fol. 34v. Všechny zápisy v pamětnicích jsou totožné, jen exemplář v MZA uvádí zkresleně jméno purkmistra jako „Franciscus Greschel“.

2398.   Cit. pamětní knihy: NA B-19, MZA - fol. 35v.

2399.   Další koupené dílo bylo „Concilium Romanum et Officialis Curiae Regulares Mattheuci“. Viz cit. pamětní kniha (NA, B-18), s. 26.

2400.   Cit. pamětní kniha (MZA), fol. 69v.

2401.   „bibliotheca vero fornice concameranda“, cit. pamětní kniha (NA B-18), s. 12.

2402.   Cit. pamětní kniha (NA B-19), s. 84.

2403.   Konvent u P. Marie Sněžné v Praze, nesignováno.

2404.   V katalogu z roku 1714 je u knihy Martyrum 14 Franciscanorum Pragae ad Nives occisorum od Jeronýma Strassera. Viennae, 1624 tužkou poznámka. „vidi die 4/VI 909 P. Kl.Min.“ Více o zmíněném díle viz J. Kašpar in Beneš et al., 2004, s. 44-45.

2405.   Catalogus Ordinis Fratrum Minorum Provinciae Bohemiae … 1937 - MZA, Františkáni U.Hradiště, kart. 31, č. 37. P. Mánek zemřel v roce 1984 v Ústí u Hranic.

2406.   NA, ŘF, i.č. 764, rkp. 371. (2o). Lokalizaci konventu do pohraničí Čech naznačuje kromě německého jazyka také konventem odebírané časopisy v Německu vydávané, turnovskému konventu přibližně odpovídá i objem knihovního fondu. Psáno na linkovaném papíře, barevnou tužkou předkresleny sloupce.

2407.   Stručná zpráva o svozu Klášterních knihoven, 20.6.1950 - NA, SÚC, 56; F. Horák. Zpráva o svozu…(cit., např. NA, SÚC, 56). Viz též Horák, 1966, s. 264.

2408.   Soupis rukopisů původem z tachovského kláštera zpracoval Zdeněk Uhlíř (Za jeho poskytnutí děkuji Janu Kašparovi.). Jedná se zejména o manuskripty z 18. století, několik jednotlivin je až o sto let starších nebo novějších. Až na výjimky se jedná o duchovní četbu řeholníků, například přípravy ke zpovědi, modlitby (křížové cesty, hodinky, exercicie) nebo výklady řehole.

2409.   Jan Filipec zemřel 27.6. 1509, pohřben byl v hrobce v hradišťském klášteře. O velkém významu Filipce v středoevropské diplomatice a snad i jeho duchovním věhlasu svědčí i fakt, že jeho hrob navštívil roku 1511 král Vladislav na své cestě z Uher. Viz Stehlík, 2002, s. 9.

2410.   Opravy klášterní budovy (MZA, Františkáni U.H., kart. 6, sign. B III 1) uvádějí k roku 1805 rekonstrukci objektu zvaného „Franziskanischer Seminario“.

2411.   Pamětní kniha konventu od r. 1915, s. 1, 622-626 - MZA, Františkáni U. Hradiště, kart. 32.

2412.   Hlaváček, Petr et al. In Foltýn a kol., 2005, s. 696..

2413.   „dedit 300 florenos ad comparandum fundum et exemendum domus ... et post hec addidit usque ad mille, preter paramenta, calices, libros etc.“ - Arbor historica provinciae Boemiae - Archiv města Plzně, Sbírka literární rukopisů, s. 138. Týž text se podle Hlaváček, 2002a, s. 131. nachází v Chronica Fratrum Minorum de Observantia Provinciae Bohemiae, s. 170 - Knihovna Národního muzea, sign. VIII F 75: Viz též Minařík, 1915, s. 2.

2414.   VK OL, sign. M IV 4; Boháček-Čáda, 1994, č. 381. Na konci pozdější přípis: „Finis. Scripsi anno 1659 die 22. februarii. P. Frig[dianus?] Voglery.“ Více o rukopisech viz též výše v kapitole Reformovaní františkáni (observanti) v období rukopisné knihy.

2415.   Tamtéž, M IV 7; Boháček-Čáda, 1994, č. 384. Na předním přídeští text: „Adiectis CCCC milesimus sextus abiit annus hoc illagueatum [sic] erat diurnale per fratrem Franciscum, baccalarium Cozlensem.“

2416.   „...a za knihy, kteréž jsem sobě zde zjednal, dlužen jsem. To zaplatieš-li za mne, pán Buoh tu almužnu odplatí. Nebť sem se ve tvou naději vdlužil, víc se již dlužiti nemíniem, aby mi nepřišlo na to přiesloví, že kdo nemuož zaplatiti měšcem, že mosí platiti hřbetem.“ Psáno ve Wrocławi, v neděli po sv. Matouši 1493. Publikováno v Archiv český, čili, Staré písemní památky české i moravské... Díl XVI. Praha : 1897, s. 14-18. Viz též Hlaváček, 2002a, s. 119.

2417.   Hlobil, 1990.

2418.   Csapodi, 1975, s. 339 s další lit. o kodexu. Pontifikál se nachází v knihovně katedrály v Esztergom, Simor Ms 26. Srov. též Foltýnová-Mikulcová, 1999, s. 14.

2419.   Canon, De viribus cordis. Benátky, 1483, GW 3119 a Cantica de medicina. Benátky, 1484, GW 3129. Dochovány v Sachsische Landesbibliothek v Drážďanech, Ink. 3122, Ink. 3320. Viz Csapodi, 1975, s. 340; Foltýnová-Mikulcová, 1999, s. 14.

2420.   Text Filipcova přípisku i vlastnického záznamu z Wrocławi publikoval Csapodi, 1975, s. 340.

2421.   Hain 3866, ISTC ib01172900, GW 5414. Viz Dokoupil, 1974, s. 37.

2422.   Hain-Copinger C 15517, GW 14782, BMC III 815, ISTC it00360000; Louda, 1802. Podrobněji viz Dokoupil, 1974, s. 35-36 a 77-79 (č. 5).

2423.   Bamberg : Johann Sensenschmidt, 1488, GW 23782. Více viz Boldan, Kamil. Bamberské vydání olomouckého a pražského misálu (1488 a 1489). In Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska. č. 8. Olomouc, 1999.

2424.   Csapodi, 1975, s. 340, který zde cituje z díla: Gánóczy, Antonius. Episcopi Varadiensis. Viennae, 1776, s. 449.

2425.   „Roku 1605 opäť vypukli nepokoje... Skalicu zajali hneď Uhri, hneď Nemci, a čo jeden ponechal, druhý to zničil, ako: graduály a psaltériá, písané na pergamene varadínským biskupom Jánom de Pruis“ - přeloženo z rkp. Pavla Salajky Brevis connotatio antiqui et reformati conventus Skalicensis z pol. 18. stol. Viz Gajdoš, 1968.

2426.   Hlaváček, Petr et al. In Prix, D. a kol., 2005, s. 695.

2427.   Tamtéž.

2428.   Na úhradě stavby se podílel též městský rychtář Bernard Antl, v klášteře a zejména jeho refektáři působil tehdy italský umělec Balthassaro Fontana. Prameny o opravě - MZA, Františkáni Uherské Hradiště, karton 30, passim. Výzdoba refektáře podrobně popsána M. Stehlíkem, 2002.

2429.   Kronika konventu 1471-1783 - MZA, Františkáni U. Hradiště, rkp. 30.

2430.   Malby jsou signovány jménem J. Herchenther a zmíněným rokem. Viz též Loudová, 2003, s. 79-86. O malíři Herenräterovi viz též Škrobaková, Alena. O některých neznámých barokních umělcích v Uherském Hradišti. In Slovácko : studie, materiály, zprávy. 1961, s. 116.

2431.   Podle M. Loudové (2003) a restaurátorské zprávy (viz níže) byl původní obraz oválný, v subtilnějším rámu. Nynější obdélníkový tvar je údajně výsledkem pozdějšího přepracování, zřejmě v průběhu 18. století. Rovněž proto malbě vytýká několik hluchých míst po stranách.

2432.   V tomto se projevila fantazie malíře J.K. Härenrätera, neboť dle Lukášova evangelia (2,46) Ježíš při příchodu své matky a pěstouna seděl.

2433.   Srov. Lukáš 2, 47-49. Slova, jež Ježíš říkal svým rodičům: „Nevěděli jste, že musím být tam, kde jde o záležitost mého Otce?“ tak mají souvislost s jeho ukazováčkem zdvihajícím vzhůru.

2434.   Srov. knihu Přísloví 9,1.

2435.   Jedná se o zdůraznění Bonaventurova učení opírající se o ukřižovaného Ježíše, srov. též hlavní motiv fresky u kapucínů v Brně. Za Bonaventurou se. andělíček podává dvojižá zlatý kříz. B. má linkou gloriolu (jako Jos. a Mar.) Bonven

2436.   Při pozdější přemalbě byl signován rokem 1885 a jménem Polášek, jeho starší původ však odhalily sondy při přípravě restaurace malířských děl na přelomu 20. a 21. století - viz restaurátorská zpráva.

2437.   Při pozdějších úpravách byla polychromie odstraněna a skříně natřeny jen tmavou lazurou. Dvířka byla nahrazena závěsy. Srov. archivní fotografie z 1. poloviny 20. století - NA, ŘF, 3004. K této „přemalbě“ v duchu prostoty zřejmě došlo při úpravě prostor okolo roku 1885 (viz níže). Při restauraci v letech 2000-2001 byl obnoven původní polychromovaný nátěr odhalený sondami.

2438.   Kartuše psány červeně na šedomodrém pozadí, okolní řezba je bílá. Nápisy na nich odpovídaly uložení (roztřídění) fondu odpovídajícímu klasifikacím používaným cca. v letech 1650-1685: I. Scriptura & Expositores, II. Sancti Patres, IV. Concionatores latini, VI. juristae, VIII. Historici, X. Ascetae. Třídy nejsou seřazeny dle svého číselného označení, takže hypoteticky mohly kartuše i odpovídat skutečnému uložení knih. Při pozdějším přetřídění sbírky a vzniku nových tříd zastupovaných písmeny byly kartuše přemalovány (objeveno během sondování při restauraci), a poté ještě jednou na počátku 20. století byly nápisy nahrazeny zlatě psanými čísly dle nového systému signatur B. Wilhelma(srov. níže). Při zmíněné restauraci nápisy opět obnoveny v původní podobě. Rovněž dvířka, která snad rovněž byla odstraněna okolo roku 1885 restaurátoři obnovili

2439.   P. Tomíček se rovněž zasloužil o přestavbu knihovny v Turnově (viz).

2440.   Kronika konventu 1471-1783, s. 142. - MZA, Františkáni U. Hradiště, rkp.30. Rodová jména kvardiánů opravena a doplněna podle elektronického přepisu řádového nekrologia.

2441.   V řádovém kostele sv. Antonína se tehdy kázalo německy a „moravsky“. Od roku 1741 nesměli ovšem v klášteře trvale pobývat maďarsky hovořící řeholníci.

2442.   Cit. kronika 1471-1783, s. 150-179.

2443.   Srov. teze Universa Theologia ad mentem Subtilis Doctoris Joannis Scoti... 1735 připojené k tisku Diotallevi, Alessandro. Idea Veri Poenitentis a Poenitente Propheta Regio... VK OL, sign. 649.091. Lektorem teologie tehdy byl Ambrosius Szentsimonui.

2444.   Tamtéž, s.186. Knihy získaly řeholníci až po Laštovkově smrti v r. 1747. Konkrétní knihy z daru se dochovaly ve VK OL, např. signatury II 630.363, 602.561 a další.

2445.   Tamtéž.

2446.   Tamtéž, s. 262 a násl.

2447.   Tamtéž.

2448.   Stattler, Benedikt SJ (v Innsbrucku). Philosophia methodo scientiis propria explanata. Augsburg, 1769 - VK OL, sign. 900.199/ 1. ("...procuratus 1776 Sub Guardiam R. P. Damascensi Charvat per P. Valerianum Grosz Lecky"). P. J. D. Charvát se narodil v roce 1712, roku 1736 vysvěcen na kněze. Přebýval zejména v U. Hradišti, kde byl opakovaně kvardiánem. Je autorem českého tiskem vydaného výkladu františkánské řehole: Fractio panis in Refectionem Fratrum Minorum, neb Lámánj Chléba k Požjwánj Bratrůw Menssých, to gest Krátký Wýklad na Regulu Bratrůw Menssích… Uherská Skalice : Josef Antonín Škarnicl, 1764. Knihopis 3.299.

2449.   Tamtéž. Vyšlo ve Znojmě u Antonína Jana Preysse zřejmě v roce 1773.

2450.   Jako lektor působil v Uhreském Hradišti zejména P. Ludvík Schwab a dále kněží z Velehradu.

2451.   NA, ŘF, 2996.

2452.   A Bible, B ? (snad patristika), C výklady Písma, D právo, E filosofie, F ?, G moralistika, H scholastická teologie, I kázání, K ? (zřejmě opět kázání), L moralistika nebo kázání, M historie, Ń ?, O ?, P ?, R katechetika, T ?.

2453.   Srov. účetní knihy konventu od roku 1788 - MZA, Františkáni U. Hradiště, rkp. 14-15. Tyto neevidují žádné náklady spojené s nákupem nebo vazbou knih s výjimkou pořízení dvousvazkových „Aliottiho“ kázání v roce 1859. Úpadek konventu je zřejmý, o knihy nebyl zájem,

2454.   Cit. účetní knihy.

2455.   Pamětní kniha kláštera 1795-1916, s. 173 - MZA, Františkáni U. Hradiště, i.č. 1. Bible je zde nazývána jako "Königsbibel". Srov. též podobný prodej z knihovny v Dačicích.

2456.   Tamtéž, s. 173.

2457.   Tamtéž, s. 71. Stejná pamětnice na s. 178 ale uvádí náklady jen 54 zl.

2458.   Tamtéž, s. 186

2459.   Srov. archivní fotografie (v  tištěné verzi v obrazové příloze).

2460.   Cit. pamětní kniha 1795-1916. Viz též Loudová, 2003.

2461.   Viz inventáře kláštera - MZA, Františkáni U. Hradiště, sign. J.IV; fotografie v NA, ŘF, 3004; popis kláštera v materiálech SÚC - NA, SÚC, 56. Viz též Stehlík, 2002, s. 10.

2462.   Cit. kronika 1471-1783, s. 73.

2463.   „Conv. Hradist. Fr. Minorum“.

2464.   Velikost fondu uvádí sám B. Wilhelm ve svých dějinách klášterů - Wilhelm-Minařík, 1909, s. 61. Význam hradišťské knihovny dokládá i zmínka v Ottově slovníku naučném, kde se snad rovněž zásluhou P. Wilhelma v hesle o U. Hradišti uvádí „františkánský klášter s bohatou knihovnou a kostelem Zvěstování Panny Marie.“ Zmínka o františkánských knihovnách je také v případě Moravské Třebové a Votic, ale již bez přívlastku „bohatá“.

2465.   Tamtéž, s. 91. Náklady na vazbu jsou uvedeny ještě ve zlatých (460).

2466.   Tamtéž. Ceny jsou stále v prameni uváděny ve zlatých r.m. odpovídající dvojnásobku hodnoty korunové měny. Odhadnout množství nakoupených knih za zmíněnou částku se jeví nereálné, neboť P. Wilhelm kromě knihkupců nabízející nově vydávané tituly mohl kupovat i v antikvariátech nebo od jiných osob, např. kněží. Nejednalo se o jedinou investici B. Wilhelma do kláštera, dále například nechal opravit jeho fasádu kláštera za 1080 korun, pořídil nový vodovod za téměř 5 tisíc korun nebo nechal nebo restaurovat obrazy v celém klášteře za asi 4300 korun.

2467.   Cit. pamětní kniha od r. 1915.

2468.   Catalogus Ordinis Fratrum Minorum Provinciae Bohemiae … 1937 - MZA, Františkáni U.Hradiště, kart. 31, č. 37.

2469.   VK OL, sign. M I 718, M II 413, M IV 2 a M IV 7; Boháček-Čáda, 1994, č. 175, 351, 379 a 384. Poznámky J.K. Vyskočila - NA, ŘF, 2473, fasc. 8.

2470.   Dalšími Vyskočilem nalezenými středověkými manuskripty byl Starý zákon vzniklý podle něj okolo roku 1500 a „Breviarium romanum“ popsané jako „antiquissimum,“ Jedná se zřejmě o rukopisy dochované ve VK OL, Signatura M II 408 (St.Z.) a M I 718; Boháček-Čáda, 1994, č. 175 a 349. Viz též níže ku konci této kapitoly.

2471.   List (dopis) vložený v cit pamětní knize od r. 1915.

2472.   List vložený strojopisném opise kroniky - MZA, Františkáni U. Hradiště, rkp. 34.

2473.   Viz různé materiály v složce NA, SÚC, 56.

2474.   Stručná zpráva o svozu Klášterních knihoven z 20.6.1950, nepodepsáno - NA SÚC, 56.

2475.   Horák. Zpráva o svozu… (cit., viz např. NA, SÚC, 56). Autor této zprávy, Fr. Horák ovšem ve svém pozdější článku (1966, s. 253) uvádí jinou informaci, totiž že šlo o „úložiště všech svezených klášterních knihoven z Gottwaldovského kraje s výjimkou františkánů v Kroměříži a jezuitů na Sv. Hostýně.

2476.   Zpráva o stavu klášterních knihoven a depositářů v kraji brněnském, gottwaldovském a jihlavském ke dni 26.-28.dubna 1951 - NA, SÚC, 56.

2477.   Cestovní zpráva redaktorů Josefa Dvořáka a Fr. Dána, Praha 15.11.1950 - NA, SÚC, 56.

2478.   Tamtéž. Následující popis prostor zcela odpovídá dobové fotografii v let 1946-50.

2479.   Tamtéž. Následující popis prostor zcela odpovídá dobové fotografii v let 1946-50.

2480.   Jeho dopis - NA, SÚC, 109.

2481.   Horák, 1966, s. 227.

2482.   Boháček-Čáda, 1994; Louda, 1956.

2483.   Signatura M I 718; Boháček-Čáda, 1994, č. 175. Na předním přídeští tužkou „A 1384 Mb 34“. Další vlastnický přípis pochází z roku 1529: „Fr. Joannes cognomine vulgaris Dlazdiouinus“ (viz Hlaváček, 2002a), jehož se však jako františkána identifikovat nepodařilo. Popis rukopisu viz Pokorný, 1971.

2484.   Signatury M IV 3, M IV 5; Boháček-Čáda, 1994, č. 380 a 382. Více o rukopisech viz výše, kapitola Reformovaní františkáni (observanti) v období rukopisné knihy. Zařazení do Olomouce či Brna nasvědčuje invokace k svatému Bernardinovi v litaniích na Bílou sobotu v M IV 3. Vědecká knihovna v Olomouci uchovává také novější graduál de sanctis původem od hradišťských františkánů z 1. poloviny 16. století - signatura M II 398.

2485.   Veteris testamenti libri historici: M II 408; Boháček-Čáda, 1994, č. 349,.papír. Na zadním přídeští: „1581. Všemu konec krom závisti. Pavel Hostivařský z Kostelce“. Vlastnický přípis františkánů, fol. 1a: „Conventus Fratrum Minorum Hradistii 1739“

Kázání J.Halgrinii de Abbatisvilla: M II 409; Boháček-Čáda, 1994, č. 350, papír, datovaný zápis františkánů z roku 1759. Reprodukce titulního listu s proveniencí je dostupná na www: http://www.vkol.cz/image/stt/tl_ii630389.jpg. [cit. 1.5.2007]. Rovněž Prorocké knihy: M II 413; Boháček-Čáda, 1994, č. 351, pergamen, dosti neúplné, obsahují datovaný zápis františkánů rovněž z roku 1759.

2486.   Viz Louda, 1956, č. 5, 83, 189, 205, 656, 794 a 864.

2487.   Restaurátorskou práci provedla akad. malířka Miroslava Trizuljaková, zpráva mj. uložena v SOA U. Hradiště.

2488.   Založení k roku 1330 uvádí Tomáš Pěšina z Čechorodu ve svém Mars moravicus, přebírá ho též G. Wolny. Nověji viz Svátek, 1959 nebo příspěvek Pavla Michny Písemný pramen v konfrontaci s výsledky archeologického průzkumu : k věrohodnosti zprávy Tomáše Pěšiny z Čechorodu. Vlastivědný sborník moravský, roč. 28, 1976.

2489.   Eugl, 1832.

2490.   Kux, 1923, s. 190. Jako ředitel školy působil do roku 1794 minorita Celsus Weber, poté vedení převzaly světské osoby.

2491.   Srov. Eugl, 1832, s. 228.

2492.   Buben, 2006, s. 213; P. Michna in Foltýn a kol., 2005, s. 714.

2493.   Volf, 1927, s. 63 (V literatuře v odstavci Horažďovice).

2494.   Srov. lístkový katalog zpracovaný Státní vědeckou knihovnou v Brně, např. se jedná o signaturu 51 (Agenda seu Rituale Olomucense... Reginae-Hradecii, 1745).

2495.   Geršic, 2003.

2496.   Tamtéž.

2497.   Současně daroval i sochy sv. Judy Tadeáše a sv. Jana Nepomuckého pro kostel. Viz Antonovič, Vladan in Foltýn, 2005, s. 720; Buben, 2006, s. 295.

2498.   Volf, 1927, s. 63 (V literatuře v odstavci Horažďovice).

2499.   Srov. převzetí knihovny kapucínů v Mnichově Hradišti fundátorským rodem Waldsteinů.

2500.   Zemřel 6.3.1648, pohřben v řádovém kostele svatého Františka, stejně jako jeho potomci do r. 1780.

2501.   Stručné dějiny kláštera - NA, ŘF, 2885 ; Pamětní kniha kláštera - NA, ŘF, rkp. 46, část Memorabilia conventus. Srov. též Buben, 2006, s. 314.)

2502.   Repertorium conventuum..., 1734. Doklady noviciátu a klášterní školy viz níže.

2503.   „1684 ex benevolentia ejusdem ill. fundatoris erectus est novus Guardianatus cum Bibliotheca,“ píše Jindřich Labe OFM v cit. pamětní knize, s. 6-7.

2504.   Na prkénkových deskách (18,5x12,5 cm) potažených kůží s gotickým slepotiskem (evangelisté, granátová jablka) vpředu nesla nápis „Hec byblia veteris et novi testamenti", vzadu „uilliga[ta] in Gijslingen. Per me richenbach.“, uprostřed desek byla koruna (patrně hraběcí). Na přídeští přípisek dedikace „De ... librorum, nunc ab Excellentissimo fundatore Ferdinando comite de Wrtby pro conventu Otticensi donat... Ao. 1709“. Viz poznámky J.K. Vyskočila OFM - NA, ŘF, 2473, fasc. 8. Viz též Podlaha-Šittler, 1898, s. 137.

2505.   NA, ŘF, 2885. Odhad datace vychází z v soupise uvedené rukopisné bible na pergamenu, která je patrně totožná s Biblí z daru Františka Ferd. z Vrtby r. 1709. Dalším uváděným rukopisem je též „Psalterium BV scriptum“.

2506.   Inventarium Bibliothecae Conuentus Otticensis ad S.P. Nostrum Franciscum. Součást fascikulu obsahujícího také inventář archivu a inventář kostelního náčiní - NA, ŘF, 2885.

2507.   Jednotlivé obory třídění s v závorce počtem uvedených záznamů v katalogu po roce 1709 jsou: Titulus 1. Biblia Latina & Boëmica cum Concordantijs (22), Titulus 2. Expositio s. Scripturae (21), 3. S. Patres (6), 4. Concilia, Canonistae & Juristae (18), 5. Theologi speculativi (13), 6. Theologi morales & summistae (39), 7. Controversistae (24), 8. Philosophi (13), 9. Concionatores (73), 10. Sermonistae (49), 11. Postillatores & homilarii (12), 12. Materiam pro concionibus tractantes (37), 13. Authores devoti (91+větší počet nečíslovaných příliš drobného formátu, „že na ně nebylo možno zapsat číslo“), 14. Ad officium Divinum & Chorum spectantes (39), 15. Regulam & Statuta Ordinis tractantes (22), 16. Hystorici tum eccles. quam profani (61, vč. legend a životopisů svatých nebo popisů poutních míst), 17. Politici & medici (18), 18. Humanistae (47), 19. Continentur Germani (35).

2508.   Dva nedatované a nesetříděné soupisy obsahují 74, resp. 96 jednotek, třetí nadepsaný „Extra ordinem sunt“ 9 titulů.

2509.   Podlaha, 1898, s. 137, včetně reprodukce iniciálek a vazby, v níž údajně „sem tam vtlačeno v kruhovém okolku gotické R“. Viz též Buben, 2006, s. 316. Současný výskyt rukopisu se nepodařilo zjistit. Katalog dále uvádí 21 datovaných prvotisků.

2510.   Kromě J. Melantricha a B. Netolického se na jejím vydání podílel též učený humanista Sixtus z Ottersdorfu a tisk je dedikován císaři Maxmiliánovi.

2511.   „1739 procurata est Theologia moralis AVP Cherubini Mayr, Super universam theologiam moralem R.P. Patritii Sporer, quae Theologia in duas partes divisa est. Item procurati sunt 4ttuor partes Joannis Nicolai Weisslinger, cujus partes inititulanur Ausserlessene Merckwürdigkeiten von alten undt neuen theologischen Marckschregere(?), welche bis zu Christi ...verstollen“ - cit. pamětní kniha, část Memorabilia Conventus, s. 9. Existenci klášterní knihovny v této době uvádí též Wrbczansky, 1746, s. 213.

2512.   „Explicatio litteralis secundum Marchantium Regulae Sancti Patris nostri Francisci … a Patri Antonio Uhl Sacri Ordinis Minorum Reformatorum Vicario et Novitiorum Magistro disctata“ - Knihovna františkánů u P. Marie Sněžné v Praze, nesignováno.

2513.   „... procuravit pro Bibliotheca, authorem totum R.P. Riga Dominicarum. Nec noc alium Tom. Thesaurus Biblic9 nuncupatum, R.P. Philippi Pauli Mersch.“ Viz cit. pamětní kniha, část Benefactores - NA, ŘF, rkp. 46.)

2514.   Cit. pamětní kniha, s. 19-21.

2515.   „1812 bibliotheca iterato erecta est expensis Conventus 37 fl.“ Tamtéž, s. 23

2516.   NA, ŘF, 2833. V tištěné verzi reprodukováno v obrazové příloze.

2517.   Místnosti knihovny měly čísla 10 a 17. Viz inventář kostela a kláštera - NA, ŘF, 2880. Srov. zpráva v NA, SÚC, 56 (viz též níže).

2518.   Bohatta-Holzmann, 1900, s. 351; inventář kláštera z roku 1905 - NA, ŘF, 2880.

2519.   M. Wilhelm se narodil 18.10. 1867 v Domažlicích jako Jiří, do řádu vstoupil 1886, provinciálem byl v letech 1914-1917, ve Voticích též sakristián a ředitel III. řádu, zemřel 12.1.1942 v U. Hradišti. Viz Catalogus Ordinis Fratrum Minorum Provinciae Bohemiae… 1937 - MZA, Františkáni U.Hradiště, kart. 31, č. 37; elektronický přepis řádového nekrologia; Houška, 1996.

2520.   Srov. jeho stížnost provinciálovi, že periodikum nebylo dle předplatného dodáno - NA, ŘF, 2885; nebo poznámky pro provinční archiv (NA, ŘF, 2887), kde věnoval knihovně samostatnou kapitolu, přestože to v instrukcích nebylo předepsáno.

2521.   Soupis rukopisů, prvotisků a několika starých tisků zpracovaný Janem K. Vyskočilem viz NA, ŘF, 2473, fasc. 8. Srovnáno se stavem pozůstatků fondu na počátku 21. stol.

2522.   Barokní rukopisné kancionály s „pěknými vazbami“ zmiňuje též Podlaha-Śittler, 1898, s. 137.

2523.   Sehnal, 1993, s. 219.

2524.   Zájezdová zpráva pracovníka církevní komise SÚC F. Dána - NA, SÚC,56.

2525.   Tamtéž.

2526.   Tamtéž.

2527.   Z toho 22 tisků ze 16. století a asi 10 archivních rukopisů včetně soupisu fundací nebo pamětní knihy. Viz Protokol o převezení z 16.11.1950 - NA, SÚC, 109; Stručná zpráva o svozu Klášterních knihoven - NA, SÚC, 56; F. Horák. Zpráva o svozu… (cit.).

2528.   Votice Historie města - Klášterní kostel sv. Františka (online). [cit. 3.6.2005]. Dostupné na www: http://www.votice.cz/mv-hm-06-10.html.

2529.   Dostupný v elektronické podobě v historické františkánské knihovně v Praze-Novém Městě. Za jeho poskytnutí, stejně jako za informace o vrácených knihách srdečně děkuji Janu Kašparovi.

2530.   Popis založení a stavby kláštera - NA, ŘK, 602, signatura A2; Poznámky o historii konventu - NA, ŘK, rkp. 103 nebo NA, ŘK, 606, signatura E.

2531.   Velikost daru není známa, lze již však odhadnout na základě skutečnosti, že této události byla věnována „více než polovina jednoho oddílu archivu“ - NA, ŘK, rkp. 103.

2532.   Niemetz, Fabian OPraem. Theologia canonico-moralis. Pars 1. Znoymae, 1764 + Pars 2. Litomisslii, 1764. Stará knihovna kláštera kapucínů v Brně, signatura 13 E 07.

2533.   Schubert, 1900, s. 332.

2534.   O aukci viz ZA Opava, pobočka Olomouc, 1787, č. 123. Ve Vědecké knihovně v Olomouci dodnes dochovány tisky této provenience, například konvolut prvotisků, sign. 60.686-60.693 (Louda, 1956, č. 987, 1542).

2535.   NA, ŘK, 611, signatura D11.

2536.   Catalogus, syllabus & index librorum omnium, qui in bibliothecae Fratrum Capuccinorum Conventus Reichstadiensis & cellis Fratrum ad hanc spectantium 1734 - MZK, rkp. 196 (kmenový fond). fol., prkénková vazba potažená kůží. Do brněnské státní knihovny byl rukopis podle přípisu v něm koupen někdy mezi roky 1918 a 1950 v antikvariátu za 600 Kč.

2537.   A Biblia, concordantiae; B S. Patres, expositores et commentaristae, C Concionatores dominicales, D Conc. festivales; E Conc. variarum materialium (postní, mariánská, procesní, svatební, pohřební, koncepty); F Theologi speculativi, G Canonistae, H Controversistae, I Ritualistae, K Ascetae, L Historici sacri, M Historici profani, N Philosophi, O Mathematici, P Linguistae, Q Tractatus deniq[ue] ac materiae variae.

2538.   Například 12x desetidenní duchovní obnova Einsamer Capuciner (Praha : Joachim Kamenický, 1729), 12x Capucinus meditans od kapucína Kryštofa z Lužice (Nysa, 1705) nebo 10x Geistliche Einsambkeit in welcher ein Ordens=Persohn durch gewisse Betrachtungen unterrichtet wird od Sebastiána Altorfensis OFMCap. (Wien, 1703).

2539.   Jedná se o Prohibito extrahendi libros ...e bibliothecis Coventuum Fratrum Min. Capuccinorum papeže Alexandra VII. (1656). Více o něm viz výše v kapitole o kapucínských knihovnách obecně, podkapitola Uložení, zpracování a půjčování knih.

2540.   Katalog uložen v Městském muzeu v České Lípě, sign. RK-134. 130 ff.; 36 cm, pův. lepenková vazba. Také v jeho úvodu je přepsán zákaz vynášení knih z bibliotéky jako ve starším soupise z roku 1734.

2541.   Jako zakázané jsou zde uvedeny: Geistliche Schatzkammer er Gläubigen od  německého luterána Stephana Praetoria (1536?-1603) a protestantské „Kirchen Ordnung von Niedersachen“. Na fol. 112r-120v je dále připsán doplněk: „Cathaloguzs librorum in majori cathalogo non assignatorum“ obsahující zřejmě pozdější přípisy.

2542.   Z inventáře (viz předchozí poznámka) nelze přesně zjistit, zda se jednalo o svazky nebo i vícesvazkové tituly, vzhledem k pozdějším údajům je ale první varianta mnohem pravděpodobnější.

2543.   Uložen v Provinční knihovně kapucínů, Praha-Hradčany, bez signatury.

2544.   Protokol - NA, SÚC, 56. Bratrem Václavem mohl snad být myšlen kapucín Václav Novák, avšak není pravděpopodobné, že by v květnu 1950 mohl v klášteře pobývat.

2545.   Obojí - NA, SÚC, 56.

2546.   J. Křečková in Beneš et al., 2004, a. 102-3.

2547.   Buben, 2006, s. 335.

2548.   Streitová, 2001, s. 190 ; Streitová, 2001a, s. 230 uvádí šest takto nalezených exemplářů. Viz též Pamětní kniha kláštera, NA, ŘF, rkp. 48.

2549.   Streitová, 2001, s. 191; Streitová, 2001a, s. 231.

2550.   Streitová, 2001, s. 191-192; Streitová, 2001a, s. 231.

2551.   Fragmenta Nuptialia, id est, Exhortationes nuptiales LXXII. pro solatio et eruditione sana Meditantium Matrimonium. Neo-Pragae : typis Hampelianis impressit Joannes Georgius Hofaecker, 1704. O věnování díla Zásmucké knihovně viz Streitová, 2001a, s. 230.

2552.   Srov. např. popis kláštera z r. 1730 v jeho pamětní knize - NA, ŘF, rkp. 48, část Reparabilia conventus nebo tamtéž r. 1769 zmiňovaný vchod do zahrady. Viz též Wrbczansky, 1746, s. 344. Nebo inventář kláštera z r. 1884 - NA, ŘF, 2898.

2553.   Ryšlink, 2001, s. 195. Velmi torzovitě je nástropní malba patrná na archivní fotografii z 20. století - NA, ŘF, 2914.

2554.   Ryšlink, 2001, s. 195 a 208.

2555.   Uloženo v Regionálním muzeu v Kolíně, inv. č. R 272, 81x79 cm. Na řezbě jsou též zbytky pantů pro uchycení dvířek. Za zpřístupnění těchto a dalších pozůstatků františkánské knihovny v Zásmukách ve sbírce Regionálního muzea v Kolíně a rovněž za vyhotovení několika fotografií upřímně děkuji Mgr. Petře Hollerové.

2556.   Nedochováno, podle archivní fotografie - NA, ŘF, 2914, která sice zachycuje mobiliář převážně z 20. století, kartuše se však zdají starší.

2557.   Regionální muzeum v Kolíně, inv. č. U 1104, U 1105, rozměry 89x81 cm. Podle soudu v. Ryšlinka (2001) jde ovšem o novodobé kopie z počátku 20. století dřívějších, zřejmě Hiblerových maleb. Motiv dvojice sv. Františka a sv. Antonína najdeme také na klenbě bibliotéky v Dačicích.

2558.   Ryšlink, 2001. Regionální muzeum v Kolíně, inv. č. U 1610 (2 ks, 138x50 cm).

2559.   Jedná se o přísloví: „Venti levi languei brevi“ (patrně „přišli zlehka s krátkými jazyky“ - vyobrazena je růže na modrém pozadí, 1. dvířka nahoře); „Flos amorum gem[m]a florum“ („květem milujících je kvetoucí drahokam“ - slunečnice, 1. dvířka dole); „Coeli coetus vivit laetus“ („s nebem spojený žije šťastně“ - dva sedící mučedníci ozařovaní paprsky z nebe, 2. dvířka nahoře); „Gratiosa ridet rosa“ („štědrost se směje růži“ - růže, 2. dvířka dole).

2560.   Srov. Ryšlink, 2001, s. 205-208.

2561.   Nekrologium se nachází ve sbírkách. Regionálního muzea v Kolíně, inv. č. 49/68. O dalších iluminátorských a písařských dílech P. Hiblera srov. výše v kapitole Knihovny ve františkánských klášterech.

2562.   NK, signatura XXVIII.A.3. Explicit: „Expensis Excellentissimi Domini Domini Adolphi Wratislai Com: a Sternberg, supremi regni Bohemiae Burggrani Titulus Conv. Zasmucensis Ord. Min. Ref. ... conscriptum est hoc Graduale et pro loco Zasmuc. per fr. Silvestrum Hibler eiusdem instituti sacerdotem Anno 1695“. Popis rukopisu, jako i dalších vybraných Hiblerových děl je v databázi Manuscriptorium (viz lit.).

2563.   Zkratka snad znamená: (P)ixit (E/F)rater (S)ilvester. Kodex se nachází v NK, fond Františkáni Zásmuky, rkp. 1.

2564.   NK, signatury XXVIII.A.2. a fond Františkáni Zásmuky – rkp. 5.

2565.   Mádl, 1897, s. 111; Podlaha, 1910, s. 147-148; Vyskočil, J.K. popis rukopisů v NA, ŘF, 2473, fasc. 8.; Streitová, 2001, s. 189.

2566.   Vročeno chybně r. 1704, to již byl hr. Vilém po smrti (†4.5.1703). Viz NA, ŘF, rkp. 48, část Benefactores conventus, nebo v opise v JČ VK, pobočka Zlatá Koruna, sign. 1 JH 54, fol. 151r. Viz též Podlaha, 1910, s. 147; Buben, 2006, s. 334.

2567.   Srov. Buben, 2006, s. 334.

2568.   Streitová, 2001a, s. 231. Přibližně polovinu z darovaných knih údajně tvořily prvotisky, níže popsaný katalog z roku 1845 však výslovně zaznamenává pouze tři inkunábule, knihy snad byly ještě předány jinému konventu, nejpravděpodobněji do Prahy.

2569.   Streitová, 2001, s. 191; Streitová, 2001a, s. 230. V prvním cit. prameni též seznam signatur s nalezenou poznámkou o odkazu. Testament P. Černého údajně dochován v NA, Arcibiskupství pražské, Testamenta, kart. 2982.

2570.   Srov. katalog z r. 1845, viz níže.

2571.   „Catalogus librorum bibliothecae conventus zasmucensis conscriptus sub Guardianatu M.V.P. Anselmi Khek a P. Josepho Calasanctio Leidl anno 1845“, fol., lepenková vazba s koženým hřbetem - NA, ŘF, rkp. 305. Pod názvem na titulní straně jsou tři pečeti: jedna s františkánským znakem (kříž a paže Krista a Františka), druhá s iniciálami „AK“ (tj. Anselm Khek, kvardián), třetí se sedícím orlem a štítem s iniciálkami „PB“, snad patřící české frant. provincii. Podle připsaných poznámek byla Leidlovou rodnou řečí němčina.

2572.   Obsahově nebyla zásmucká bibliotéka oproti jiným klášterům ničím výjimečná, pozoruhodné je pouze velké množství děl dogmatické teologie. Jednotlivé obory třídění fondu a katalogu jsou (v závorce počet uvedených svazků vztahující se cca. k roku 1916): A Scriptura s. et concordantiae (57 sv.), B S. Patres et opera sanctorum (64 sv.), C commentarii et expositores (84), D historici sacri et profani (241), E jus canonicum et civile (126), F Ordinem nostrum concernentes (87), G theologia dogmatica (195), H theol. moralis (196), I theol. polemica (93), K miscellanei (115), L libri medici (44), M theol.. pastoralis (53), N catechetici (51), O kázání latinská (připsáno později, 188 sv.), P concionatores germanici (171), Q concionatores italici et gallici (30), S ritualistae (34), T breviaria et missalia (104), V philosophia et artes liberales (tj. chemie, architektura, geometrie, aritmetika; 106 sv.) W linguistae (vč. Humanistů, 152 sv.), X ascetae (283).

2573.   „usum Leitl, am fache mand.“

2574.   Nenadepsaný svazek v tenkých papírové deskách s přetrženou vazbou je určen podle razítka na předním obalu: „Františkánský klášter, Zásmuky, Čechy, ČSR“, vročení podle datace knih. Katalog je uložen ve františkánské knihovně u P. Marie Sněžné v Praze.

2575.   Na rubu titulní strany katalogu se nachází provinciálův příkaz: „nařizuji, aby všechny knihy knihovny tohoto konventu přirůstající do tohoto katalogu na své místo byly zapsány a v katalogu bylo pokračováno.“

2576.   Např. „in cubiculo A 13“, nebo „in cubiculo [A?] 5“.

2577.   Např. Sion (vydáván v Augsburgu), Kapistran (Wien), Philothea (Würzburg), Katholische Volksfreund (München).

2578.   Inventář z roku 1923 - NA, ŘF, 2898: „Knihovna má 2748svazků“.

2579.   Inventář kláštera - NA, ŘF, 2898.

2580.   A Písmo sv., B sv. Otcové, C teologie dogmatická, D asketika, E filozofie, F dějepis církevní a občanský, I kazatelé, K zeměpisné knihy, L Lingvistika, M Miscellanea, N chorální knihy.

2581.   NA, ŘF, 2908.

2582.   V roce 1920 pak byly svazky v bytě kvardiána uloženy v jednom žlutě natřeném regále. Viz Inventář kláštera - NA, ŘF, 2898.

2583.   Srov. inventář kláštera z r. 1890 (NA, ŘF, 2898): „Bibliothek mit 188 Werken [sic] in 1721 Bände“ u toho přeškrtlá poznámka „meistend alte lateinische Bücher“.

2584.   Nenadepsaný svazek je uložen v historické knihovně kláštera u P. Marie Sněžné v Praze a jeho přiřazení k zásmuckému klášteru lze ovšem určit pouze podle pozdějšího přípisu na přední předsádce, kde je tužkou: „Zásmuky, františkánský klášter“.

2585.   Streitová, 2001, s. 192. Podle klášterní kroniky NA, ŘF, č. 47, s. 59.

2586.   Katalog na nesvázaných listech je uložen v knihovně u P. M. Sněžné v Praze.

2587.   Streitová, 2001, s. 193 (podle kroniky NA, ŘF, č. 47).

2588.   Již o rok dříve ale zřejmě on velmi detailně odpověděl na dotazník Víta Hůlky provádějícího z pověření Časopisu čsl. knihovníků šetření po klášterních knihovnách. (Hůlka, 1928; srov. Streitová, 2001, s. 193.)

2589.   Hlášení kapitulám „archivio inserenda“ - NA, ŘF, 2896.; Přehled stavební prací pro berní správu v Kolíně (1930) - NA, ŘF, 2908.

2590.   Streitová, 2001.

2591.   Tamtéž, podle klášterní kroniky. O P. Wilhelmovi viz Catalogus Ordinis Fratrum Minorum Provinciae Bohemiae … 1937, MZA, Františkáni U.Hradiště, kart. 31, č. 37.

2592.   Na dobové fotografii (NA, ŘF, 2914) je ještě na nepřemalované stěně patrná stopa po knihovních nástavcích na skříních kolem stěn.

2593.   Muzeum v Kolíně, inv. č. R 39, R 40, R 123, R 132. Za upozornění na tato křesla děkuji Mgr. Petře Hollerové.

2594.   Jeho skladby: Koledová mše vánoční, Missa in honorem S. Michaelis Archangeli, litanie, Stigmata S. Francisci, Motýl na slova P. Bezruče jsou dochovány v jeho osobní pozůstalosti - MZA, Františkáni U. Hradiště, karton 27. Údajně též nákladem smíchovského preláta Jana Paolyho vydal tiskem menší hudební dílo „Půlnoční pobožnost u jesliček“ (Viz poznámky pro archiv - NA, ŘF,2896). Dále zhudebnil Píseň bratra slunce pro vysoký sólový hlas s průvodem varhan nebo klavíru. Toto dílo s prostou melodií procítěně reflektující text vydané Občanskou tiskárnou v Brně rokou 1927 věnoval koncertnímu pěvci Vítězslavu Novákovi (Recenze díla - NA, ŘF, 1785.) Další jeho skladby jsou Vězeň (Legenda Svatováclavská pro tenor a klavír, vyd. Občanská tiskárna v Brně 1928) a sekvence pro svátky sv. Františka pro tenor a klavír (premiéra v Zásmukách 6.5.1938, viz NA, ŘF, 1785, Streitová, 2001, s. 194). Klemens Minařík byl od sedmnácti let varhaníkem různých klášterních kostelů, v letech 1923-5 pak ředitelem chrámového sboru v Bechyni, svém působišti před příchodem do Zásmuk. Viz stručný životopis P. Minaříka napsaný při příležitosti jeho 60. narozenin [1943] - NA, ŘF, 2837. Současně s výkladem řehole Třetího řádu zpracoval také františkánský zpěvník pro jeho bratry a sestry. Své průzkumy v Zásmuckém konventu prezentoval Minařík v článku Památky výtvarného umění ve františkánském klášteře v Zásmukách. In Věštník Klubu československých turistů - Kolín. Kolín, 1929, s. 324.

2595.   Přehled oborů dochován v soupise duplikátů Oty Hamerníka z roku 1940 (NA, ŘF, 2908). Jedná se o následujcí: A Písmo sv., B 1: Patristika 2. Dogmatika, C Mravouka, D Dějiny círk., E Životopisy Pána Ježíše, Úcta mariánská, F Místopis posvátný, G Zeměpis, H Sociologie a politika, I spisy sv. Alfonse z Liguori, K Kázání česká, katechetická kázání, mariánská lit., L Pokračování, postní kázání, sbírky a časopisy. kazatelské (v skutečně hojném množství, pozn.), M Německá kázání, N Katechetika a pedagogika, O Lit. františkánská, Třetí řád, P Časopis katolického duchovenstva (cca 35 duplicitních ročníků), S Duchovní knihy, rozjímání, T rozličná (lékařství, včelařství, jiné), hudba, noviny (např. Vlast, Hlídka literární, Sion, Philotea), V Mluvnice.

2596.   Poznámky pro provinční archiv (archivio inserenda) - NA, ŘF,2896.

2597.   Konkrétní knihy viz Streitová, 2001, s. 194.

2598.   Poznámky pro provinční archiv - NA, ŘF, 2896. Knihu vydal Gustav Francl v Praze roku 1934. 456 s.

2599.   Poznámky pro archiv, tamtéž. Zpěvník má 379 s., 8o.

2600.   Tamtéž. Vyd.: Praha . Stýblo, 1935.

2601.   Vydání výkladu františkánské řehole musela česká františkánská provincie dotovat 1600 korunami. 24 výtisků odebrali pro své konventy také čeští kapucíni. Tamtéž.

2602.   Almanach řádů františkánských v zemích českých. Pro nedostatek peněz však františkánská provincie dílo nevydala. Viz Streitová, 2001, s. 194.

2603.   Minaříkova poznámka „vidi“ je zapsána u několika knih v katalogu z roku post 1870. Právě nákladem zásmuckého konventu vyšla jeho Acta XIV. Martyrum Pragensium venerabilium servorum dei Friderici Bachstein sacerdotis et tredecim sociorum Ordinis Fratrum Minorum Pragae die 15.2.1611 pro fide catholica trucidatorum (1931).

2604.   Poznámky pro archiv (archivio inserenda) - NA, ŘF, 2896.

2605.   Jeho poznámky - NA, ŘF, 2473, fasc. 8.

2606.   Signatura A6, 23x15 cm. Obsahuje mariánský breviář a officia k dalším světcům, psáno různýma rukama, českého původu (odkazy na odpustky Arnošta z Pardubiv na fol. 311v). Viz tamtéž (NA).

2607.   Jeho dopis provinciálovi J.E. Urbanovi vč. soupisu těchro knih a provinciálova odpověď z 18., resp. 22. 1. 1940 - NA, ŘF, 2908. Viz též Streitová, 2001, s. 194-195.

2608.   Streitová, 2001, s. 189. Cit podle protokolu o prohlídce kláštera. NA, Náboženská matice - Františkáni Zásmuky, karton 141.

2609.   Horák, 1966.

2610.   Hlášení církevního taj. ONV v Kolíně z 10.10.1950 - NA, SÚC, 108. Dále viz různé materiály v NA, SÚC, i.č. 56 a 106.

2611.   Streitová, 2001, s. 189. Seznam rukopisů ve fondu NK tamtéž, pozn. č. 11.

2612.   Protokol o převzetí knihovny, podepsáni zástupkyně ONV v Kolíně a Fr. Horák za NK - NA, SÚC, 56.

2613.   Streitová, 2001, s. 195.

2614.   Diez, Felippe. Conciones. Moguntiae, 1614.

2615.   Obsahem daru byly mj. nedatovaný pergamenový rukopisy misálu psaného „gotickým písmem“ a částečně poškozená „prastará“ francouzská Bible. Úplný seznam vč. zakoupených knih viz Kapucínské anály, sv. 19, 1738, s. 111.

2616.   Zápis v knize Tomáše Kempenského. De imitatione Christi, Antverpiae, 1664.

2617.   Celou knihovnu popsal Dokoupil ve své knize Dějiny moravských klášterních knihoven ve správě Universitní knihovny v Brně. V Brně : Musejní spolek v Brně, 1972. s. 213-223. Podrobně uvedl zejména vlastnické poznámky v knihách.

2618.   Theophistus z Mikulova *1743/44, †1817; Florian z Laa (František Trausler) * 20.11.1734; Firmus z Jihlavy lepil na své knihy tištěné exlibris s textem „livre de livres du Prete Firmus“ ve věnečku. Mezi jeho knihami převažovala díla ve francouzštině, některá se zachovala i v brněnské knihovně.

2619.   „... p.t. mater spiritualis Conventus nostris Znoymensis“, přípis v knize Henricus de Gorichem. Quaestiones in S. Thomam. Esslingae, non post 1475.

2620.   Snad se jednalo o sochu P. Marie na morovém sloupu postaveném v letech 1716–1723 na paměť obětí moru z let 1713-1715. Viz Descriptio et consignatio totius status ecclesiae, monasterii Znoymensis ... 1767- NA, ŘK, 612, sign. A8.

2621.   V. Rada působil jako malíř ve Znojmě a jinde na Moravě v letech 1784-1809 a byl autorem zejména oltářní obrazů. Řehoř Volný uvádí jeho fresky v kostelích v Hodoníně a na Hradišti u Znojma (1784), pak hlavní oltářní obraz v Mikulovicích a oltářní obrazy na Hradišti a v kostele sv. Kříže ve Znojmě. Viz Toman-Toman, 2000, s. 341.

2622.   Archivum P.P. Capucinorum Conventus Znoymensis (Pamětní kniha 17.-19. stol.), část S - Communia - MZA, Kapucíni Znojmo, rkp. 1.

2623.   Catalogus bibliothecae Znoimensis scriptus ac tholus sub P. Ioanne Sarcandro natione Znoimensi actualiter existente superiore, ac hic tunc bibliothecario P. Callixto Moravo Treskovicensi. fol. Uloženo v MZK Brno.

2624.   P. Kalixt se narodil 29.11.1740 v jihomoravských Troskotovicích nedaleko Pohořelic jako František Müller, do řádu vstoupil r. 1761.

2625.   Uloženy jsou v Jihomoravském muzeu ve Znojmě.

2626.   Loudová, 2003, s. 219-220.

2627.   Shodný údaj uvádí též Wolny, 1855 (KTM), 2. Abth. 4. Band (1861), s. 97.

2628.   Hübner, 1846, s. 183.

2629.   Plán kláštera - NA, ŘK, 613.

2630.   NA, SÚC, 109. Mezi „vytříděnými“ tisky bylo 21 tisků z let těsně po r. 1500, tři původně z Louky z let 1600 a 1605, tři veleslavínovy, tři melantrichovy a dvě svatováclavské Bible. Rukopisy pocházely zejm. z 18. století. Na obrazech byli namalováni kapucínští světci (3x), Nanebevzetí sv. Františka (pravděpodobně), Panna Maria, sv. Rodina (2x), Kalvárie, Ukřižování, Křížová cesta a Kristus před Kaifášem.

2631.   Materiály ohledně sistace jsou zejm. v NA, SÚC, 56.

2632.   Jeho digitalizovaná verze byla zpřístupněna online na www: http://snape.mzk.cz/katalog/STT/. [cit. 6.7.2007]. Katalog obsahuje celkem 2453 záznamů - lístků.

2633.   Soupis prvotisků Dokoupil publikoval nejprve spolu s inkunábulemi znojemských dominikánů (1957) a poté spolu s ostatními ve fondu Universitní knihovny v Brně (1970). Tisky 16. století viz Dokoupil-Vobr, 1972.

2634.   Soupis vložen do svazku katalogu z r. 1782 v MZK (5 s.).

2635.   Dosl. „mehrere Handschriften“, viz Bohatta-Holzmann, 1900, s. 353. Znojemští kapucíni vlastnili rovněž údajně od roku 1738 dva dnes neidentifikované pergamenové rukopisy.

2636.   Za zpřístupnění prostor s dnes uloženými knižními regály děkuji knihovnici Jihomoravského muzea ve Znojmě Jitce Štěpničkové.

2637.   Jeho fundaci k údajnému roku 1222 připomíná též dochovaný oblouk pozdně gotického portálu. Viz Peřinka, 1904, s. 100. Za zmínku stojí též blízkost kláštera k panovnickému hradu.

2638.   Jako svědek je tehdy uveden „Magister Hermannus, minister fratrum minorum in Znoyem“. Viz CDM II., s. 357, č. 307.

2639.   MZA, Františkovo muzeum - rukopisy, rkp. 512.

2640.   RDBM II, č. 1401.

2641.   Podrobně o soudobých dobrodincích vit Peřinka, 1904.

2642.   Benešovská, Klára a Dušan Foltýn in Foltýn a kol., 2005, s. 773-774.

2643.   Peřinka, 1904, s. 102. Podle dějin kláštera od B. Sanniga (NA, ŘF, 3006) vznikl požár města přímo v konventu klarisek.

2644.   Pamětní kniha kláštera, s. 179 - NA, ŘF, rkp. 55

2645.   Více o nich viz výše, kapitola Menší bratři jako písaři a iluminátoři a jejich díla.

2646.   Benešovská, 1998, s. 254.

2647.   Dle provenienčních zápisků rkp. ve VK OL, sign. M I 162, M I 173.

2648.   Petr Kroupa in Foltýn a kol., 2005, s. 785.

2649.   Srov. Šmahel, 1966.

2650.   Srov. zákazy opisování liturgických děl světskými písaři výše v kapitole Reformovaní františkáni (observanti) v období rukopisné knihy.

2651.   Signatura DA I 4. Tamtéž dochována ještě Postilla Guillelma Parisiensis vytištěná roku 1510 s františkánskou znojemskou proveniencí (signatura BP IV 49).

2652.   Inventarium bibliothecae conventus Znoymensis ad DV Assumptam - NA, ŘF, 3012. Svázaný sešitek na konci obsahuje stvrzení představených provádějícíh v knihovně revizi: „Ita esse testor fr. Nicodemus Koch Concion. [slavný kazatel, často kvardián, †1708 v Głogówie], Fr. Martinus Rock Vicarius [†1701 v Nyse], Fr. Callistus Götz Guardianus [†1680 v Praze]“. Datování - rok 1677 je dopsán později tužkou na 1. straně, patrně se jedná o poznámku K. Minaříka z počátku 20. století, který zde podle přípisků v katalogu pátral kromě jiného po událostech okolo 14 pražských františkánských mučedníků a knize „Martyrium 14. Fratrum Minorum“.

2653.   Čtyři pergamenové chórové manuskripty: „Brevarium Romanum antiquum“, „Rationale divinorum“, „Psalterium magnum per omnes ferias“, „Diurnale cum Hymnis“ a Speculum historiae od dominikána Vincence de Beauvais napsané Vilémem z Köllnu (viz níže).

2654.   Přehled oborových tříd s počtem záznamů v závorce: A Biblia sacra (26), B Expositores Bibliorum (22), C Doctores Eccl. et Scholares (59), D Sermonistae (60), E Concionatores et Materia Concionum tractantes (79), F Postillatores (14), G Controversistae (43), H Historici [sacri & profani] (56), I Authores pii (68), K „Sub hac littera continentur Missalia, Breviaria, Diurnalia et libri chorales“ (26), L Juristae utriusque iuris (27), M Casistae [sic] (43), [bez písmena] Scholastici (38 záznamů: slovníky, gramatiky, klasikové, učebnice dialektiky), [bez písmena] Philosophi, Medici, Mathematici (17), [bez písmena a oboru, jedná se o řehole a věci týkající se řádu] (11).

2655.   Cit. pamětní kniha kláštera. s. 185-186.

2656.   Regesta nařízení province od r. 1614, s. 33 - NA, ŘF, rkp. 68.

2657.   Cit. pamětní kniha kláštera. s. 185.

2658.   Tamtéž, s. 193.

2659.   Je uveden mezi ostatními bratřími, kteří skládali přísahu před komisí pro zrušení kláštera v srpnu 1784 . Viz pamětní kniha konventu, s. 110 - NA, ŘF, rkp. 55. Srov. též obdobnou přísahu v brněnském františkánském konventu v roce 1786.

2660.   ZA Opava, pob. Olomouc, fond SVK Olomouc, rok 1784, č. 11. Svolení gubernia a seznam knih viz rok 1785, č. 23.

2661.   Pamětní kniha kláštera, s. 110 - NA, ŘF, rkp. 55.

2662.   Rybička, 1895; Schubert, 1900.

2663.   Signatura M I 162, papír, psáno více písaři, snad znojemskými františkány. Autory dopisů a odpovědí na názory Jan Kapistrána jsou Jan Borotin (psáno na Litici 1451), Jan Rokycana, Jiří z Poděbrad nebo polský král Kazimír. Druhým kodex s vlastnickým přípisem znojemských františkánů až z 18. století je soubor liturgických děl, signatura M I 173; Boháček-Čáda, 1994, č. 41. Liber de ecclesisticis officiis, quare fiant. Provenience na fol. 1a rukou 15. stol.: „iste liber est monasterii b. Virginis Mariae scotorum Wienne anno 1465 per cell. (?) patrem Vitum comparatus“; pergamen, 1. pol. 13. stol. 67 ff. ; 21x13 cm.

2664.   Signatura M III 27; ; Boháček-Čáda, 1994, č. 369. Více o kodexu a donátorovi viz kapitola o brněnském františkánském klášteře.

2665.   NA, ŘK, 622, signatura A20.

2666.   NA, ŘK, 625, signatura D7.

2667.   SOA Litoměřice, Kapucíni Žatec, 7.

2668.   NA, ŘK, 625, signatura D7.

2669.   NA, SÚC, 56.

2670.   Srov. Elbel, 2000, s. 87 nebo Elbel, 2001; Buben, 2006, s. 313.

2671.   Stala se pak součástí jeho osobní bibliotéky na zámku v Mikulově, odkud byla za 30. leté války zcizena Švédy - viz Lifka, 1964, s. 43-46.

2672.   Srov. vlastnické poznámky v rkp. ve VK OL, sign. M I 157; Boháček-Čáda, 1994, č. 29. Žďárským cisterciákům jej věnoval Jiří z Münsterberka, potomek krále Jiřího z Poděbrad. Další vlastnická poznámka je z roku 1659 od brněnských františkánů.

2673.   Viz Lifka, 1964, s. 48. Jedná se o Albertus Novicampianus. Scopus biblicus Veteris et Novi Testamenti. Antverpiae, 1562 s poznámkou „Conventus Saarensis 1622“, dále Pomerium sermonum de sanctis františkána Pelbarta z Temešváru s přípisem „Pro Conv. F.[ranciscanorum] S. Mariae de fonte in Saar 1623“, historický kalendář Prokopa Lupáče z Hlavačova Rerum Bohemicarum ephemeris sive calendarium historicum získaný roku 1627 nebo prvotisk Salis, Baptista de. Summa casuum conscientiae. Benátky, 1495. Způsob zápisu vlastnických poznámek naznačuje, že knihy nebyly řeholníky koupeny, ale spíše je získali darem.

2674.   Tamtéž, s. 49, kde je zmíněn provenienční přípis zapisovaný do knih: „Pro Conv. Brunensi ad S. Bernardum, nunc ad S. Magdalenam 1640“. Knihy se tedy dostaly ještě do kláštera na brněnském předměstí opuštěného roku 1643, řádného uspořádání se jim však dostalo až v konventu u kostela sv. Máří Magdaleny po roce 1645.

2675.   Tamtéž, s. 48. Srov. též Dokoupil, Vladislav. Tisky 16. století z knihovny benediktinů v Rajhradě. Brno, 1959, č. 17, 831, 1118, 1873.